OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Nová generace - 26.

29.07.2012 (13:00) • SarkaS • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 1× • zobrazeno 1203×

„Vážně sebou ten kluk před tátou švihnul o zem?“ ptala se nevěřícně Lily, když se všichni procpali přepážkou na nádraží 9 a ¾, kde už čekala rudá lokomotiva, která zamořoval ovzduší oblaky dýmu. Všude bylo plno hluku, jak se lidé překřikovali, kufry bouchaly a sovy ze svých klecí kvílely v rytmu doplňujícím kočičí mňoukání i ojedinělé kvákání žab. Lily tak musela docela křičet, aby ji Adoráta vůbec zaslechla.

„On neomdlel kvůli němu. Byl vyčerpaný, celý den nic nepil ani nejedl a pořád někde lítal,“ bránila Damyana Adoráta se zamračeným výrazem.

„Á tady se někdo někomu líbí,“ šťouchala Rebeca do Adoráty prstem a děsně se u toho šklebila. Adoráta ji chtěla plácnout, ale s naprostou samozřejmostí ji minula, když do ní zezadu strčil někdo, kdo právě proběhl přepážkou s moc velkou vervou.

„Pardon,“ ozvalo se, když se otočila, aby dotyčného zpražila nehezkým pohledem.

„Tony?“ vyhrkla ale místo nadávky, když uviděla viníka. Ten na ni koukal trochu vyjeveně, pak se usmál.

„Ahoj Doro, jak ses v létě měla? Nic jsem o tobě neslyšel, zase jsi byla někde na výpravě?“ zeptal se přátelsky a poodjel se svým vozíkem trochu stranou, aby nezpůsobil další kolizi s někým, kdo přijde po něm.

„Ale vždyť jsem ti odepisovala,“ zamračila se nechápavě Dora. Ale Tony překvapeně zavrtěl hlavou.

„Odepisovala? Ale já ti přece nepsal,“ namítl a trochu u toho zrůžověl. „Což mě mimochodem mrzí, ale já si nebyl jistý, jestli bys o dopis stála,“ přiznal trochu nesvůj. Adorátě hlavou běhaly splašené myšlenky. Když nepsal on, tak kdo? Otočila se ve chvíli, kdy jí to došlo a podívala se na Tobiase, který je nenápadně poslouchal a teď se tvářil neskutečně provinile.

„Aha, to nevadí, už myslím, že vím, kde byla chyba,“ zamrmlala Dora a cítila se trapně. Jak ji vůbec mohlo napadnout, že by ten dopis byl od Tonyho? Nikdo by přece jen tak z ničeho nic nenapsal něco takového.

„Kdybych věděl, že bys mi odepsala-“ nedokončil Tony a přešlápl. Adoráta nevěděla, co na to říct, tak chvilku krčila rameny a pak vyhrkla:

„Tak to příště zkus.“ Pak se otočila přes rameno a všimla si, že se ostatní přesouvají dál po nástupišti. „Musím jít, uvidíme se ve škole.“ Než stačil Tony odpovědět, odběhla. Zařadila se vedle Beccy.

„Že bych se spletla s tím Bulharem a Goldstein by byl pořád v kurzu?“ zazubila se kamarádka potutelně. Když Adoráta zčervenala a kousla se do rtu, Rebeca se jen rozesmála a pronesla: „Nic neříkej, jen mi to jasný.

„Ahoj Farisi!“ zamávala do dálky na vysokého tmavovlasého zmijozela, který zrovna stahoval svůj kufr z nádražního vozíku. Ten se narovnal a mávnul jí s úsměvem nazpět. Pak si prohrábl vlasy a zdálo se, že na něco čeká.

„Omluv mě,“ šeptla Becca vesele a vydala se za ním.

„Koketo,“ hlesla za ní Adoráta s úsměvem a pak se otočila na zbytek přátel. Stala se tak svědkem zvláštního momentu, kdy Lily pozdravila tmavovlasou dívku - Sarah se nejspíš jmenovala, jestli si Adoráta dobře vzpomínala - ale ta se na ni ani nepodívala a Lilyinu nataženou ruku odrazila bokem. Lily vypadala, že ji chování dívky zaskočilo, ale rychle se otočila, aby na ni nikdo neviděl. Adorátě to přišlo zvláštní, ale pokud Lily nechtěla, aby si toho někdo všimnul, asi by se ptát neměla. Ne hned.

Loučení bylo jako každý rok srdceryvné. Matka Adorátu dlouze objímala a líbala do vlasů, zatímco zároveň napůl úst utěšovala Franka v otcově náruči, který chtěl jet se sestrou a otcem vlakem taky pryč. Nakonec se přestal dožadovat až po otcově žádosti, jestli by se o maminku postaral, když oni budou pryč. S tím Frank souhlasil a uklidnil se. Adoráta mu za to vlepila velkou mlaskavou pusu na tvář a on si ji hned začal utírat. Potom už jen krátká objetí s Potterovými, protože Malfoyovi jeli - jako její otec - vlakem s nimi, a mohli nastupovat.

Když se dal vlak konečně do pohybu, rozlehlo se malinkatým kupé čtvero úlevných vzdychnutí. Adoráta, Lily, Tobias a Rebeca si chvilku jen vychutnávali ten pocit, že jejich školní rok zase začíná a oni jsou teprve na začátku té dlouhé cesty. Neměli ani tušení, že o dva vagony dál se ozvalo trojí vydechnutí a mnohem méně úlevné, to se na budoucí školní rok připravovali jejich profesoři a rodiče v jednom. Jejich potomky to ale netrápilo, a netrápilo by je dál ani nic jiného, kdyby klid jejich kupé nenarušilo nepravidelné bouchání z chodbičky. Jako první se nad tím zamračil Tobias, po něm to zopakovala jeho sestra a nakonec bouchání upoutalo i Lily a Doru.

„Pardon. Promiňte. Jen se tu protáhnu. S dovolením,“ nesly se tlumené prosby chodbičkou a přibližovaly se. Už jim bylo jasné, že ty rány jsou od nárazů kufru do stěn vagónu a kupé, které dotyčný míjel. Pak se ozvala rána a přede dveře jejich kupé dopadla nohatá a rukatá postava se zářivě rudou kšticí.

„Hugo!“ vyjekla nadšeně Lily a hrnula se otevřít pojízdné dveře. Ten zvednul brunátnou tvář, aby se na ni úlevně podíval.

„Ahoj, už jsem myslel, že tě nenajdu,“ pronesl a zvedl nejprve sebe a poté i padlý kufr, který se ale v úzké uličce vzpříčil a málem Huga, který to nečekal, zase strhnul na zem. „To pako Harold zase zaspal a my to málem nestihli. Vlak už se rozjížděl, když jsem do něj nastupoval. Jednou Harryho zabiju, fakt. Teda, jestli se dožiju chvíle, kdy ho potkám,“ vykládal Lily zadýchaně, když mu pomáhala s kufrem dovnitř, pak si ale všiml zbytku a zarazil se. Lily si toho ale nevšimla.

„Tak pojď, co tam stojíš? Sama to neutáhnu,“ pobízela ho a dál tahala za kufr. Pak ale zvedla hlavu a rozhlédla se. Adoráta se té situaci usmívala, což o to, ale byli tu i další. Tobias se jen tvářil nezúčastněně, ale Rebeca pozorovala Huga přimhouřenýma očima.

„Weasley,“ pronesla s jasně slyšitelným nepřátelským podtónem. Lily ji ale rychle kopla do nohy, až Becca sykla a zamračila se na ni.

„Rebeco,“ odpověděl Hugo a čišela z něj rezignace. On očividně nestál o udržování nepřátelstvím nabitého ovzduší. Adoráta se usmála a mávla mu.

„Ahoj, Hugo, jaké byly prázdniny?“ zeptala se zdvořile, aby přerušila napjatou atmosféru. Zrzek si povzdechl a spolu s Lily zvedal kufr do jedné z horních přihrádek.

„Vlastně jsem docela rád, že jsou za mnou, ještě týden s Haroldem a asi bych spáchal harakiri,“ vyznal se procítěně. Lily se posadila vedle Beccy a Hugo vedle ní. Zavřel oči a vydýchával se z úprku na vlak. Nevšiml si proto, jak Tobiasovi cukly koutky v úsměvu, kterým ocenil jeho žert. Lily pak převzala kontrolu nad konverzací a začala se Huga vyptávat na všechno možné. Tobias toho využil a naklonil se k Adorátě, aby jí mohl pošeptat omluvu.

„Mrzí mě, že jsem to s tím dopisem tak zamotal. Nenapadlo mě, že si T. vyložíš jako Tony a ne jako Tobias,“ vysvětloval zkroušeně. Dora se k němu natočila a pousmála se.

„To nic, je to moje vina. Nevím, proč mě napadlo, že když si celou dobu píšu s tebou, tak najednou dostanu dopis od Tonyho. Asi jsem jen doufala, že se ozve,“ připustila Adoráta a opřela se Tobiasovi o rameno, ten přes ni automaticky přehodil paži a přitáhl si ji blíž. Bylo to něco, co jim celé prázdniny chybělo. Opora. Uvědomili si, že ostatní ztichli a zvedli hlavy.

„Co?“ zeptali se zároveň, protože Rebeca, Lily i Hugo na ně trochu vykuleně koukali. Najednou jim došlo, co udělali a zároveň se odtáhli.

„Oni spolu-?“ otočil se Hugo na Lily, ale nechal nedokončenou větu viset ve vzduchu.

„Ne!“ dostalo se mu dvojhlasné odpovědi. Dora se na Tobiase podívala, ten jí to oplatil a oba se zároveň otřásli. To uvolnilo napětí a všichni se rozesmáli.

„To by bylo jako mít něco se sestrou,“ nakrčil Tobias znechuceně nos.

„Jo, naprosto divný,“ souhlasila Adoráta, ale už se o Tobiase neopřela. Oba se narovnali a zapojili se do hovoru s ostatními. Komunikace mezi Rebecou a Hugem byla sice na nulovém bodu, ale i tak jim cesta utíkala v příjemné náladě. Když kolem nich po čase projel vozík se sladkostmi a za ním se hnal Faris Worple, Rebeca se omluvila a řekla, že skočí něco koupit. Tobias ji vyprovodil zamračením, ale jelikož se jí mračil do zad, Rebeca o tom neměla tušení,   tudíž ji to netrápilo. Adoráta ho chtěla přivést na jiné myšlenky, a tak se zeptala:

„A co ten dopis? O kom jsi mi to psal?“ Tobias se lehce pousmál.

„O prázdninách jsme se seznámili s jednou mudlovskou dívkou, co měla poblíž brigádu, ale je ve skutečnosti z Londýna a-“

„Mudla?“ vyhrkla Adoráta překvapeně a hlasitě, čímž upoutala pozornost Lily a Huga. Tobias se na ni za to zamračil, ale kývnul. „Ale to- To je-“ Tobias jí oplácel pohled s tázavě nadzdvihnutým obočím. „Já vlastně nevím, ale není to trochu divné?“ Odpovědí jí bylo pokrčení ramen.

„Vlastně je to docela osvěžující,“ přiznal Tobias a Lily si ho důkladně prohlédla. Pak ale její pozornost přilákal Hugo, a tak už neslyšela, jak Tobias pokračoval. „Dohodli jsme se, že si občas napíšeme a až budeme mít prázdniny, mohli bychom se sejít.“

„Jen vy dva,“ uculila se Dora, protože si nemohla pomoct.

„No, to ne… Říkala všichni, takže i s B. a Lily.“ Teď už se tak spokojeně netvářil. Dora ho ale chtěla uklidnit, a tak řekla:

„To je jasný, přece ti hned nemohla říct, že se s tebou chce jít sama.“ A spiklenecky na něj mrkla. Zasmál se.

„Ty se po prázdninách nějak vyznáš,“ popíchl ji, ale zatvářil se překvapeně, když zčervenala. „Něco o čem bych měl vědět?“ zeptal se šeptem, ale Dora jen pokrčila rameny. Sama nevěděla, co mu říct, a jestli mu vůbec má co říct. Raději odvedla povídání ke knihám a ke škole.

Zařazování probíhalo stejně poklidně jako každý rok. Nervózní prváci se blížili ke stoličce, jako by je měla každým momentem kousnout do zadku a klobouk si nasazovali s téměř posvátnou hrůzou. Adoráta tomu úplně nerozuměla, sama se nemohla dočkat, až se dozví, kam ji zařadí, a taky si vzpomínala na osten zklamání, když se neozvalo Nebelvír. Ne že by se jí Havraspár nelíbil, milovala svoji kolej, ale lidé měli pro studenty Nebelvíru zvláštní slabost a ona si přála být oblíbená. Ale když se tak rozhlížela kolem, možná si to jen namlouvala. Studenti z Havraspáru, Zmijozelu i Mrzimoru byli oblíbení, tak jako někteří Nebelvírští, a když zahlédla na tváři prvačky kráčející k jejich stolu záblesk lítosti, jakou tenkrát cítila ona, rozhodla se to té malé dokázat. Však ona nakonec taky zjistí, že jejich kolej je ta nejlepší.

„Jak se jmenuje,“ naklonila se k Tonymu, který seděl vedle ní.

„Dimelda Midgenová,“ zašeptal a pak se zeptal. „Proč?“

„Zdá se, že se jí Havraspár netrefil do noty, chtěla bych jí ukázat, jak skvělá jsme vlastně kolej,“ přiznala mu svůj plán. On se široce usmál a natáhl k ní pěst.

„Tak v tom jsem s tebou za jedno,“ řekl a ona spiklenecky narazila svou pěstí do jeho s vděčným úsměvem. S Tonym to rozhodně bude snazší, on k těm oblíbeným patří. Zařazování pokračovalo, ale Adoráta neustále pokukovala po malé dívce s kulatými tvářemi i postavou, která nervózně těkala pohledem po Velké síni. Přestala, až když se ozvalo zacinkání, předcházející ředitelčinu projevu. Zvedla hlavu a upřela pohled na ředitelku McGonagallovou, která se trochu toporně postavila a přísným pohledem přejela všechno studentstvo. Staré i nové.

„Vítejte v novém školním roce v Bradavicích, než se pustíme do naší opulentní hostiny, je třeba probrat ještě několik důležitých pravidel. Zaprvé, vstup do Zapovězeného lesa je zakázán všem studentům bez rozdílu věku, pokud nebudou mít dohled některého z profesorů. Dále je zakázáno kouzlit na chodbách během přestávek mezi hodinami. Také seznam zakázaných předmětů visí jako obvykle v kanceláři školníka pana Filche,“ pokynula rukou ke starému a šerednému muži, který se vedle dveří opíral o olezlý smeták a měl očividně problémy s dechem i opelichanou kočkou po boku. Adoráta se stejně jako starší studenti už začala chystat k jídlu, protože už nic dalšího nečekali, ale přerušilo je hlasité odkašlání jejího otce, který je přejel pohledem a pak se otočil zpět na ředitelku. Ta se na něj drobně usmála a pak se znovu podívala na studenty. „Také jsme letos vyjednali se dvěma již dlouho spřátelenými školami naprostou novinku, která se teprve musí osvědčit, ale pokud se tak stane, mohlo by to již ve školních osnovách zůstat. A tou novinkou jsou výměnné pobyty.“ Sálem to vzrušeně zašumělo, Adoráta nevěřícně klapal pusou. Výměnné pobyty mezi kouzelnickými školami? To by bylo báječné! Vyměnila si pohled s Tobiasem a Beccou, kteří se tvářili stejně nadšeně o pár míst za ní.

„Přesněji se jedná o dohodu s Krásnohůlkami a Kruvalem, možná se časem dohodneme i s některou z menších Evropských škol či dokonce školou zaoceánskou, ovšem to je ještě sladká hudba budoucnosti a pouze pokud tento testovací rok půjde vše podle našich představ. Každopádně, výměnný pobyt bude na tři měsíce, od začátku prosince, do konce února. Mohou se přihlásit studenti od čtvrtého ročníku výše,“ prohlásila přísně a v tu chvíli se strhnul poprask.

Ozývaly se výkřiky jako: proč, je to nefér a diskriminace mladistvých. Ředitelka ovšem všechny námitky utišila mávnutím ruky a ostrým zamračením. Během chvilky bylo ticho.

„Dále bych všechny, kteří tuto podmínku splňují, chtěla požádat, aby si svou účast dobře a pečlivě promysleli. Znamená to totiž, že se nejen nedostavíte domů na Vánoce, ale budete se učit odlišným způsobem z osnov, které se mohou od našich lišit a navíc v cizojazyčném prostředí. Počet studentů je omezen na tři nejzpůsobilejší z každého ročníku, pro každou ze škol. Konečný počet studentů, kteří se mohou zúčastnit, je tedy dvanáct na jednu školu. Celkem čtyřiadvacet.

Členy komise, která bude studenty vybírat, budu já, profesor Křiklan, profesorka Vektorová a profesor Olssen. My čtyři učiníme konečný a nezpochybnitelný výběr studentů, kteří se budou moci výměnného pobytu zúčastnit.“ Přejela všechny studenty výhrůžným pohledem, aby si dobře zapsali za uši, že jestli někdo přijde se stížností na výběr, nebude mu dopřáno ani pramalé milosti. Nakonec se usmála, zamnula si ruce a spokojeně mlaskla. „Tak a teď je myslím ten správný čas, popřát vám dobrou chuť!“ S tím tleskla a stoly se zaplnily takovým množstvím jídla, až se desky prohýbaly. Studenty ale výjimečně hostina nezajímala. Všichni vzrušeně debatovali o nové možnosti zahraničního studia. Adorátu nevyjímaje.

Autor: SarkaS (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Nová generace - 26.: