OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Nová generace - 79.

06.04.2013 (14:00) • SarkaS • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 5× • zobrazeno 972×

Seděla v setmělé společenské místnosti a zírala skrze okno do tmy venku. Všechno rozjaření z ní vyprchalo už před notnou dobou.

Hodiny se snažila srovnat si myšlenky a pocity do jedné řady, aby se v nich vyznala, ale nebyly to vojáci. Všechny příkazy i prosby ignorovaly a dál vytvářely zmatek. Byla to chyba. Měla jet domů a strávit Vánoce s rodinou. Neměla si spojovat Troye z Kruvalu s Troyem z Bradavic. V Kruvalu by její pocity byly v pořádku, v Bradavicích ale… Merline! Kdy se z ní stalo tohle? Ještě před měsíci si nedokázala překvapit, že by o ni někdo stál. Teď jí nevadí, že ji políbil učitel. Dobrá, jen něco jako půl učitel, ale kruci, pořád to nebylo správné!

A co Tony? Jak to, že se necítila provinile vůči Tonymu? Vždyť se jen pohádali, nerozešli se… Nebo ano?

Za okny začalo nebe měnit barvu z černomodré na temně fialovou. Začínalo jí být jasné, že už neusne, a tak si došla pro věci a vyrazila do koupelny.

„Šeříkový keř,“ hlesla potichu a vstoupila dovnitř. Teplá voda nikdy nic nezkazí, myslela si, když napouštěla obrovskou vanu, ale s rukou nad kohoutkem s pěnou vonící po konvalinkách zaváhala. Chvíli se utápěla v myšlenkách na koupání s Tonym, ale pak páčkou prudce škubla. Nemůže se nechat ovlivňovat vzpomínkami, to prostě nesmí.

V horké vodě cítila, jak se jí tělo nejprve napjalo. Až s tím, jak si zvykalo na teplotu vody, se pomalu uvolňovalo a s tím odcházela i dřívější ztuhlost. Plula na zádech na hladině a snažila se přijít na to, kým vlastně je. Kam se ztratila? Byly okamžiky, kdy sama sebe nepoznávala.

Za zavřenými víčky se jako film odvíjela scéna s Troyem a jmelím, pořád dokola a dokola. Byla ochotná přiznat si, že se jí to líbilo. Rozhodně víc, než by mělo. Přemýšlela o tom, jaké by to bylo, kdyby ji políbil pořádně. Ale třeba by to nebylo ono. Možná ani tohle nebylo ono, oba měli upito – Troy mnohem víc než ona – a tak si to mohla přikrášlit.

Tony na druhou stranu. Hmm, o něm věděla jistě, že je skvělý. Jenže… kdykoliv udělala něco, co se mu nelíbilo, sjel ji jako malé dítě. Měla přece vlastní rozum, nepotřebovala, aby ji vychovával. Od toho má otce a matku, aby jí dokazovali, že ještě neví všechno. On by měl být opora. Jako když se vrátila z Kruvalu…

Usmála se. To byl vlastně důvod, proč ho konečně uviděla tak, jak si přál. Víc jako kluka, než jako kamaráda. A od té doby se na něj dívala. Jen poslední dobou… jako by si pouštěla záznam, místo aby se dívala doopravdy. Trochu jako když byla v divadle, ale pak to u Potterových viděla znovu na nějakém přehrávači. Dívala se znovu na to samé, ale už to nebylo tak opravdové. Teď si připadala stejně.

Voda vychladla a mořská panna na okně se protáhla, když obloha venku zešedla svítáním. Adoráta se roztřásla zimou. Zabalila se do tlustého blankytného županu, který dostala k narozeninám od Malfoyových, a stáhla si vlasy do uzlu na temeni hlavy. Chodby hradu byly studené, a tak spěchala, nechtěla riskovat, že zmrzne v polovině kroku. Jenže společenská místnost nebyla tak prázdná, jak čekala. Tony ležel na gauči před ohništěm, četl si knihu a prsty volné ruky si pohrával se zlatou stuhou. Úplně zapomněla, že je čas na dárky. Tu knihu dostal od ní – Přeměny kouzelných tvorů.

Všiml si jí. Stála tam, dívala se na něj, a aniž by si všimla, plakala. Zaplavil ji pocit, že něco ztrácí, a s ním i hrozná lítost.

„Veselé Vánoce,“ ozval se jako první a shodil nohy z gauče.

„Veselé Vánoce,“ oplatila mu přání, ale znělo to spíš jako přání upřímné soustrasti. Zvedl se, odložil knihu na stolek vedle gauče a došel až k ní. V tričku, teplácích a rozepnutém svetru působil tak domácky, až jí dělalo problém uvěřit, že jsou opravdu v Bradavicích. A byl bos. To byla poslední kapka. Svět kolem ní se v tom jediném okamžiku rozsypal na střepy. Jenže místo očekávané černoty a chaosu přišlo prozření. To roztříštěné nebyl svět, byla to zrcadla. Odrážela její malou bublinu, vracela jí každé rozhodnutí, každou myšlenku. Teď ale viděla za ně. Dál.

Sledoval ji s lítostí. „Nefunguje to, viď?“

„Ne,“ zatřásla hlavou a pousmála se. „Přátelé?“

„Miluju tě,“ pronesl a díval se na její napřaženou dlaň.

„Já vím.“ Neměla, co víc by mu na to řekla. Nemohla mu říct, co by chtěl slyšet.

S povzdechem její dlaň sevřel. „Bude mi to chvíli trvat,“ přiznal upřímně a palcem druhé ruky jí setřel slzy z tváří.

„Mám tě ráda,“ svěřila mu s úsměvem. Ušklíbl se.

„To mi nestačí.“

„Já vím,“ zopakovala. „Mně taky ne.“ Jeho dlaň krásně hřála a Dora si vybavovala, jak příjemný pocit byl, když ta stejná dlaň hřála i jinde. „Budeš mi chybět,“ přiznala potichu a zvládla ovládnout rozpaky, která ta naprostá upřímnost vyvolala.

Zazubil se a přitáhl si ji blíž. Už věky ji nepolíbil takhle. Horkost a vzrušení vytlačilo zbytky vzpomínky na Troye. Poddala se tomu a sama si ho přitáhla těsněji k sobě. Dokazoval jí, o co přichází, a ona to viděla. Přesto si byla jistá, že jedná správně, protože tohle byla ve skutečnosti jediná věc, které litovala.

„Tony!“ Phiniasův hlas je vytrhl z opojení posledního polibku. „Merline, pardon,“ vyhrkl a chtěl se na patě otočit.

„To je dobré,“ zastavila ho. „Veselé Vánoce,“ popřála mu a odtáhla se od Tonyho. Pro jistotu si utáhla župan a vyrazila k dívčím ložnicím.

„Sorry, kámo,“ slyšela ještě tlumeně Phiniase. „Tak už je to mezi váma oukej?“

„Rozešli jsme se,“ odpověděl Tony klidným hlasem. Chvíli bylo naprosté ticho. Téměř viděla Phiniasův překvapený výraz.

„Taky bych se chtěl umět rozcházet takhle.“

∂∂∂

Čekala na ni už skoro půl hodiny a začínala jí být opravdu zima. Na Londýn se snášely načechrané sněhové vločky, které její zelenou čapku proměnily v cosi vypadající spíš jako šlehačkový dort.

„Tady jsi!“ ozvalo se za ní spokojeně. Otočila se na Sarah, které se na obličeji držel výraz ovládaného veselí a spokojenosti. Typicky zmijozelské. I Albus ho občas nasazoval.

Měla chuť říct, že ona tu je už od jedenácti, kdy se tu měly sejít, místo toho jen s úsměvem pozdravila.

„Tohle počasí je hrozné, čekala bych, že tady na jihu bude trochu tepleji.“

„Nejsme zase o tolik víc na jihu, navíc, tohle je pořád Británie. Nemůžeš čekat zázraky,“ konejšila ji Lily a nastavila ruku v pletených rukavicích od babičky Weasleyové. Sarah ji stiskla a rozhlédla se kolem.

„Tak kam půjdeme? Hádám, že na Příčnou asi nechceš, když se scházíme tady,“ poznamenala lehce štiplavě.

„O to nejde. Tady kousek je báječná mudlovská restaurace, něco úplně jiného než Děravý kotel.“

Sarah se zatvářila trochu nedůvěřivě, ale pak pokrčila rameny. Asi si myslela, že mudlové nedokážou jídlo zkazit víc než Tomův syn Bill, který po otci převzal v Děravém kotli kuchyni.

Lily byla spokojená, že nijak moc neprotestuje, a využila toho, aby se k ní trochu přitulila. Sarah se ušklíbla, ale nechala ji a jemně ji objala kolem pasu.

Restaurace byla opravdu něco docela jiného, než se mohlo zvenku zdát. Oprýskané zdi v zapadlé uličce nijak zvlášť velkou důvěru nevzbuzovaly, ale uvnitř to bylo jiné. Krásně zařízené a ne moc jasně osvětlené. Stolky byly oddělené a chráněné zástěnami porostlými živým břečťanem; jednoduše ideální místo pro romantický oběd. Sarah uznale zamručela a Lily se pyšně napřímila. Měla pocit, jako by tu restauraci vlastnoručně vystavěla, a ne ji jen našla, když ji Sarah schválila. Bylo až strašidelné, jak moc se pro ni stal její názor určující a důležitý.

Oběd proběhl skvěle. Lily se skvěle bavila, což po neustálém poskytování opory Hugovi, který byl chodící deprese, opravdu potřebovala. Sarah ji nenechala ani na minutku upadnout do smutku nebo nudy.

„Co bys řekla na nákupy?“ zeptala se Sarah, když vycházely z restaurace, kde musela platit Lily, protože Sarah neměla žádné mudlovské peníze. Než se Lily stačila zeptat kde, Sarah pokračovala: „Slyšela jsem, že u madame Malkinové představují novou kolekci na jaro. Nový hábit by se mi opravdu hodil, co myslíš?“

„Že vypadáš skvěle,“ usmála se Lily, „ale jestli chceš, tak nejsem proti.“ Žaludek se jí u toho zkroutil do kuličky velikosti slepičího pařátku. Přesto byla rozhodnutá to zvládnout. Vždyť to přece nemusí hned znamenat, že se budou líbat před budovou Denního věštce. Budou vypadat jako dvě velmi dobré kamarádky na vánočních nákupech, nic nového nebo objevného. Nic zajímavého.

„Jsi nervózní,“ konstatovala Sarah uprostřed ulice, kousek před jejich cílem.

„Nejsem,“ oponovala Lily přesvědčeným tónem. Sarah se na ni jen pochybovačně otočila a zvedla jejich spojené ruce, aby ukázala, jak jí Lily ruku drtí. „Promiň,“ hlesla zrzka a trochu povolila stisk. „Jen se bojím, odkud na nás kdo vyskočí.“

„Nikdo odnikud skákat nebude, neboj se. A když jo, tak ho zakleju,“ mrkla povzbudivě a zahnula k obchodu s oblečením. Lily si ulehčeně vydechla, když se za nimi dveře krámu s jemným zacinkáním zavřely.

„Á, slečna Potterová, vítejte! Jdete se podívat na jarní kolekci?“ uvítala je majitelka krámku. Sarah ztuhla, když byla její přítomnost tak snadno přehlédnuta, ale hned se zase uvolnila. Asi se smiřovala s tím, že vedle Lily se to stávalo často, a pokud s ní chtěla zůstat… Tedy, Lily doufala, že tímhle směrem se myšlenky její přítelkyně ubírají.

„Počkej, počkej, tohle si nech, a ještě si vezmi… tohle!“ vyhrkla Lily a podala Sarah barvínkově modrou šálu. Ta si to poslušně oblékla. „Perfektní!“ prohlásila Lily nadšeně a otočila se na přikyvující madame Malkinovou.

„Máte naprostou pravdu, slečno Potterová. Opět. Je úžasné vidět mladou dámu s dobrým vkusem. Obzvláště vás a slečnu Malfoyovou, pro vás je radost šít.“

„Ale prosím vás,“ mávla Lily rukou a pod pihami rozpačitě zrůžověla. „Sarah je lehké hezky obléct, když je sama tak krásná.“

Prodavačka vesele pokývala a Sarah se potěšeně usmála.

Odcházely, když se už pomalu stmívalo. Stíny se ploužily Příčnou mezi zbylými nakupujícími a s každou minutou se prodlužovaly. Lily se Sarah se smály a mávaly taškami, které si z obchodu odnášely. Lily se nemohla divit, že ji madame Malkinová, tak ráda vidí. Pokaždé tam nechala pěknou řádku mincí; ani tentokrát to nebylo jinak. Mamka to nebude rozdýchávat snadno, ale snad ji obměkčí, až uvidí ten krásný jarně zelený hábit, střižený podle poslední módy z Milána.

Polekaně sebou škubla, když ji Sarah zničehonic zatáhla do uličky mezi dva obchody.

„Co to-“ Sarah ji přerušila polibkem. Lily se okamžitě poddala a užívala si tu - poslední dobou vzácnou - ukázku náklonnosti.

„To jsem chtěla udělat už od oběda,“ usmála se spokojeně Sarah, když se odtáhla. Lily zamrkala a trochu zklamaně ji pustila. Ale musela být trpělivá, Sarah jí prostě ještě nevěřila, že necouvne, to se dalo pochopit. A i přes to, že věděla o její nedůvěře, se nedokázala ovládnout a rozhlédla se, jestli je někdo neviděl.

A Sarah se tváří mihnul stín zklamání.

Došly až k hostinci, kde se trochu rozpačitě rozloučily. Lily si nedovolila víc než letmé pohlazení Sarah po zádech a ta jí dotyk oplatila jemným zataháním za pramen vlasů, což bylo gesto na pohled pouze přátelské.

„Uvidíme se ve škole,“ usmála se Sarah a Lily nadšeně přikývla. Zvládla by si udržet tvář, kdyby se k ní Sarah nesklonila a do ucha jí nezašeptala: „Už se nemůžu dočkat.“

∂∂∂

Poslední den si Lily užila s vědomím, že vůbec není špatné umět se přemisťovat. Měla o celé dva dny prázdnin víc než ti, co to ještě neuměli, protože se nemusela nudit ve vlaku. Jela by, kdyby Hugo nebo Sarah v tom vlaku seděli, ale oba dva se přemisťovali, stejně jako ona. Vlastně, Hugo by se měl ukázat každou chvíli.

Přecházela netrpělivě v hale, když se konečně rozzářily plameny v krbu a z nich spíš vypadl, než vystoupil, vysoký zrzek s batohem. Kufry si nechali v Bradavicích – vozit si je na Vánoce domů je přestalo bavit už v druhém ročníku.

„No to je dost,“ uvítala ho uštěpačně, ale pak si všimla jeho výrazu. „Co se stalo?“ Napadaly ji desítky děsivých možností. Donutili ho přestoupit na jinou školu? Donutili k tomu Rebecu? Použili na něj nějaké hrozné kouzlo, aby ho od ní udrželi pryč?

„Já- Já vlastně nevím, jak ti to mám říct,“ zasténal, přešlápl a pak došel k ní, aby ji objal.

„Děsíš mě,“ hlesla mu do ramene a čekala, až ji pustí. Udělal to až po chvíli a se smutným výrazem sáhl do vnitřní kapsy hábitu. Vytáhl odtamtud stočený časopis. „Dnešní. Extra vydání,“ dodal. „Sebral jsem ho mamce hned, jak jsem ho uviděl, ale nevím, jestli už ho četla.“

Vzala si od něj časopis a roztáhl ho. Pak zamrzla. Nejen na povrchu. Ledová hrůza proměnila v led i tu nejmenší buňku v jejím těle. Na celé přední straně byla ona, Lily Narcissa Potterová. K ní se tiskla Sarah a bylo zřejmé, že jejich jazyky podnikají víc, než jen pouhou zdvořilostní návštěvu u té druhé.

Merline. Bože. Kdokoliv! Jak se tohle mohlo stát? Jeden jediný polibek, a oni ho přesto dokázali vyfotografovat? Svatá dobroto, vždyť ona se na tom obrázku snaží Sarah doslova svlékat!

Sledovala svoje zmenšené já spolu se zmenšenou Sarah, kterak se na obálce časopisu oddávají bezbřehé vášni, na kterou si z uličky rozhodně nevzpomínala, a měla pocit, že je toho na ni tak moc, že nejspíš ani nedokáže omdlít.

„Jak- Jak-“ koktala ve snaze najít slova. Podívala se na Huga, který měl stále ten lítostivý obličej. Pokrčil rameny. „Ty nechápeš! Tohle byla jediná pusa toho dne, jak ji mohli vyfotit?“ ptala se sama sebe i jeho. Vždyť neviděla, že by je někdo sledoval, ale přitom to vypadalo, jako by fotograf nestál ani dva metry od nich. Jak?!

„Já to nevím, Lily. Kdybych věděl, tak bych tomu zabránil, věř mi. Nikomu jsem neřekl, že máš se Sarah rande, přísahám.“

„Já vím. Ale… Počkej, ty myslíš, že jim dal někdo echo?“ zamračila se, protože tohle ji nenapadlo, alespoň zatím.

„Nevím, vážně. Mohli mít jen štěstí, nebo se vám prostě pověsili na paty pro jistotu. Ale… no, zdá se mi to přitažené za vlasy. Všechno. Asi bych to chápal u tvého táty, toho pořád někdo sleduje. Ale tebe? Nebo mě? Nebo kohokoliv z nás mladých? To se neděje zase tak často.“

„Ale kdo by to udělal?“

„Někdo, kdo potřebuje peníze,“ odplivl si Hugo. „Věř mi, za tohle někdo dostal hromadu galeonů.“

„Ale kdo?“ vzlykla Lily, jak šok opadal a pohlcoval ji pocit zrady, ponížení a strachu. Roztřásla se.

Kdo by jí něco takového udělal?!

Autor: SarkaS (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Nová generace - 79.: