OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Miluji tě! 23. kapitola

12.09.2012 (18:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 8× • zobrazeno 1440×

EDIT: Článok neprešiel korekciou!

The Lonely

23. kapitola – Naštvaná

Pohled Katherine:

„Už je to sto padesát tři let od založení našeho města. Dnes večer se koná ples, který bude netradičně v plesových maskách…“ hlásala nějaká zpravodajka.

„Kráva blbá!“ vykřikl Damon.

„Co ti udělala?“ zeptala jsem se nevěřícně.

„Co myslíš?“ řekl s nadhledem.

„To netuším, co ti mohla udělat nevinna žena?“ zeptala jsem se přihlouple, ale stále sexy.

„Byla první, teda vlastně druhá, co dokázala odolat mému šarmu,“ řekl a zavřel oči.

„A co jsi udělal té, která ti odolala jako první? Tu jsi rovnou zabil?“ zeptala jsem se se zájmem.

„Ne tak doslova, netvrdím, že jsem se o to už několikrát nepokusil, ale má tvrdý kořínek, i když teď už bych ji nedokázal zabít,“ vyprávěl.

„Takže Elena?“ zeptala jsem se s jistotou.

„Bingo,“ řekl znuděně.

„Stefan jí dal sporýš, co?“ zeptala jsem se a vážně mě zajímala odpověď.

„Hmm, Katherine, co vlastně po mě chceš?“ zeptal se po chvíli ticha.

„Tvoji kreditku,“ řekla jsem jednoznačně.

„Proč bych ti měl dávat svoji kreditku?“ zeptal se náhle.

„Jdeme s Elenou na nákupy,“ řekla jsem jistě.

„A ona o tom ví?“ zeptal se zaraženě.

„No, něco jsme spolu domlouvaly, ale otázka je, jestli s tím počítá,“ řekla jsem pravdu.

Hodil kreditku na stůl a já si jí ochotně vzala.

„S tím pochybuju, a kde vůbec je?“ zeptal se náhle.

„Se Stefanem,“ řekla jsem a čekala jsem na jeho reakci.

„Se Stefanem?“ podivil se.

„Jo,“ řekla jsem nenuceně a začetla jsem se jako do časopisu. Damon trochu zbystřil a zavrtěl se v křesle.

„A co tam dělá?“ zeptal se dost netrpělivě.

„Radí se s ním,“ znovu s tím nenuceným tónem.

„A o čem?“ teď už dost netrpělivě.

„Něco s Jeremym,“ odpověděla jsem s nezájmem.

„Aha.“ Teď už se uvolnil.

„Fajn, takže zítra vyrážíte s Katherine,“ říkala Elena dost podrážděně.

„To mě tak nenávidíš?“ zeptal se Stefan.

„Chytrý,“ řekla Elena nenávistně.

„Ale proč?“ zeptal se hloupě.

„Proč, proč?“ Elena už zuřila.

„Měla bys mi poděkovat! A ne být na mě zlá,“ řekl nevinně.

Elena se k němu rychle dostala a chytla ho pod krkem. Přimáčkla ho ke zdi. Změnil se jí obličej, já tomu říkám upíří kukuč.

„Ty jeden zmetku, podívej, co jsi mi udělal! Jen se na mě podívej! A ty se mi divíš?“ řvala jako smyslů zbavená.

 To už se Damon zvedl, já jsem taky nemohla nečinně sedět. Šla jsem přihlížet té bitce.

Stefan dlouho neváhal a vyprostil se z jejího sevření.

„Ne, musím to udělat já! Slíbil jsem to!“ křikl. A Tentokrát chytl Elenu pod krkem. To už u ní byl Damon a rychle ho odhodil.

Damon držel Elenu za ruku.

„Pusť mě na něj!“ křikla.

„To nemůžu, nejsi dost silná! Ale já ano,“ řekl, pustil Elenu a v tu ránu držel v ruce kolík.

Nemohla jsem nijak reagovat, rychle jsem se přemístila k Stefanovi. Damon už byl od nás jen na pár kroků. Rozeběhla jsem se k němu a odhodila jsem ho.

„Nejstarší jsem tady já!“ řekla jsem rychle.

A odkráčela jsem po boku se Stefanem.

Pohled Eleny:

Přiběhla jsem k Damonovi.

„Jsi v pořádku?“ zeptala jsem se vystrašeně.

„V naprostém,“ řekl a postavil se.

„Promiň, že jsem tak jednala, prostě mě v tu chvíli naštval a já,“ nedokončila jsem svou myšlenku.

„Divím se, že jsi něco takového neprovedla dřív,“ řekl a přitáhl si mě blíž.

„Už mi nikdy nic takového nedělej, až budeš chtít někoho zabít, tak mi dej vědět, a já ho zabiju. Ale nikdy nic nepodnikej sama,“ řekl jasně.

„Děkuju, vážně,“ řekla jsem.

„Ty nemáš zač,“ řekl s tím jeho úsměvem.

„Nevím, proč jsem to udělala, tak strašně mě vytočil!“ Znovu jsem cítila, jak se mi mění obličej.

„Eleno, Eleno. Klid, bude to dobré, soustřeď se na mě. Podívej se.“ Vzal mi obličej do dlaní a zadíval se mí do očí.

Cítila jsem, jak můj obličej získává zpátky svůj tvar. Měla jsem pocit, že za chvíli vybouchnu. Všechny emoce se mi nahromadily a já je cítila jako pouze jednu, a tou byla žízeň.

„Mám chuť někoho zabít,“ oznámila jsem prostě. Bylo vidět, že ho tato zpráva náramně potěšila.

„Víš, jak to řeším já?“ zeptal se.

„Jak, to by mě vážně zajímalo,“ řekla jsem pohotově.

„Jsou tři způsoby,“ řekl sebejistě.

„A?“ Čekala jsem na odpověď.

„Opít se, sex nebo se napít lidské krve,“ řekl jasně.

„Co preferuješ?“ zeptala jsem se.

„No, nejraději mám to druhé, ale pokud nechceš…“

„Ne, myslím, že to bude ta nejlepší varianta.“

Pohled Katherine:

„Eleno, tak jdeš?“ zeptala jsem se jí asi čtyři hodiny od začátku plesu.

„Co mi zbývá, když nemám nic na sebe,“ řekla jistě.

Musely jsme jet do jiného města, protože tady Elenu všichni znají. Cesta nám trvala asi hodinu, takže na nákupy jsme měly jen dvě hodiny. A to musím koupit dvoje šaty, boty a masky. No, bude to boj, ale ještě nikdy se mi nestalo, že bych nedostala to, co chci.

Je divné, že Elena skoro vůbec netloustne, já vím, že si pořád stěžuje, jak se do všeho nevleze, a tak. Ale jak říkám já bych to nepoznala.

Koupila jsem nám skoro stejné černé šaty, krásně ozdobené masky a boty. To pro případ, kdyby nás někdo poznal. Ale já si tentokrát vlasy nežehlím. Trvá to hrozně dlouho, tentokrát, si je bude muset Elena nakulmovat. Nebo to udělám já, to ještě neví.

Bylo zvláštní, že nám nákupy trvaly pouze hodinu. Jsem prostě dobrá. Říká se, že samochvála smrdí, ale já se pořád chválím a přitom krásně voní, tak mi řekněte, co je to za blbou metaforu…

Doma jsme byly za hodinku.

Začalo to, musela jsem upravit sebe, Elenu. Elenu jsem nalíčila a upravila přesně jako sebe. Někdo by řekl, že ho to vystrašilo, ale bylo to celkem zajímavé. Teď jsem se pořád musela dívat, jak vypadám dokonale, samozřejmě, že mně to sluší víc, ale dnes to sluší i Eleně.

Autor: TerryBells, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Miluji tě! 23. kapitola: