OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Nová generace - 28.

31.07.2012 (15:00) • SarkaS • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 2× • zobrazeno 1162×

I když Tobias držel slovo a snažil se vyskytovat poblíž, kdykoliv to bylo možné, nic se tím nezměnilo. Adoráta stále slýchala posměšky, jakoby nedopatřením vyslovené moc nahlas, profesorka Cootová se do ní neustále strefovala a ani v kolejní ložnici už se nemohla schovávat. Pokud tam byla sama ve chvíli, kdy vešly Imelda s Drusilou, nebylo kam utéct a ony si to užívaly. Pokud tam ovšem byly i Anna a Iris, nikdy se neprojevily víc, než je tlumenými posměšky.

Ke konci měsíce už trávila Adoráta víc času v komnatě nejvyšší potřeby, v knihovně a u Hagrida, než ve vlastní společenské místnosti a ložnici. Ale byly i chvíle, které trávila v prázdných učebnách a to jí dělal společnost Tony, který se jí snažil pomoci s přeměňováním. Doufal, že když v něm bude vynikat, mohlo by to Cootovou zastavit, aby na ni neustále útočila a posmívala se jí.

„Tony, nemyslím, že to půjde,“ pronesla Dora zklamaně, jako už stokrát předtím. Ten se jen zatvářil o to sveřepěji.

„Půjde to,“ prohlásil jistě a znovu ji chytil za ruku, aby opravil pozici, ve které držela hůlku. Dora ale bolestně sykla, jak jí ruku zkroutil do nepřirozené polohy. Okamžitě ji vyděšeně pustil. „Omlouvám se, to jsem nechtěl. Nebolí to?“ staral se a dlouhými prsty jí přejížděl po ruce, ze které vytáhl hůlku a položil ji na lavici.

„N-ne, to je dobrý,“ zakoktala se Dora a odtrhla pohled od jeho opálených prstů proti její, i přes lehké opálení, světlé kůži. Když zvedla pohled, uvědomila si, že se dostala z ohně do kotlíku. Tony ji pozoroval, jakoby chtěl něco říct a teple hnědá barva jeho očí ji k sobě lákala jako tabulka čokolády z Medového ráje. A najednou, než si všimla, ucítila na rtech něco vlhkého. Uvědomila si, že Tonyho tvář je mnohem blíž, než byla před chvílí a on tiskne svoje ústa na její. Tlumeně vypískla, ale přes dvoje rty se to nedostalo. On ji líbá!

Než se s tím stihl její mozek smířit, Tony se odtáhl a otevřel oči. Ona na něj ty svoje třeštila.

„Já… tohle jsem chtěl udělat už dlouho,“ prozradil Tony a usmál se. Adoráta byla ale pořád v šoku a neměla nejmenší tušení, co na to říct. Právě dostala svoji první pusu. Opravdovou a nebylo to ani zdaleka takové, jak si kdy mohla myslet.

„Asi… ehm… asi bych- Měla bych-“ snažila se ze sebe Adoráta vymáčknout, ale nedostala šanci to dokončit, místo toho jí Tony znovu zacpal pusu tou svou. Tentokrát už ale Adoráta neztuhla, jen se nemohla rozhodnout mezi zvědavostí a touhou se odtáhnout. Nakonec lehce pohnula rty proti těm jeho. Zkoumala vlastní pocity a zjišťovala, že pořád neví, proč by se to někomu mělo líbit. Tonyho, ale její odpověď musela povzbudit, protože ucítila jeho ruce kolem pasu a najednou mu seděla na klíně. A to bylo na Doru moc. Odskočila od něj, celá zadýchaná a zrudlá. Srdce jí málem vyskočilo krkem a teplotu musela mít alespoň jako kotlíky při lektvarech.

„Já, měla bych asi-“ mávla rukou kamsi za sebe a překvapený Tonyho obličej se začal zbarvovat rozpaky.

„Omlouvám se, já… nevím, co mě to popadlo,“ snažil se za sebe dostat a díval se do země. Dora rychle stáhla z lavice tašku s knihami a vzala si hůlku.

„Rebeca už na mě určitě čeká,“ snažila se nějak vysvětlit svoji touhu po odchodu. „Uvidíme se později, ano?“ chtěla už vyběhnout, když ji ještě zavolal.

„Zlobíš se?“ zeptal se nervózně. Adoráta zčervenala a sklopila pohled. Zlobila se? Ne, to rozhodně ne, jen jí to nebylo příjemné.

„Nezlobím,“ pípla a vyběhla z učebny. Tonyho široký úsměv už tak neviděla.

∂∂∂

„Co je s tebou?“ zeptal se Hugo Lily, když spolu seděli nad úkoly v knihovně.

„Nic, co by mělo být?“ zněla zmatená odpověď, když Lily zvedla hlavu od rozpracovaného pojednání o používání chrupavčitých částí savců v lektvarech ovlivňujících smyslové vnímání. Nevěřícně se na ni podíval a pak mávnul ke sloupcům knih, které kolem ní tvořily téměř dokonalou hradbu.

„To jako myslíš vážně? Lily, ty se učíš! A dobrovolně!“ Odněkud se ozvalo popuzené zasyčení madam Pinceové. Hugo se zatvářil omluvně v tušení, že ho může vidět a ztišil hlas. „Nikdy se neučíš, nezapomeň, že s tebou trávím většinu času od našeho prvního ročníku. Takže, co v tom je?“ Lily se na něj lehce zamračila, ale pak pokrčila rameny a zpod jedné hromádky knih vytáhla pergamen. Podala mu ho a se založenýma rukama čekala, až si ho přečte.

Byl to formulář. Tedy ne přímo, byla to přihláška na výměnný pobyt v Krásnohůlkách. Překvapeně zvedl obočí, když jí ho vracel. „Netušil jsem, že to chceš taky zkusit.“ Pokrčila rameny a znovu ho schovala.

„Není to tak divné, ne? Každý druhý se chce přihlásit. Copak ty ne?“

„Já nad tím vlastně ještě tak moc neuvažoval,“ přiznal Hugo. „Ale je pravda, že by to mohla být zajímavá zkušenost. Navíc už jsem tolikrát slyšel tetu Fleur vyprávět o Krásnohůlkách, že by asi nebylo špatné se tam i podívat.“

„Vidíš, mohli bychom tam spolu, ale jen pokud si dokážu vylepšit průměr a učitelé mě uznají způsobilou reprezentovat naši školu,“ zašklebila se a pohledem přeběhla po všech těch knihách, které měla kolem sebe. Jestli něco nesnášela, bylo to učení, ale byla ochotná to podstoupit, pokud to znamenalo na tři měsíce vypadnout z Bradavic.

„Řekl bych, že za zkoušku nic nedám. Přihlášku ti dala profesorka Malfoyová?“

„Jo, kdo jiný. Ale nijak nadšeně se netvářila, asi se bojí, že někdo opravdu bude chtít jet do Kruvalu a tam se dá na studium černé magie,“ zasmála se té představě. Hugo se přidal.

„No co ty víš, trocha té černé magie, co? Hm?“

„Já myslím, že žertovat o něčem takovém, je přinejmenším nemístné, pane Weasley,“ ozvalo se zpoza regálu chladně. Oba ztuhli, když ze stínu vystoupil profesor obrany proti černé magii osobně. „A zrovna od vás dvou, jako od členů jistých rodin,“ zdůraznil a šlehl pohledem po Lily, „bych čekal více respektu a uznání. Černá magie není hračka a už vůbec to není téma pro vytváření hloupých vtipů. Snad si to lépe zapamatujete, když oba přijdete v sobotu večer do mého kabinetu a trochu úsilí tomu věnujete pod mým dohledem. Budu vás očekávat v sedm hodin a dojděte si předtím na večeři, mohlo by se to protáhnout.“ Když pronesl tenhle temný příslib, věnoval jim zklamaný pohled a odešel. Hugo napjatě vydechl a došlo mu, že celou dobu dech podvědomě tajil. Lily - ta vypadala, jako by se jí zbortil svět.

„Neboj, on nás potrestá a zapomene na to. Nebude ti to vyčítat, každý občas uklouzne,“ tišil ji, protože věděl, jak moc svého kmotra zbožňuje. Ale Lily měla přesto na krajíčku.

„Ale viděl jsi to, on byl zklamaný. Nikdy předtím ze mě nebyl zklamaný! Nikdy, ani když…“ zmlkla a kousla se do rtu. Teď jí bylo líto, co říkala. Nemyslela a zákon schválnosti způsobil, že zrovna v tu chvíli jí musel Draco slyšet. Nejraději by se propadla do země.

∂∂∂

Čtvrtky byly Dořiny nejoblíbenější dny, alespoň za poslední týdny. Jediné její předměty byly Obrana proti černé magii a Péče o kouzelné tvory s Hagridem. Považovala za štěstí, že existují dny, kdy se nemusí trápit s přeměňováním, dějinami čar a kouzel, starodávnými runami nebo astronomií. Ale poslední dobou si ani čtvrtky nedokázala úplně vychutnat. Ty dvě tyranky měla pořád za patami, stále nezjistila, proč se jí ostatní posmívají, a pak tu byl Tony. Čím víc pozornosti jí věnoval, tím horší byly útoky Imeldy a Drusily a taky si nebyla úplně jistá, jestli o jeho přílišnou blízkost stojí.

Už to byly dva dny, co ji políbil a zatím se o to znovu nepokusil, i když to byla spíš zásluha toho, jak se mu vyhýbala. Bála se a nevěděla co si myslet. Mělo to takhle vypadat? To jak trnula, když si myslela, že je poblíž. Že na jeho úsměv odpovídala červenáním a rozpaky? Opravdu by mělo být všechno doprovázeno pocitem trapnosti?

„Ahoj, čekáš tu na mě?“ ozvalo se jí za zády mile. Otočila se a došlo jí, že se neměla zastavovat někde, kde by na ni mohl tak snadno narazit.

„Já?“ vypadlo z ní naprosto nelogicky, až nad tím zkřivila tvář. Tony si toho ale nevšímal, obtočil jí paži kolem pasu a vydal se s i s ní na hodinu obranu. Adoráta rozpačitě mlčela, ale Tonymu to nejspíš nevadilo. Přesto bylo zvláštní vejít do třídy takřka v objetí. A ještě zvláštnější byly pohledy spolužáků, většinou nevěřícné. Adoráta si byla jistá, že si to celé špatně vykládají, ale vysvětlovat se jim to nechystala, nemyslela si, že by měla.

„Dobré ráno,“ popřál jim profesor jen, co vešel do třídy. Všichni se naštěstí začali soustředit na něj a okukování jí a Tonyho nechali na později. Tony ji ale ani v lavici nejspíš nemínil pustit a tak teď cítila, jak se na její nohu tiskne ta jeho a skrze látku kalhot i sukně ji hřeje jako malá kamna. Prsty na ruce, kterou ji objímal, se mu lehce pohybovaly a Adorátě došlo, že ji hladí. Bylo to zvláštní. Tak jako o všem si nebyla jistá, co si o tom myslet, ale bylo to příjemné, a tak se nebránila.

„Dobré ráno, profesore,“ odpověděli sborem a čekali, co jim profesor Malfoy poví k dnešní hodině.

„Rozhodl jsem se ještě dnešní dvouhodinovku věnovat procvičování základního štítu. Dost z vás má v tomhle ohledu ještě značné rezervy a vašimi štíty projdou i vcelku jednoduchá zaklínadla. To mi na studenty čtvrtého ročníku, nepřijde dost, vzhledem k tomu, že se štítovému kouzlu věnujeme od začátku roku. Takže se rozdělte do dvojic a začneme,“ pokynul jim, počkal, až si stoupnou, a kouzlem odsunul nábytek stranou. Adoráta měla samozřejmě dvojici určenou, aniž by měla šanci se k tomu vyjádřit. Tony ji chytil za ruku a propletl jejich prsty dohromady. Jasný vzkaz pro ostatní, že si vybral partnera do dvojice, ale i přesto se našli tací, co se přišli zeptat, jestli nechce do dvojice radši s nimi. Adoráta se celou dobu dívala do země a snažila se předstírat, že tam vůbec není. Bylo to obtížné, protože při každé Tonyho odpovědi zvedl jejich spojené ruce, aby svoje rozhodnutí potvrdil i vizuální ukázkou.

Nakonec se to ale přece jen trochu uklidnilo, když se všichni rozřadili a profesor jim pokynul, aby začali.

„Na útok vám povoluji pouze lechtající a taneční kouzlo, jasné? Za cokoliv jiného vám strhnu body.“ Když všichni kývli, že rozumí, třídou se okamžitě začaly šířit výkřiky tarantallegra, rictusempra a samozřejmě protego. Odstoupila kus od Tonyho a ten jí s úsměvem pokynul, ať na něj zaútočí. Byla sice trochu nejistá, protože útočila nerada, ale neváhala dlouho.

„Rictusempra,“ vyhrkla a z její hůlky vystřelil chabý červený paprsek, tak jako i z několika dalších. Tony ale okamžitě vyhrkl:

„Protego!“ a před ním zlatavě zazářil štít dost silný, aby její slabou kletbu odrazil. Tony se samolibě usmál. „Ale no tak, nešetři mě tolik. Ještě si začnu myslet, že ti na mě záleží,“ popichoval a Dora samozřejmě okamžitě změnila barvu o šest odstínů víc k vařené langustě.

„Tarantallegra!“ vyhrkla a tentokrát měla její kletba mnohem větší sílu. I když stihl štít vykouzlit, náraz kletby s ním škubnul a on musel udělat dva kroky vzad. Překvapeně zamrkal, ale pak se zazubil.

„Vidíš, že se umíš naštvat.“

„Ale já nejsem-“ začala se bránit Dora, ale pak jí došlo, že si z ní střílí. „A vůbec, teď ty,“ zamračila se na něj. Poslechl ji bez zaváhání, než se stačila vzpamatovat, letěla k ní kletba a ona sebou musela praštit na zem, aby ji netrefila. Vůbec nestihla hůlku zvednout. Rychle se ohlédla, jestli jeho kletba nikoho nezasáhla, ale skončila naštěstí ve zdi.

„Slečno Longbottomová, myslím, že štít by byl lepší volba. I když věřím, že domácí skřítkové svoji práci zvládají na výbornou, kontrolovat stav podlah za pomoci vlastního hábitu bych rozhodně nedoporučoval,“ pronesl profesor Malfoy s nádechem humoru v hlase a pomohl jí na nohy. Bezděčně se oprášila, ale zdálo se to zbytečné. Tenhle hábit bude muset na vyprání.

„Ano, pane, promiňte,“ řekla Adoráta kajícně a zvedla hůlku do připravené polohy. Pak kývla na Tonyho, který se očividně dobře bavil. Jeho další kouzlo zvládla pomocí štítu odrazit, což jí náladu zvedlo.

Jak vyučování pokračovalo, zdálo se, že s Tonym nemají se štítem žádný velký problém. Jí se ho podařilo jednou obelstít a on tak padl na zem v záchvatu smíchu pod lechtajícím kouzlem a Dora si ještě jednou vyzkoušela přítulnost hradní podlahy, když pod náporem kouzla zakopla a přepadla. I tentokrát jí profesor pomohl vstát.

„No, alespoň jste si ten hábit sladila z obou stran,“ usoudil a odběhl zachraňovat dvojici mrzimorských studentů, kteří se nedohodli, kdo bude útočit a kdo se bude bránit, a tak se oba svíjeli pod různými kletbami, které na sebe poslali. Zrovna se tomu pohledu smála, když s ní někdo škubnul a přímo před ní se zlatě rozzářilo silné protego, od kterého se odrazily hned dvě kletby naráz.

Zvedla hlavu a uviděla rozčileného Tonyho, který ji držel za jednu ruku, tudíž nespadla na zem, jen tak napůl klečela, napůl seděla, ještě celá zmatená. Protego stále zářilo a zhaslo, až když se ozvaly spěšné kroky profesora. Adoráta se vyškrábala na nohy a uviděla rozčílené tváře Imeldy a Drusily, které ji pozorovaly. Rychle si před Tonyho stoupla a začala ho odstrkovat, ten se na ni nechápavě díval, ale to už se k nim profesor dostal.

„Co se to tu děje?“ zeptal se zamračeně. Adoráta se na Tonyho úpěnlivě zadívala a nenápadně zavrtěla hlavou. Ten jí pohled oplatil nevěřícně.

„To – to nic, asi zbloudilá kouzla, co minula cíl. Je to v pořádku,“ vybreptala rychle, aby Tony nestačil nic říct. Jen ho pohledem ještě jednou poprosila, ať mlčí. Ten zavrtěl hlavou, ale pak přece jen nasupeně sevřel rty. Profesor se rozhlédl.

„Dávejte si všichni větší pozor!“ rozkázal jen tak do davu a zase odběhl. Adoráta si oddechla a úlevně si opřela čelo a Tonyho hrudník, ale ten od ní ustoupil, pořád zamračený.

„Co to mělo být? Proč jsi mu neřekla pravdu?“ šeptal popuzeně.

„Byla to nehoda,“ trvala na svém Adoráta.

„Nebyla to nehoda, udělaly to naschvál a zasloužily si, aby je za to potrestal!“

„Ale to by jim jen vzal body a ty bychom pak my museli dohnat. Takhle je to lepší, věř mi,“ domlouvala mu Adoráta, ale nevypadal, že by jí to chtěl věřit. Pořád vrtěl hlavou.

„Kolejní oddanost má své meze, Longbottomová. Jestli je ještě někdy nachytám, tak to na ně prásknu sám, když tobě se nechce,“ pronesl vážně a pak ji objal, nehledě na ostatní spolužáky. „Jsi přece moje holka. Kdo jiný by tě měl bránit, no ne?“

Autor: SarkaS (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Nová generace - 28.: