Our life: Fairy tail - 3. First day with Gray • OurStories.cz ~ naše povídky

První den s Grayem...

29.01.2012 (15:00) • LadyShady • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 3× • zobrazeno 2202×

POHLED KIIROI

„Um… Grayi? Poslyš, uvědom si, že jsi na ulici…“ snažila jsem se Grayovi vysvětlit docela zásadní věc – že se opravdu nemůže svléknout tady, uprostřed Jokohamy, jen do spoďárů. Přijela by policie, měřili by mu hladinu alkoholu, pak by asi následovala psychiatrie, a kdo ví co ještě.
„Ale já si nemohu pomoct!“ vyjekl Gray a udělal to – než jsem se otočila, byl jen ve spoďárech.
„Grayi!“ začala jsem trojčit, protože se kolem začali shromažďovat lidi.
„Tak jo!“ zvolala jsem. „Byla to sázka, vyhrál jsi, Gray!“ vrazila jsem mu do ruky nějaké peníze a myslela jsem si, že to je v pohodě. Ale nebylo. Lidi na Graye stále zírali, jako kdyby to byl Kami.
„Jdeme, nebo co?“ zeptal se Gray a vyrazil někam rovně, čistě náhodou směrem, kde jsme bydleli. Můj otec vlastní celou residenci, ale máme v ní úplně plno, protože v ní bydlí tátovi zaměstnanci. Takže Gray bude muset bydlet u mě v pokoji. Ale všechno se dá přežít, že?
Šla jsem tedy za ním, a snažila si nevšímat lidí, kteří se na Graye dívali jako na blázna. Jistě, Gray byl blázen. Ale ne cvok, který by patřil do ústavu. Gray byl blázen trochu jinak.
„Tady bydlíme,“ zastavila jsem se před residencí.
„Tady?“ zadíval se na tu velkou budovu.
„Jo, tady. Tak pojď!“ vešla jsem dovnitř a Gray za mnou. „Um… Grayi… potřebuju, aby ses oblékl, chodí tady zaměstnanci tátovy firmy a… chápeš, že jo?“ dodala jsem a Gray protočil oči, ale poslušně se oblékl. Vyjeli jsme výtahem do posledního patra, kde mám dva pokoje. Je tam pokoj, malinký druhý pokoj, ve kterém je kuchyňka a pak tu mám koupelnu a WC. Ten první pokoj je ale obrovský. Mám tam plazmovou televizi a obří věž. Zasunula jsem do věže jedno z CD, konkrétně album od Idoling!!! S názvem Daiji na mono a začala jsem si okamžitě tancovat a zpívat:
„Tobase GOOGOO AIDORINGU!!! KOKORO yoo yoo tokimeki'ngu!!!Kiseki no kono sekai ni umareta koto wo kansha SHINGU. Susume GOOGOO AIDORINGU!!!Narase yoo yoo ai no GONGU!!!Itsu demo soba ni iru yo ai no hanakotoba ganbaRINGU!!!“

Gray neznal tuhle kapelu – jak by mohl? On mohl možná tak znát instrumentálky z Fairy Tail, pokud je tam třeba hrála kapela. A proto mě napadlo, že mu pustím Gray no theme. Gray se zaposlouchal a řekl: „To… hráli u nás. V pivnici. Nebo tak. Znám tuhle písničku. Hráli mi jí, když jsem splnil jeden těžký úkol, pamatuju si to. Jak to víš, Kiiroi?“
„Sedni si,“ posadila jsem ho na pohovku a zapnula mu asi tak dvacátý díl Fairy Tail. A on se díval. Díval se na sebe a byl tak zaražený. Díval se na celý díl s otevřenou pusou a po tři a dvaceti minutách řekl: „Ještě.“ A já mu zapnula díl dvacet jedna. Mezitím jsem šla připravovat večeři a zpívala si ending z Fairy Tail v angličtině, protože jsem moc dobře uměla anglicky a dokázala si japonské písničky přeložit sama: „Take me somewhere, ridin´on a tin horse. (Go, go, let´s go! Romance!). This doll of one-sided love can´t speak, so I´mma sad. (Go, go, let´s go Romance)“
„Pane bože, co to je za hatmatilku? Mám pocit, jako bych jí snad nedavno slyšel!“ zavrčel Gray a přišel do kuchyně.
„Jo, musíš se naučit anglicky. Takže než se upeče ryba, dám ti první lekci. Takže, tady máš papír. Poslouchej, jak se to čte a pak to zkus. Jo?“ podala jsem mu papír s jednou písničkou a přečetla mu první větu: „What I want to tell you right now.“ Řekla jsem a on na to jen zíral.
„Neumím číst tahle písmena,“ zavrčel.
„Aha… promiň, neuvědomila jsem si…“ zamumlala jsem.
„Ne, to je v pohodě, naučíš mě to?“ usmál se.
„Jo, jasně, naučím,“ přitakala jsem.
„Díky… vážně nevím, jak dlouho tady budu a rád bych nějak zapadnul, aby se to neprovalilo. Ach jo… chtěl bych se vrátit do Magnolie…“ povzdychl si.
„Um… to bude dobrý…? A jak ses sem vlastně dostal?“ zeptala jsem se, protože mě to opravdu zajímalo. Jak se Natsu a Gray, kteří dobrovolně většinou do žádné mise spolu nejdou, dostali sem, do Jokohamy?
„No… byjoval jsem s Mystoganem, a Natsu se díval. Byla to sázka mezi mnou a Natsuem, že ho přemůžu. No a nějak se to vymklo, a já a Natsu jsme zkončili tadyv tom divném městě podivných tradicí a jazyků,“ řekl mi. Aha, takže souboj. Docela jednoduchá věc, mohlo mě to napadnout. Zkusím si Graye připustit víc k tělu, protože až dojde na návrat, mohl by mě třeba vzít sebou…