OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Nová generace - 16.

22.05.2012 (10:00) • SarkaS • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 6× • zobrazeno 1490×

Zápas s Mrzimorem. Zápas s Mrzimorem! Zápas s Mrzimorem! Rebeca měla chuť ječet. Čekal je poslední zápas roku, mělo se rozhodnout o vítězi poháru a ona co? Ona se nemůže soustředit!

„Morgano, co mi to děláš?!“ zasténala s pohledem k nebi, když vycházela z hradu a mířila k hřišti, přesněji zatím jenom k šatnám. Carla bude mít povzbuzující řeč, projdou si schémata, ale co je to platné, když se Rebece před očima pořád objevuje jen Weasleyho spokojený škleb po tom, co nepustil ani jedinou zmijozelskou střelu? Nebýt Albuse, Nebelvír by určitě vyhrál, takhle si zvládli udržet jen čistý štít, než on ukončil zápas.

„Klid, hraješ s Fazolkovou, ne s Weasleym, bude to jasná výhra,“ šeptala si Becca polohlasně, ale pořád to nebylo ono.

„Jsi nervózní,“ konstatoval Tobias ustaraně. Musela se kousnout do rtu, aby na něj neštěkla. Dvakrát se zhluboka nadechla, než odpověděla.

„Jsem úplně v pořádku.“ Zněla téměř bezstarostně, stačilo by to pro každého, kromě jejího dvojčete.

„Nejsi. Co se děje?“ Díval se na ni starostlivě, a dokonce sevřel její dlaň ve své. Většinou to pomáhalo. To teplo, které se do ní spojením přenášelo, mělo příjemně šimrat, místo toho se jí dlaň zpotila a měla chuť se Tobiasovi vytrhnout.

„Nic, povídám, jsem v pořádku. Je to jasná výhra,“ vrčela na něj, aniž by jí docházelo, že to není zrovna projevem vyrovnanosti. Tobias se s odpovědí nenamáhal, jen ji skepticky pozoroval, což stačilo, aby se začala kroutit jako žížala. „Fajn! Tak jsem možná trochu z formy,“ štěkla rozčileně.

„Trochu z formy? To u tebe slyším prvně,“ konstatoval zcela vážně Tobias. Rebecu potěšilo, že v tom neslyšela ani nejmenší náznak sarkasmu. Vlastně to i byla pravda, ještě nikdy nebyla „z formy“.

„Já vím, ale za to může ten – aghh,“ zaryčela vztekle a zatnula pěsti. Už jen pomyslet na to jméno bylo jako by ji někdo kopnul do zadku.

„Budu hádat, nováček v nebelvírském týmu?“ řekl Tobias nevzrušeně, a když viděl, jak sestřin obličej nabírá nachový odstín, vzdychl. „Proč ti tak leze na nervy? Tedy vím proč, ale proč teď? Nehrajeme s Nebelvírem, ale s Mrzimorem. Pokud si dobře vzpomínám, naposledy, když si stála proti Fazolkové, nastřílela jsi sedm obručí za půl hodiny. Máš asi tolik důvodů ke starostem jako pavouk s mouchou lapenou v síti. Uklidni se a užívej si to,“ pobídl ji a sebevědomě se usmál.

A Rebeca mu to oplatila. To, co řekl, kupodivu pomohlo. Prostě jen tak, najednou byla nervozita pryč. Ne přímo zapomenuta, ale odsunuta dost daleko, aby ji už netrápila. Došlo jí, že ji pořád drží a děkovně mu stiskla prsty, než ho pustila.

„Tak to jdeme vyhrát, ne?“ pobídla ho už zase s řádnou dávkou nadšení. Tobias mrknul a vyběhnul chvíli před ní. Z kopce se běželo skvěle.

Když dorazili do šatny, byla ještě úplně prázdná, jen na zdi byla připevněna kouzlem zvětšená tabule, na které byla Carla zvyklá popisovat nacvičené akce. Netrvalo ovšem dlouho, než dovnitř vpadla uřícená dříve jmenovaná. Tobias si právě nasazoval poslední chrániče a otočil se, když slyšel, jak dveře práskly o stěnu. Nevzrušeně sledoval rudou kapitánku, která byla očividně v šoku z toho, že není v šatně první.

„Dýchej,“ doporučila jí klidně Becca a přitáhla si šněrování levé boty ještě o trochu víc.

„Jste tu brzo,“ konstatovala nakonec Carla zadýchaně očividné a posadila se na lavičku vedle Beccy. „Připraveni vyhrát pohár?“

„Samozřejmě,“ pronesl líně Tobias a prohrábl si prsty vlasy, aby je dostal z obličeje. V tu chvíli se do šatny nahrnul i zbytek týmu. Během dvou minut se nálada dostala z vlažně natěšené na lačně dobyvatelskou. Carla začala rekapitulovat všechny jejich nacvičené útoky a do toho neustále vtloukala do hlavy Ďáblorybkovi, že jestli zlatonku nechytí, osobně mu ji nacpe po zápase tak hluboko, že mu ani přivolávací kouzlo nebude co platné. Budiž Samsonovi ke cti, že se u toho netvářil tak vyděšeně, jak se asi cítil; jen trochu zblednul a horlivě přikyvoval.

Jak čas ubíhal, slyšeli davy studentů hrnoucí se na tribuny. Čím kratší doba do začátku zápasu zbývala, tím rychleji Carla mluvila, ke konci už jí téměř nebylo rozumět, a tak se všem docela ulevilo, když se dveře otevřely a dovnitř nahlédla profesorka Hoochová.

„Máte pět minut, připravte se,“ pronesla stroze a zase zmizela. Carla konečně ztichla a trochu zezelenala. Seraph ji dobrácky plácnul po rameni.

„Neboj, kapitánko, bude to v pohodě. Ten pohár dostanem a pak ti dáme dost času, aby ses s ním pomazlila,“ zazubil se a bílé zuby mu v ebenově tmavé tváři zazářily jako roh jednorožce. Carla se pokusila usmát a dokonce i narovnat ramena. Tým se jako na povel semknul kolem ní a jedním pevným obětím z ní vyrazil zbytky obav.

„Tak fajn, dost miliskování, děcka, musíme těm kanárům nakopat zadky!“ zvolala po chvilce Carla z valné hromady. Všichni ustoupili a s nadšeným pokřikem chytili košťata, kterými vyrazili do vzduchu, jako by to byla válečná kopí a oni vojáci před bitvou. A pak byl čas. Dveře se otevřely a oni jako jeden muž vyšli na hřiště.

Bylo krásně.

„A už tu máme družstvo Havraspáru!“ ozval se zesílený křik Cornera. „Vede je kapitánka a střelkyně Carla Lufkinová, pro kterou je to letos poslední zápas, stejně jako pro mrzimorského odrážeče Falca Ference. A za ní její kolegové střelci, dvojčata Malfoyovi! Rebeca a Tobias jsou nepochybně nejlepším střeleckým týmem, jaký si jen může mužstvo přát! A už je tu brankář s rukama, co jsou snad všude, slyšel jsem, že některé ze zde přítomných slečen by mohly vyprávět, Augustus Mrkvička!“ Tribuny zabouřily a přehlušily tak šťavnatou nadávku, kterou si Augustus neodpustil směrem ke Cornerovi, i když se u toho nepřestával usmívat. Asi na tom něco pravdy bylo.

„Konečně jsou tu odrážeči! No, nejsou velcí jako hory? Potloukem to od nich musí setsakramentsky bolet,“ prohlásil Corner procítěně a z tribuny se ozval smích. Jako by to snad mohlo někdy potloukem nebolet. „Derril Hooch a Seraph Omnis! A konečně je tady nováček týmu, který zatím září jako dnešní slunce. Samson Ďáblorybka jako mrštný chytač!“ Samson se zářivě usmál a havraspárské tribuny mu odpověděly hlasitým jásotem. Rebeca se ušklíbla, stejný dav je bude hrozně nenávidět, jestli nenahrají dost bodů nebo se nechají Mrzimorem porazit. To sice nebylo moc pravděpodobné, ale ty body, ty by problém být mohly. Potřebují přebít Nebelvír a na to jim chybí šedesát bodů k tomu, co jim dá zlatonka, pokud ji Samson chytí. Jestli ji nechytí, mohlo by to dopadnout tak, že pohár dostane Nebelvír a to by Rebeca nepřežila o Carle nemluvě.

„A týmy se chystají na své pozice!“ hlásil Corner, když Rebeca s ostatními přehodila nohu přes koště a vyrazila vzhůru k nebi. Zastavila se na určené pozici a naposledy se rozhlédla po divácích. Někde tam mezi těmi poskakujícími postavičkami byla určitě i Dora, ale Rebeca ji nedokázala rozeznat.

„To není dobré, slunce hodně oslňuje,“ donesl se k ní hlas Carly. Rebeca zvedla pohled k nebi. Doufala, že se objeví mrak, který by mohl slunce zakrýt, ale doufala marně. Nebe bylo vymetené, jako po jarním úklidu.

„Musíme to brát z vrchu, bude to snazší. Samsone, drž se hodně nahoře a koukej dolů!“ křikla přes rameno vzhůru. Samson kývnul a ukázal vztyčený palec, aby bylo jasné, že slyšel. Poslední pohled hodila stranou na Tobiase, který byl Carlino pravé křídlo, zatímco ona byla levé. Jeho vážné přikývnutí stačilo. Ví, co je v sázce, a dá do toho všechno, stejně jako ona.

Přikrčila se a dřevěná násada v dlaních jí napjatě vibrovala. Do pravé tváře se jí opřel lehký vánek. Začichala, voněl zetlelým listím, takže se už nějakou cestu držel. Vítr by mohl zase zesílit, je třeba si dát pozor. Odolala chuti navlhčit si jazykem rty, akorát by jí rozpraskaly. Chvilka ticha, jakoby by byla zavřená ve vzduchotěsné bublině a pak…

…hvizd!

Vystřelila jako raketa. Klička vlevo, podletět nejbližší mrzimorskou střelkyni a už tu byl camrál. Přistál jí v napřažené ruce, jako by ho přivolala, ale nezdržel se. Hodila ho Tobiasovi. Klička. Vysoký průlet, rychlá zatáčka vpravo a už tu byl zase. Jako blesk se přiblížila k brankovým tyčím. Jako nenápadný had se objevila touha letět přímo k nim a procpat jimi camrál za každou cenu sama. Se zaťatými zuby odolala a hodila rudou mičudu Carle. Rychle se vyhnula blížícímu se potlouku a zamířila výš, aby nemusela mžourat do slunce.

Vzduch prořízlo zacinkání a Cornerův hlas: „A máme tu prvních deset bodů pro Havraspár! Skvělá spolupráce havraspárských střelců!“

Rebeca se nezdržovala přehnaným radováním, rychle se stáhla víc do středu hřiště. Mrzimorští měli camrál a nebáli se ho použít. Ovšem byli tu Hooch a Omnis, kteří jim v tom zvládali docela obstojně zabránit. Jeden z odpálených potlouků právě vyrazil camrál z náruče Froggové přímo do rukou nedočkavé Carly, která koště téměř na místě otočila a vyrazila zpět k Mrzimorským tyčím. Rebeca vyrazila za ní, ale než to stihla, Červánková nabrala Carlu prudce z boku a camrál jí vyhodila z rukou. Chytila ho Bellová, kterou ale neváhal ze spodu vyvést z rovnováhy Tobias, a tak skončil camrál z ničeho nic v rukou Rebecy. Rychle zakličkovala a vyhnula se nenechavým rukám Froggové, která už se vzpamatovala a dožadovala se šance vyrovnat skóre. Místo toho, ale Rebeca hodila camrál Carle, ta Tobiasovi a ten zase Rebece, která už mezitím stačila doletět až k obručím. Viděla, jak Fazolková trhla koštětem vzhůru, aby chránila nejvyšší z obručí, ale neskočila jí na to, a tak zatímco Fazolková prudce klesla, ona zvedla koště a prohodila camrál nejvyšší obručí.

Další zacinkání.

Dalších deset bodů pro Havraspár.

Zápas probíhal ve zběsilém tempu. Potlouky se míhaly ničivě blízko a několikrát i zasáhly plánované cíle. Carla měla pohmožděné levé rameno. Frogová pravou ruku. Tobias se zvládnul vyhnout tak, aby potlouk nezasáhl jeho, ale pročísl mu proutí na koštěti a to sebou teď trhalo v neočekávaných momentech jako býk na rodeu.

„A Froggová se blíží! Obruče Havraspáru na dosah…! Mrkvička vyráží… natahuje se… a míjí! Mrzimor dává gól!“ Zářivě žluté tribuny vypukly v jásot.

„Krucinál,“ ulevila si Rebeca, když to stáčela na jejich půlku hřiště, aby mohla rozehrávat. Potěžkala camrál v ruce a přelétla pohledem hřiště. Viděla volnou Carlu kus od sebe vlevo a viděla ji i Červánková, proto Rebeca vyrazila vpravo a minula obě rozčarované hráčky. Přihrála Tobiasovi, který ji podletěl a vynořil se jí po levici. Vyhnul se dalšímu z potlouků, který na něj odpálil Ferenc. Očividně i on by rád svůj poslední zápas neprohrál. Fazolová se mezi obručemi doslova míhala, jak se je snažila ubránit všechny najednou. Rebeca nechala Tobiase předstírat, že střílet bude on a držela se mu po boku jako zdánlivá pojistka. Před brankovištěm pak zachytila jeho bleskovou přihrávku a poslala camrál skrz obruč stojící nejvíce vpravo.

„Třicet deset pro Havraspár!“ křičel Corner a nadšeně vychvaloval jejich střeleckou fintu. Fazolová vypadala zoufale. Vyrazili s Tobiasem zpět, když v tom to přišlo. První faul zápasu. Kurt Derviš chytil koště Carly ve snaze ji tak zpomalit, když hru přerušil hvizd píšťalky.

„Držení! Trestné střílení pro Havraspár,“ oznámila nekompromisním hlasem madam Hoochová. Ujala se toho Carla a s pocitem zadostiučinění ho proměnila. Tribuny vybuchly jásotem.

„Čtyřicet deset pro Havraspár!“ Rebeca si oddechla, nevypadalo to špatně, ale pořád to nestačilo. Nervózně se rozhlédla po chytačích. Ani jeden nevypadal, že by zatím zlatonku zahlédl, což bylo na jednu stranu dobře, na druhou si vůbec netoužila zopakovat to, co se stalo posledně. I když teď alespoň nesněžilo.

Hra se stala divočejší. Potlouky létaly sice s menší silou, ale zato přesněji. Po dalších deseti minutách se skóre zvedlo o dalších deset bodů v jejich prospěch, ale Carle zle krvácel zlomený nos a Mrkvička vypadal, že už má vážně dost. Chytil tři pokusy mrzimorských a inkasoval čtyři rány potloukem, což byla hodně neveselá statistika. Ani Rebeca už nebyla bez šrámů, na stehně se jí formovala pořádná podlitina, i když se o ni jeden z potlouků jen lehce otřel a v hlavě jí zvonilo po poslední srážce s Froggovou, kdy se navzájem málem shodily z košťat, byť nezáměrně.

„Co se to děje? To vypadá, že havraspárský chytač zahlédl zlatonku!“ ozval se křik Cornera. Tribuny se zajíkaly, stejně tak i Rebeca.

Ještě ne! Bylo moc brzo, pořád jim chybělo dvacet bodů, aby vyhráli pohár. Co to ten trouba Samson vyvádí?!

Prudce se otočila, tak jako ostatní, aby se podívala, ale pak se vzpamatovala. Pořád potřebují dostat do těch mizerných obručí dva camrály, není čas koukat, kde kdo lítá! Vyrazila míč z ruky Červánkové, které se nestihla rozkoukat tak brzo jako ona a stále se dívala na honičku chytačů. Tobias se vedle Rebecy objevil téměř jako duch, bleskově mu přihrála a odvedla pozornost Froggové, která si myslela, že camrál má stále ona. Vyvedl ji z toho až Cornerův hlas, který hlásil, co se na hřišti děje. Tobias už se ale stačil dostat na dosah Carly, které přihrál, a ta úspěšně překonala obranu Fazolkové.

Rebecu napadlo, jestli ji příští rok družstvo vymění, když je kapitánka a bude to její poslední ročník nebo jestli budou hodní, nechají si ji a znovu tak dobrovolně prohrají, protože ona nepatřila zrovna k těm nejlepším. Ani celkem dobré střelecké trio to pak nemohlo zachránit, když brankářka pustila téměř každý pokus.

„Šedesát deset pro Havraspár! A co se to tam stalo? Ach ano, Ďáblorybka obelstil Žluvu, žádnou zlatonku neviděl. Vypadá to, že jen hodlal rozptýlit družstvo protivníků, což se jednoznačně vyplatilo. Bravo, Samsone!“

Rebeca se zasmála a poslala jejich mladému chytači vzdušný polibek, ten se spokojeně zaculil a obkroužil hřiště. Tribuny v modrém šílely nadšením. Zápas vypadal víc a víc slibně. Dát jeden gól se už nezdálo tak nepravděpodobné. Jenže v ten moment Samson změnil směr letu. A tentokrát to nevypadalo na záměrné rozptylování, podruhé v tak krátké době by mu na to nikdo neskočil. Vidí zlatonku.

Rebeca zpanikařila.

Viděla Tobiase jak míří k Červánkové a vyráží jí camrál z ruky, ale místo aby ho chytil, červený míč mu proklouzává mezi prsty a padá dolů. Froggová se k němu blíží, ale Carla se vynořila téměř odnikud a camrál chytá.

A míří k ní. Rebecu ten poznatek probral, vyrazila k obručím, když jí došlo, že Carla je vlastně za ní. Rychle se otočila, Carla jí přihrála. Camrál se uhnízdil v Rebečině sevření a ona plnou rychlostí mířila k obručím. Přemýšlela, jestli se něco takového dá stihnout. Jak daleko to má Samson k zlatonce? Dál než ona k obručím? To asi těžko. Přesto se ještě víc přitiskla k násadě a pokusila se ze svého koštěte dostat nemožné. Už je třicet stop!

Dvacet!

Patnáct!

Nápřah… Cítila, jak se každý sval v její paži napíná. Švihla camrálem vpřed a měla pocit, že i kosti se od sebe tou silou oddělují, zkřivila tvář bolestí, ale ta byla ničím ve srovnání s tou, která se jí o moment později začala šířit z místa mezi lopatkami. Síla ji vymrštila dopředu a její nos a se tvrdě střetnul s dřevěnou násadou. Svět se zatočil a zablikal jak špatně utažená žárovka. V puse ucítila železitě sladkou chuť vlastní krve a neodolala pokušení ji polknout. Chladná hladká násada jí vyklouzla z prstů a větrem přivátá černota ji obklopila.

Do vědomí jí ještě proniklo písknutí ukončující zápas a cinknutí počitadla.

Prohráli? Nebo to snad bylo cinknutí počitadla a až potom písknutí?

Nevěděla.

Bezvědomí nad ní konečně zvítězilo a vtáhlo ji do říše Morfeovy.

Někdo mi tu v komentářích žádal o obrázky některých postav, tak jsem obětovala dvě hodiny a místo učení pátrala a pátrala, až jsem vypátrala. :)

Další přírůstky do galerie:

Antony Goldstein

Sarah Higgsová

prof. Olssen

Autor: SarkaS (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Nová generace - 16.: