Lovec - 17. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Vykoupení budoucnosti...

15.04.2019 (09:00) • TerezaJ • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 3× • zobrazeno 1271×

„Jak dlouho to víš?!” Jasonův hlas byl ostrý jako břitva, jeho sebeovládání kolísalo na hraně trpělivosti a já bůhví proč chtěla, aby povolil otěže svému ledovému klidu.

„Zjistila jsem to dnes,” odpověděla jsem klidně a začala se svlékat.

„Ohrozila jsi sebe! Ohrozila jsi mého syna!” zařval jako lev.

Podívala jsem se na něj trochu pobaveně, a to byla zřejmě poslední kapka. Zavrčel a rychlostí blesku mě strhl na svoje tvrdé, nepoddajné tělo.

„Jsem ti k smíchu, ženo?” zašeptal zlověstně.

„Jasone, prosím... Uklidni se, nic se mi nestalo.” Pohladila jsem ho po silné paži.

„Ale mohlo!” syčel skrz zaťaté zuby. „Copak to nechápeš? Mohl jsem o tebe přijít, Hope, a podruhé... Bohové jsou mi svědkem, nezvládnu to. Nezvládnu se každé ráno probouzet a děsit se všeho, co číhá venku a mohlo by ti ublížit.”

Prohloubila jsem úsměv a políbila ho něžně na rty. Přejela jsem prsty lehce přes ramena, ke krku a nakonec je nechala spočinout na jeho spáncích.

Zavřela jsem oči a přinutila svou magii, své schopnosti vytrysknout na povrch. Vize pomalu přicházela a já odhrnula tenkou bariéru, která dělila naši mysl, aby mohl spatřit budoucnost mýma očima.

Malá holčička seděla na spadlém kmenu stromu, pohupovala nohama v roztomilých růžových teniskách a hlavu měla skloněnou, jak sledovala odlesky odrážející se od motýlů na botách. Černé vlasy jí spadaly ve vlnách po drobných ramínkách, a když zvedla hlavu, z obličeje, který tvořily Jasonovy rysy, jí svítily černé oči.

„Elen! Hledá tě máma!”

Přes travnatý palouk k ní kráčel kluk asi třináctiletý. Klackovitě se kymácel, vysoká postava se zdála nemístná vzhledem k hubenému tělu, přesto dala tušit, v jakého muže dospěje. Měl taky černé vlasy ostříhané do krátkého účesu, ale zatímco oči jeho sestry byly jako půlnoc, ty jeho zářily zlatou barvou. Barvou mého otce.

„Jassie! Mám ty boty! Tatínek mi je koupil!”

Seskočila ze stromu a se smíchem se protočila kolem dokola. Její bratr obrátil oči v sloup a chytil ji za ruku, aby po jeho boku tanečním krokem kráčela k domu ve viktoriánském stylu.

„Víš, že těm motýlům za chvíli upadnou křídla a potom celé ty boty zčernají?” Podíval se na dívku ze své výšky.

Lehký pohlavek přiletěl tak rychle, že se Jassie jen se smíchem předklonil a o krok ustoupil. Dívala jsem se na Jasona, jak zvedá malou holčičku do výše a ta se mu se smíchem tulí ke krku.

„Neposlouchej ho... Jenom žárlí,” usmál se Jason na dívku.

„Já vím, tatínku.” Pohladila ho po tváři a na bratra vyplázla jazyk.

Jason si tu malou přitiskl k jednomu boku a volnou rukou objal kolem ramen chlapce. Šli spolu pomalu, čišela z nich láska a spokojenost a v Jasonově tváři se zrcadlil veškerý klid a mír světa.

Vize mě propustila na svobodu a já stáhla prsty z Jasonových spánků. Zadívala jsem se mu do očí a zamračila se.

Byl strašlivě bledý, rty se mu chvěly a černé oči měl nepřirozeně vykulené. Pevně svíral mé paže, ale díval se skrze mě, někam do prázdnoty.

„Jasone?” oslovila jsem ho váhavě.

Daikons ke mně sklonil hlavu, několikrát zamrkal dlouhými řasami a potom pomalu klesl na kolena. Bezmocně spustil paže podél těla, díval se na mě s pokorou a v obsidiánových očích se leskly slzy.

„Měla pravdu,” řekl tak tiše, až jsem přemýšlela, jestli se mi to nezdálo. On ale pokračoval. „Jsi má budoucnost, Hope. Byl jsem u tebe ve chvíli, kdy ses narodila, a budu po tvém boku, dokud se oba neobrátíme v prach, přísahám. Pokud si mě vezmeš i se všemi démony, kteří mě pronásledují, pokusím se ti vynahradit každý dar, který jsi mi dala. Každou bolest, kterou jsem ti způsobil. Položím před tebe celý svět, když mi to dovolíš.”

Oči se mi zamžily a já se svezla na podlahu za ním. Zajela jsem prsty do hustých vlasů a políbila ho. Jason mi polibek horce opětoval, líbal mě nenasytně a ještě nenasytněji ze mě trhal oblečení. Pomohla jsem mu a jakmile spatřil mé nahé tělo, zavrčel.

Silou vlastního těla mě přitlačil k podlaze, svlékl se a přitiskl vlastní kůži na moji. Cítila jsem dotek jeho dlaně na stehně, pobídl mě, abych ho objala nohama kolem pasu a v jednom mocném zhoupnutí do mě pronikl.

Vykřikli jsme oba. Oba stejně zmučeně, oba stejně hladoví jeden po druhém. V tomhle spojení jsem viděla smysl, viděla jsem v něm budoucnost, cítila jsem z něj všechny city, které jsem potlačovala.

Odevzdala jsem se mu. Dokonale jsem odhalila svoje tělo, svou mysl, svou duši... Dala jsem temnému daikons každý střípek své osobnosti, podrobila jsem mu svůj život a obětovala bych mnohem víc.

Jason se pohyboval líně, něžně klouzal dovnitř a ven a naše steny se odrážely od stěn. Zaryla jsem mu nehty do zad a on souhlasně zamručel.

Obklopil mě led... Fascinovaně jsem se dívala, jak mou kůži pokrývá jinovatka. Šířila se od místa, kde jsme byli spojení a tvořila na mé kůži magické vzory. Jason si mě značkoval. Lovec si bral mé srdce a na důkaz toho pokrýval kůži vlastní magií.

„Neboj se... Neublíží ti to,” zašeptal mi horce do ucha.

Já se ale nebála. Chtěla jsem víc. Chtěla jsem, aby si mě vzal bez obav, bez jakýchkoliv zábran, aby dal průchod své divoké povaze.

„Udělej mi to,” kousla jsem ho do ucha.

Jason se prudce nadechl a zarazil se. Cítila jsem, jak se ve mně cuká a svaly měl stáhlé v podivné křeči.

„Nechci tě zranit... Je tam náš syn,” pronesl zadýchaně.

„Neraníš ani jednoho z nás... Vezmi si mě jako svoji ženu,” pobídla jsem ho a výmluvně zakroužila boky.

Jason se přestal ovládat. Zvedl obě moje nohy výš a začal do mě pronikat tak hrubě, že při každém výpadu byl můj křik hlasitější. Shlížel na mě a černé oči mu žhnuly.

„Teď budeš křičet moje jméno,” zašeptal temně.

Sáhl mezi naše těla, nahmatal bod nejvyšší rozkoše a začal ho třít. Rozsypala jsem se pod ním na povel, vyvrcholila a z úst mi opravdu v bodu nejvyšší rozkoše vyšlo jeho jméno.

Jason se pousmál a přidržel si mě. Když sám došel vrcholu, pronesl několik kleteb v našem rodném jazyce, aby nakonec přešel do láskyplného vyznání.

Zhroutil se na mě, ale váhu svého těla stále držel na pažích, aby mě nerozdrtil. Stále jsme byli spojeni a on mi olízl krk od místa, kde se pojil k ramenu až po ucho.

„Moc mě to mrzí, Hope,” řekl úplně zničeným hlasem, který se do téhle chvíle naprosto nehodil.

Zamračila jsem se a pohlédla mu zblízka do tváře. „A co?”

„Tohle si nezasloužíš, ale musím... Musím ti to říct,” přivřel zmučeně oči.

Srdce mi začalo splašeně bít a několikrát jsem polkla, než jsem byla připravená zeptat se znovu.

Jason přitiskl čelo na moje a zavřel oči. Zhluboka se nadechl a potom tragicky pronesl. „Mrzí mě, že ti ani jedno z našich dětí nebude podobné. Ale je to jen výsledek mých silných genů.”

Rozesmála jsem se tak upřímně, jako už dlouho ne. Objala jsem ho a nechala se zlíbat do vlasů, na tváře, na oči, až nakonec pronikl jazykem do mých úst.

Tenhle nezkrotný Lovec, daikons mého otce, smrtící zbraň, ledový princ... mi patřil se vším všudy, patřila mi každá část jeho temné duše a já milovala všechno, co s ním bylo spojeno. Včetně toho malého uzlíčku, který rostl v mém břiše a dával nám oběma pocit, že svět ještě stojí za záchranu.

Protože v něm máme jeden druhého... Protože jsme rodina... A protože není nic, co bychom společně nepřekonali...

Jemný vánek mě polechtal na kůži a já otočila hlavu k otevřenému oknu. V záři slunečních paprsků stál nejasný obrys siluety, ale tvář jsem poznala okamžitě.

Elen se usmála a kývla hlavou. Vypadala šťastně, pohlédla k nebi a potom zmizela v záblesku zlatého světla.

Došli jsme vykoupení... My všichni jsme nalezli mír a klid a já věděla, že nebudu kráčet po cestě předešlé věštkyně. Najdu si svou vlastní, nevyšlapanou, po boku muže, který byl druhou polovinou mé duše.

« Předchozí díl

Autor: TerezaJ, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction