OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Lovkyně - 15. kapitola

15.11.2018 (13:00) • TerezaJ • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 5× • zobrazeno 1431×

Stála jsem na terase nového sídla, které zbudoval Wrath a spolu se Stvořitelkou se zasloužil, aby bylo tak bezpečné, jak jen to šlo. Kamenná budova byla obehnaná vysokými zdmi a mhisem, který zabránil všemu a všem, aby spatřili cokoliv jiného než prázdná pole.  

Byl to tak dokonalý úkryt, že nás ani Jason nenašel. Uběhly přesně dva měsíce od chvíle, kdy jsem unika z hořícího pekla spolu s Rhagem a od té doby se mi nepodařilo najít svého bratra, aby mi pomohl proniknout do říše, kde vládl Stvořitel. Budila jsem se v noci s hrůzou, zalitá ledovým potem. Bála jsem se totiž, co se zrovna v tuhle chvíli děje Layen a zda je schopna odolávat otcově syrové síle.  

Zadívala jsem se na noční oblohu, ze které padaly těžké sněhové vločky, a zemi pomalu přikrývala bílá peřina. Svět se zdál v třpytícím se světle čistší, nevinnější... A uklidňoval mě způsobem, jaký jsem potřebovala.  

Sjela jsem si rukou mimoděk na břicho, které se mi za tu dobu povážlivě zvětšilo. Měla jsem ho vystouplé a nikdo nemohl pochybovat o tom, že jsem těhotná. Nacházela jsem se přesně v polovině. Kdyby se náš syn rozhodl, že chce už přijít mezi nás, byl by schopen přežít. To mi řekla Jane a já jí bezmezně věřila. To vědomí mi dovolovalo v noci usínat s mírnějším klidem.  

Ucítila jsem klouzání po svých pažích a velké ruce, které mi z obou stran sevřely bříško. Rhage se sklonil a jeho rty mě zašimraly na krku.  

„Je zima,” zamručel. „Pojď mě zahřát.”  

Usmála jsem se a zaklonila hlavu, aby měl lepší přístup k mé kůži. Opřela jsem se o něj celým tělem a on mě ochranitelsky schoval do své náruče. Jeho ruce a rty byly tak něžné, jak jen mohly.  

„Pořád se neozval,” řekla jsem tiše, abych nenarušila noční kouzlo.  

„Pokud se někdo dokáže postarat o tu dívku, je to Jason. Ten parchant vládne mocí, která děsí dokonce i Wratha,” zavrčel můj druh.  

„A co Layen? Nechala jsem ji, aby s ním odešla, Rhagi. Vybrala jsem si vlastní bezpečí před ochranou nevinného člověka.”  

Rhage se za mnou napjal a pomalu mě otočil tváří k sobě. Byl celý v černé kůži a po těle mu visely zbraně. Cítila jsem dětský zásyp a napovědělo mi to jasně, že se vrátil z boje. Jeho překrásná tvář se utápěla ve stínech, přesto jsem si dokázala naprosto jasně vybavit její dokonalost.  

„Šla dobrovolně, Taro. Udělala to, aby nás všechny ochránila a pokud jsem si během našeho krátkého setkání něčeho mohl všimnout, tak toho, že ať už je pro Stvořitele čímkoliv, neublíží jí,” sevřel mi pevně ramena. 

„Určitě ne fyzicky,” ušklíbla jsem se.  

Stvořitel by svůj nejcennější poklad nikdy nemučil, neuhodil ani by nedovolil, aby jí někdo zkřivil jediný vlas. Ale nebyla jsem si jistá, jak dlouho ji nechá, aby odmítala jeho lože. Pokud se Layen nepodvolí rychle, použije sílu k tomu, aby mu dala následníka. A byla jsem si jistá, že ta divoká kráska bude prskat jako kočka, místo aby mu každou noc spočívala v náručí.  

„Taro,” sklonil se Rhage k mému krku a zabořil nos do jeho prohlubně. „Nemůžeš zachránit celý svět. A už vůbec ne teď, když nechráníš jenom sebe. Jason nenechá sestru svojí družky, aby shnila v pekle. Tohle není válka, kterou máš bojovat ty.”  

Jistě... Družka... Jasonova družka, jeho druhá polovina duše. Elen srazila Lovce na kolena jediným svým pohledem, protože tak byl stvořen. Aby se stal smrtící zbraní, aby byl katem všude tam, kde to Stvořitel chtěl, aby ho nic neporazilo. Nic, kromě jeho pravé družky. Ta měla moc vzít mu veškerou sílu, aby ji nikdy nemohl použít na ni, měla moc přinutit ho krvácet ve svém jménu a přivolat ho třeba z říše mrtvých, pokud by chtěla. Bylo to nejvyšší možné spojení. Spojení dvou duší v jeden celek. Takové, jaké jsem prožívala s Rhagem.  

Přitulila jsem se k němu ještě blíž a nechala ho, aby mě obklopil svým pachem. Vůně temného koření se vznesla do vzduchu a posílila stopu, kterou na mně zanechával každý den, kdy jsem sténala pokrytá svým i jeho potem.  

„Wrath pořádá oficiálně večeři... Jdi se obléct, prosím, a přijď za námi dolů,” políbil mě do vlasů a otočil se k odchodu.  

Naposledy jsem se zadívala do noci a vyslala myšlenku k Jasonovi tak, jako jsem to zkoušela každý den. Nevěděla jsem, jestli našla svůj cíl, ale budu to tak dělat do té doby, dokud nedostanu odpověď.  

Potom jsem se vydala do naší ložnice, kde jsem na posteli našla dlouhé rudé šaty a k nim ladící doplňky. Přejela jsem rukou po hebkém saténu, který mě studil do prstů, a rozložila lístek, který na nich ležel.  

Pro světlo mého života... 

Usmála jsem se a rychle se svlékla z obyčejných tepláků a trička, abych na sebe mohla vzít tu nádheru. Rudá látka přesně kopírovala tvary mého těla a na břichu se napínala, aby obkreslila vystouplou bouli, kde můj syn kopal jako o život.  

Vzpomněla jsem si přesně na noc, kdy se pohnul poprvé. Na lesk v Rhageových očích, když hodiny tiše ležel vedle mě a nespustil ruku z místa, kde se naše dítě hýbalo. Vyzařovala z něj taková láska a klid, že jsem vydržela celou tu dobu nepromluvit a nepohnout se, abych ho nerušila.  

Uhladila jsem si sukni šatů a vydala se dlouho chodbou plnou soch ke schodišti. Koberec tlumil moje kroky, ale nic nedokázalo utlumit zajíknutí, které jsem ze sebe vydala, když jsem stanula na vrcholku schodů.  

Dole byla celá domácnost a hala se utápěla ve svitu svíček. Všichni členové mé nové rodiny stáli podél zdí a tvořili jednoduchou uličku. Rhage klečel na jejím konci, byl do půl těla nahý, otočený k Wrathovi, který stál před ním a na svalnatých zádech se mu vlnil nápis vyřezaný přímo do jeho kůže.  

MARY... Jeho bratři se kdysi podělili o čest označkovat ho jménem jeho shellan. Sevřelo se mi hrdlo a musela jsem zamrkat, abych zahnala slzy při pomyšlení na jeho mrtvou družku. Tolik ji miloval, a přesto jsem ji nedokázala zachránit.  

„Dnes jsme se zde sešli, abychom zrušili jeden svazek a posvětili jiný,” prohlásil Wrath hlubokým hlasem a pokynul mi, abych sešla dolů.  

Jako v mrákotách jsem se postavila vedle naší královny, která mi stiskla ruku a povzbudivě se na mě usmála. Až teď jsem si všimla malé urny, která stála na stolku vedle Rhage a udělalo se mi špatně.  

„Přišli jsme, abychom nechali odejít do Stínu Mary, shellan bratra Bratrstva černé dýky Rhage,” pokračoval Wrath.

Zsadist přešel k ohni a vytáhl z něj železnou tyč, na jejím konci rudě žhnul dlouhý kovový obdélník. Ta věc pulzovala žárem a vysílala do okolí horko.  

„Jak zní jméno tvé mrtvé, válečníku?” zeptal se Wrath drsným hlasem.  

Viděla jsem, jak se Rhage zhluboka nadechl a v tu chvíli mu Zsadist přímo na vyřezaná písmena přiložil pohrabáč.  

„Maaaaaaryyyyyy!” 

Ten výkřik se odrazil od stropu s takovou intenzitou, až jsem musela o krok ustoupit. Svět se mi rozmazal, když mi do očí vhrkly slzy a padaly na zem. Rhage křičel ze dna své poznamenané duše, ten výkřik byl jeho posledním rozloučením, posledním projevem lásky k ženě, která ho opustila.  

Cítila jsem, jak se mi zarývá do srdce a začala se třást. Nemohla jsem udělat nic, abych ulevila bolesti, kterou teď cítil. Nemohla jsem zabránit utrpení, které ho stravovalo a rozhodně nepocházelo z ohně, který mu pálil záda.  

Ucítila jsem záchvěv energie a pozvedla oči ke klenutému stropu. Zářilo tam měkké světlo a v jeho středu stála Mary. Usmívala se a dívala se na svého muže s láskou a odpuštěním. Potom svýma očima sklouzla ke mně a její úsměv se prohloubil.  

Postarej se o něj... Ta slova nevyšla z jejích úst, ale udeřila mě přímo do hlavy. Pomalu jsem přikývla a ona se začala ztrácet.  

„Jak zní jméno tvé družky?” ptal se zrovna král Rhage.  

Ten se pootočil a podíval se mi přímo do očí. Nohy mě samy od sebe nesly k němu, ale než jsem stihla udělat víc jak dva kroky, Beth mě stáhla k sobě.  

Wrath zvedl do výšky kamennou misku a pak ji naklonil nad Rhageova záda. Sůl... Cítila jsem ve vzduchu pach mořské soli.  

„Taraaaaa!”  

Další výkřik proťal vzduch, když Wrath sypal sůl do čerstvé rány a byl to příslib, který mi dával jako své ženě. Rušil pouta, která ho vázala k Mary, aby mi dal jenom sebe. Nepoznamenaného a osvobozeného od pout minulosti.  

„Ptám se tě, Taro, dcero Stvořitele, vezmeš si tohoto muže, Rhage, bratra Bratrstva černé dýky, dobrovolně? Převezmeš si jeho duši i srdce a budeš přísahat, že se ho nikdy nevzdáš?”  

Vytrhla jsem se Beth a pomalu přistoupila k Rhageovi. Klesla jsem před ním na kolena, abychom byli ve stejné úrovni.  

Duši mi zaplavilo takové teplo, jaké jsem nikdy v životě necítila. Usmála jsem se přes slzy a vzala jeho tvář do svých dlaní. Pomalu jsem vtiskla něžný polibek na jeho vlhké rty a potom se ještě pomaleji odtáhla.  

„Ano,” zašeptala jsem.  

„Pak teď tvého druha označíme. Aby s hrdostí nosil na těle jméno své shellan,” rozhodl král.  

Něčí jemné ruce mi pomohly na nohy a Zsadistova shellan Bella se na mě usmívala. Zatínala jsem zuby, když se bratři jeden po druhém střídali a vyřezávali Rhageovi do zad moje jméno ve staré řeči. Přímo pod obdélník spálené kůže, kde ještě před chvílí stálo jméno Mary. Nepřipadalo mi to ale nesprávné. Spíš jako by se koloběh naplnil a já nezaujala její místo, ale vytvořila jiné. Které pomůže Rhageovi jít dál.  

Když bylo po všem, Rhage se hbitě postavil na nohy a rychlými kroky ke mně došel. Zaklonil mi hlavu a prudce mě políbil. Halou se rozlehl smích, popichování a potlesk.  

„Jsi moje... Moje žena, můj osud,” zašeptal mi do úst a vzal mě do náručí.  

Se smíchem jsem se podvolila a nechala ho, aby mě nesl pryč od ostatních. Ven do zimy, kde mě postavil pod oblohu posetou miliony hvězd, a ještě jednou mě políbil.  

Potom sáhl do kalhot a vyndal malou sametovou krabičku. Když ji otevíral, zatajil se mi dech. Na černém saténu spočíval prsten, který měl ve svém středu obrovský rubín a byl kolem dokola osázen diamanty. Třpytil se v nočním světle, a když ho Rhage vyndal, aby mi ho nasadil na prst, jeho střed jako by ožil plamenem.  

„Dědí se v mojí rodině už staletí,” přiznal tiše. „Chci, abys ho nosila a každý den ti připomínal, jak moc tě miluji, Taro. Chci, aby ti připomínal, co pro mě znamenáš.” 

Zpoza mraku nesměle vykoukl měsíc a postříbřil naše postavy studeným světlem. Přitiskla jsem se ke svému druhovi a poprvé v životě poznala, jaké to je, když všechny kousky mě samotné zapadnou na svoje místo. Poprvé jsem pocítila naprostý klid a bezpečí. A byla jsem si jistá, že není nic, co by nás mohlo rozdělit. Pro tohle jsem se narodila, pro tohle jsem celý život bojovala. Pro muže, který se mi stal vším.  

„Livain synthei,” zašeptala jsem do noci.  

Vyznání v mé rodné řeči mi z úst vytrhl vítr a roznesl ho do každého koutu světa.

Touto kapitolou se rozloučíme s Tarou a Rhagem,  ale určitě se s nimi setkáte v dalších dvou povídkách, které plánuji... Moje otázka zní,  zda byste radši povídku Stvořitel, která bude o Layen a Stvořiteli, nebo Lovec, o Elen a Jasonovi? Dočkáte se obou, jde jen o to, které dřív.  :) Svoje názory pište do komentářů,  povídka s nejvíce hlasy vyhrává.

Autor: TerezaJ, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Lovkyně - 15. kapitola: