OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Nová generace - 29.

01.08.2012 (16:00) • SarkaS • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 4× • zobrazeno 1161×

Bylo to právě na začátku října, když Adoráta seděla u snídaně a snažila se vysvětlit Rebece, proč nejsou lektvary nejtěžším předmětem. Dora trvala na tom, že nejtěžší je astronomie a samozřejmě přeměňování.

„Lektvary jsou o přesnosti, ale dají se naučit na paměť. Pro přeměňování musíš mít cit a astronomie je vůbec hrozná, tam když to nevidíš, tak můžeš mít třeba deset hvězdných map, ale jsou ti k ničemu,“ hájila svůj názor už značně zapáleně. Jenže Rebeca jako by nic z toho neslyšela.

„Lektvary jsou horší, tam ti stačí jedna chyba a můžeš vyletět do povětří, a jaký byly celý ty slavný lektvary. Můžeš je umět jako Merlin, ale chybu uděláš, ani nevíš jak a co potom? Někdo tě bude ze zdi stírat hadrem.“ Aby toho nebylo málo, Tobias tiše přikyvoval při sestřině obhajobě, a tak bylo Doře jasné, že tenhle boj prostě nevyhraje.

„Fajn, jak myslíš, ale stejně si myslím svoje, abys věděla,“ zabručela Dora poraženecky. Becca se zazubila.

„Ještě aby sis taky nemyslela, to bys mě zklamala,“ prohlásila a Tobias se pobaveně uculil. Adoráta se taky usmála a nabrala si další dva vdolečky. Chtěla se natáhnout i pro džem, ale v tom jí zabránil profesor Olssen, který se u jejího místa objevil s dopisem v ruce.

„Dobré ráno,“ popřál hromadně všem a oni mu přání oplatili, ovšem to nijak nezmenšilo jejich překvapení nad tím, že u nich zastavil. Pak ale natáhl k Adorátě ruku s dopisem. „To je pro vás, řekl bych, že nechtěl takovou dálku posílat dvě sovy, a takže dopis pro vás přidal k tomu mému.“ Překvapeně si dopis převzala a pak jí to konečně došlo.

„Damyan?“ přesvědčovala se a nedokázala zakrýt radost ve svém hlase. Profesor přikývnul a obličejem mu cuknul nenápadný úsměv, pak se otočil a odešel. Adoráta nechala snídani snídaní a rychle vyskočila od stolu. „Musím jít, uvidíme se na obědě!“ křikla na Beccu i Tobiase a nechala je zaražené sedět u stolu. Dopis si tiskla k hrudi, když spěchala Vstupní branou ven. Měla ještě téměř hodinu volno předtím, než začínala Bylinkářství. Bylo zataženo a větrno, ale to jí nevadilo, rozhodla se usadit u jezera, tam, co sedávali ty tři dny s Damyanem, když si bude číst jeho dopis.

Obálku rozbalovala tak dychtivě, až ji prsty skoro neposlouchaly a trvalo jí to dvakrát delší dobu než obvykle. Ale nakonec se to podařilo a ona rozložila velký arch pergamenu.

Ahoj Adoráto,

snad jsem tě minule přesvědčil, že máš krásné jméno a ty se nebudeš zlobit, že ho odmítám zkracovat.

Jsme ve škole teprve měsíc a já si začínám přát, aby znovu začaly prázdniny. Je tu ale přece jen jedna věc, která slibuje, že by tohle nemusel být špatný rok. Určitě i vám na začátku roku řekli o výměnných pobytech. Tady to vzbudilo ohromný povyk. Myslím, že se přihlásila snad celá škola, nebo alespoň ti, co jim to nezatrhli rodiče. Já bych se taky přihlásil, ale Troy mě umluvil, abych tu jeho poslední rok zůstal. Trochu jsem mu o tobě vyprávěl a říkal, že se třeba taky přihlásíš a bylo by hloupé, abychom se minuli.

Ale kdybys nechtěla, pochopil bych to. Tahle škola není zrovna něco, co by ostatní čaroděje lákalo. Kdybys ale chtěla, bylo by moc prima, mít tě tu a ukázat ti zase na oplátku moji školu. Nebo kdybys napsala, že ne, třeba bych ještě Troye přesvědčil, aby se zapsal se mnou a mohli bychom zkusit, dostat se k vám oba.

Myslím, že můj “britský týden“, jak on tomu říká, hrozně závidí. Sám trávil léto u dědy na farmě, kde se musel po mudlovsku  starat o koně a dobytek, ještě nikdy ho prý tak nebolelo celé tělo. Promiň, to tě asi vůbec nezajímá, ale mě pokaždé hrozně pobaví, jen si na jeho vyprávění vzpomenout.

Vlastně jsem ti chtěl poblahopřát k fotce na první straně Jinotaje. Strýc mi ho poslal, protože se tam objevila ta, na které jsme my tři. Vůbec jsem netušil, že tvůj děda vydává noviny. A když už jsme u toho, co je to prosím tě Muchlorohý chropotal? O tom jsem ještě nikdy neslyšel.

Měl bych asi panu Láskorádovi poslat nějaký dar, protože ta účast na vaší výpravě mi zajistila už předem dobrou známku v předmětu Zkoumání bájných tvorů. Nestává se tu zrovna často, že by se někomu podařilo potvrdit existenci mytického stvoření. Co myslíš, že by se mu líbilo? Všechno, co mě napadá, jsou samé hlouposti, ale rád bych mu nějak poděkoval.

Už budu muset jít, píšu ti před zkouškou a Troy začíná být netrpělivý. Doufám, že tvoje sova se objeví brzy, protože bez tvé rady budu asi opravdu ztracený.

A taky… chtěl jsem ti ještě napsat, že mi chybíš. Ten týden s tebou byl jeden z mých vůbec nejlepších.

Ale už vážně musím, nebo mi Troy přičaruje oslí uši.

Měj se krásně,

Damyan

Nedokázala přestat číst. Když došla nakonec, vrátila se na začátek a četla celý dopis znovu. Něco ji bolelo. Byla to tupá bolest, ale zároveň na ní bylo něco krásného. Nic tak krásného ještě nikdy necítila. A pokaždé, když pohledem o dopis jen zavadila, jako by to o kousek povyrostlo a dlouhé úponky ji obtočily o trochu pevněji. Dívala se na jezero a nedokázala se neusmívat.

O deset minut později dobíhala ke kabinetu profesorky Vektorové a ještě zadýchaná klepala na dveře.

„Vstupte,“ ozvalo se stroze. Adoráta otevřela a vešla. Profesorka k ní zvedla oči od hromady pergamenů rozházených po stole, že ani nebyl vidět. „Přejete si, slečno Longbottomová?“

„Prosím jednu přihlášku do Kruvalu.“

∂∂∂

„Nemůžu uvěřit, že jsi to vážně udělala. Na Kruval?!“ obořila se Rebeca na Adorátu, když jim to odpoledne nadšeně vyprávěla.

„No a co, je to jedna ze tří nejlepších škol v Evropě, myslíš, že by se s nimi ředitelka domluvila, kdyby na tom bylo něco špatného?“

„Já vím, ale stejně, Kruval? Učí se tam černou magii, pro Merlina!“ Jak může být prospěné, poslat někoho na výměnný pobyt tam, kde se učí černá magie?“

„B., ty děláš jako by se Dora chystala znovu založit Smrtijedy. Je to jen výměnný pobyt,“ prohodil Tobias zpoza bichle, kterou si donesl z knihovny.

„Adoráta,“ pípla tiše Dora. Tentokrát Tobias knihu spustil a překvapeně mrkal.

„Prosím?“ ujistil se za ně za oba.

„No, ono to jméno asi není tak hloupé,“ pokrčila drobnými ramínky jejich kamarádka a Rebeca nevěřila vlastním uším.

„Prosím?“ zopakovala po svém bratrovi, ale ten ji dloubl knihou do ramene.

„Slyšelas, není hloupé. Takže, Adoráta,“ odmlčel se a mrkl na Doru, „se určitě nechystá spustit se s černou magií a popravdě si nedovedu představit nikoho, koho by mohla černá magie ovlivnit méně, takže bych si nedělal starosti. Navrch, já si nemyslím, že ji tam táhnou zrovna krásy severu nebo knihovna plná zakázaných grimoárů,“ prohodil jakoby mimochodem. Rebecu to okamžitě zaujalo a zamyslela se.

„Ty myslíš-“ otočila se na bratra, který ji to ani nenechal dopovědět a kývnul. Rebece to konečně docvaklo. Téměř to lupnutí sama slyšela. „Ahá, tak to je pak jiná. Ehm, takže… stálo v tom dopise něco zajímavého?“ První reakcí jejich kamarádky bylo samozřejmě zčervenání, ale pak se jí tvář rozzářila téměř oslepujícím úsměv. Jako naprostý protiklad k tomu úsměvu zavrtěla hlavou a řekla:

„Ne, vůbec nic podstatného.“ Jenže Rebecu oklamat nemohla, na to byla moc špatná lhářka.

„Bylo! Něco tam bylo! No tak, nebuď zlá, poděl se se mnou o pikantní detaily,“ škemrala a Tobias se jen s kroucením hlavy zase schoval za knihu.

„Nejsou pikantní!“

„Aha! Takže přece jen nějaké jsou,“ zazubila se Rebeca vítězně. Adoráta se s protočením očí opřela Tobiasovi o nohy a dělala, že tam Rebeca vůbec není. Ta se k ní přišourala po kolenou. „Prosím… prosímprosímprosím!“

Adorátě zacukaly koutky, ale dál kroutila hlavou, pak ovšem vyřkla ta osudná slova, kterými si zpečetila osud:

„To je soukromé.“

„Áááá! On ti napsal něco romantického, že jo?! Já to věděla, tomu klukovi se líbíš,“ prohlásila s jistotou a Adoráta pevně semkla rty, celá rudá. Rebeca si to v tu chvíli uvědomila. „Ono je to oboustranné,“ vydechla téměř nábožným šeptem.

„Ššššššš,“ zasyčela Adoráta a rozhlédla se po společenské místnosti.

„Ty jsi zamilovaná!“ vypískla Rebeca jako mudlosvký tlakový hrnec, který její matka tak ráda používala k vaření. Tobiasovi ruka s knihou opět klesla, ovšem tentokrát ne na jeho klín, ale na Dořinu hlavu. Jen to zadunělo.

„Promiň, já nechtěl,“ omlouval se hned a neobratně ji hladil po hlavě. Rebece to přišlo směšně a rozhihňala se. Oba se na ni zamračili.

„To není vtipné,“ utrhla se na ni Adoráta. Ale zároveň se Tobias Dory zeptal:

„Copak ty nechodíš s Tonym?“ Adoráta se zatvářila utrápeně. Dokonce i Rebecu ten výraz připravil o smích. Vycítila problém a na vztahové problémy ona měla nos.

„On si to asi myslí, to je pravda,“ souhlasila Adoráta váhavě.

„A ty?“ zeptala se Rebeca, i když odpověď znala předem. Dora si povzdechla a zabodla pohled do koberce barvy půlnoční modři.

„Nikdy se mě neptal, já vlastně nevěděla, že si to myslí, dokud mi to neřekl. Nevím, jak bych mu to vymluvila. Nechci se ho dotknout,“ kníkala Adoráta tichounce. Snad i ze strachu, aby to někdo neslyšel a neroznesl.

„Ale nemyslíš, že je trochu nefér, nechávat ho přitom, když to pro tebe není pravda?“ nechal se slyšet Tobias. Pokrčila stísněně rameny.

„Já nevím, co je horší. Nechat ho ve lži, která se mu líbí, nebo mu říct pravdu, která ho nejspíš naštve?“

„A jak myslíš, že mu bude, když se to dozví od někoho jiného. Protože jestli do Kruvalu pojedeš, tak tam s tebou bude dalších jedenáct studentů a ti se pak mohou zmínit mezi řečí… Hned bude průšvih na světě. A to nemluvím o tom, že je prostě špatné ho v tom klamu nechat. I když klame jen sám sebe.“

„A taky půlku školy,“ dodala trochu kysele Rebeca. Tobias se ale zamračil.

„Na tom nesejde. Měla bys mu to říct.“

„Bude naštvaný.“

„Nejspíš, ale přejde ho to.“

„A jak to mám udělat?“ zeptala se sourozenců Adoráta ustaraně. Tady byl Tobias bezradný, ale Rebeca měla zkušeností s posíláním k vodě víc než dost.

„Zkus mu to vysvětlit dřív, než mu to opravdu řekneš. Potom už zpravidla neposlouchají, pošramocené ego jim v tom brání. Ale když mu to vysvětlíš předtím, než se s ním rozejdeš, bude to snazší. Navíc to ani nemůže být zrovna rozchod, když jste spolu nechodili. To že si to on myslel, to je asi jen jeho chyba…“

„Nepomáháš,“ ucedil Tobias a Rebeca si všimla, že se Dora tváří ještě ztrápeněji.

„Nebo můžeš předstírat něco, po čem se on rozejde s tebou,“ to by mohlo vyjít.

„Jak předstírat?“

„No, například se nechat přistihnout tak říkajíc in flagranti,“ navrhla Rebeca zamyšleně. Adoráta na ni vyvalila oči.

„Ale to by bylo hnusné!“

„No já nevím, bude to horší, než mu říct, že ze sebe celou dobu dělal blázna?“ nadhodila Rebeca vážně. To na Adorátu zapůsobilo, bylo vidět, že o tom přemýšlí. Nakonec si povzdychla.

„Ale jak bych to měla udělat?“ zeptala se nakonec. Tobias jí položil ruku na rameno a ona se na něj přes rameno podívala.

„Já ti s tím pomůžu.“

Autor: SarkaS (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Nová generace - 29.: