Mezi světy - 2. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Jessica Dursley. Její matka byla podle jejího dědečka otcovou největší životní chybou. Zemřela však dřív, než své novorozené dcerce stihla alespoň pohlédnout do tváře a nechala ji tak napospas otci a prarodičům. Její život byl normální. Tak normální, jak jen mudlovský život může být. Dokud nepřišly její sedmé narozeniny, kdy Jessičin otec zjistil, že se už s dítětem jako ona jednou setkal.

Co jsou Bradavice?

09.04.2012 (15:00) • FaithNana • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 5× • zobrazeno 1256×

„A proč bych tam jako měla chtít jet?“ vyštěkla Jessica znovu. Než však Harry stačil cokoliv říct, zrzka za jeho zády ho předběhla.

„Protože je to ta nejúžasnější škola na světě přece! Já se nemůžu dočkat už od doby, co tam jel poprvé James!“ výskala jako šílená a div netančila radostí.

„Lily, ona je mudlovská holka! Neví, co jsou Bradavice,“ ozvalo se kousek od nich káravým hlasem. Na pohovce tam seděli dva kluci. Byli o trochu starší než Jessica. Jeden, ten co zrovna promluvil, se tvářil důležitě, zatímco ten druhý se jen přiblble šklebil. A jak jí to sakra řekli? To měla být nadávka?

„To by ledacos vysvětlovalo,“ dumala nahlas Lily a přerušila tím Jessičiny úvahy. Pak konečně vylezla zpoza svého otce a připojila se k těm klukům na gauči. Nejspíš to byli její bratři.

„Vy tři,“ ukázal na ně Harry prstem, „běžte raději pomoct mámě s obědem. Já si tu musím s Jessicou a strejdou trochu popovídat,“ vyháněl je ze dveří. Zatvářili se otráveně, ale nakonec poslušně odešli kamsi do útrob obrovského domu. Kdyby Jessica nebyla tak vytočená, asi by se nad ním rozplývala úžasem. Nebyl pochyb o tom, že si její strýc žil na vysoké noze.

„Posadíme se?“ navrhnul Harry, když byli konečně v hale sami. Pohodlně se usadili do křesel a oheň v krbu, ze kterého před chvilkou pravděpodobně vypadli, je příjemně hřál do nohou. Jessica si stále nebyla úplně jistá, jak se sem vlastně s otcem dostali.

„Co jsou teda ty Bradavice?“ zeptala se netrpělivě. Hladina jejího vzteku stále stoupala, ačkoliv si myslela, že už to snad ani není možné. Harry se nad tím jen znovu ušklíbl. Vážně začínala mít pocit, že to protahuje schválně. On si to snad užívá!

„Bradavice jsou speciální škola pro děti se zvláštním nadáním, není to škola, kam by tě někdo přihlásil nebo ti ji mohl zaplatit, aby ses tam dostala. Mají tě zapsanou už ode dne, kdy ses narodila,“ začal konečně s vysvětlováním. Jessicu to však příliš neuspokojilo.

„Chcete mi říct, že jsem cvok a potřebuju do ústavu?!“ ohradila se skoro hystericky. Harry evidentně bojoval proti dalšímu záchvatu smíchu.

„Ne, to jsem říct opravdu nechtěl. Nejsi blázen. Jsi jen jiná, zvláštní a talentovaná na věci, které nejsou v normálním světě běžné. Jsi čarodějka, Jessico. A Bradavice jsou škola čar a kouzel,“ odpověděl znovu naprosto klidně a hlavně se u toho tvářil smrtelně vážně. Jessica nevěděla, jestli se dřív smát nebo brečet. To nemohl myslet vážně. Nemohl, že ne?

„To je přece blbost! Nic takového neexistuje!“ Nakonec se rozesmála, protože usoudila, že je to jen špatný vtip. Jestli jí chtěl touhle povídačkou zbavit vzteku, musela uznat, že to nebyl špatný pokus.

„Ne? A jak mi tedy vysvětlíš váš příchod krbem? Nebo jak vysvětlíš tohle?“ zeptal se a vytáhl z kalhot cosi, co vypadalo jako dřevěná hůlka. Mávl s ní ve vzduchu a sklenička, která ležela na stole, se vznesla do vzduchu. Jessica se nezmohla na víc než na šokovaný pohled s otevřenou pusou.

„Ale to… to není možné!“ dostala ze sebe po několika vteřinách a všimla si, že její otec už zbělel natolik, že by mohl splynout s nabílenými zdmi všude okolo.

„Jak sama vidíš, možné to je. A v Bradavicích tě to všechno naučí. Protože ty máš to štěstí, že tak jako já nebo ti tři nezbedové, co před chvilkou odešli do kuchyně, máš schopnost kouzlit. Občas se stane, že se i mezi obyčejnými lidmi narodí někdo jako ty. Je to opravdu výjimečné, protože obvykle se čarodějové a čarodějky rodí jen v kouzelnických rodinách. A všichni potom chodí do kouzelnických škol. Tady v Anglii jsou to Bradavice, ale jinde po světě jsou i další,“ dokončil Harry svůj proslov. Jessica se nezmohla na slovo. Všechno jí to připadalo jen jako hloupý sen. Tolikrát přece snila o tom, že je čarodějka a že dokáže speciální věci. Všechno to bylo ještě umocněné tím, že děda slovo kouzlo a všechno, co s ním mohlo být nějak spojené, naprosto nesnášel. Dostala by výprask, kdyby své fantazie přiznala. Nastalo ticho. Dudley vypadal, že je duchem nepřítomen a Harry trpělivě vyčkával, až Jessica všechny ty nové informace vstřebá.

„A ty Bradavice… já… musím tam jet? Nechápejte mě špatně, vlastně to zní… neuvěřitelně… neuvěřitelně, ale zároveň úžasně… já jen… mám doma kamarády a strašně jsem si přála jít do školy s nimi, a když mi to nakonec i děda dovolil…“ vyhrkla rozpačitě. Pramen havraních vlasů jí spadl do tváře a ona ho rychle zastrčila zpět za ucho. Všechno se v ní pralo. Ani ve snu by ji nenapadlo, že svůj názor na výběr střední školy změní tak rychle, obzvlášť ne po té, co si kvůli tomu musela doma vybojovat doslova malou bitvu. A teď najednou nevěděla, co by chtěla víc. Představa, že bude mávat hůlkou a předměty budou kolem ní létat, tak jak si zamane nebo obyčejná škola, ale za to s přáteli? Co se vlastně učí na škole čar a kouzel? To asi nebude algebra a anglická historie.

„Musíš, nemusíš. Když nepojedeš, je to tvoje rozhodnutí. Pak už ho ale nikdy nebudeš moct změnit. Nebudeš moci kouzlit a nebudeš mít ani kontrolu sama nad sebou, protože do sedmnácti let tvá magie ještě mnohem víc zesílí. Nakonec můžeš být nebezpečná sobě i svému okolí a pak nebudeš schopná žít mezi mud- obyčejnými lidmi,“ odpověděl jí Harry s povzdechem. Jessica sklopila hlavu.

„A vy jste tam chodil taky? Jaké to tam je? Co se tam vlastně učí?“ vyhrkla další salvu otázek. Jestli se má rozhodnout, musí přece znát co nejvíc, ne?

„Chodil,“ přikývnul Jessičin strýc. „Bradavice jsou nádherný a obrovský hrad. Žáci jsou tam rozdělení do čtyř kolejí podle jejich mravních vlastností a schopností. Je tam spoustu úžasných věcí, jako jsou tajné chodby, duchové nebo mluvící brnění. A co se tam učí? No, v prvé řádě jak kouzlit a pak taky vařit lektvary, věštit, pěstovat bylinky nebo třeba krmit jednorožce,“ usmál se Harry, protože už uprostřed věty zahlédl v Jessičiných očích nadšené jiskřičky.

„Páni,“ zašeptala ohromeně.

„A je toho mnohem víc, ale to poznáš sama, když se rozhodneš studovat kouzla. Ale v takovém případě nesmíš nikomu z tvých přátel říct, kam opravdu jedeš. Kouzelnický svět je tajný a nikdo kromě kouzelníků a jejich nejbližších příbuzných o něm nesmí vědět.“ Jessica trochu zesmutněla, ale už byla skoro rozhodnutá. Všechno to znělo tak úžasně. Až příliš, aby to jedenáctileté děvče nechalo jen tak plavat. I když to znamenalo opustit kamarády.

Chvíli o tom ještě přemýšlela, ale pak se definitivně rozhodla. „Myslím, že asi pojedu,“ řekla do ticha. Harry se jen vítězoslavně pousmál a Dudley zavřel oči a zhluboka se nadechl.

„Hurá! Vyhrála jsem sázku! Já ti říkala, že bude chtít jet, Ale! Do Bradavic přece musí chtít každý!“ ozval se za nimi už dobře známý výskot. Najednou Jessice připadala ta drobná hyperaktivní zrzka sympatičtější.

„Co tu vy dva děláte? Neřekl jsem vám, abyste šli pomoct mamce?“ obořil se na ně Harry, spíš pobaveně, než aby to myslel vážně.

„Krátura nás vyhnal. Prý se mu pleteme do cesty. Zvláštní, že James mu nevadí. Pořád říkám, že ho má nejraději!“ trucoval Al, zatímco následoval svoji mladší sestru na gauč.

„No, možná to bude tím, že ho James zlobí z vás všech nejmíň,“ konstatoval Harry.

„Jídlo je na stole!“ Hlas paní Potterové konečně probral Dudleyho ze stavu klinické smrti.

***

„Lily! Jessica má určitě hlad, těžko se může najíst, když do ní neustále hučíš,“ okřikla ji Ginny. Lily ztichla a uraženě se pustila do jídla. Jessice to přišlo k smíchu. Během polévky a předkrmu se trochu oťukala, konečně poznala všechny členy rodiny Potterových a popravdě se jí Lilyino básnění o nové škole celkem líbilo. Půlce jejích slov sice vůbec nerozuměla, ale o to víc vzrušující jí to všechno připadalo. Trápila ji jen jedna věc. Co řekne Emě a Zachovi? Plánovali si, že budou spolu a ona jim teď musí říct, že se všecko změnilo. A ještě jim to ani nemůže pořádně vysvětlit a bude jim muset lhát. Rychle to odsunula pryč, protože se tím teď nechtěla zabývat. Raději s úsměvem pozorovala své bratrance, jak škádlí svou sestru pod matčiným káravým pohledem. Trochu jim tuhle idylku záviděla, vypadali tak šťastně. Na to, jak žili nebo jak se oblékali, byli vcelku normální. To jen její děda si musel hrát na bůh ví co a přitom na to rozhodně ani v nejmenším neměl.

„Bojíš se reakce svého otce, Dudley?“ ozval se zničehonic Harry. Dudley jen rozpačitě přikývl a vytrhnul tím Jessicu z vlastních myšlenek. Protože i ona se toho bála. Atmosféra v místnosti zhoustla.

„Takže se nezměnil,“ konstatoval Harry ponuře.

„A čekal jsi něco jiného? Naposled, když jsme se viděli, odjížděli jsme mimo město, protože venku zuřila nějaká válka, kterou nikdo z normálních smrtelníků ani nepostřehl. Máma se klepala snad ještě rok potom. Poprvé v životě promluvila o tetě a o tom, co se jim stalo. Ne, že bych tomu úplně rozuměl, ale ona to zjevně chápala až příliš. Táta tenhle svět nenávidí,“ konstatoval Dudley. Sám byl ještě pořád vyděšený z věcí, které tu viděl, ale už je nedokázal nenávidět. Musel by pak přece nenávidět svou dceru a to on rozhodně nikdy neudělá.

„Je to jeho vnučka, překousne to,“ pokrčil Harry rameny. „A když ne, naučím ji, jak ho nafouknout.“ Spiklenecky mrknul na Jessicu, která se okamžitě rozesmála.

„Nafouknout? To jde? Ale já nebudu dědečka nafukovat,“ snažila se promluvit mezi lapáním po dechu, čímž přinutila i Dudleyho trochu pozvednout koutky.

„Proč? Já to kdysi udělal tetě Marge. Nikdy mě neměla moc v lásce, takže jsem tím rozhodně nemohl nic zkazit,“ pokračoval Harry, když zjistil, že jeho historka sklidila úspěch a trochu odlehčila tu špatnou náladu.

„Tati! Ale vždyť se nesmí kouzlit mimo školu, dokud nejsi plnoletý!“ obořila se na něj Lily.

„Jistě, že se nesmí kouzlit mimo školu, princezno, ale tvůj táta je průšvihář od přírody. Mají to v rodině snad od počátku věků. Společně s uměním se ze všeho dokonale vyvlíknout. A podívej se na svoje bratry,“ rozesmála se Ginny při vzpomínce na jejich vlastní školní léta. Jessica nevycházela z úžasu a začínala se do Bradavic těšit čím dál tím víc.

„Myslím, že stejně nebudu dědečka nafukovat, ještě mě má pořád celkem rád,“ prohlásila nakonec, když se všichni dosmáli. Připadala si tu tak přirozeně. Jakoby sem patřila už odjakživa. Uvolněná, smíchem prosycená atmosféra jí procházela celým tělem. Už teď věděla, že kdyby mohla, bude sem na oběd chodit každý den.

Autor: FaithNana (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction