OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Nová generace - 11.

16.05.2012 (17:00) • SarkaS • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 2× • zobrazeno 1212×

Tobias vyděšeně sledoval tu obrovskou zelenou hromadu, která se k nim hrnula a rukama vyvracela útlejší stromy. Pak mu do vědomí vnikl Dořin jekot. Otočil se a chytil ji za paži. Táhnul ji s sebou, dokud její nohy nepochopily, že teď je ten správný čas na útěk.

 Praskot za nimi zněl ale pořád stejně hlučně. Vyběhli na trávník, kus od nich stála Hagridova hájenka, vyběhli tam. Jenže její dveře zůstávaly zavřené.

 „On tam není!“ vyjekla Adoráta vyděšeně. Tobias se ohlédl a téměř okamžitě si za to vynadal. Bylo jisté, že tohle je zaručený recept na noční pomočování až do středně pokročilého věku. Z lesa se totiž zrovna vynořil jejich pronásledovatel.

 „Merline, to je troll,“ vydechl šokovaně. „Skutečný troll!“ Ten zmiňovaný troll na ně zaměřil svoje očka, zasazená do malé hlavy hustě porostlé něčím hnědým a zplihlým, původně to asi měly být vlasy. V tenhle moment to připomínaly spíš přenosku na to, co se nevešlo do toho, co zřejmě mělo zastupovat kalhoty. Nebo možná spíš bederní roušku. Byly v nich zapleteny kousky kostí, větví, cetek a kdo ví čeho ještě. Zelené monstrum se zatvářilo hladově a nakročilo k nim.

 „Dovnitř,“ křikla Dora a vyrazila ke srubu držíc Tobiase za ruku, smýkala jím za sebou, dokud se nechytil jejího tempa, které bylo téměř olympijské. Jen zíral, kde se to v ní bere.

 „Ale co tam? Vždyť je to srub, rozbije ho na třísky!“ namítal v běhu Tobias. I přes stres se dokázala zatvářit kysele.

 „A co navrhuješ?!“

 „Co takhle ho zkusit zneškodnit?“ nadhodil. Jo i on slyšel o jednom z prvních dobrodružství Zlatého tria. Dokázali zvládnout horského trolla, když byli prváci. Oni nejsou, měli by mít ještě větší šanci, ne?

 „Ty víš jak?“ zatvářila se pochybovačně Dora, ale zpomalila.

 „Něco zkusit můžeme.“ Jako by to byl povel, oba se zastavili a otočili k lesu. Troll se blížil a jako předvoj vysílal vražedný puch.

 „Ó Morgano, to je smrad,“ vydechla Adoráta a na nos si přitiskla rukáv hábitu. Tobias ji napodobil, protože i jemu ten pach obracel žaludek. Oba napřáhli hůlky.

 „Zkusím to, třeba nám to vyjde jako jim,“ hlesl. „Wingardium leviosa!“ křiknul do hábitu a namířil na trollův kyj. Ten se smraďochovi vytrhnul z pazoury a vznesl se do vzduchu. Troll zvedl překvapený pohled, ale jak Tobias nechal kyj spadnout, hnul se až nepřirozeně rychle stranou a kyj ho zasáhl jen do ramene. Troll vytočeně zařval.

 „Tak to nevyšlo,“ hlesla Dora vyplašeně. „Co teď?“ pípla. Tobias nevěděl, všechna kouzla jako by se mu vypařila z hlavy.

 „Já nevím,“ zasténal a pomalu ustupoval. Troll se blížil. Najednou si před něj Adoráta stoupla.

 „Conjunctivitus,“ vřískla třesoucím se hlasem. Kletba zasáhla přesně, troll zařval a připlácl si pracky na obličej. Dora se na Tobyho otočila. „Co teď? Co teď?!“ ječela a zběsile poskakovala.

 „Pouta ne tebe!“ křikl Tobias a kolem svíjejícího trolla se obmotaly provazy. Ty se okamžitě začaly napínat, jak se troll bránil.

 „Pouta na tebe!“ přidala svoje kouzlo i Adoráta. Ale ani dvě kouzla nevypadala, že zvládnou udržet trolla moc dlouho.

 „Umíš patrona?“ hlesnul Tobias a pohledem se snažil dodat provazům sílu, aby vydržely.

 „Kdo myslíš, že jsem? Strejda Harry?“ vyštěkla Adoráta a hlas se jí třásl stresem.

 „Já taky ne,“ přebral si Tobias odpověď po svém. Očividně správně. „Napadá tě, jak jinak někoho zavolat?“ brebentil rychle dál Toby a zároveň se snažil z paměti vyhrabat nějaké použitelné kouzlo. Dora se tvářila ztraceně, ale pak se najednou rozzářila.

 „Sonorus! Zvládneš ho?“ zeptala se nadějně. Tobias se zasmál.

 „Ty jsi geniální!“ pochválil ji a okamžitě si namířil hůlkou na krk. „Sonorus!“

 „Promluv,“ vyzvala ho Dora nedočkavě a po očku sledovala trolla, jak je na tom a hlavně jestli ještě drží pouta.

 „Troll!“ zakřičel Tobias a jeho hlas roztřásl v Adorátě i tu nejposlednější molekulu jako ladičku.

 „Teda to je síla,“ vydechla a zacpala si uši. Tobias se odhodlaně otočil směrem k hradu.

 „Pomóc! Je tu troll! U hájenky je troll! Pomóc!!!“ křičel, co mu síly a kouzlo stačily, jenže tím trolla vyprovokoval k ještě větší zuřivosti. Zaslechl praskání pout, ale Dora, která si zacpávala uši, ne. „Doro, pozor!“ křiknul a odstrčil ji stranou, zrovna když místo, kde stáli, zasáhl naslepo hozený kyj. Dora dopadla do trávy, ale Tobiase odražený kyj zasáhl. Do nohy. Vykřikl a křik se kouzlem znásobený rozlehl po okolí.

 „Pouta na tebe!“ křikla Dora a znovu trolla spoutala. Tobias ale nebyl schopný rychle přidat svoje, a tak se po chvíli praskání provazu ozvalo znovu. „Pouta na tebe! Pouta na tebe!“ křičela pořád Dora a snažila se od nich trolla udržet, ale ten se s každým osvobozením dokázal o trochu přiblížit, než ho znovu spoutala. Tobias tisknul zuby k sobě nohu zaklíněnou pod tím kusem nevalně opracovaného dřeva pokrytého něčím zčernalým. Tobias nechtěl myslet na to, co bylo očividné. Namířil na kyj a donutil ho vznést se a uvolnit mu tak pochroumanou končetinu. Dora se bohužel vyděsila, když v podstatě zakřičel inkantaci, přestože se snažil co nejvíce šeptat. Nechtěl ještě kouzlo zesílení hlasu rušit, protože si nebyl jistý, jestli už se někdo blíží, nebo bude muset křičet znovu. „Pouta na tebe!“ vykřikla znovu Adoráta a její hlas byl plný polykaných vzlyků. „Toby, ustup. No tak, zkus to,“ pobízela ho a za jednu paži se ho snažila odtáhnout dál. Jenže ono nebylo kam. Za nimi byl srub, před nimi troll a s jeho nohou nemohli utíkat pryč.

 „Dovnitř,“ procedil skrze zuby, přesto sebou Dora trhla. Podívala se na srub a pak na trolla. Byla to jasná past, ale bylo jasné, že tu není jiná možnost. Trhla dveřmi, které nebyly zamčené, jako ostatně nikdy a chytila Tobyho pod ramenem. Přes rameno téměř naslepo vrhla další pouta, protože původní hlasitě praskla. Toby se ještě nadechl a naposledy zakřičel:

 „Troll! U Hagridova srubu! Pomóóóc!!!“ Potom vkulhal do srubu a kouzlem zrušil zesílení hlasu. Dora počkala, dokud neprasknou další pouta, vrhla nová a rychle vběhla dovnitř.

 „Colloportus,“ zamumlala a zamkla tak dveře. Několika levitačními kouzly před ně umístili křeslo a stůl. K těm zadním, které taky uzamkla, přirazili kouzlem kavalec a sami se natiskli ke krbu. Tobiase bolela noha jako blázen, ale nevěděl co s tím, tak jen tisknul zuby k sobě a doufal, že to někdo slyšel. Adoráta se třásla, Tobias netušil, jestli strachy, stresem nebo vyčerpáním, ale podle něj to bylo nejspíš vším dohromady. Obtočil kolem ní levou paži a přitáhl si ji blíž k sobě. Poddala se ochotně a zabořila mu obličej do ohbí krku.

 „Určitě mě slyšeli, bude to v pořádku,“ uklidňoval ji i sebe a lehce ji hladil po temných vlasech rozhozených po zádech. Uslyšel tlumený vzlyk, ale jen jeden. Pak se Dora odtáhla.

 „Bolí tě ta noha?“ zeptala se s obavou v hlase.

 „Jen trochu,“ zalhal. Usmála se.

 „Lháři,“ konstatovala, ale pak dopadla na dveře rána a troll venku zařval. Adoráta polekaně vyjekla, ale téměř hned se kousla do rtu, aby se umlčela. Tobias si všimnul, že jí ze rtu vytryskla kapička krve a chytil ji za ruku. Přitáhl si ji k sobě a pevně ji objal, ale jen levačkou. Pravou ruku měl i s hůlkou napřaženou ke dveřím. Adoráta se k němu tiskla, strachy doslova vibrovala, ale byla připravená se bránit stejně jako on.

 „Víš, jak jsem říkal, že mě máš poslat do háje?“ zeptal se Tobias z ničeho nic.

 „Jo?“ pípla Dora, aniž by spustila zrak ze dveří.

 „Jsem strašně rád, žes to neudělala. Vážně, moc to pro mě znamená,“ přiznal Tobias a upřeně sledoval dveře.

 „Nikdy bych to neudělala. A neudělám to,“ slíbila mu. Tobias se i přes situaci usmál a odtrhl pohled ode dveří.

 „Jsi nejlepší kamarádka, jakou znám,“ řekl vážně. Odpovědět mu nestihla, protože na dveře dopadla další rána a mnohem silnější než ty předchozí. Dora se k němu natiskla a napětím tiše pískala. Naprosto iracionálně si vzpomněl, jak na tomhle místě čekali, než jim Hagrid udělá čaj a konvice na čaj pískala téměř totožně, jen hlasitěji.

 „Adoráto!“ ozvalo se volání. Tobias málem úlevou omdlel. Strýček Neville. Dora zvedla hlavu.

 „Tati?“ zašeptala nevěřícně. Pak si uvědomila, kde je a rychle se postavila. „Tati!“

 „Adoráto! Jsi v pořádku?“

 „Tati! Tobias má něco s nohou, ale já jsem v pořádku. Můžeme ven?!“

 „Ne! Počkejte tam, dokud ho nedostaneme pryč,“ ozvala se odpověď a Dora znovu klesla na zem. Roztřásla se, ale tentokrát úlevou. Tedy to si Tobias myslel, než zjistil, že se směje. Chvíli na ni koukal, jako by si myslel, že se zbláznila, ale pak mu taky začaly cukat koutky. Najednou se na něj Dora podívala, modré oči plné slz, tvář v grimase téměř hysterického smíchu a on vybuchnul. Jejich společný smích stoupal a klesal v nepravidelných vlnách hysterie. Ani si nevšimli, že ti venku otevřeli dveře a zbavili se nábytku, dokud se je nepokusili od sebe odtrhnout. V ten moment Dora vřískla a přitáhla se k Tobiasovi bezděčně ještě blíž, stejně jako ji on pevněji objal, místo aby ji pustil.

 „To jsme my. No tak, to je dobré. Doro, holčičko, to jsem já,“ chlácholil ji hlas jejího otce. Dora zvedla hlavu a podívala se do jeho starostlivé tváře. Hned vedle něj klečel Tobiasův otec s výrazem naprosto stejným.

 „Tati,“ vydechl Tobias. Otcovy oči - jeho oči - byly temné strachem.

 „Tobiasi, pusť Adorátu,“ vyzval ho chraplavým hlasem. Tobias udělal opak, sevřel ji pevněji, když slyšel, jak kníkla.

 „Doro, zlato, Tobias musí na ošetřovnu. Pusť ho přece,“ zkoušel to její otec na ni. Zabralo to. Trochu. Dora se na Tobyho podívala. Chvilku se tvářila nerozhodně, ale pak ho pustila. Ale než je mohli úplně rozdělit, pevně mu sevřela dlaň ve své. Tobiasovi se ulevilo. Usmál se. Oběma profesorům došlo, že tohle je nejvíc, co z nich dostanou. Neville se sehnul a sebral Adorátu do náruče, Draco udělal to samé s Tobiasem. Ten ovšem bolestně syknul, když se zraněná noha ve vzduchu zhoupla.

 „Je to zlé?“ zeptal se Neville starostlivě. Tobiasův otec měl rty pevně sevřené a ve tváři hluboko vrytou starost.

 „Není,“ procedil Tobias skrz zuby a jeho otci i přes starost unikl pyšný úsměv. Dora mu chlácholivě stiskla ruku a z otcovy náruče se usmála. Němě naznačila lháři a spokojeně se zavrtala do otcových paží ještě hlouběji. Tobias se usmál a nenápadně na ni vyplázl jazyk, což neudělal od svých čtyř let na nikoho ani na svou sestru ani sám na sebe. Považoval to za dětinské, ale jestli s někým mohl být bez následků dětinský, byla to Dora. Jako by si četli myšlenky, navzájem se pustili. Už nepotřebovali fyzický kontakt, aby cítili, že je ten druhý drží.

∂∂∂

Hugo vyšel z knihovny s náručí plnou doplňující četby, o které sice věděl, že ji Lily nikdy neotevře, ale stejně ji vzal. Případně se bude hodit jemu, až za ni bude zase dělat úlohy. Už s tím byl vnitřně smířený natolik, že dokonce i ty knihy vybíral podle toho, které se mu nejvíce zamlouvaly. Obešel roh a zamířil ke schodištím, aby se dostal do nebelvírské věže. Ten samý okamžik si jedna žíznivá střela vybrala, aby zpoza toho samého rohu vyběhla. Zákonitě nastal velký třesk, ovšem talentovanému brankáři se podařilo ani jednu z knih neupustit.

 „Omlouvám se,“ hlesla střela a pokračovala rychle dál. Hugo zamrkal, když mu došlo, že ten hlas zná a omlouvám se byla nejspíš ta nejmilejší věc, jakou od něj kdy slyšel.

 „Děje se něco?“ zeptal se hloupě, místo aby se spokojil s tím, že ho nenazvala přerostlou mrkví a šel si po svém. Teď se havraspárská střelkyně otočila, aby ho zapíchla pohledem jako překvapeného kance. Jenže se nic nestalo. Nepadl k zemi v bolestech a ona se nemračila jako uražená bohyně.

 „Byls zalezlý v jeskyni?“ zeptala se nechápavě. Oplatil jí stejným výrazem.

 „V knihovně,“ opravil ji téměř automaticky. Pak překvapeně sledoval, jak jí jeden koutek povyskočil, než ho zase ovládla a řetězy upevnila do neutrální masky.

 „Diskrétní kouzlo,“ pokývala a pak se jí tvář bolestivě stáhla. „Musím na ošetřovnu,“ vyhrkla pak a už jen viděl, jak jí zavířily vlasy a ona zmizela za dalším rohem.

 „Na ošetřovnu?“ zeptal se prázdné chodby dutě. Vždyť vypadala v pořádku - rozčileně, ale v pořádku. A proč říkala, že byl v jeskyni? Hugo to přisoudil dočasnému pomatení mysli, tím by se vysvětlovalo i to, že se ho nepokusila uřknout, když měl zrovna plné ruce knih.

 Otočil se s úmyslem dokončit svoje předchozí předsevzetí a donést ten náklad do nebelvírské věže. Po šesti krocích, ale došel k závěru, že mu dnes prostě není přáno, protože do něj znovu někdo vrazil a tentokrát to ani jeho brilantní reakce nezachránily.

 „Promiň!“

 „Lily, co tak lítáš?“ zeptal se nabručeně. Sestřenka si hned klekla a pomohla mu sbírat.

 „Spěchám na ošetřovnu, copak jsi to neslyšel?“ divila se, když mu skládala knihy do náruče. Kývnul bradou ke knihám a zatvářil se kysele.

 „Knihovna. Diskrétní kouzlo. Říká ti to něco?“ popích ji.

 „No jo, to mi nedošlo. Tak to nevíš, že se dostal na pozemky troll!“ vyhrkla.

 „Troll? Jako vysoký, smrdící, nebezpečný? Tenhle troll?“ ujišťoval se, že se nejedná o nějakou habaďůru s neschopným studentem, který dostal jen spoustu trollů za výkony v hodinách.

 „Ne, opravdový a nebezpečný. A narazil na Adorátu s Tobiasem. Ona je v pořádku, ale Toby má něco s nohou. Teď by měl být na ošetřovně. Celý hrad slyšel, jak volali o pomoc,“ dodala. Hugo se zamračil. Očividně celý hrad ne. Ti, co byli v knihovně, slyšeli tak maximálně sípavý dech madam Pinceové, který se jim otíral zezadu o krk, protože si dovolili sahat na její drahocenné knihy.

 „Tak to bys asi měla jít. Nech to být, já to tu dosbírám,“ kývnul k posledním dvěma knihám.

 „Nechceš jít se mnou?“ zeptala se. Hugo na ni překvapeně koukal. Nebyla ona ta, co dostala ránu od trolla?

 „A co bych tam prosím tě dělal? Bude tam celá rodina Malfoyů, ještě by se mohli rozhodnout mě rituálně obětovat. Ne, děkuju pěkně, radši se ošetřovně dneska vyhnu, ale jestli tam bude Dora, tak ji pozdravuj. Jsem rád, že je v pořádku,“ řekl s kývnutím. Lily se zašklebila, ale pak souhlasně pokývala a vyrazila chodbou dál. Ale nezapomněla mu poslední dvě knihy položit na vrcholek znovu složené hromady v náruči. Hugo se při chůzi obezřetně díval za každý roh, ale žádná další kolize už se nekonala. Možná i proto, že dvakrát dokázal včas uhnout. Měl přitom pořád čas přemýšlet o tom, co se stalo a co prošvihnul. Troll na pozemcích? To se rozhodně nestávalo běžně, naposledy, pokud věděl, když tu byl jeho otec a to v prvním ročníku. Nebo i někdy potom? No, doma se o dalším případu nikdo nezmínil, tak asi ne.

 Ve válce byli obři, ale trollové? Ti asi ne. Teď tu byl. Jeden, ale přece. Hagrid to neohlídal? Nemají být trollové hloupí na to, aby obešli Hagrida? A tenhle se ho nepokusil sežrat?

 Hugo se zamračil. Všechno to byly naprosto zbytečné otázky a úvahy, protože jestli si byl něčím jistý, tak že dotyčný troll už rozhodně nikoho nevyděsí. Pokud napadl mladého Malfoye, tak profesor Malfoy z něj už dávno nadělal trsátka. A strýc Neville se určitě připojil, jelikož tam někde poblíž byla Adoráta, pravděpodobně úplně vyděšená. Jednou zažil strýce Nevilla rozčíleného a to když Harold svázal Lily s Dorou a nechal je spoutané u stromu. Nechal je tam celé odpoledne až do večera, protože na ně kvůli famfrpálu zapomněl. Hugo myslel, že strýc Neville i Harry vyletí z kůže, když našli zmrzlá děvčata s modrými rty. Ani jedna ale Harolda neprozradila. Budiž jeho bratrovi připsáno ke cti, že se přiznal sám a statečně přijal trest, kterým bylo zabavení koštěte na zbytek prázdnin, což bylo plných šest týdnů a otřesně dlouhé kázání od otce i obou strýců. A později i od dědy s babičkou, kteří se to doslechli a samozřejmě nemohli stát stranou.

 Hugo si byl jistý, že z toho trolla nezbylo dost ani do krabičky od letaxu.

Troll

 Hrůzostrašné, ale hloupé stvoření až tři a půl metru vysoké a vážící víc než tunu, se často chová agresivně a nepředvídatelně. Pocházejí ze Skandinávie, ale dnes žijí v Británii, Irsku i jiných oblastech severní Evropy. Známe tři druhy trollů

  Horský je světlešedý s holou hlavou

  Lesní je světlezelený a někdy s zelenými či hnědými vlasy

  Říční je načervenalý s krátkými rohy a občas chlupatý

 Největší a nejnebezpečnější je horský. Živí se syrovým masem a nejsou vybíraví - berou jak divou zvěř, tak lidi.

Autor: SarkaS (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Nová generace - 11.: