Ordinary life - 1. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

První kapitola mé povídky na téma TVD.
Kate, Elenina nejlepší kamarádka z dětství, se po letech vrací zpět do Mystic Falls.Snaží se navázat na svůj starý život, jako by nikdy neodjela, ale není to tak jednoduché. Městečko se zdá být na první pohled stejné, ale temná tajemství brzy vyplují na povrch.

20.10.2011 (20:00) • Wikiss • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 3× • zobrazeno 977×

A je tu konečně první kapitola. Doufám, že se Vám bude líbit a napíšete nějaký komentář :). V dnešním díle se trochu víc seznámíte s Kate. A Kate se setká s někým ze své minulosti.

Kapitola neoplývá akcí, to přijde až později. Prvních pár dílu se toho moc dít nebude, jelikož se potřebuju nejprve sžít s postavami. Děj povídky se odehrává někdy mezi 1. - 2. serií. Až se Kate dozví vše o upírech a vlkodlacích, navážu na druhou sérii. Musím Vás však upozornit, že některé události jsem do svého příběhu nezařadila, a něco si pozměním/přimyslím. Vše se dozvíte během čtení.

Předem se omlouvám za případné chyby O:) .

Ráno jsem se probudila až v jedenáct, ale za to jsem byla perfektně vyspalá. Skoro jsem zapomněla, jak mám pohodlnou postel. Vyhrabala jsem se z ní a v koupelně jsem dostala menší šok, když jsem se spatřila v zrcadle. Na levé tváři jsem měla obtisklou peřinu a o vlasech ani nemluvím. Nejspíš se rozhodly žít svým vlastním životem. Vlezla jsem si do sprchy a po dlouhé době jsem si zase zpívala. Jestli se to skřehotání dá nazývat zpěvem.

V kuchyni na lednici jsem našla vzkaz od táty. Že je v práci, vrátí se kolem šesté, a že si mám buď něco uvařit, nebo si něco objednat. Rozhodla jsem se, že si něco uvařím, ale při pohledu na tátovy zásoby jídla, jsem musela své rozhodnutí přehodnotit. Budu muset udělat velký nákup, ale to až jindy. Teď si objednám nějakou pizzu nebo něco a pak si půjdu vybalit a trochu uklidit v pokoji. Hlavně se zbavit co nejvíce růžových věcí.

Po třech dlouhých a úmorných hodinách vybalování a úklidu, jsem se zničeně svalila na postel. Když se pustíme úklidu, nebo něčeho takového, vždycky mi to zabere spoustu času. Jsem strašná puntičkářka a všechno musí být perfektně složené a prach utřený a každá věc má své vlastní místo. Když něco není tak, jak by mělo, strašně mě to rozčiluje.

Chtěla jsem si přečíst nějaké časopisy, ale táta nic takového nevede, takže jsem našla jen pár novin. Po bližším zkoumání jsem zjistila, že to jsou jen části novin. Jasně, mohlo mě napadnout, že táta nebude číst sport a kulturu a nechá si pouze krimi a nekrolog.

Táta je policista. Není to zrovna super, mít v rodině policistu. A ještě horší je mít v rodině tátu policistu. Hlavně, když vám je čtrnáct a začínáte se zajímat o kluky a kluci se začínají zajímat o vás… nebylo mi zrovna do smíchu, když každého kluka, který mě přišel vyzvednout, vyslýchal jako by byl na policejní stanici. Jasně, chápu, je otec a bojí se o svou dceru, ale ptát se malých kluků, jestli mají čistý trestní rejstřík, je už trochu moc, no ne?

Znechuceně jsem odhodila noviny a svalila se v obýváku na gauč s ovladačem v ruce. Projela jsem si všechny kanály, ale jako obvykle jsem nenarazila na nic zajímavého. Skvělé. Dneska to bude asi dlouhý a hlavně nudný den.

Napadlo mě, že bych se mohla projít po městě a možná se zastavit v Grillu. Nebo se zkusit zastavit u někoho známého. Ale to jsem hned zavrhla, nejspíš by to bylo dost trapné objevit se jen tak bez ohlášení třeba před Eleniným domem. Bůh ví, jestli si mě ještě pamatuje. Jsou to už čtyři roky, co jsem se odstěhovala, a dost jsem se změnila.

Ačkoli jsme bývaly nejlepší kamarádky, to neznamená, že si mě bude po těch letech pamatovat. Nebo že bude mít zájem se se mnou zase kamarádit. Bylo by nejspíš hodně troufalé doufat, že navážeme své přátelství tam, kde jsme skončily. Bylo nám čtrnáct, byly jsme v pubertě a většinu času jsme trávily u mě doma klábosením o klukách a lakovaly jsme si nehty. Skvělé časy.

To mi připomíná, že Elena byla celá hotová z Matta. Zajímalo by mě, jestli se nakonec dali dohromady. Pamatuji si, že spolu měli poprvé vyrazit na rande. Bohužel se zrovna matka rozhodla odjet, takže jsem se nikdy nedozvěděla, jak to první rande probíhalo. Další důvod, proč nemám mámu ráda. Odloučila mě od otce a od nejlepší kamarádky, se kterou jsme se skvěle doplňovaly. Byla jako moje sestra. Možná bych se za ní přeci jen mohla zastavit. Za zkoušku nic nedám.

Ahoj Eleno, to jsem já, Kate. Před čtyřmi lety jsem bez rozloučení zmizela a už jsem se ti neozvala, ale teď jsem zase tady, nezajdeme do kina? Tak takhle by to asi nešlo. Budu si to muset pořádně promyslet.

-O-

Odpoledne jsem se zastavila v obchodě a udělala menší nákup. Rozhodla jsem se, že uvařím tátovi večeři. Určitě se vrátí z práce hladový.

Prostřela jsem a vyhlížela ho z okna. Když jsem viděla, jak se blíží jeho auto, nandala jsem mu pořádnou porci špaget.

„Tady to nějak voní,“ nakoukl zvědavě do kuchyně.
„Jo, uvařila jsem ti večeři. Špageti, máš je pořád ještě rád, ne?“
„Že se ptáš.“ Posadil se a pustil se s chutí do jídla. Mě během vaření hlad přešel, takže jsem se v tom jenom tak nimrala.
„Proč jsi vlastně doma?“
„Protože jsem utekla od mámy a rozhodla se žít s tebou?“
„Ne tohle. Myslím, proč jsi doma teď. Proč nejsi někde venku s přáteli. Je pátek večer.“ Šokovaně jsem se na něj podívala. On mě posílá v pátek večer ven? Tak to je skvělý, proč to nemohl navrhnout tak před čtyřmi lety, když jsem tady ještě měla přátele?
„Nikoho tady neznám, tati. Copak jsi zapomněl, že jsem doma teprve den. Stihla jsem si akorát tak vybalit, neměla jsem čas hledat si kamarády,“
„A co třeba Elena? Byly jste nejlepší kamarádky, určitě tě zase ráda uvidí,“ zkusil to znovu.
„Byly jsme. Určitě si na mě teď ani nepamatuje. A i kdyby jo, bude na mě určitě naštvaná, že jsem zmizela bez rozloučení a neozvala se,“ povzdechla jsem si.
„Kate, měla bys za ní jít. Určitě tě ráda uvidí. Nemůžeš sedět pořád jenom doma.“
„Nemám v plánu sedět jenom doma. Někdy si půjdu sednout ven na verandu,“ zavtipkovala jsem, „a kromě toho mě v pondělí čeká škola, tam potkám lidí dost.“ Pak jsem se začala věnovat jídlu a doufala jsem, že od toho tématu táta opustí.

Neopustil. Hustil do mě různý blbosti, dokud jsem nesouhlasila, že zajdu na chvilku do Grillu. Děs. Nerada chodím někam sama. A obzvláště do baru. Rozhodla jsem se, že si zalezu do nejzapadlejšího rohu a budu dělat neviditelnou, popřípadě, že na někoho čekám. Počkám tak půl hodiny a pak zmizím. Dobrý plán.

Takže teď stojím před zrcadlem a snažím se všemožně přesvědčit, že vypadám dobře. Což jde dost těžko, neumím totiž moc dobře lhát. Vzdala jsem miliontý pokus udělat si něco s vlasy, jelikož to vážně nemělo cenu.

„Vezmi si moje auto, ať pak nejdeš pěšky.“ Hodil mi táta klíčky od jeho Ferrary. Dělám si srandu. Bohužel mě venku nečekalo žádné Ferrary, ale jeden obyčejný mercedes. Po cestě jsem poslouchala rádio a trochu si zpívala. Tak dobře, ne trochu, ale pořádně nahlas. Kdyby mě teď někdo viděl, nebo slyšel, myslel by si, že jsem blázen. Do Grillu to není daleko, takže jsem asi po deseti minutách parkovala. A dalo mi to docela zabrat, parkování mi nikdy moc nešlo.

Před vstupem jsem se dvakrát zhluboka nadechla a dodala si tím odvahu. Rozhlédla jsem se kolem. Bylo tady docela dost lidí, ale zatím jsem nikoho nepoznávala. Jelikož byly všechny stoly obsazené, rozhodla jsem se zamířit k baru. Cítila jsem se dost nesvá. Čekala jsem na barmana a rozhodla jsem se, že si dám něco tvrdšího na kuráž. Pak jsem si uvědomila, že řídím, a že je můj otec policista a rychle jsem to zavrhla.

Netrpělivě jsem se rozhlížela kolem a čekala jsem na barmana, až mě obslouží. Asi po pěti minutách se přede mě postavil mladý blonďák a mile se na mě usmál. Zeptal se mě, co si dám a po krátkém zamyšlení, jsem si objednala džus. Nemohla jsem se zbavit zvláštního pocitu, že toho kluka znám. Zdál se mi hodně povědomý. Nespouštěla jsem z něj oči, a když přede mě postavil sklenici s džusem, zeptala jsem se ho, jestli se náhodou neznáme. V zápětí jsem si uvědomila, že je to snad ta nejohranější balící hláška a měla jsem si chuť nafackovat. Skvělý, jsem tady pár minut a už se snažím sbalit barmana!

Ten se na mě jen zkoumavě podíval a pak se mu začínal na tváři rýsovat úsměv.
„Kate?“ zeptal se nejistě. Kývla jsem na souhlas a v hlavě mi to začínalo šrotovat. Takže ho znám, jen si nedokážu vzpomenout, kdo to je. A on mě zná taky a dokonce si vzpomněl na moje jméno. Určitě si všiml, že stále nevím, o koho kráčí.
„Já jsem Matt. Matt Donovan,“ ukázal na sebe. V tu chvíli se mi rozsvítilo. Páni, Matt. Ten nějak vyrostl, je z něj docela kus. Páni.

„Matte, ty jo, nějak si vyrostl,“ zasmála jsem se a nepřestávala si ho prohlížet.
„Ty mi něco povídej,“ ukázal na mě, „nejdřív jsem tě vůbec nepoznal,“ začal nevěřícně kroutit hlavou a pořád měl na tváři ten sladký úsměv.
„No, velikostně jsem se vůbec nezměnila. Mám ten dojem, že jsem se od té doby možná i zmenšila,“ zavtipkovala jsem. Nadechoval se k odpovědi, ale přerušil nás nějaký chlápek, že si chce nechat nalít. Pak se ke mně už nedostal, protože začali chodit lidi a měl práce nad hlavu.

Musím zkonstatovat, že to tady už není tak špatné, začíná se mi tu líbit. Dopila jsem co nejrychleji džus a doufala, že tak budeme mít šanci si znova trochu popovídat. Chtěla jsem se ho zeptat na spoustu věcí. Hlavně na Elenu.

„Kdy jsi přijela? Neslyšel jsem, že by ses měla vracet.“
„Teprve včera večer… a bylo to tak trochu narychlo, takže se to tady nestihlo nijak rozkřiknout. Mystic Falls asi není zase tak malé město.“ Kývl na souhlas.
„Ví Elena, že jsi doma?“ Jen jsem zakroutila hlavou. Chvíli bylo ticho a pak jsem se zeptala na to, co mě dlouho trápilo. Jak se Elena má, a co se dělo po mém odjezdu.
„Když jsi odjela a nikdo nevěděl proč a kam, tak to Elenu docela vzalo. Čekala, že se ozveš nebo něco.“
„Jo no… kdyby to bylo možný, tak bych to udělala, ale vážně to nešlo.“ Pak jsme na sebe nějakou dobu jenom tiše koukali.
„A jak se má Elena teď?“
„Teď se má dobře, řekl bych. Hodně se kamarádí s Bonnie a s Caroline.“

Takže Bonnie a Caroline mě nahradili. No paráda. Vlastně mě její kamarádství s Bonnie ani moc nepřekvapilo. Už když jsme se spolu kamarádily, s námi začala Bonnie trávit čas, ale překvapila mě s Caroline. Nikdy ji neměla zrovna v lásce. Abych řekla pravdu, ani já jsem ji moc nemusela, jelikož byla… no jak bych to řekla slušně… prostě namyšlená. Ale protože je můj táta policista a tak trochu pravá ruka její matky, tak jsme se docela často viděly. Občas se s ní dalo docela bavit, ale většinu času byla prostě jenom namyšlená a strašně se vytahovala.
„Takže s Caroline huh?“
„Jo. Víš, už není taková jako dřív,“
„Čtyři roky jsou asi vážně dost dlouhá doba. A co ty a Elena? Jste spolu nebo… “
„Ne…teda už ne. Nějaký čas jsme spolu byli, ale… po smrti jejích rodičů se to začalo kazit a… “
„Počkej, cože?! Po smrti jejích rodičů?“ šokovaně jsem se na něj podívala. A to jsem si myslela, že jsem za ty čtyři roky prožila peklo.
„Minulý rok, byla to autonehoda. Jak jsem řekl, po tom jsme se odcizili a pak se sem přistěhoval Stefan a teď je s ním.“
„Oh… to je mi líto,“
„Nemusí, už jsem se přesto přenesl… vlastně teď zrovna… tak nějak se scházím s Caroline, takže…“
„Páni Matte… jsem v šoku, tolik nových informací! Radši brzdi, jinak večer neusnu!“ rozesmála jsem se.
„To víš, čtyři roky jsou dlouhá doba.“ Mrkl na mě a pak se omluvil, že musí jít zase zpátky do práce. Měl pravdu, čtyři roky jsou zatraceně dlouhá doba. Asi bych si měla začít zvykat na nějaké ty změny. A zítra se rozhodně zajdu podívat za Elenou.

Autor: Wikiss, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction