OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Neporazitelná milenka - Prolog a první kapitola

29.01.2015 (11:00) • IlonaAndrejova • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 8× • zobrazeno 1831×

Prolog

Druhá strana

Molekuly, ze kterých bylo Amandino tělo tvořeno, se poskládaly ve světě Vyvolených. Stvořitelka ji povolala, přerušila veškerou svoji činnost, jakkoliv byla důležitá, aby se ocitla před jejím chrámem na náměstí dlážděném bílým kamenem s kašnou uprostřed a obrovským stromem bez listů s hejnem malých zpěváčků.

Přicházející žena, která do tohoto světa měla jednou zapadnout, poklekla na jedno koleno a sklopila hlavu na důkaz největší úcty. Stvořitelku, Matku jejich národa, zatím nespatřila, avšak její přítomnost byla skoro hmatatelná. Vyvolávala zvláštní chvění v jejích svalech a nutkání podívat se na ni bylo skoro neodolatelné. Zesílilo, když se zahalená postava vynořila zpod sametového závěsu kolem oblouku dveří, který byl ale natolik průhledný, že kdyby tam předtím stála, pak by ji žádné oko nepřehlédlo. Rozhodně ne oko zkušeného bojovníka.

„Povstaň, Ireth,“ pokynula zářivou rukou zpod černé látky a naznačila Amandě, aby vstala.

Mrštně, avšak elegantně se bojovnice postavila na nohy s hlavou hrdě vystrčenou. Musela být trpělivá. V přítomnosti Stvořitelky se musela vždy kontrolovat, protože se jí některá její rozhodnutí příčila.

„A která, bojovnice?“ zavlnila se Matka. Amanda mlčela, na tuhle otázku nebyla diplomatická odpověď. A tak nejlepší volbou bylo umlčení jejích myšlenek. „Správně, teď poslouchej.“ Stvořitelka dlouho nic neříkala. Vytáčelo ji to, neměla povahu na to, aby jen nečinně vyčkávala a čekala na její prosby, které nebylo možné nesplnit, a tak to byly spíše rozkazy. Dlouho zahalená žena chodila kolem černovlasé urostlé bojovnice, jejíž šedé oči se zeleným nádechem upřeně pozorovaly stříbřitou záři bohynina vzezření.

„Jedna z mých Vyvolených brzy projde Zkouškou.“ Amamda v duchu zaklela. Přesně věděla, co to znamená a jaké riziko to pro všechny představuje. Jedinou otázkou je, která? „Je jí Ellise. Pokud chceš rozšířit vaše řady, pak víš, co bude potřebovat. Je Vyvolená, a proto za každou cenu přežije. Zařiď si to,“ řekla a její plášť se zavlnil. Šelest bylo slyšet jen chvíli. Stvořitelka se rozplynula v mlhu.

Amanda v duchu zanadávala. Bude se muset připravit na velice speciální schůzku se Slepým králem a s jeho Bratrstvem černé dýky. Ale nejdřív, aby se odebrala domů a zařídila všechno potřebné.

Kapitola první

Zastavila se, aby uzobla jedné ze svých sester hrozen ze salátu, který si připravila ke sledování televize. Konkrétně pořadu Výměna manželek. Ne že by to rudovlasá Ruth někdy potřebovala. Stejně jako její ostatní sestry to ani za mák nepotřebovala. Zvládla na posezení sníst klidně celý dort, ale s její váhou to ani nepohnulo. A to všechno díky spalování, které bylo zapříčiněno neustálým cvičením a držením se ve formě. A v dalším případě taky bojem proti bezduchým, kteří jejich rasu pronásledovali celá staletí. Nebyla teda jiná možnost, než se proti nim postavit.

Jejich rasa si z tohoto důvodu vyčlenila silnou krev, která plodila silné muže. Prudcí a zkušení bojovníci byli tehdy sezdáni s několika Vyvolenými. Jeden se dokonce stal Primalem a obsluhoval v období potřeby všechny nesezdané ženy pobývající na Druhé straně. Z těchto spojení poté vzešli muži s burácející krví, ostrými smysly a neobyčejnou odvahou postavit se protikladu Stvořitelky, a to jejímu bratru Omegovi, který bral duše obyčejným lidem a měnil je na bezduché. Právě válka s nimi stvořila i jejich Sesterstvo. Které sice nemělo tak dlouhou historii jako Bratrstvo, kam byli muži přijímáni po staletí. Bratři byli vždy uznáváni glymerou. Avšak Sestry, počínaje Amandou, byly vždy vyvrhelové. Neposlušné ženy, které nesplňovaly svou správnou roli ve společnosti.

„Ruth, jdu vyřešit tu záležitost s Vyvolenou. Je pravděpodobné, že se pár dní nejspíš neukážu,“ přisedla si k ní na obrovskou pohovku před plazmovou televizí.

„Myslíš, že budou mít problém s důvěrou?“ řekla a svým dlouhým prstem si do úst strčila rudou jahodu. Její oči ale stále spočívaly na obrazovce.

„Byli by to hlupáci, kdyby ne,“ odfrkla si. „A jelikož přežívají tak dlouho, tak bych řekla, že zase až tak hloupí nebudou. Ještě si musím zavolat. Doufám, že Tohrment si mě bude pamatovat, když se mu patřičně připomenu,“ mrkla na svou sestru, ladně se zvedla a šla do chodby, kde si vzala koženou bundu. Byla plně ozbrojená, měla dýky i zbraně a byla připravená na všechno. Noc byla ještě mladá. „Tak já mizím!“ křikla do domu a upíří uši všech přítomných ji slyšely více než jasně.

Aamanda se dematerizovala do uličky pár kroků od Železné masky. Vytáhla z kapsy telefon a vytočila Tohra. Chvíli se ze sluchátka ozývalo pouze proslulé tůt, avšak potom uslyšela něčí hlas.

„Jsi to ty, Tohre?“ zeptala se, protože se z druhé strany nic neozývalo.

„Kdo jsi?“ zeptal se známý baryton.

„Nejsem nepřítel. Sejdeme se za patnáct minut v Železné masce. Přijď sám,“ s těmito slovy ukončila hovor a prošla kolem řady lidí. Vyhazovač ji chtěl zastavit. „Jdu za Xhex,“ mrkla na něj a on ji bez jakýchkoliv dalších námitek pustil. Bylo jasné, že vedoucí ochranky tohoto podniku a shellan Johna Matthewa už o její přítomnosti ví. Vešla bez jakýchkoliv obav do klubu a namířila si to přímo na bar, kde si objednala jednoho dvojitého panáka Grey Goose. Opřela se o bar lokty, věděla, že ji Xhex brzo vyhledá, nebo si ji alespoň prohlédne. Chtěla jí ten pohled opětovat a neměla s tím moc starostí.

Xhex byla přesná jako hodinky. Šla Amandě naproti a všimla si, že jsou stejně oblečené, až na Amandinu koženou bundu a její dlouhé rovné rozpuštěné černé vlasy sahající až k zadku. Xhex byla ostříhaná na krátko. A taky byla sympathem.

Amanda se jí zadívala do očí přes všechny lidi a kouř, který v baru byl, viděla ostré rysy Xhexina obličeje. Pozvedla si před obličejem sklenku. Na zdraví, popřála si a kopla panáka do sebe.

Neměla v plánu za ní chodit. Tyto dvě ženy se ještě neměly setkat. I když Xhex by mohla rozšířit jejich řady, byl tu jistý problém s jejím hellrenem a vlastně s celým Bratrstvem, které o jejich existenci zatím nevědělo. To se ale mělo s příchodem Tohrmenta, syna nikoho, změnit.

Amanda si objednala další pití. Ne že by jí jedna sklenička nestačila, ale stejně s ní alkohol v tak malé míře nikdy nic neudělal, a tak nebylo potřeba kontrolovat spotřebu konzumovaných lihovin.

To, že do klubu vstoupil jeden z bratrů, poznala, i kdyby nechtěla. Nepotřebovala ho ani vidět. Stačilo vycítit ženy kolem. Ihned na něj zaměřily svoje oči. Reakce byla nevyhnutelná a nápadná, což jí vyhovovalo. Ovšemže i on ji hned vycítil. Nebyla sice jediná jejich druhu v tomto klubu, ale její vůně se lišila od vůně jiných upírských žen. Zaměřil se tedy na ni a přešel opatrně vedle ní k baru. Vypadalo to, jako kdyby si chtěl hrát, že tu na někoho čeká.

„Ahoj, Tohrmente,“ řekla, kopla do sebe whisky a rovnou si objednala další. Už chtěl něco říct, ale předběhla ho. „Chci, abys mě vzal k Slepému králi.“ Otočila se na něj a zaklesla do jeho zelených očí. Byl o něco větší než ona. Její mrštnost dorovnávala hmotnostní rozdíly a její drzost totéž dělala s jejich výškou.

Tohr sám sebe přesvědčoval, že je to nejlepší možné řešení. Opravdu té pozoruhodné ženě svolil s audiencí u krále. Nemohl ani jinak, věděla toho o nich příliš. Nevypadala na členku glymery ani na žádnou normální příslušnici jejich rasy. Zato její oči vypadaly více než povědomě. Viděl je u Slepého krále ještě předtím, než začal nosit svoje panoramatické brýle.

Zavolal Butchovi, aby pro něj dojel s escalade a aby si připravil nějaký pruh látky, který poslouží k ochraně lokace sídla Bratrstva a První rodiny. Díval se, jak do sebe žena kope jednoho panáka za druhým.

„Moc se neopij,“ upozornil ji opatrně. Bál se, aby ke králi nepřivedl nějakou vypitou osobu, která nemá na srdci naprosto nic důležitého, ale podle Xhex nejspíš důležitá bude. Řekla Johnovi, že nemůže přečíst její graf, což většinou sympath dokáže u každého alespoň povrchově, ale ona jako kdyby ani neexistovala. Taky mu řekla, že ji vyhazovač pustil proto, že mu pověděla jméno Johnovi shellan.

„O mě se nemusíš bát, bojovníku. I kdybych chtěla otupit smysly, jen whisky k tomu nestačí,“ řekla a zadívala se na něj. „Proč si vlastně nedáš se mnou?“ pozvedla jedno obočí a z hecu do sebe jednoho panáka kopla. V tu chvíli si vzpomněl na Autumn, dnes večer měl volno, a takhle upírka ho obírala o možnost válet se v posteli s jeho shellan, s jeho milovanou. Ale to ona nemohla vědět.

„Mám radši čistou hlavu, ženo,“ pokynul jí slušně a ještě jí objednal whisky. „Jaké je vlastně tvé jméno?“ prohodil rádoby nenápadně.

„To by tě zajímalo, co, Tohrmente?“ zasmála se, zakroužila s hnědavou kapalinou ve sklenici a potom se na něj vážně podívala. „Kdybych ti to řekla, musela bych tě zabít.“ Tohrovo obočí vyletělo vysoko po čele nahoru. Chvilku se na sebe jenom dívali, ale ona se pak zachechtala a bouchla ho pěstí do svalnatého ramene. Nečekal, že by ho ta ráda nějak bolela, ale bylo to, jako kdyby ho uhodil jeden z bratrů. Udržel si vážnou tvář a jen pozvedl koutky. Ránu jí oplatil. Nic to s ní neudělalo. „A to mělo být, prosím tě, co?“ zatvářila se nechápavě. Reagoval na její ránu. Nebyl zvyklý bít ženu. Nikdy se k ženě nechoval tak, jako třeba k Dariovi nebo k Wrathovi. Ale ona byla zaskočená, že ji šetřil.

„Jsi ženská,“ pokrčil rameny a modlil se, aby dál nemusel pokračovat v téhle konverzaci. Tak už prozváněj, poldo.

„Pch, to jsem si mohla myslet,“ zkřivila rty a vrátila se ke svému pití. Potom už byla potichu. Jak ji tak pozoroval, musel říct, že je zajímavá. Sjel ji pohledem. Obličej měla ostře řezaný, ale elegantní. Dominovaly mu oči Slepého krále, rudé rty a vystouplé lícní kosti. Tváře měla trochu propadlé, ale to jí na kráse neubíralo. Dlouhý štíhlý krk navazoval na štíhlé a pružné tělo. Břicho měla jistě ploché, překryté tmavozeleným tílkem a černou koženou bundou. Tričko končilo někde pod lemem černých kožených kalhot. Kolem svalnatých stehen měla popruhy se zbraněmi a noži. Vsadil by se o cokoliv, že pod tou její bundou je celý arzenál. Kožené kalhoty byly zašněrované do vysokých bot z černé kůže, které se výrazně podobaly bagančatům Bratrstva, ale podrážka byla tenčí, a tak byly tišší.

Tohr se pohledem vrátil k jejímu obličeji. Upřeně jej sledovala. „Řekni mi, že ses mi právě nedíval na zadek,“ povzdechla si a pohodila vlasy.

Před odpovědí ho zachránilo vyzvánění telefonu. „Už je tu.“

„Oukej,“ pokývla hlavou, vytáhla ze zadní kapsy bankovku, zaplatila svoji útratu a ještě nechala tučné dýško. Otočila se k východu a rozhodně se vydala ven z klubu. Nečekala na něj. A o to to bylo horší. Měl přímo detailní výhled na její půlky v těch proklatých kalhotách. Ne že by po ní toužil, ale musel uznat, že je neuvěřitelně přitažlivá.

Ani jednou se na něj neohlédla. Její upíří uši ho slyšely. Cestou kývnul na Xhex, že je všechno v pohodě, a dál neztrácel čas. Polda už na ně čekal na smluveném místě.

„Zdarec, Butchi,“ řekla a sedla si na sedadlo spolujezdce. Hned potom stáhla ze zrcátka černý šátek. Tohr nestačil ani zareagovat.

„Hele, tady sedí Tohr,“ zamračil se trošku Butch.

„Prdlačky. Vypadám snad jako Tohr?“ nadzvedla obočí a koukla na něj. Butch byl trochu zaskočený. Pocházel ze světa lidí, ale i tak se k němu nikdy žádná upírka nechovala podobným způsobem. Když se neozývaly žádné protesty, tak si uvázala šátek pevně na oči. Tohr chtěl dohlédnout, aby šátek nepropustil ani paprsek světla, nebo spíš tmy, ale to nebylo potřeba. Látka kolem její hlavy byla několikrát přeložená a jeden cíp sahal až pod bradu, aby neviděla ani spodem. Je poctivá, pomyslel si Tohr a nastoupil na zadní sedadlo. Do teď se koukal okýnkem dovnitř. Byl natolik dospělý, že hádka o místo nepřicházela v úvahu. V ten moment by přísahal, že měla důvod, aby zavolala právě jemu. Ostatní bratři by nebyli tak shovívaví.

Byla drzá, a zrovna třeba takový Rhage by nesnesl sedět vzadu, když „jejich rukojmí“ sedí vepředu. Bublal by uvnitř a u Posledního jídla by jim to všem dal zcela jistě najevo.

Autor: IlonaAndrejova (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Neporazitelná milenka - Prolog a první kapitola: