Nepřehlížej To! – 38. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Jedno malé rande

23.11.2015 (09:00) • anamor8 • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 0× • zobrazeno 1010×

Srpen – říjen

Spokojeně jsem si poskočila, to mělo ihned reakci u Roba. Zamračil se na mě a podíval se na moje nohy, asi čekal, kdy vykřiknu bolestí a skácím se na zem s novou zlomeninou. Byl to týden, co jsem měla sundanou moji modrou kamarádku z nohy, a byla jsem spokojená. Dva měsíce utekly rychle. Ale Rob na mě dával větší pozor a pořád kontroloval, co s nohou a jestli mě nebolí. Naschvál jsem se postavila jen na tu jednu nohu.

„Neblbni, jinak budeš mít zase věrného společníka.“ Zamračil se.

„To já mám tebe,“ zasmála jsem se a skočila mu zezadu kolem krku. Poodnesl mě po místnosti a pak mě položil na zem. Všichni okolo byli zvyklí na takovéhle naše chvilky a nikomu to nepřišlo. Tedy Nikki se na mě koukala snad každý den víc a víc nepřátelsky.

Když jsem měla sundanou sádru, nic mi nebránilo v mojí herecké kariéře. Přimotala jsem se a přihlásila se k pomoci během natáčení slavnosti maturity.

Dostala jsem jako ostatní žlutý plášť a čepičku, vždy jsem si to chtěla vyzkoušet, jaké to je. Při pohledu na ostatní vypadali jako banda kytiček. Oko mi zavadilo na připraveného Roba, a to jsem se už rozesmála. Jako pomstu mi sám na hlavu nasadil tu čepičku.

„Taky máš ránu,“ zašklebil se.

„Já jsem pravá maturantka stejně jako Kris,“ nedala jsem se.

„Taky jsem maturoval.“

„Ty?“ ověřovala jsem si.

„I Tom.“ Pokrčil rameny, já se začala smát.

„Tohle jsi mi měl říct před maturitou, uklidnilo by mě to. Když jste to udělali vy dva, tak já musela zákonitě taky.“

Stejně tohle natáčení bylo zvláštní. Nejen díky Kris, která mě nevynechala z jediné zábavy. Ale i to, jak se natáčelo, vidět to, jak se dělají zvláštní efekty, zajímavý a divný zároveň. Stejně jako Rob zblízka, když má make-up, kontaktní čočky a mluví na tebe s jiným přízvukem, než jsem byla zvyklá.

„Je to divný,“ otřásla jsem se hraně odporem a strčila do něj.

„Jak se ti skáče?“ Tohle byla každodenní otázka Kris místo toho, jak se mám. Dělala si z toho srandu stejně jako já, jen Rob to bral moc vážně a vždy se na nás mračil jako sto čertů.

„Dokonce by z něj šel strach,“ neodpustila jsem si rýpanec k němu, když se zase šklebil.

„Mohlo mě to napadnout. Jste nezodpovědné obě, protože jste ještě puberťačky,“ neodpustil si poznámku.

„Proto jsme tak rozkošné.“ Objaly jsme se a udělaly andělský výraz. Celé tohle kočkování bylo na denním pořádku. Já si i přes zlomeninu nohy, kdy po mně nic nechtěl Rob, vydupala ovšem tou levou nohou, aby ani u toho neměl Rob námitky, že mu budu po ruce a dělat to, co chtěl a proč mě vlastně dotáhnul.

Dívala jsem se na Kellana, jak cvičí, a nemohla z něj spustit oči. Měl těsné triko, a jak se pohyboval, byly vidět jeho pořádné svaly.

„Ježkovy oči. On je... on je...“ začala jsem a nevěděla jak skončit, ale někdo jiný to za mě vyřešil.

„Zadaný,“ zavrčel Rob vedle mě. Usmála jsem se na něj.

„Škoda, ale pohled na něj není k zahození.“ Otočila jsem zase jinam svou pozornost. Něco si zamumlal, ale neslyšela jsem co, jen jeho výraz říkal, že to nechci slyšet a šel mezi ostatní. A moji osobu po chvíli vyhledal Jackson, v posledních několika dnech jsme se celkem sblížili.

„Co noha?“

„I ty, Brute?“ zamračila jsem se na něj.

„Přišlo mi divný, kdybych se jako jediný nezeptal,“ pokrčil rameny a obdařil mě úsměvem.

„Ještě na něco se chceš zeptat?“ založila jsem si ruce v bok.

„Vlastně jo. Co děláš večer?“ Zamrkala jsem se na něj jako mrkací panenka.

„To záleží, jestli máš dobrý návrh,“ usmála jsem se.

„Večeře ve dvou?“ Opřel se o strom a vyzývavě zvedl obočí.

„Platí.“

„V sedm v hotelové hale,“ udal ještě čas a místo, než zmizel natáčet.

Byla jsem neklidná i ve chvíli, kdy jsem konečně dorazila na pokoj v hotelu a zmizela v koupelně.

„Alex, kam jdeš?“ zajímal se překvapeně Rob, když viděl, jak se fintím.

„Ven,“ pokrčila jsem rameny a ještě se koukala do zrcadla, jak si dát vlasy.

„Alex,“ napomenul mě, jako malou holku její otec.

„Byla jsem pozvána někam ven,“ prozradila jsem tedy. A vlasy si stáhla do culíku na temeni hlavy. Chvíli jsem se zkoumala v zrcadle.

„S kým?“ nedal si pokoj. Zašklebila jsem se na něj do zrcadla. Gumičku vytáhla a tím se mi vlasy rozprostřely kolem hlavy.

„S Jacksonem,“ odpověděla jsem nepřítomně a dál na sebe koukala.

„Rathbone?“ ověřoval si a nepokoušel se skrýt své překvapení. Zamračila jsem se na něj, jak mě podceňoval.

„Jo, s Jacksonem Rathbonem. Ten, který natáčí film stejně jako ty, co se ti na tom nezdá?!“ zaútočila jsem na něj a otočila se k němu čelem, abych se mohla pořádně zamračit a on to viděl.

„Nic.“ Jenže mě nepřesvědčil, asi za to mohl jeho podmračený a podezřívavý obličej.

„Je dospělý, zodpovědný, hodný a znáš ho ty i já. Takže toho mračení nech,“ poradila jsem mu a znovu se otočila k zrcadlu, abych se zkontrolovala.

„Bud opatrná, nezapomeň, že jsi slušně vychovaná holka. A žádný alkohol,“ kázal mi. Navlékla jsem na sebe kabát.

„Neboj se, tati, budu cucat jen colu,“ vážně jsem přikyvovala. Zamračil se jako čert, a tak jsem k němu došla. Chytla se jeho pravého předloktí a postavila se na špičky. „Budu ta nejhodnější a slušně vychovaná,“ slíbila jsem a dala mu pusu na tvář. „Nečekej na mě,“ mrkla jsem ještě vesele.

„Peníze nechceš?“ zeptal se. Skutečně mi teď připomínal spíš mého otce než kamaráda.

„Měl bys vědět, že žena penězi nikdy nepohrdne.“

„Raději jdi, jinak tě nikam nepustím.“

„Do jedenácti jsem doma,“ mávla jsem za ním vesele a zabouchla raději dveře, aby nemohl ještě něco říct.

Jackson čekal v hale tak, jak slíbil. Usmál se na mě a prohlédl si mě a podíval se za mě a jeho pohled tam na nějakou dobu zůstal. Jako by čekal, že každou chvíli přiběhne Rob a odvede mě na pokoje jako malou neposlušnou holku.

„Jsem už dospělá a on není můj rodič,“ připomněla jsem mu se smíchem. Omluvně se usmál a konečně jsme se mohli vydat pryč z hotelu.

Držela jsem se jeho nadloktí a nechala se odvést až do jedné malé restaurace, kde byl klid, což byl celkem zázrak vzhledem k tomu, kolik všude okolo běhalo paparazzi.

Začátek byl víc rozpačitý, než jsem čekala, ale na druhou stranu jsem se Jacksonovi nedivila. Byla jsem kamarádka jeho kamaráda z natáčení a mladší. Oba jsme vždy něco zdvořile prohodili a pořád se koukali okolo, jako bychom čekali na odvahu, která přišla zároveň s naším jídlem.

Stačila moje poznámka na to, jak vypadá jídlo, a Jackson se odvážil k vyprávění zábavných historek. Atmosféra u našeho stolu se přehmotnila z nervozity a rozpačitosti na veselou a zkoumavou. Zadržovala jsem smích a občas čekala na to, kdy se začnu dusit.

„Byla to zábava,“ usmívala jsem se spokojeně ve výtahu. Rozhodně to dopadlo líp, než jsem čekala, hlavně na začátku, kdy jsem nedoufala, že ta rozpačitost odezní.

„Taky jsem se bavil,“ připustil s mírným úsměvem.

„Příště ale jdeme do pizzerie, nechci zase riskovat, jak bude to jídlo vypadat,“ otřásla jsem se hraným odporem.

„Nebo bar a žádné jídlo,“ nadhodil další variantu.

„Ještě lepší.“

„Mám se zítra schovávat před Robem, že jsem tě vzal ven?“ zkoumavě se na mě zadíval.

„Nemyslím si. Jsem dospělá, jak jsem ti už jednou dnes řekla. Navíc jsi mě neopil ani nic jiného,“ smála jsem se.

Dostala jsem ještě pusu na tvář, jako rozloučení, než jsem opustila výtah a zalezla na svůj pokoj.

„Jaký bylo rande?“ křikl na mě Rob, sotva jsem potichu zavřela dveře.

„Jídlo bylo dobrý.“ Pokračovala jsem k posteli, kde se válel s knihou, a hupsla k němu.

„Nějak brzo se ke mně tulíš potom, cos měla rande,“ poznamenal a změřil si mě pohledem.

„Byla to jen přátelská večeře. Vytáhl mě ven, aby mě lépe poznal. Nechodíme spolu, ani jsme se nelíbali, tati,“ zamračila jsem se na něj a na loktech se natáhla k němu, abych mu vrazila jednu mlaskavou pusu na tvář. „Nemusíš se bát, pořád jsi hlavní chlap v mém životě,“ usmála jsem se na něj. Vstala jsem a šla se převléknout.

„Mimochodem, Alex, je už půl dvanácté. Přišla jsi pozdě. Máš zaracha,“ křikl na mě do koupelny se smíchem.

£££

Nešťastně jsem zasténala a doufala, že při mém rychlém ranním útěku z postele jsem nevzbudila i Roba. V tuhle chvíli jsem ho opravdu ani trochu nepotřebovala. A už vůbec, aby nervózně stál za dveřmi, klepal a vyptával se, jestli jsem v pořádku. Opláchla jsem si obličej studenou vodou, probuzená jsem už byla dokonale. Není nic lepšího než křeče v podbřišku na rychlé probuzení.

Byly to dobré dva roky, kdy jsem se takhle probudila. Proč jsem jen přestala brát ty blbý prášky! Vzpomněla jsem si, krom toho, že mi došly minulý měsíc, jsem taky neviděla důvod je znovu pořizovat, když mi byly na nic. Tedy to jsem si původně myslela, až teď přišla ta nepříjemná pravda, že užitečné byly. Posadila jsem se na kraj vany a silně si tiskla ruce k břichu. Třikrát jsem se zhluboka nadechla, než jsem se odvážila opustit místnost. Vždy jsem v první den měla touhu se nastěhovat na záchod a nikam nechodit.

Už dobrý dva týdny jsme byli zase zpět v Robově bytě v Los Angeles po skončení natáčení i bouřlivé závěrečné párty.

Opatrně jsem nakoukla do ložnice, naštěstí spal, a tak jsem proklouzla pro nové tepláky na spaní a zase se vypařila z pokoje. Než jsem mohla začít něco dělat nebo i spát, musela jsem najít nějaké prášky, ale vůbec jsem si nebyla jistá, jestli tu nějaké bude Rob mít. Na co on by potřeboval prášky? Nikdy si na žádné bolesti nestěžoval, maximálně tu budu mít na bolest hlavy po kocovině, ale ty mi budou na nic.

Hledala jsem ve všech skřínkách, co se v kuchyni nacházely, ale nic jsem nenašla. Zoufale jsem zasténala a znovu to vše projela, až jsem začala s dvířky trochu hlasitěji třískat. Přitom jsem se snažila nevnímat bolestné křeče v podbřišku a to, jak silně k sobě tisknu nohy. Musí tu něco mít!

„Co provádíš?“ Lekla jsem se a s dvířky už opravdu hlasitě třískla. Otočila jsem se k němu, stál pár kroků ode mě a měřil si mě zvláštním pohledem, vypadal rozespale. Vzbudila jsem ho, omluvně jsem se usmála a kousla se do rtu. Přitom jsem silněji stiskla jednou rukou okraj linky, abych uvolnila nějak bolest.

„Něco hledám,“ odbyla jsem ho nakonec a nakoukla asi potřetí do stejné skřínky. Když jsem i s touhle už opravdu nervózně třískla, popadl mě za ruku a otočil k sobě.

„Co se děje?“ Vyhrkl na mě, jako by mě přitom chtěl obvinit ze zločinu.

„Hledám prášky na bolest, máš něco?“ zaskuhrala jsem už unaveně. Víc jsem se zadkem natiskla na linku, abych mohla silněji stisknout stehna. Zkoumavě si mě prohledl.

„Na co?“ nechápal. Zasténala jsem v duchu, jo, pravdu ti nepovím. Zamračila jsem se na něj.

„Asi na bolest, máš?“ vyhrkla jsem a slyšela, jak zoufale to zní.

„Co tě bolí?“ nedal si pokoj. Nejsme až takový kámoši, abych ti vyprávěla o mé periodě! Nevydržela jsem to.

„Sakra, Roberte, máš prášky na bolest?!“ křikla jsem na něj netrpělivě, protože mě to opravdu nebavilo. Přála jsem si usnout a nevnímat svět. Cokoliv jen ne tohle a ke všemu se s ním ještě dohadovat.

„Asi ne, nepotřeboval jsem žádné,“ pokrčil rameny a přešel k šuplíku na druhé straně linky a začal se v něm přehrabovat. Koukala jsem se na jeho ruce, jak se přehrabují v šuplíku a modlila se aspoň za jediný blbý prášek. „Nemám.“

„Jak nemůžeš mít v bytě jediný prášek na bolest. Tebe nikdy nebolela hlava?“ vrčela jsem na něj.

„Bolela, ale dal jsem si pivo,“ pokrčil rameny. Zakňučela jsem a nepříjemně ošila.

„Alkohol teď fakt nepotřebuju,“ zabručela jsem. „Jdu si lehnout a doporučuju mě nebudit, jinak ti ublížím,“ zabručela jsem a pomalu se vzdalovala.

„Alex, co ti je?“ Zaslechla jsem ten strach. Povzdechla jsem si.

„Nic to není, jen potřebuju usnout,“ zamumlala jsem.

„Vážně?“ zjišťoval. Otočila jsem se k němu a pokusila se usmát.

„Robe, věř mi, nechceš to slyšet.“ Byla jsem si jistá, že mu to musí dojít za nějakou dobu a cítila se při té představě nepříjemně a jak mi rudnou tváře. Má dvě starší sestry, chodil do školy, měl biologii, takže mu to dojde. A až se tak stane, půjdu se zahrabat. Nikdy mě neviděl takhle vyšilovat a nervózní, protože jsem měla ty zatracený prášky, co ty bolesti tlumily.

Zalezla jsem si do postele, která byla ještě teploučká. Schoulila jsem se pod peřinu do klubíčka a vypůjčila si Robův polštář, který jsem si tiskla k břichu. Zavřela jsem oči a toužila po spánku.

„Alex, půjdu ven, kdyby něco, zavolej,“ ozval se od skříně Rob velmi potichu a bral si své oblečení.

„Jasně,“ zamumlala jsem a přetočila se na druhou stranu. Podařilo se mi usnout a věděla jsem, i že jsem se dvakrát probudila, kontrolovala nesmyslně telefon.

Slyšela jsem hlasy vycházející z obýváku. Konečně mě donutily vstát z postele. Na sedačce jsem si všimla rozvaleného Roba, jak koukal na nějakou show. Potichu jsem se proplížila na záchod. A až pak jsem konečně mohla za ním. Posadila jsem se kousek od něj na sedačku a nohy si přitáhla nahoru k hrudi.

„Už je ti líp?“ zeptal se s jasným zájmem a prohledl si mě velmi zkoumavě.

„Jo, spánek trochu pomohl,“ kývla jsem mu souhlasně a zabloudila očima raději k televizi.

„Koupil jsem něco k obědu, taky jsem skočil pro prášky, raději, a nakonec jsem ti koupil čokoládový dort.“ Překvapeně jsem k němu otočila hlavu. Skousla jsem si ret a ucítila zvláštní pocit uvnitř mě. On se o mě staral. Opravdu to tak vypadalo, a když odešel do kuchyně a za chvíli se vrátil s talířem a na něm byl ten dort, byla to pravda.

Jen co ho položil na stolek a znovu se usadil, přisunula jsem se k němu a objala mu silně paži a přitulila se.

„Jsi nejlepší,“ zamumlala jsem mu do ramene. Potichu se zasmál a pohladil mě po vlasech.

„Ráno jsem byl trochu mimo a chvíli mi to trvalo. Vzpomněl jsem si, že Lizzy hodně jí. A ty vlastně taky v určitou dobu v měsíci,“ zamumlal. Překvapeně jsem zvedla obličej a zírala na něj. Rudly mu uši a nejen ty. Dostal mě, to, jak si pamatuje, že jím víc. Cítila jsem, že rudnu i já. Tohle bylo i na nás dva moc intimní téma.

Natáhla jsem se a dala mu pusu na tvář. „Tebe musí chtít domů každá ženská.“ Pustila jsem se ho a raději se co nejrychleji pustila do toho kusu dortu.

Autor: anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction