OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Miluji tě! 20. kapitola

05.09.2012 (07:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 8× • zobrazeno 1296×

EDIT: Článek neprošel korekcí!

Sleep Alone

20. kapitola - Přemýšlení

Pohled Eleny

„Děláš si legraci,“ křikla jsem.

V ten moment u nás byl Damon.

„Co se děje?“ zeptal se náhle. A trochu se podivil, když nás s Katherine viděl v jedné posteli.

„Není pod vlivem Klause,“ řekla jsem stále překvapeně.

„Proč si nám to neřekla?“ podivil se.

„Nevím? Byla legrace vás nechat v tom, že jsem ovlivněná,“ řekla radostně.

„No, tak už si se pobavila… A teď zmiz,“ řekl.

Katherine hodila uražený ksicht a zvedla se z postele.

„Zase si někdy popovídáme,“ řekla už u dveří. V tu ránu zmizela.

„Bonnie a Caroline už šly,“ oznámil.

„Došli jste k nějakému závěru?“ zeptala jsem se nenuceně.

„Asi tak k padesáti, ale myslím, že se ti ani jeden nebude líbit,“ řekl s úšklebkem.

Lehl si ke mně a chytl mě za ruku.

„Asi mu to vážně budeme muset říct, že?“ zeptala jsem se po chvíli.

„Asi ano…“

„Chci, abys věděl, že tě miluju… A nikdy se to nezmění,“ řekla jsem náhle.

„Já tebe taky miluju, ale řekni mi jedno. O čem ti Katherine říkala? Určitě nějakou špínu o mě,“ řekl s úšklebkem.

„Právě, že ne. Měla tě ráda, a asi pořád má… Ale Stefana, prý vždy milovala,“ řekla jsem a zahleděla jsem se mu do očí.

„To je dobře, ne?“ zeptal se posmutněle.

„Pro mě asi ano, ale tebe to přece muselo, nebo možná ještě bolí, ne?“ zeptala jsem se se zájmem.

„Bolelo. Teď mám tebe,“ řekl a překulil se na mě. Začal mě vášnivě líbat. Zajela jsem mu rukou do vlasů. Mezi polibky řekl ještě:

„Miluji Tě!“

„Tak jako já tebe,“ odpověděla jsem mu.

Nikdy jsem si nemyslela, že bych něco takového mohla cítit k muži, který mi málem zabil bratra, přeměnil matku, chtěl mě přeměnit hned dvakrát, dělal mi ze života peklo. Tohoto muže jsem kdysi z celého srdce nenáviděla. Ale teď, když ho vidím, je mi, jako bych znovu žila. Probouzí ve mně lásku, touhu a teď s ním čekám dítě.

Možná, že mi mohlo docvaknout dřív, že to je on a ne Stefan, který mě miluje nadmíru. Stefan mě bral jako náhradu, a já si to nechtěla přiznat, ani on zezačátku.

Ten večer co auto mých rodičů skončilo v řece, tak pro mě skočil jen proto, že si myslel, že jsem Katherine. Vím, že říkal, že mě pozoroval už dříve před tou nehodou, ale pořád ve mně viděl Katherine. Neuvědomil si to, chtěl se zamilovat do představy jí samé, ale to se mu nepovedlo…

Musel si konečně přiznat, že miluje tu pravou Katherine, Katherine, která je nelítostná mrcha, ale možná v ní něco dobrého přece jenom je. On ji svým způsobem doplňuje.

Tolik historek, co jsem slyšela, ať to bylo od Damona, Stefana nebo Katherine mi dalo jasnou zprávu…

Damon byl ten hodný bratr, který se zamiloval do nesprávné osoby, a to na něm napáchalo škody, které musela napravit jiná láska.

***

„Eleno… Eleno, vstávej,“ probudil mě hlas Damona.

Já se jen překulila na druhý bok a chtěla jsem zase usnout. Zdálo se mi o roce 1864. O Katherine, Stefanovi a Damonovi.

„Eleno, no ták!“ Dal mi pusu na líci a já konečně otevřela oči.

„Proč mě budíš?“ zeptala jsem se ospale.

„Protože je už dvanáct hodin,“ oznámil prostě.

„A to vadí?“ zeptala jsem se se zájmem.

„Někdy jindy ne, ale dnes bohužel ano,“ řekl smutně.

To už jsem se posadila a zadívala jsem se do jeho očí.

„Co se děje?“ zeptala jsem se vyplašeně.

„Dnes zajdeme za Klausem,“ oznámil se svěšenou hlavou. Neodvážil se mi ani podívat do očí. Nadzvedla jsem mu hlavu.

„Všechno bude dobré… Rozumíš?“ řekla jsem vážně.

Na to jen pokýval hlavou.

Vstala jsem z postele a šla se převléknout. Ze skříně jsem si vyndala kalhoty a tričko.

Už jsem zapínala kalhoty, když v tom… Já je nezapnu. Pane Bože! To není možné!!! Moje míry se nezměnily už tři roky, kdy jsem dospěla.

„Pane Bože,“ začala jsem křičet.

V tu dobu u mne už Damon.

„C – co se stalo? Jsi v pořádku?“ zeptal se vyděšeně.

„To není možné! J – já nedopnu kalhoty!“ řekla jsem pořád vyjeveně.

„Katherine!“ zařval a zmizel. Za chvíli u mne byla Katherine.

„Co je?“ zeptala se vážně.

„Já nedopnu kalhoty!“ řekla jsem vážně.

„Víš, že jsi těhotná?“ zeptala nevěřícně.

„Velice vtipné!  Ale vždyť jenom krátkou dobu! To už jsem ztloustla?“ podivila jsem se.

„Ty první měsíce to jde rychle,“ přiznala a hledala něco jiného v mé skříni.

„Na, tady jsou šaty. Ty ti budou dobré… K večeru spolu zajdeme do města na nákupy. Platí?“ zeptala se až nad míru slušně.

Na to jsem jenom přikývla.

Oblékla jsem si tedy šaty a vydala jsem se po schodech dolů za Damonem, který už netrpělivě čekal na sedačce. Když mě uviděl, tak řekl:

„Moc ti to sluší, vážně.“ Raději se mi nepodíval do očí, bál se, co bych udělala.

Nijak jsem to nekomentovala.

„Můžeme vyrazit,“ konstatovala jsem.

Damon se postavil a následně přišel i Stefan, který byl u sebe v pokoji. Katherine stála opodál, ale nakonec se i ona přidala…

Autor: TerryBells, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Miluji tě! 20. kapitola: