New Rebellion - 1. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Jaké je to stát na druhé straně? Na té, která má prohrát? Všichni neoslavují výsledek války společně s Katniss a Nadette už vůbec ne.

17.02.2013 (08:00) • Evolet • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 2× • zobrazeno 748×

Pomalu otvírám oči do šedivého rána. Vidím akorát odporný kovový strop. Z oceli je udělaná snad celá tahle budova. Je to tu ošklivé a neútulné. Sedám si a pokládám nohy na zem. Je úplně studená. Měla už bych vstávat, ale já jen sedím a přemítám nad tím, jak jsem kdysi vstávala v krásném teplém pokoji, kde byl na zemi hebký zelený koberec, až člověku připadalo kruté po něm chodit v přezůvkách. To už je ale všechno pryč. Donutím se vstát a obléct si modré kalhoty, o trochu světlejší tričko, které jsem měla u postele nachystané už od včerejšího večera, a stáhnout si vlasy do obyčejného culíku.

Šnečím tempem se loudám do jídelny. Normálně mívám ve svém těle alespoň trochu elánu, ale po noci na posteli připomínající nejhorší kapitolské vězení, kde jsem kdy byla, už mi nezbylo nic.

V jídelně už je nashromážděna většina lidí z centrály. Centrála, přemítám nad významem slova… Ano, tohle slovo použili, když mě sem včera přivezli. To jsem ještě nevěděla, co po mně budou chtít.

Podívám se na hodinky, je přesně devět hodin, což znamená, že snídani jsem prošvihla. Chci se tedy odebrat zpět do pokoje, když na mě někdo zavolá.

„Katniss!“ Ano, takhle teď tady na mě volají všichni. Má to být výsměch vůdkyni minulé vzpoury Katniss Everdeenové. Mně na tom nic moc vtipného nepřipadá. Katniss nemám ráda, zničila mi život a její jméno mě spíš uráží. To mě donutí se poprvé za dnešek rychleji pohnout. Otočím se a zavolám na celou jídelnu:

„Já jsem Nadette!“ Dobře, možná jsem to trochu přehnala. Všichni na mě teď civí a na to já nemám náladu. Dokonce i plukovník Charles, původce tohoto problému, se teď asi necítí nejlíp.

„Pojď se mnou do kanceláře,“ odpoví na můj uražený pohled a pokyne, abych šla za ním.
Procházíme dlouhou šedou chodbou až k jeho kanceláři.

„Posaď se“

Sedám si na židli, která není o nic příjemnější než moje postel.

„Kat-“ Zpražím ho tím nejzlejším pohledem, co zvládnu. „Vlastně Nadette. Když jsme tě včera vyzdvihli z kapitolského vězení, chtěli jsme tě nechat den oddychnout, ale teď už je třeba jednat, a tvoje morálka je, jak to říct – trochu v horším stavu.“ Významně se na mě podívá.

„Ano, já vím, ale zkoušel jste spát na té posteli?“

„Nadette, všichni máme stejné postele.“

Zakřením se a čekám, co řekne dál.

„Dnes ráno jsi chyběla na hlavní radě.“

„Já vím, to už jste říkal,“ zašeptám si pro sebe.

„Takže ti pokyny řeknu teď. Dnes je přípravný den. Slyšel jsem, že umíš dobře pracovat se zbraněmi. Bylo by tedy dobré, aby ses procvičila. V druhém podzemním patře je tělocvična. Zastav se tam, prosím. Oběd je v půl jedné. Odpoledne bude školení na téma zacházení se střelnými zbraněmi v terénu.“

Přikyvuji, aby věděl, že vnímám.

„Ještě poslední věc, Nadette, zítra proběhne hlavní akce.“

„Jaká akce?“

„Ty víš, slíbil jsem ti, že můžeš jet, už když ti bylo deset, a teď to splním.“

Přemýšlím, co má na mysli.

„Už můžeš jít,“ přeruší mé hloubání. Vstávám a pokračuji ven z kanceláře. Uprostřed chodby mi to najednou dojde. To je ta akce, kvůli které mě vysvobodili z vězení. To je to, proč jsem tady. S radostí se rozběhnu směrem k výtahu. Hlavou mi zní jen jedna věta.

Zítra zabiju Katniss Everdeenovou.

Následující díl »

Autor: Evolet, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction