Miluji tě! 9. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

9. kapitola s názvem Překvapení... Neohlášená návštěva přijde do penzionu a zjistí, že Elena je upír. Jak na to bude reagovat? Moc prosím o komentáře, moc si toho vážím. :) TerryBells...

18.08.2012 (15:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 6× • zobrazeno 1852×

Sweet dreams...

9. kapitola – Překvapení...

Pohled Katheriny:

Líbal tvrdě a naléhavě, všechen jeho stres a nenávist vkládal do polibků. Bylo to jako sladký sen, který jsme prožívali oba dva. Z mého objetí jsem ho už nechtěla nikdy pustit. Milovala jsem ho po celou dobu, kterou jsem se schovávala. Pozorovala jsem ho, nikdy jsem nad ním nepřestala mít kontrolu. A to se mi teď hodilo, vím, že jednou se z něj opět stane ten milý Stefan, kterého má každý rád. A bude doufat, že mu Elena odpustí a vrátí se k němu…

Ale s tím počítám, sice je Elena má krev, ale to neznamená, že tu mrchu nemůžu zabít. Jednou se mi to podaří! A jednou to udělám do konce. Proženu jejím mrtvým srdcem dřevěný kolík.

Je mi jedno, že ji Damon miluje. Na tom nezáleží, důležité je nechat si Stefana u těla. Možná, že až Elenu zabiju, půjde Damon rád za ní. A potom už nám nebude stát v cestě nic, až na Klause a jeho rodinu, ale před ním utečeme…

***

Pohled Eleny:

Jen tak jsme s Damonem seděli na sedačce a povídali jsme si. To bych ještě před dvěma lety neřekla. Kdo mohl vědět, že se z takového arogantního upíra se stane tady to. Došla jsem k závěru, že Damon je prostě Damon!

„Co když se Katherine a Stefan opět vrátí?“ zeptala jsem se s klidným hraným tónem.

„Tak jim proženu kolík srdcem,“ odpověděl automaticky.

„Ty nedokážeš zabít vlastního bratra! Tak stejně nedokážeš zabít Katherine…“

„To si piš, že to dokážu!“ řekl velice arogantně.

Najednou někdo zaklepal na dveře.

„Jdu tam,“ řekla jsem, a šla jsem otevřít.

Otevřela jsem je, a na prahu stál Klaus.

„Mohu dál, Katherine?“ zeptal se medově.

Katherine? Jak si může myslet, že jsem ona? Je ze mě upír, a Elena upírem být nemá, neví to. Fajn, budu hrát Katherine.

„Klaus…“ vydechla jsem vyděšeně, přesně jako Katherine.

Zpoza rohu se objevil Damon.

„Co si přeješ?“ zeptal se povýšeně.

„Do toho ti nic není. Každopádně si chci promluv s Katherine.“ Při tom ukázal na mne. Rychle jsem zareagovala a podívala se na Damona, který hned pochopil, o co tu jde.

„Jistě, nechám vás tu, jdu do sklepa,“ řekl a odešel.

„Pozveš mě dál?“ zeptal se napjatě.

„Ne,“ odsekla jsem.

„To nevadí, protože jsem stejně už dávno pozvaný.“ Uchechtl se.

„Tak proč chceš pozvat?“ zeptala jsem se arogantně jako Katherine.

„Slušnost,“ oznámil. Během toho už přešel práh a mířil si to přímo do obýváku. Posadil se na sedačku a začal.

„Co víš o Stefanovi?“ zeptal se ostře.

„Jenom to, že je to hajzl,“ řekla jsem příkře. To jsem asi neměla, to by v životě Katherine neřekla.

„Hajzl,“ podivil se.

„Hmm,“ zabručela jsem.

„Zajímavé, co vůbec děláš u Damona?“ zeptal se překvapeně.

„Měla jsem cestu kolem,“ řekla jsem rychle. Zatím na mne nepoužil svou moc, což mi přišlo zvláštní. Asi si mě chtěl vychutnat.

„Jistě…“ uzavřel tady to téma.

„Proč jsi přišel, Klausi?“ zeptala jsem se po chvíli.

„Řekněme, že jsem po Stefanovi něco chtěl, ale našel jsem tady něco lepšího,“ řekl ostražitě. Upíří rychlostí se ke mně dostal. Přidržel mi hlavu a díval se mi zprudka do očí.

„Co tady děláš?“ zeptal se naštvaně.

„Bydlím tady,“ řekla jsem v transu.

„Proč tady bydlíš?“

„Nemůžu se dostat domů.“

„Ty nemáš domov!“

„Mám, tady v Mystic Falls.“

„Od kdy?"

„Od té doby co jsem se narodila.“

„Jak se jmenuješ?“

„Elena Gilbertová,“ řekla jsem pohotově.

Pustil moji hlavu, a začal neuvěřitelně řvát, teď už bez ovlivňování se mě zeptal.

„Jak to, že jsi upír?“ vyštěkl.

„Stefan mě proměnil,“ řekla jsem klidným hlasem. Během toho co jsem přišla, vyběhl do obýváku Damon. Těkal očima ze mne na Klause. Nestačila jsem zareagovat, a Klaus drtil Damona u stěny. V tu chvíli jsem už stála u nich.

„Klausi, prosím! On za to nemůže!“ vykřikla jsem zoufale.

„S ním mi další dvojnici asi těžko uděláš!“ křikl velice naštvaně.

„Jeho chyba to není!“ přemlouvala jsem ho, ať ho nechá.

Pustil ho, ale nějak jsem věděla, že vyhráno nemáme…

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: TerryBells, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction