OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Once Upon a Time: Copak si nezaslouží nový začátek? 1. kapitola - Ochrana Reginy

31.05.2014 (16:00) • Reg • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 6× • zobrazeno 1149×

Tato povídka je založená na seriálu, pokud jste ho neviděli, zde máte shrnutí: 

Emma Swan, dvaceti osmi letá lovkyně lidí na kauci, zažije šok, když se Henry, syn, kterého před deseti lety dala k adopci, objeví před jejími dveřmi a zoufale ji žádá o pomoc. Věří, že je Emma ztracená dcera Sněhurky a Prince Krasoně, jež byla poslána pryč ze Zakletého lesa, aby byla ochráněna před kletbou Zlé královny.

Emma tomu samozřejmě nevěří, ale brzy zjišťuje, že v jeho rodném městě Storybrooke v Maine není vše, jak se zdá. Podle Henryho jsou ve Storybrooke všechny pohádkové postavy zamrzlé v čase a nemají žádné vzpomínky na svá minulá já, včetně Zlé královny, jež je ve Storybrooke starostkou a Henryho adoptivní matkou.

Emma brzy pozná, že ke svému synovi cítí velmi silnou mateřskou lásku a tím odstartují boje mezi ní a Reginou, Henryho adoptivní matkou.
Málem pozdě zjistí, že Henry měl pravdu. To až se Regina pokusí Emmu otrávit a místo Emmy je otráven Henry. Emma musí zabít draka pod městem a Regina musí jít ven s pravdou. Všechno, co říkal Henry, byla pravda. Po zabití draka, Henry umře. Ale je oživen polibkem pravé mateřské lásky od Emmy, která tímhle zároveň zlomí kletbu a všichni ve městě si rovzpomenou, kdo jsou.
Rampelník do tohoto světa navíc donese magii. A co se stane dál?

Když Regina zahlédla mrak síly, ucítila znovu chuť žít. Dostane Henryho zpátky. Protože magie... je její obor. Neubránila se úsměvu. Když se mrak převalil i přes ni, ucítila nápor své velké síly a... nic. Nedokázala ji povolat. Co se tady děje? Jak to?! Nedokázala to pochopit... Ale... jak to, že nevládne svou silou?

Vyčerpání toho dne mě zmohlo. Padla jsem jak široká, tak dlouhá na Henryho postel a usla.

Henry byl v pořádku. To bylo hlavní. A když jsem slyšela, jak se kolem mě všichni poznávají a objímají, vzpomněla jsem si na Augusta. „Pojď. Musíme za Augustem," pobídla jsem Henryho.

„Jasně, mami." Usměje se na mě.

Polknu. „Ale co... Regina?" připomenu mu.

„Ta je zlá! Není moje matka!"

„Ale co ty roky přede mnou?"

Henry skloní hlavu.

„Ona tě miluje, Henry."

„Já k ní nechci."

„Nedám tě, ale... měl by ses s ní stýkat."

„Dobře."

„Jdeme za Augustem?"

„Jasně E.. mami," zasměje se.

„Nezvyk, viď?" Pohladím ho po vláskách.

„Jo."

Pomalu jsme šli k Augustovu bytu. Všude byli samí lidé, co se šťastně shledávali. Nemohli jsme se ubránit úsměvu. Když vtom... Mary Margaret a David stáli před námi.

„Emmo..." zatřepal se Mary hlas. „Dcero..."

Objala mne a já se nemohla nabažit toho pocitu. „Mary..."

„Ne Mary, zlato... Snow... Snow white."

„Mami..."

„Nebo tak, zlato."

Pak mě objal i David. Nedokázali jsme přestat brečet. Našla jsem svou rodinu... Mám syna. Otce a matku... Více než jsem si kdy přála. „Udusíte mě," zasměji se.

„Promiň," usmála se Mary... teda vlastně máma.

„My... musíme se ještě zajít kouknout na Augusta."

„Jděte... A přijďte domů," usmála se na mě moje matka. Při slově domov jsem se málem rozbrečela. 

Došli jsme s Henrym ruku v ruce k Augustovi, ale našli jsme ho živého v náručí jeho otce. Hned jsme šli, ale August, tedy Pinocchio, mě stihl chytnout za rameno a říct: „Děkuji." Tento den... byl ten nejšťastnější ze všech.

Jenže jen, co jsme vyšli z Augustova bytu, přihrnuli se k nám lidé. Velmi známí i méně známí. „Jdeme na Královnu!" Valili se směrem k baráku Reginy.

Rozeběhla jsem se. Předběhla jsem je těsně před cílem. „Stop!!" vykřikla jsem. „O co budete lepší než ona, když se budete mstít?!" Nevím, co mě to popadlo, ale neustále jsem měla před sebou Reginin obličej, když utíkala. Zoufalství a zlomené srdce. „Ze msty to všechno začalo! Dejte jí šanci. Jestli se nepoučí, slibuji, že jí sama setnu hlavu jeho mečem," kývnu k mému otci. V ruce drží meč, se kterým jsem zabila draka.

„Tak do vězení s ní!" ozvalo se z davu.

„Ne! Já se s ní domluvím." Otočím se na otce. „Půjčil bys mi, prosím, meč, tati?"

„Samozřejmě." Podá mi ho.

„Pozor na ni! Magie je zpět!" vykřikne někdo jiný z davu.

„Dobře. Henry. Pojď se mnou." Natáhnu k Henrymu levou ruku a pravou sevřu meč. „Jdeme si pro tvou mámu."

„Zlou královnu!" namítne.

„Reginu." Kouknu se mu tvrdě do očí.

„Dobře. Reginu," kývne. 

Nechápu, co mě to popadlo, ale vím jedno, něco mě nutilo jí pomoct.

Vešli jsme do hlavních dveří. Nikdo tu nebyl. Celý dolní patro bylo prázdné. Zanechávalo to ve mně jakýsi druh smutku. Šli jsme nahoru, její postel i koupelna byla prázdná.

„Třeba odešla," řekl vesele Henry.

„Ne. Nešla by," zavrtím hlavou.

„Od kdy seš mistr na Zlo... Reginu?"

Zastavila jsem ho včas zlým pohledem. „Od té doby, co jsem expert na zlomené srdce a mateřství bez dítěte," řeknu chladně. A vtom se mi rozsvítí a doběhnu k Henryho pokoji. Otevřu a tam zkroucená leží na Henryho posteli Regina objímajíc jeho polštář. 

Usměji se smutně na Henryho. Stopy po slzách jsou stále čerstvé. Ať už na jejím obličeji nebo polštáři. Dveře zase zavřu. „Henry... Musíme jí dát šanci se změnit."

„Zlá královna se nezmění!"

„Ale tohle je jiný svět! Tady není zlá královna, ale Regina, co ztratila svoji lásku. Chápeš?!"

„Jako mě...?"

„Ano, Henry. Miluje tě. Ty jsi její cesta k nápravě."

„Dobře... nebudu na ní zlý."

„Správně, Henry." Usměji se na něj a vstanu. „Jdeme probudit šípkovou Růženku." Henry chce něco namítnout, ale neudělá to. 

Já znovu otevřu dveře. Sednu si vedle Reginy a polknu. Jak musela trpět... víc než já. Pohladím ji po vlasech. „Vstávej, Regino," řeknu tiše. „Henry je tu." Sotva řeknu Henry, otevře oči a skulí se z postele.

 ***

Henry je tu! Ta slova v Regině zažehla oheň. Než k ní Emma stačila natáhnout ruku, Regina byla na nohou. Nedokázala odpoutat pohled od Henryho. Jejího Henryho, jak se schovává za Emmou.

„Zlato... Pojď za mnou. Já se o tebe postarám..." usměji se na něj, ale Henry jen promluví: „Já s tebou nechci jít..." Chvíli váhá, Emma se na něj zle kouká.

Takhle bych se na něj nikdy nepodívala. Jak jí může dát přednost!

„Regino." Ta slova v sobě mají tolik nenávisti. Nikdy mi neříkal křestním jménem...

V mém obličeji se mihne zoufalství, ale pak se jen nenávistně podívám na Emmu a pak na meč. „Copak vám tohle nestačilo, paní Swanová?! Zničila jste mi město. Vzala jste mi syna a teď mě jdete zabít?! Před jeho zraky? Jak můžete?! Ale já vládnu magií! Opovažte se ke mně přiblížit nebo pozvednout ten váš zpropadený meč a slibuji, že zemřete tou nejkrutější smrtí!!" Třásla jsem se jako osika hněvem. Ale věděla jsem, že jsem bezbranná.

„Já vás nechci zabít, Regino. Ale oni ano." Kývne k oknu.

Kouknu se z okna. Vidím všechny ze Storybrooku.

„Čekají na šanci tě zabít."

„Proč byste to neměla udělat?" Otočím se na Emmu.

„Protože jste jeho matka."

„Ne..." vykřikne Henry, ale pod Emminým pohledem ztichne.

„On o mě nestojí. Řekni, jaká prohnanost se skrývá za tou tvou dobrotou, chceš vidět, jak se budu plazit na zemi?" Do očí mně vyhrknou slzy. Minulost se opakuje, znovu mně berou moji pravou lásku.

„Ne. Nechci tě vidět na hranici. To je celé. Spíš ty mi pověz, proč nás nesmeteš svými kouzly."

„Nejsem tu mocná jako tam," přiznám. Nemám pro co žít. Jsem bezmocná a oni mě zabíjí. Nemusím lhát. „No tak. Podřízni mě. Všichni to chtějí. Tak udělej svému klukovi radost a zabij jeho matku. No tak." Nastavím krk. „Beztak... pro zlo nejsou šťastné konce." Uslyším zvuk padající ocele. Kouknu se a vidím odcházejícího Henryho i Emmu. „Henry..." špitnu.

Otočí se na mě Emma. „Osm čtyřicet pět, kavárna."

Kývnu. Odejdou a mně se podlomí nohy. Rozbrečím se. Měla mě zabít...

 ***

Vyjdeme ven. „Zlé královny se neobávejte," prohlásím. „Jděte každý žít svůj život a ji nechte na mně." 

Počkala jsem, dokud všichni neodešli. Krom mé rodiny. Máma, táta a můj syn. Jsme rodina.

„Co teď s ní bude?" zeptá se David... tedy táta.

„Pohlídám ji, jak jsem slíbila. Každý se může změnit. I ona."

„Nemůže," zavrtí hlavou Henry. „Nezměnila se za celou tu dobu, proč by se měnila teď?"

„Kvůli tobě Henry. Tak, jako jsem se změnila i já." Usměji se na něj. 

„Ale co bude s námi všemi?" zeptala se mě má matka.

„Až Regina přejde k dobru. Vše se změní." S tímhle jsem se otočila a šla domů.

Následovali mě. Šli jsme domů. Chtěli si promluvit, ale na mě toho bylo pro dnešek moc. Zachránila jsem všechny, zničila Reginu a pak ji zachránila před smrtí. Tohle bylo moc... A já se musela sebrat. Abych zítra mohla zachránit svého nepřítele.

Autor: Reg, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Once Upon a Time: Copak si nezaslouží nový začátek? 1. kapitola - Ochrana Reginy: