OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Návrat temnoty 1.

 

Doufám, že se vám bude líbit. Je to moje první povídka zde, tak prosím, zanechte nějaký ten komentář. Tato kapitolka je celkem krátká. Děkuji.

 

Nad Londýnem se kupila temná mračna nasáklá dešťem. Pošmourné počasí uvrhlo svět do neprostupného šedého závoje. Žena, zahalená celá v černém, procházela uličkou, která byla plná chomáčů ledové mlhy. Při každém nádechu se jí studený vzduch zabodával do plic a nutil ji kašlat. Jediné, co se kromě křupání kamínků pod jejími botami ozývalo, bylo krákání vran. Tou ženou byla Celeslia Blacková, zapomenutá členka rodiny Malfoyových, které nikdo neřekl jinak než Leslie. Její sestra, Bellatrix, zemřela, když bojovala proti Bradavicím; Leslie ji chtěla pomstít. Zabila ji Molly Weasleyová. Ale pomsta nebyla jejím prvořadým cílem - usilovala o navrácení temnoty. Byl tu však jeden háček. Pán zla byl mrtev a Leslie byla nucena jednat ve prospěch sebe, své rodiny a ostatních Smrtijedů, kteří se ani po smrti lorda Voldemorta nepřidali na stranu Řádu.

Došla k velké bráně z tepaného železa, od které se táhnul štíhlý plot s pozlacenými špicemi. Naskytl se jí pohled na hezké venkovské sídlo, které ale teď bylo zahalené v mlze. Zašeptala několik slov a prošla bránou, jako kdyby byla z dýmu. Šla tak tiše, až to vypadalo, že se vznáší. Doplula k masivním dubovým dveřím a zaklepala. Když se dveře otevřely, pohlédla do tváře vysokému muži s bouřkově šedýma očima a culíkem plavých vlasů, které se zdály být skoro bílé, převázaných černou stuhou.

„Dobré ráno, Celeslio," pozdravil ji Lucius Malfoy chraplavě. Leslie jen kývla na pozdrav. Lucius se zašklebil. To bylo typické Celesliino chování. Chladné, panovačné a sebestředné. Byla úplně stejná jako její sestra Bellatrix.

„Dlouho jsme tě neviděli," poznamenal Lucius. Leslie se pohrdavě ušklíbla.

„Co bych také měla pohledávat v tomhle zapadákově, Luciusi," řekla uštěpačně a rozhlédla se kolem sebe. Lucius se zamračil. Pak nad tím mávl rukou.

„Pořád stejná, Leslie," uchechtl se a otevřel dveře dokořán, aby mohla Leslie projít. Ani se na něj nepodívala a šla. Ocitli se v dlouhé chodbě, na jejímž konci byly dveře, teď otevřené dokořán. Za nimi se nacházela ta samá místnost, ve které před deseti lety seděl Pán zla. Malinko se jí po něm zastesklo. Další věc, ve které byly se sestrou stejné. Bezmezně oddaná. Když vešla do místnosti, vzhlédly k ní tři ustarané tváře.

„Ahoj, Leslie. Je mi to líto, to s Bellou," zašeptala Narcisa Malfoyová a vrhla se k Leslie, aby ji objala. Leslie jí jen pokynula dlaní, aby toho nechala.

„V pohodě, Cissy. Jo, taky mě to mrzí," řekla. Se sestrou mluvila o dost vlídněji než s Luciusem. Potom zamávala mladému muži se světlými vlasy, který seděl proti Narcise, své matce.

„Ahoj, Draco." Draco přestal upírat pohled do stolu a pokynul jí hlavou. Ano, Leslie mu naháněla strach, ostatně jako všem ostatním zbylým členům rodiny. Posadila se za stůl a nalila si do poháru víno, které stálo ve džbánu na stole. Zanedlouho přišel i Lucius a posadil se na své místo vedle Narcisy.

„Všichni víme, proč jsme se tu sešli, takže to nebudeme protahovat a půjdeme rovnou k věci," řekl Lucius, kterému se trochu třásl hlas. Leslie si toho všimla a koutky úst jí zacukaly. Lucius pokračoval:

„Vzhledem k tomu, že je Pán zla navždy pryč a zbylí Smrtijedi, kteří se nepřidali na stranu Bradavic, nemají žádného vůdce, musíme, jakožto nejčistokrevnější kouzelnická rodina, ze svého středu vybrat nástupce, nebo nástupkyni," zdůraznil poslední slovo a podíval se na Leslie, která se u toho nepatrně zachvěla vzrušením a radostí, „Pána zla," dokončil svou řeč a rozhlédl se po všech přítomných. Draco seděl zaražený, zády přitisknutý ke své židli a očima nervózně těkal po místnosti. Jeho desetiletý syn Scorpius tiskl svému otci ruku a nepřítomně zíral do prázdna. Čupřina světlých vlasů se mu zatřásla, když popotáhl nosem a marně se snažil zadržet slzy.

Narcisa byla zcela bez výrazu a sledovala každý Lesliin pohyb, které to začalo být nepříjemné. Zabodla do Narcisy zuřivý pohled a ta se okamžitě podívala na prázdnou židli vedle sebe. Leslie se spokojeně usmála. Těšilo jí, že ostatním naháněla strach. Se svou bledou pletí, hustou hřívou černých vlnitých vlasů, která jí při chůzi poskakovala na ramenou a ledově modrýma očima vypadala skutečně děsivě.

„Řekla bych, že jsem ideální adeptka, nemyslíte?" Zacukrovala Leslie sladce a očima přejela po všech členech rodiny. Nikdo se neodvážil cokoliv říct. Ale najednou promluvil Draco:

„Promiň, Leslie, ale nezdá se ti to příliš...eh...riskantní?" Scorpius se při jeho slovech zachvěl. Leslie nadzvedla obočí a zatvářila se nevěřícně a zuřivě zároveň.

„Prosím? Co je na tom riskantního, Draco? Ty mi snad nedůvěřuješ?" Štěkla a výhružně zvýšila hlas. Draco jen zavrtěl hlavou. Leslie se na něj z vrchu podívala a usmála se. Je úplně stejná jako Bellatrix, prohnalo se Dracovi hlavou. Narcisa s Luciusem byli zticha jako pěny. Náhle se Lucius ozval:

„A jak si budeš říkat, Leslie?" Leslie to měla už dlouho promyšlené. Zpříma mu pohlédla do šedých očí.

„Heriotza." Všichni sebou trhli. Moc dobře věděli, co to slovo znamená. Smrt. Scorpius ve vzduchu pocítil strach a napětí a hlasitě se rozbrečel. Leslie ho jediným mávnutím hůlky umlčela. Chlapec sice nevydával žádné zvuky, ale z očí se mu řinuly slzy bolesti. Draco pustil jeho ruku, vymrštil se na nohy a vytáhl z hábitu svou hůlku.

„Tak tohle jsme si nedomluvili, Celeslio. Nebudeš si dovolovat na mého syna!" Zakřičel. Mělo to znít sebevědomně a silně, ale z hrdla se mu vydral jen jakýsi skřek. Leslie se v ledových očích blýsklo a tiše se zachechtala.

„Ale Draco, miláčku, ty do toho nemáš vůbec co mluvit. Já jsem nástupkyní Pána zla." V rychlosti vytáhla hůlku.

„Expelliarmus!" Vřískla.
Překvapenému Dracovi vylétla hůlka z ruky a Leslie ji chytla. To už stáli na nohou i Narcisa s Luciusem. Leslie se bleskurychle otočila.

„Mdloby na vás!" Zakřičela a namířila na ně hůlkou. Oba spadli omráčení na záda. Teď už zbýval jen odzbrojený Draco a...Scorpius.
„A co vy dva?" Řekla Leslie a poklepala si hůlkou o předloktí levé ruky. Skousla si spodní ret a tvářila se naoko zamyšleně. Náhle její ukazováček proťal vzduch v místnosti a vystřelil vzhůru.

„Už to mám!" Zašeptala radostně a přejela pohledem z Draca na plačícího Scorpiuse. Seslala na Draca Kletbu úplného spoutání.

„A teď se dívej, kamaráde," řekla Dracovi a kývla směrem ke Scorpiusovi.

„A-a-avada K-e-edavra!" Protáhla Leslie a namířila hůlkou na Scorpiuse. Dříve, než Draco stačil alespoň vykřiknout, oslepilo chlapce zelené světlo. Draco vytřeštil oči a tvář se mu zkřivila bolestí. Leslie se podívala na mrtvého Scorpiuse.

„A tohle je jen začátek. Zvykej si, milý Dráčku," zašvitořila a jemně Draca šťouchla špičkou hůlky do tváře. Poté se Leslie proměnila v černý dým a zmizela otevřeným oknem. Kletba, kterou na Draca Leslie uvrhla už povolila a Draco se vrhnul k mrtvému synovi.

„Scorpiusi!" Zanaříkal, s tváří zkřivenou smutkem. Vzal jeho hlavu do dlaní a jemně si ji položil do klína. Prsty probíral jeho vlasy. Viděl, jak do nich padají jeho slzy.

„Scorpiusi, je konec," řekl a vzal syna do náruče. Poté se otočil na místě a přemístil se.