OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Lovec - 8. kapitola

26.02.2019 (11:00) • TerezaJ • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 5× • zobrazeno 1350×

Chlad... Větší, než jakým kdy vládl Jason, se mi usadil v srdci.  

Stála jsem strnule a dívala se do očí svého otce. Do těch teplých, zlatých očí, které se na mě smály, když jsem byla malá holčička, a výhružně se mhouřily, jakmile jsem překročila práh dětství.  

„Není nic, co bych neobětoval pro tvoji ochranu, Hope,” řekl klidně a do hlasu mu prosákl smutek.  

„Dokonce i zaprodal mou duši ďáblu?” zeptala jsem se ho klidně.  

Stáli jsme proti sobě v Jasonově pokoji, slunce už bylo vysoko na obloze a já vzteky bez sebe sledovala, jak služebnictvo uklízí mé oblečení do skříně hned vedle Jasonova.  

Ovládl mě... Můj otec se nejen nerozpakoval, dokonce se ani nestyděl, když držel Doriana na kolenou. Přidržel mě v šachu jedinou zbraní, kterou proti mně měl. Jediným člověkem, pro kterého bych šla do pekla. A v jednom jsem se nacházela právě v tuhle chvíli.  

„Udrží tě v bezpečí, jaké já ti poskytnout nemůžu.” Založil si mohutná předloktí na hrudi.  

„Jsi Stvořitel!” vykřikla jsem vztekle. „Není nikdo, kdo by mě mohl chránit lépe!”  

Táta si přejel prsty po čele a s hlubokým výdechem ke mně přikročil. Natočil mi hlavu ke světlu a pečlivě studoval mé rysy.  

„Tolik se podobáš své matce, Hope,” pronesl sametovým hlasem. „Před lety jsem o ni skoro přišel, protože jsem si nedokázal přiznat, že na některé věci nejsem dost silný. Zabilo by nás, kdybychom tě ztratili, copak to nechápeš? Kalayes prorokovala příchod další věštkyně, ale taky osud spjatý s tou předešlou.”  

Vzpomněla jsem si na bolest, která mi sevřela hrudník, když jsem ve své vizi spatřila Eleninu smrt. Zamrazilo mě při vzpomínce na Jasonovo roztříštěné srdce, na jeho zlomenou duši.  

„Nejlepší smrtící nástroj je ten bez emocí,” pokračoval otec. „Jason takový je. Nenechá se rozptýlit, nezaváhá, protože nezná strach. On je mou nejlepší zbraní v téhle válce. A já tu zbraň chci vedle své dcery.”  

„Whard by-” 

„Ne, Hope!” přerušil mě ostře. „Pouto wharda se dá zlomit nebo přetvořit. Svazek druha a družky nezlomí žádná magie. Najde tě třeba na druhém konci světa, tvoje krev ho zavolá, kdykoliv budeš v nebezpečí, tvá magie bude silnější po jeho boku. Vybral jsem daikons, aby tě posílil, zocelil tě... Není cena, kterou bych nezaplatil, abych tě udržel v bezpečí... Dokonce i tvoje svoboda je malou cenou...”  

Nepohnula jsem se, můj dech byl sotva slyšitelný a s kamennou tváří jsem čelila otcově neochvějné vůli.  

„Nemiluji ho,” zašeptala jsem tiše.  

Zlaté duhovky se skryly pod víčky a zůstaly tam. Táta mě přivinul k sobě a pevně sevřel v objetí. Slyšela jsem silný tlukot jeho srdce, vnímala krev šumící pod kůží a cítila magii, která planula i ve mně.  

„Doriana taky ne,” pronesl do chvíle souznění hrubý hlas.  

Odtrhla jsem se od táty a přejela pohledem Jasona. Stál na prahu svého pokoje, který jsme od téhle chvíle měli sdílet spolu, a oblečený byl stále do obřadních kalhot, takže jeho nahá hruď se leskla v paprscích horkého slunce.  

„Co je mezi mnou a Dorianem, ty nemůžeš nikdy pochopit,” zavrčela jsem nepřátelsky.  

Jason zaťal čelist a ustoupil ode dveří, aby uvolnil místo otci, který ode mě odcházel dlouhými kroky. U dveří zaváhal, ale nakonec se ani neotočil, prostě zmizel a tiše za sebou zavřel.  

„Chtěla jsi říct, co bylo mezi tebou a Dorianem,” pronesl uvolněně a líně se vydal do šatny.  

„Ne, řekla jsem přesně to-” 

Ve vteřině se Jason stal temnotou, prohnal se místností a objevil se přímo přede mnou, aby dlouhými prsty obemkl mé hrdlo. Trhaně jsem se nadechla a vykulila oči, když jemně stiskl.  

„Ne, má krásná ženo... Chtěla jsi říct, co bylo mezi tebou a tím míšencem... Protože pokud bys trvala na přítomném čase, musel bych toho chlapce zabít a tebe uškrtit holýma rukama! Jsi moje, princezno, od dnešního dne po zbytek věčnosti mi patříš jako zbraně, které nosím, a oděv, jež mě halí,” šeptal mi těsně u obličeje.  

„Ty jeden-”  

Jason mě políbil. Hluboce, vášnivě a vší silou. Tiskl mě k sobě a já otřeseně zalapala po dechu, když mě do břicha zatlačilo jeho vzrušení.  

Usmál se a navedl mou dlaň k té dlouhé, tvrdé věci, která mu bezostyšně napínala látku volných kalhot.  

Zrudla jsem až po kořínky vlasů a vytrhla mu svou ruku ze železného sevření. Nelíbil se mi úsměv, který ulpíval na těch plných rtech. Nedosáhl totiž až k očím. Ty zůstávaly chladné a mrtvé.  

„Dám ti mnohem víc, než ti mohl poskytnout ten chlapec, princezno. V našem loži nebude místo pro vzpomínky na jiného muže,” přimhouřil oči.  

„Jsi nechutný,” procedila jsem skrz zuby.  

Jason mi přejel palcem přes spodní ret a znovu se záhadně pousmál. „Jistě ho chceš vidět, po tom, co se stalo na útesu.” 

Vyřkl ta slova zadumaně, přemýšlivě... A mně se rozbušilo srdce. Ano, bohové! Chtěla jsem se ujistit, že je Dorian v pořádku, chtěla jsem mu všechno vysvětlit, chtěla jsem cítit jeho vůni a vnímat teplo silného těla! Ale musela jsem postupovat opatrně.  

„Jsem si jistá, že to nebude zadarmo,” ušklíbla jsem se.  

„Správně,” usmál se Jason potěšeně.  

„Tak co chceš?” zamračila jsem se.  

„Polibek,” zašeptal smyslně.  

Zatvářila jsem se určitě podezíravě, protože se hrdelně rozesmál a odstoupil ode mě k šatně. Vyndal černou košili a natáhl si ji na holé tělo.  

„Chci, abys mě líbala dobrovolně, aby se tvé tělo uvolnilo a mysl otevřela. Chci to, cos ochotně dávala jemu,” řekl.  

„Můžeš si vzít všechno, co budeš chtít. Jsi přece můj druh, máš na to právo,” podotkla jsem uštěpačně.  

Jason se nenechal vykolejit. Pozapínal knoflíky košile a podíval se mi pevně do očí. „Já to vím. Ale jsou věci, které chutnají lépe, když jsou odevzdány dobrovolně. Dnes v noci přijdeš do naší postele vykoupaná, voňavá a ochotná. Přijdeš ke mně z vlastní vůle a budeš mě líbat jako milence, ne jako nepřítele. A já ti za to věnuji pár minut s tvým přítelem, o kterých si můžeš nechat jenom zdát, pokud nepřistoupíš na mé podmínky.”  

„To je vydírání!” vykřikla jsem hněvivě.  

„Ne... To je obchod, má drahá,” opravil mě Jason. 

Zaťala jsem ruce v pěst a zvažovala svoje šance dostat se k Dorianovi bez jeho pomoci. Byly nulové. Otec ho držel daleko ode mě, ale Jason byl daikons. Zvládne obejít otcova bezpečnostní opatření.  

„Jenom líbaní?” zeptala jsem se.  

„Ano,” usmál se Jason. „Prozatím.”  

„Fajn,” kývla jsem rychle, abych si to ještě nerozmyslela. „Platí!”  

„Pojď ke mně, princezno,” vztáhl ke mně Jason ruku. „Musíme si pospíšit. Večer nás čekají společenské povinnosti.”  

Váhavě jsem přešla k němu a ještě váhavěji se dotkla nabízené dlaně. Projel mnou malý elektrický výboj a Jason to zřejmě ucítil taky, protože v černých očích se zablesklo.  

Přitáhl mě do své náruče a vůně citrusů mě zahalila jako plášť. Ulpěla na mé kůži, v mých vlasech... Zarývala se do mého srdce.  

Proměnil nás v led a temnotu a oheň v mém nitru, ten zrádný plamen, se k němu přimknul a spokojeně vrněl. Má magie sílila s každým úderem srdce, s každou vteřinou prodlenou v jeho společnosti. Mysl se bránila, celou svou bytostí jsem se chtěla vzpírat, ale kořeny mé podstaty věděly, že jsem na správném místě, se správným mužem.  

A tak jsem pro ten prchavý okamžik rezignovala.  

Autor: TerezaJ, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Lovec - 8. kapitola: