Odstřelovač - 71. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

V čele jede temný pán, v sedle kostlivýho hřebce. Nad ním krouží hejno vran, signum pekla září v lebce. Hvězdný prach má na botách, kape žíravina z tlamy. Je to král, má jméno Strach, shání půdu pro své chrámy. Z lůna černočerných lesů v čele svých armád jede stín, za ním chvátá smečka běsů, všichni žhaví na pokyn. Jede král se jménem Strach, podél cest se každý klaní, zvony bijí na poplach, každý čeká na svítání. Slunce spolkne had a s ním vše, co jsi míval rád. Vlajky kostliví budou na všech věžích vlát. Dnes vám s těžkým srdcem přináším poslední kapitolu. Tahle povídka mne i vás provázela půl roku a doufám, že ve vás zanechala pouze pozitivní dojmy. A když ne? Svět se nezboří. Hlavně, jestli jste se dobře bavili. Ale nezoufejte, ještě bude následovat epilog :)

19.06.2017 (09:00) • AndysekAndysek • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 2× • zobrazeno 1259×

Silvius se na ni díval s bolestí v očích. Zakuckal se a z úst mu vytekl pramínek krve. Hermiona přes záplavu slz téměř neviděla. Natáhla ruku k jeho obličeji a jemně se ho dotkla na tváři. Jeho pohled ji dováděl k šílenství. Harry si stoupl vedle jeho druhého boku a lítost mu ovládla mysl. Takhle si nezasloužil skončit nikdo. Ani jeho nenáviděný profesor. Silviusovy oči se stočily jeho směrem a pomalu mrkly. Dívka se mu vrhla kolem krku a tiše se rozeštkala. Muž jí z posledních sil položil ruku na záda a vtiskl jí mdlý polibek na čelo. Hermiona zvedla hlavu a zblízka se mu dívala do očí. Hladila ho po tváři a vlasech a plakala. Vrtěla hlavou a nechtěla ho pustit. Neznatelně na ni kývl a znovu pomalu mrkl. Dlouze ho políbila a znovu se postavila na nohy. Setřela si jeho krev ze svých rtů, a aniž by se podívala po některém ze tří mužů v chýši, rozhodně odcházela pryč. Harry si se Silviusem ještě věnovali jeden pohled. Nikdo mu nemusel nic vysvětlovat. To, co si od určité doby myslel, se mu potvrdilo. Chlapec se sehl a položil černovlasému muži dlaň na rameno. Pak beze slova následoval Hermionu. Ron se na něj nečitelně díval. Harry mu pohled opětoval. Nepromluvili jediné slovo, jenom se museli vrátit do hradu. Silvius namáhavě zajel rukou pod svůj kabátec. Zavřel oči a vydechl. Hlava mu klesla na hruď.

Severus stál s Miou a Sorbonnem na nádvoří hradu. Kolem pobíhali studenti i profesoři. Po zničení ochranného štítu školy a útoku Smrtijedů to na místě vypadalo jako po výbuchu nukleární bomby. Mia se poprvé v životě ocitla ve válečné vřavě. Severus nedovolil jí ani Scarlett, aby se od něj vzdálily. Psovi vydal povel, aby bránil. Teď byl už ale relativní klid, jenom všude kolem bylo plno suti. Když se objevili ve škole, vstoupili přímo do rozzuřené bitvy. Severus Mie omotal kolem pasu pás s náhradními zásobníky a vtiskl jí do ruky jeden z Coltů. Žena se usmála jedním koutkem a s třesknutím natáhla závěr. V duši se jí rozlil zvláštní klid. Jakmile trio zmizelo, netrvalo dlouho a téměř čtvrtinu zásobníků měla prázdnou. Mnoho nepřátel mělo možnost se potkat s jejími kulkami. Připadala si jako ženský Rambo a cítila velké zadostiučinění, že jenom nesedí v bezpečí, ale má možnost pomáhat, ať by to dopadlo jakkoliv. Smrtijedi se stáhli a vyčkávali. Stále si mysleli, že jim Harryho vydají. Mia stála naproti Severusovi a v dálce si všimla tří mladistvých, kteří je předtím opouštěli. Maskovaný muž se otočil a střetl se s pohledem Hermiony. Zavrtěla hlavou a sklopila ji. Severus pevně sevřel rty, moc dobře věděl, co to znamená. Pohodil hlavou, aby šli k němu. Harry si ho nevšímal, nepostřehl jejich mimikryckou výměnu. Hermiona ho uchopila za paži a nasměrovala ho k němu. Chlapec se mu podíval do jeho medových očí. Ten pohled mu někoho připomínal.

„Musím s vámi mluvit, Pottere,“ promluvil po chvíli přeměřování se pohledem. Harry zalapal po dechu. Ten hlas… ne, nemohl si ho splést. Slýchával ho tak dlouho a tak moc se mu zaryl do mozku. V životě by se nemýlil. „Ano, jsem to já,“ potvrdil mu nakonec Severus, když viděl, že je náležitě zmaten. „V chýši jste měl možnost dělat společnost mému bratrovi, Silviusovi.“ Chlapec se zadíval na Hermionu, ta jen smutně pokývala hlavou, že má muž v masce pravdu. „Pojďte se mnou,“ pokynul mu, aby se přemístili do klidnější části budovy. Nechtěl mít žádné publikum a hlavně si přál klid. Harry ho neochotně následoval za podpory Hermiony a Mii, kterou viděl podruhé v životě. Ano, byla na plese, teď si ji vybavil. „Jistě se ptáte, co to má vše znamenat,“ promluvil, když se vzdalovali od svých přátel a rodiny. Nebelvír si jenom odfrkl, ale nepromluvil ani slovo. „Nebudu vám tu sáhodlouze vysvětlovat, co dnešní situaci předcházelo. Že jsem byl Smrtijed, víte velmi dobře. Že jsem jím přestal být, tomu jste ale nikdy neuvěřil, že mám pravdu?“ zastavil se a podíval se chlapci do očí. Neopětoval jeho pohled, okamžitě jím uhnul. „Jistě, jak jinak,“ pokračoval dál. Vycházeli schody a Harrymu najednou začalo docházet, že směřují do ředitelny. Stále si nebyl úplně jist, jestli udělal dobře, že se odpojil od svých přátel, co když ho chtěl jenom využít? „Jenže na rozdíl od vás mně Albus Brumbál důvěřoval. Netvrdím, že jsem svatý, to jistě ne, ale vždy jsem stál na vaší straně. Jenom chvíli přemýšlejte,“ a stoupl na točité schody vedoucí do ředitelny. Harry si stoupl za něj a dále ho poslouchal. „Že jsem byl dvojitým agentem, víte také, když jste byl členem Fénixova řádu. Co ale nevíte a neví to nikdo, že pocházím z dvojčat. Bratra Silviuse jste měl možnost poznat. Ani jste neměl tušení, že jste ve styku s ním. Mně bohužel jedna smrtijedská akce stála mnoho. Malfoyovi nikdy neměli rádi, když se mezi ně někdo vměšoval. Jenže Pán zla o tom neměl ani ponětí. Nikdo nevěděl, jestli přežiji, či nikoliv, zavolali tedy mého bratra. Nakonec zde stojím s vámi a musím vám toto všechno vyprávět, abyste pochopil.“ Opřel se do dveří ředitelny a prošel jako první. Harry ho následoval. Přešli ke dveřím, kde byla schovaná myslánka. Ty se začaly pomalu samy otevírat. „Proč vám to ale všechno vyprávím? Brumbál mi svěřoval veškerá tajemství, která byla důležitá, a to nejhlavnější je to, že když se vaše matka obětovala, aby vás zachránila, a Voldemort proti vám poslal smrtící kletbu, kus jeho duše se umístil ve vás. Vy jste dalším a neplánovaným viteálem. Posledním, který musí být zničen,“ a prudce se k němu otočil. Do této chvíli se díval na vlnící se hladinu myslánky.

„Chcete mi říct,“ promluvil konečně Harry, „že musím zemřít, aby mohl Voldemort padnout?“ Severus mlčky přikývl. „Vy si myslíte, že vám to všechno uvěřím?“ ušklíbl se chlapec a založil si ruce na prsou.

„Mně věřit nemusíte, ale určitě uvěříte tomuhle,“ a přiložil si hůlku na spánek. Na její konec namotal stříbřitý pramínek své mysli a vložil ho do myslánky. „Až budete znát vše, co potřebujete, víte, kde je vaše místo.“ Otočil se a zanechal Harryho samotného v ředitelně. Severus měl pravdu. Chlapec tomu nemohl uvěřit. Vypotácel se z ředitelny a scházel velké schodiště do átria. Vyšel na nádvoří, ale nezamířil ke svým přátelům. Procházel dál sám. Hermiona na něj chtěla zavolat, ale Severus zavrtěl hlavou. Věděl, kam jde, a musel to udělat sám.

Když se Hagrid objevil s Harrym v náručí, ze všech jako by unikl život. I Severusem situace otřásla. Věděl to, ale myslel, že se nedá tak jednoduše a bude s ním mít Voldemort těžší pořízení. Všude se ozýval smích a křik Smrtijedů. Ten příšerný skřek, který vydávali, se zarýval do útrob všech přítomných. Když Pán zla vyzval, aby se obyvatelé hradu k němu přidali, a vyšel Neville s mečem v ruce, bylo na čase se ukázat též. Teď už mu nehrozilo nic jiného, než smrt. V zástupu stojících si sundal masku a podal ji Mie. Udiveně se na něj podívala. Chytla ho za ruku a nechtěla ho pustit. Téměř neznatelně se na ni usmál. Sáhl si do kapsy a vyndal z ní pilotky. Švihl rukou, aby se otevřely, a nasadil si je na znetvořený obličej. Pomalu se postavil vedle chlapce. Voldemort přimhouřil oči. Jakmile pochopil, opět je rozšířil.

„Severusi?“ vypustil z úst překvapeně.

„Můj pane… nebo bych spíš měl říct Lorde Voldemorte?“ a hrdě zdvihl hlavu. „Jak vidíte, nejsem vaším nejvěrnějším, jak jste si dosud myslel. Ale velmi mě těší, že jste neměl ani špetku podezření a neodhalil mne a mého bratra.“

„Bratra?“ zamračil se hadí ksicht. „Zemřeš, zrádče!“ a zvedl nenávistně hůlku.

„Už se těším, pane,“ procedil skrz zuby. Najednou se Harry skulil z Hagridovy náruče a vyslal proti Voldemortovi kletbu. Černokněžník byl zaskočený a na vteřinu nevěděl, co se děje. Jakmile se vzpamatoval, začal po něm metat jedno kouzlo za druhým. Smrtijedi se hrnuli proti obyvatelům školy, kteří se začali stahovat do hradu. Vypukla druhá bitva. Severus zabíjel jednoho stoupence za druhým a snažil se ochraňovat svou rodinu, i když ta se dokázala dobře bránit sama. Scarlett nemohla svého otce zapřít a rvala se jako lvice, Mia stála zády k Severusovi a hlídala mu je s připravenou zbraní, kterou musela často uvést v činnost a měnit zásobníky. Pes pobíhal od jednoho nepřítele k druhému a kousal, trhal, sápal hlava nehlava. Smrtijedi ubývali, ale bystrozorové a zapálení studenti též. Ani jeden z nich si nevšiml, že Bellatrix Lestrangeová stojí na schodech a se skřípěním zubů je pozoruje. Pomalu je začala scházet a napřahovat hůlkou mezi bojujícími, aby mohla vyslat své smrtící poselství. Severus se otočil a spatřil ji, než ale stačil cokoliv udělat, aby jí zabránil v jejím plánu, srazil ji zelený záblesk. Skutálela se ze schodů a dopadla jim k nohám s mrtvým pohledem v očích. Kouzelník se podíval do míst, odkud kletba vyšla. Z prachu sutin se objevila vysoká postava v černém. Severus se nadechl a zavřel oči.

„Ne,“ vyslovil bezhlasně a zavlnil se. Znovu je otevřel. Silviusovi se zkřivila tvář v potměšilý úsměv, když k němu došel.

„A teď mi vděčíš za život, bratříčku,“ oznámil mu škodolibě. „Už sis myslel, že je po mně, co? Tak snadno se mě nezbavíš,“ a poplácal ho bicepsu. Severus se usmál.

„Tentokrát nebudu tvrdit, že nejsem rád, že jsi tu. Ale o té vděčnosti ještě budeme polemizovat,“ ušklíbl se. Mia Silviuse s radostí objala, až jí vyhrkly slzy štěstí. Teď ale na srdceryvné scény nebyl čas. Severus se rozhlédl. „Kde je Scarlett?“ zeptal se zmateně. „Scarlett?! SCARLETT!!“ Dívka s nimi ale nebyla. Nebyla ani v doslechu a oni neměli čas ji hledat. Museli jenom doufat, že bude v pořádku. Vyhrávali. Smrtijedi to začali vzdávat. Kteří nezemřeli v boji, začali utíkat. Hermiona s Ronem přiběhli ke schodům v nejvyšším patře a shlédli dolů k Velké síni. Dívka zaostřila pohledem a spatřila na mezipatře stát černě oděného muže. Položila si dlaň na srdce, které se jí prudce rozbušilo. Začala zrychleně dýchat a nezmohla se na jediný pohyb. Až když zvedl hlavu nahoru, aby zkontroloval, zda ještě není nikde nechtěný ničema, se k němu rozeběhla a padla mu do náruče, až zavrávoral. Zahrnula ho vášnivými polibky a rozplakala se. Položil jí ruce pod zadek a vyzvedl ji do výšky.

„Miluju tě… miluju tě!“ rozezněl se budovou dívčí hlas. Ron, který stále stál nahoře na schodišti, sklonil hlavu. I jemu už bylo jasné, co mezi nimi je, a že se nejedná o Severuse Snapea, ale o jeho bratra, který byl s největší pravděpodobností o poznání milejší. Spolkl hořkost, která se mu objevila na jazyku, a pomalu scházel jeden schod za druhým, až se ocitl vedle nich. Silvius pustil Hermionu zpět na zem a zadíval se na ryšavého chlapce, který měl pevně sevřené čelisti. Dívka mu položila dlaň na předloktí a povzbudivě se na něj usmála. Ron pokýval hlavou a nuceně její úsměv opětoval. Harry stále bojoval s Voldemortem v různých místech hradu, když ho Pán zla uchopil a letěl s ním kolem školy, až nakonec dopadli na tvrdou zem nádvoří. Oba se natáhli po svých hůlkách a poslali na sebe vzájemně kletby. Silvius s Hermionou začali scházet schody, chtěli se přidat k ostatním pod nimi. Za sebou ale uslyšeli zlověstné zasyčení. Ohlédli se a zkoprněli. Proti nim se plazil Nagini. Černovlasý kouzelníkna něj poslal kouzlo, ale téměř se ho nedotklo. Had se zvedl do výšky a zaútočil na pár stojící před ním. Silvius objal Hermionu a otočil se k plazovi zády, aby ji ochránil. Zlověstné ticho prořízlo Nevillovo zaburácení a švihnutí kouzelné oceli. Nebelvírův meč usekl Naginimu hlavu. Ten se okamžitě rozplynul v černé mlhovině. Voldemort ucítil, že poslední díl jeho duše je pryč. S děsným rykem klesl na kolena a díval se na své ruce, které se začaly loupat, až nakonec se celé jeho tělo rozpadlo v popel. Harry se na něj díval. Nenechal si ujít nepřítelovu smrt, zvlášť aby se přesvědčil, že již nemusí zasáhnout. Bezová hůlka se dokutálela k němu. Pevně ji sevřel v ruce.

„Avada...“ zaslechl za sebou. Prudce se otočil a již spatřil pouze padající tělo Smrtijeda na zem. Za ním stála Scarlett s nataženou hůlkou v ruce. Nesměle se na Harryho usmála, ten jí poděkoval stejně nesmělým kývnutím hlavy. „Je konec?“ zeptala se ho tiše.

„Myslím, že ano,“ odpověděl jí a přidal se k ní cestou zpět do hradu. Procházeli sutinami do Velké síně, kde již byli všichni studenti, profesoři a další zaměstnanci hradu. Všichni mu kynuli a usmívali se na něj. On jim opětoval stejnou mincí. Až na jednoho. Dorazili k černovlasé skupince. Severus si sundal pilotky a pronikavě se zadíval na Harryho a potom na svou dceru. Chlapec nasucho polkl, když měl možnost si pořádně prohlédnout jeho obličej. Severus pohl ukazováčkem a pokynul tak Harrymu, aby k němu přistoupil, a naklonil se k jeho uchu.

„Ruce pryč od mé dcery, Pottere. Stále mám smrtijedskou minulost a moc dobře vím, jak se někoho zbavit, aniž by ho ještě někdy někdo spatřil. Rozumíme si?“ a napřímil se. Otočil se ke Scarlett a přitáhl si ji do náruče. Harry nechápal, proč mu jeho profesor něco takového vůbec říkal. Když se ale znovu zadíval do těch medových očí jeho dcery, ve kterých se ztrácel, začínal mu ten smysl docházet. Navíc nechápal, jak to, že si nikdy předtím nevšiml té podoby, která byla až do očí bijící. Ale nebyl sám, takže se nemusel cítit jako až takový hlupák. „Scarlett?“ otočil se Severus s otázkou k černovlasé dívce. Ta zvedla hlavu a usmála se na něj, čekajíc, co po ní bude chtít. „Teď,“ začal opatrně, „když už je po všem a svět možná bude o něco lepší...“ nevěděl, jak tu větu správně formulovat, a tak se zahleděl se zvednutým obočím na Miu. Ta se snažila zastavit příval smíchu. Docházelo jí, co jí chce nabídnout, a byla sama zvědavá, co vypotí. „No… víš… teď, když jsme se s Damianou vzali...“

„Cože jste?“ vypískla a skočila mu tím do řeči, když se nadechoval k další větě.

„Vzali, slyšela jsi...“

„Ale...“

„Nechej mě domluvit, kruci!“ okřikl ji, když ho opět přerušila. „No… tak mě napadlo… no, prostě a jednoduše… chceš být komtesa Snapeová?“

„Teda tati,“ rozchechtala se na plné kolo. „A já se lekla, že máš snad lepru.“

„Boha, ty nejsi normální.“

„Má být po kom, miláčku,“ naklonila se k němu Mia a vyprskla smíchy. Severus protáhl obličej a otočil se k nim zády, jakože kontroluje stav kolem.

„To víš, že chci,“ objala Scarlett svého otce zezadu kolem pasu a položila mu hlavu na záda. Mia zrakem vyhledala Silviuse. Stál opodál s Hermionou, kde si pořád něco šuškali a usmívali se. Právě jí ukazoval prázdnou lahvičku od léčivého lektvaru, který mu zachránil život. Došla k nim a vyrušila je.

„Můžu si tě na chvíli půjčit?“ oslovila svého švagra a důležitě se podívala na Hermionu. Zatáhla ho opodál, aby dívka nemohla vidět, co s ním bude probírat. Stáhla si Snapeblood z prstu a vložila ho Silviusovi do dlaně. „Myslím, že teď ho bude potřebovat někdo jiný,“ a spiklenecky na něj mrkla. Muž se zadíval na prsten ve své ruce a převalil ho v prstech.

„Nemyslím si, Mio. Je mladá, půjde na vysokou. Jsme spolu krátce a nepotřebuji riskovat, že se mi promění v páru. Ještě není ta správná chvíle.“

„Já taky neříkám, že to má být teď, ty tele,“ a strčila do něj sevřenou pěstí. „Půjdeme domů?“ zeptala se ho po chvilce, když stále sledoval rudý prsten ve své ruce.

„Jo,“ přitakal jí. Oba se rozešli každý ke svému partnerovi a oznámili jim, že je na čase si jít trochu odpočinout.

„Tati?“ vyrušila Scarlett Severuse v hovoru se svou ženou. „Víš… Harry nemá teď úplně kam jít. Mohl by na chvíli k nám, když tam bude i Hermiona a já?“ zašťourala palcem nohy do země a sklonila hlavu.

„Zapomeň,“ utnul ji otec.

„Ale no tááák,“ zatahala mu za rukáv.

„Nezájem,“ mávl rukou.

„Harry, tak můžeš!“ zašklebila se na Severuse a běžela k Harrymu.

„Ale...“ rozpřáhl ruce, jenže mu to nebylo nic platné. Nasupeně se nadechl a zadržel dech. Vydechl a zavřel oči. Mia k němu přistoupila a objala mu paži.

„Nebuď suchar, lásko,“ šťouchla do něj bokem.

„Vy mě přivedete všichni do hrobu,“ zavrtěl hlavou.

„Jistě, to ti to došlo až teď?“ a vlepila mu pusu na tvář. Harry s Hermionou se rozloučili s Ronem, který zůstal se svou rodinou. Věděli, že se za nedlouho znovu uvidí. Všichni se přesunuli krbem z ředitelny do snapeovského sídla. Hermiona, která věděla, že jsou bratři Snapeové hrabata, tušila, že jejich obydlí bude dražší, ale jeho honosnost předčila veškerá její očekávání. Harrymu málem vypadly oči. Postupně se dozvídal všechna tajemství a informace, o kterých neměl ani ponětí. Večer se všichni sešli u večeře v jídelně, kterou jim Fiškus s láskou připravil, a podávali si navzájem různé mísy, talíře, omáčníky a karafy. Domem se ozýval spokojený smích a šumění hovoru, cinkání příborů a psí štěkot. Severus Snape se rozhlédl kolem sebe a opřel se do opěradla židle. Založil si ruce na prsou a každému svému spolustolovníkovi věnoval hodnotící pohled. Nakonec se usmál jedním koutkem. Musel usoudit, že se mezi nimi cítil… příjemně. Poprvé za celý svůj život.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: AndysekAndysek (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction