OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Nová generace - 56.

23.10.2012 (17:00) • SarkaS • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 1× • zobrazeno 1140×

Lily se opírala o sochu jednoho ze lvů uprostřed Trafalgarského náměstí a čekala na Mary, která se měla objevit každou chvíli. Těšila se jako malé dítě na Vánoce.

„Lily!“ Otočila se za známým hlasem a uviděla Mary, jak k ní utíká v duhově zbarveném oblečení.

„Vypadáš jako papoušek,“ vydechla, když k ní Mary doběhla a ona se ujistila, že se jí to nezdá.

„Viď? Dalo mi práci to sladit. Kontrolní otázka, jak jsi na tom s postojem ke čtyřprocentní menšině?“

„Menšině? N-nejsem rasista, jestli se ptáš na tohle,“ koktla Lily úplně vyvedená z konceptu.

„Taky dobrá odpověď! V tom případě ti povím, co jsem na dnešek měla v plánu, a co máš teď v plánu i ty.“

„Ano?“ zeptala se Lily trochu obezřetně, protože měla špatné zkušenosti s takovým nadšením, kterým většinou oplývala Rebeca, když ji napadlo něco úplně pitomého.

„Jdeme na duhovou akci,“ prohlásila Mary nadšeně a doširoka rozpažila.

„Prosím?“ Mary na ni zaraženě koukala.

„Duhovou akci!“ zkusila to ještě jednou tím nadšeným tónem, ale když ani pak Lily nezabrala, regulérně se zamračila a dala si ruce v bok. „Žiješ v jeskyni?“ zeptala se zcela vážně a Lily se zasmála.

„Ne, ale úplně regulérní život asi nevedu, jak tak koukám. Co je to duhová akce?“

„Víš co, nebudu ti to vysvětlovat, prostě ti to ukážu,“ rozhodla Mary a popadla ji za ruku. Táhla ji za sebou jako husu a prodírala se davy turistů, kteří se potloukali letním Londýnem. V poloběhu překonaly několik ulic a most, než se dostaly tam, kam měly. Lily se fascinovaně rozhlížela, protože kolem byla spousta podobně pestře oblečených lidí jako Mary.

„Co se tu bude dít? Cirkus?“

„Pšššt! Chceš někoho urazit?“

„Ale já to nechápu.“

„Tohle je akce na podporu homosexuálních párů,“ usmála se Mary. Lily na ni zírala s otevřenou pusou. „Víš, jako holky s holkama, kluci s klukama…“ napovídala Mary v domnění, že Lily netuší, o čem mluví.

„Já vím, co to znamená,“ štěkla Lily a vytrhla jí ruku. „Tohle nebylo zapotřebí, klidně stačilo říct, že ti to vadí,“ odsekla zamračeně a spěšně se vydala směrem, odkud před chvílí přišly.

„Lily! Lily, počkej přece!“ volala za ní Mary, ale Lily ani nenapadlo zpomalit, nebo dokonce zastavit. Pálilo ji to ponížení. Netušila, jak se to Mary dozvěděla, ale tohle bylo příliš. Zatáhnout ji na takovou akci, aby jí dala na srozuměnou, že to o ní ví, to bylo prostě příliš. „No tak, Lily, zastav!“ Zvuk běhu se přiblížil a Mary chytila Lily za paži. „Co to do tebe vjelo?“

„Nebylo třeba mě tak ponížit. Klidně jsi mohla napsat v dopise, že jsem ti odporná a setkání rušíš, protože-“

„O čem to proboha mluvíš?“ přerušila ji zmatená Mary.

„Jak jsi vůbec zjistila, že- že-“ Lily to nedokázala říct nahlas. Ne takhle na veřejnosti.

„Že co?“

„No že jsem-“ mávla Lily rukou k průvodu.

„Cože?“ vydechla šokovaná Mary. „Ty jsi lesba?“

„Nedělej se,“ ušklíbla se Lily, ale Mary zavrtěla hlavou.

„Ale já to vážně- Takže ty jsi? Jako lesba? Páni,“ vydechla úplně konsternovaná.

„Tys to-“ Mary ji rovnou přerušila prudkým zavrtěním hlavou. „Ah.“ Lily by se nejraději v ten moment propadla až do Číny.

„Neměla jsem ani tušení, ale Lily, mně to nevadí. Vážně! Vlastně myslím, že je to super! Na tyhle akce chodím, protože jsem za rovnoprávnost už od doby, co z toho mám rozum, ale nikdy jsem nemyslela, že tím třeba pomůžu někomu, koho vážně znám. Hned to má pro mě větší váhu,“ usmívala se Mary a úplně tím Lily vzala dech. „Ale jak to, že nevíš o duhových pochodech?“

„No, tam kde žiju já, se tomu říká spíš úchylka,“ zamumlala Lily. „Skoro nikdo to neví. Jen můj bratr, kmotr a pak bratranec, ten je můj nejlepší kamarád, přišel na to sám. Neví to ani rodiče.“

„To je hrozný, vždyť to je barbarský takhle se k tomu stavět!“

„To ne, jen… Nechci, aby to nějak uškodilo rodině, kdyby se to dostalo do novin.“

„Do novin?“ Lily se poplašeně začervenala a rychle se snažila přijít s nějakým vysvětlením.

„Víš, v naší komunitě je naše rodina dost slavná. Hodně toho pro lidi udělala a teď jsou z nás tak trochu celebrity. Kdyby se to dostalo do novin, mohlo by to pokazit bráchům kariéru a rodičům pověst, to nechci.“

„Já to chápu, ale tajit to přece nemůžeš napořád. Co když se zamiluješ?“ zeptala se Mary. Lily si vzdychla a ironicky se ušklíbla.

„Tak to už vím, že není nejlepší. Rozhodně ne mezi našimi lidmi, možná tak do někoho zvenku.“

„To zní, jako bys žila v sektě,“ poznamenala Mary s obavami.

„Ale vůbec ne,“ zasmála se Lily. „Možná ti to tak zní, ale jsou to jen lidé, kteří se všichni znají ze školy. Je to speciální institut pro výjimečně nadané, dalo by se říct. Tvoří se tam dost pevné vazby.“

„To tedy koukám. Ale zpět k tématu, ani v nejmenším mi nevadí, že jsi na holky. Sama v tom ještě nemám u sebe úplně jasno, i když zatím můžu říct, že mám zkušenost jen s kluky a nedá se říct, že by se mi to nelíbilo. Ale to už zase odbočuju. Prostě, beru to v klidu a ty bys měla taky. Teď, vrátíme se tam? Myslím, že by ti trocha toho společného ducha duhy neuškodilo.“ Mary se usmívala a v jejím podání to Lily všechno připadalo tak jednoduché. Dokonce na tu nabídku i docela ráda kývla. A když ji Mary i přes to, co věděla, chytila za ruku, cítila se jako v nebi. Jen doufala, že ten pád nebude moc tvrdý, až se zase vrátí do své komunity.

∂∂∂

„Becco? Proč ještě nespíš?“ zamumlala Adoráta zmateně, když se probudila, kvůli světlu v protější posteli. Rychlé zašustění dokazovalo, že její kamarádka je opravdu vzhůru.

„Proč ty nespíš?“ ozvalo se tlumeně.

„Protože svítíš,“ oznámila Dora už docela probuzeně a zvědavě přítelkyni pozorovala. „Co to tam máš?“

„Nic,“ ozvalo se tak, že by jí to nevěřil ani blbý, hluchý a slepý vjednom.

„No jasně,“ ušklíbla se Dora a shodila nohy z postele a došla k té druhé. „Tak se pochlub, co čteš v,“ otočila budík na stolku a zasténala, „ve tři ráno. To musí být přinejmenším vyznání lásky.“

Rebeca se na ni dívala trochu úzkostně, ale pak si vzdychla, jako by ji to napětí ničilo. Adoráta netušila, která bije – tedy kromě té třetí ranní.

„Vlastně je,“ pípla Rebeca s nadšeným úsměvem, který se snažila potlačovat, ale nešlo jí to ani trochu tak, jako jindy.

„Cože?“

„Je to vyznání lásky. Adoráto, já mám vlastní milostný dopis!“ Div nenadskakovala nadšením, když jí to říkala a Dora se vedle ní doslova sesunula.

„Od koho?“

„Od Huga!“ Adoráta si zmateně prošťourala uši.

„Jakže?“

„Od Huga, přišel dneska pozdě večer a je tak romantický!“

„Jako od Weasleyho?“ ujišťovala se Dora, která podezřívala svou hlavu, že jí podsouvá nějaké hodně divoké nereálné sny.

„Jasně, že od něj, znáš i jiného Huga?“

„No, vlastně dva, když se tak ptáš.“

„Aha,“ udělala zmateně Rebeca, ale pak se jí entuziasmus vrátil a ona zamávala dvoustránkovým pergamenem Adorátě před očima. „No není úžasný?“

„Já nevím, moc mi s tím třeseš. Co tam stojí?“

„Jen tak ve zkratce, že jsem anděl, nádherná, dokonalá, bohyně, že je do mě blázen a hrozně mu chybím. Není sladký?“

„Jo,“ přikývla Dora úplně mimo. „Až mi z něj trnou zuby. Ale proč ti to píše?“

„No přece, protože mi to chce říct, hlupáčku,“ zasmála se Rebeca a vypadala jako zfetovaná výpary Amorova šípu. Což nebyla teorie, kterou by měla Dora jen tak zahodit.

„Dobře, ale proč? Vždyť ho nesnášíš, ne? Je to Weasley? Nebo jsem něco prošvihla?“

„Nesnáším? Huga?! Jak bych mohla chodit s někým, koho nesnáším? Doro, ty ještě spíš, ne?“

„Chodit?“

„On je tak strašně hodný. Vůbec není jako Weasley, jak o nich mluví táta. Je tak hrozně milý a starostlivý… a něžný,“ vzdychla.

„Tak jo, začínáme se dostávat na tenký led. Zacouvej, anděli, a řekni mi, jak se stalo, že ho ze sprovoďte-každého-Weasleyho-ze-světa povýšili na partner-na-zbytek-věčnosti?“

„Všechno mi to vysvětlil. Řekl, že žárlil a je do mě už hrozně dlouho blázen a no, a když to říkal, vypadal tak hrozně smutně. Navíc tu bylo to lítání a taky ples a prostě on je naprosto úžasný,“ rozvalila se Becca po posteli s širokým úsměvem a pergameny pevně mačkala v pravačce.

„Já jsem z toho úplně vedle. Ničemu nerozumím, ale asi na tom nezáleží, jak tak na to koukám. Ale co na to řeknou vaši? Nebo spíš táta?“ v tu chvíli byl nadšený úsměv pryč a vystřídala ho panika.

„Nesmí se to dozvědět! Slib mi to! Přísahej, že mu nic neřekneš, on by se samým vztekem rozdvojil a pak by mě oba zabili!“ vyšilovala Rebeca a klepala s Dorou jako s neposlušným štěnětem.

„Dobrý, Merline! Rebeco, nic nikomu nepovím, jsem jako hrob! Přestaň se mnou třást, nebo ti pozvracím peřiny!“ Konečně něco zabralo a Rebeca ji pustila. „Prosím tě, řekni, že jsi opilá, a tohle není tvoje normální zamilovaný chování, protože jinak si hodím mašli hned.“

„Trošičku,“ zvedla Rebeca dva prsty s přistiženým výrazem a vší silou je tiskla k sobě, až jí zrudly a následně zbělely.

„Fakt? Jak to?“ Rebeca se zahihňala a sáhla pod polštář, kde měla malou, úplně prázdnou lahev. Dora ji odzátkovala a čichla si. „Fuj, Oggdenská. Rebeco, ty jsi čuně,“ konstatovala, ale kamarádka jen pokrčila rameny. „Kdes ji našla?“

„U Potterových,“ zazubila se.

„Ty sis ji propašovala z oslavy?!“

„Pod šaty,“ kasala se Rebeca a Adoráta se rozesmála.

„Ty jsi rozhodně talentovaná zlodějka. Doufejme, že se z toho do rána vyspíš a nikdo na to nepřijde. Tohle někam schovej, zítra to vyhodíme. A proč jsi to vlastně vypila?“

„Měla jsem hrozný strach, že na to někdo přijde a taky se mi stýskalo,“ posmutněla Rebeca a stulila se do klubíčka kolem dopisů.

„Tak to chápu,“ pousmála se Dora smířlivě, protože tomu opravdu rozuměla. Kdyby se po návratu do Kruvalu mohla zpít do němoty, asi by moc neváhala, jen aby to tak nebolelo a stesk na chvíli zmizel. Pomohla vlastně až ta marijánka, proto se jí nechtěla vzdát. Kdyby se ten smutek vrátil, bylo by to… Ani na to nechtěla myslet. Ale naštěstí přišel Tony a ten stesk zahnal svým vlastním - a mnohem lepším - způsobem. Nahradil Damyana sebou a ulevil jí od bolesti z odloučení.

„Kdy Huga zase uvidíš?“ zašeptala Dora zvědavě a sesunula se vedle kamarádky, aby je obě mohla přikrýt peřinou.

„Já nevím. Ale už aby to bylo,“ vzdychla Rebeca smutně.

„Tak co kdybys mu napsala, že se někde sejdete a my si jakože uděláme výlet? Může se k nám přidat, nebo tam můžete být sami a my s Tobiasem někam zmizíme- Počkat, ví to Tobias?“ zeptala se s obavou, protože tajit něco svému nejlepšímu příteli se jí nechtělo.

„Jo, ví. Ale moc nadšený nebyl. Ty jsi lepší,“ zazubila se Rebeca. Dora to ocenila tichým zasmáním a sevřením kamarádčiny ruce.

„On to skousne. Tak hned ráno Hugovi napiš a něco vymyslíme, jo?“ Rebeca se na ni překvapivě střízlivě zadívala.

„Nejsem anděl. Ty jsi,“ pronesla vděčně a pak ji objala. Ani jedna nevěděla jak, ale usnuly tak a spaly v jedné posteli klidně až do rána.

Autor: SarkaS (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Nová generace - 56.: