Lovec - 14. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Dědic daikons...

30.03.2019 (13:00) • TerezaJ • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 3× • zobrazeno 1265×

Probudila jsem se v měkkém přístavu bezpečí, dokonale zmatená, a kolem se vznášela vůně citrusů. Bylo mi nezvykle horko a nemělo to nic společného s počasím.

Rozlepila jsem víčka a první, co jsem uviděla, byl Jason. Ležela jsem na něm, hlavu položenou na rameni, ruku na hrudi a nohu ledabyle přehozenou přes jeho stehno.

Byla jsem nahá a stejně tak on. Zrádná červeň mi vystoupala do líček, když jsem si vzpomněla, co se mnou v noci prováděl a palčivá bolest mezi stehny byla usvědčujícím důkazem stejně jako krev na prostěradle.

Ani jsem se nepohnula, abych ho neprobudila, ale důkladně jsem se zahleděla do jeho tváře. Vypadal jako anděl, když spal. Rysy naprosto uvolněné, rty mírně pootevřené, mírumilovný výraz... Zdálo se nemožné, že pod víčky se skrývají chladné oči a přes hebké rty vycházejí samá urážlivá slova.

Sklouzla jsem zrakem na hruď a konečky prstů se dotkla místa, kde bilo silné srdce. Jeho rytmus se mi přeléval do těla a mísil se s mým.

Takže takové to bylo... Takový byl svazek, když došlo k jeho naplnění. Dokonalé splynutí těl a duší, nejvyšší možná úroveň. Už nikdy si s žádným živým tvorem nebudu tak blízká jako s Jasonem.

Opatrně jsem se sunula dál od něj, a když se nespokojeně zavrtěl, ztuhla jsem, ale zdálo se, že ho mé manévrování neprobudilo.

Po špičkách jsem došla do koupelny, zavřela za sebou tiše dveře a pustila vodu, abych ze sebe smyla pozůstatky vášnivé noci. Mimoděk jsem se prsty dotýkala míst, které Jason líbal, a zdálo se mi, že pokožka v těch místech hoří.

Bohové! Sevřel se mi hrudník při myšlence na to, jak moc se mé city k němu prohloubily. Děsila jsem se chvíle, kdy pozná, co k němu cítím. A bála jsem se, že nebudu schopná to utajit.

Vklouzla jsem do mušelínových šatů a jako myška se vykradla z ložnice. Na chodbě jsem se zhluboka nadechla a zamířila do jídelny.

Byla plná lovců, hemžili se po místnosti a ozvěna jejich hlasů se nesla k vysokému stropu. Našla jsem pohledem Juliana a vydala se k divokému lovci, který mě naučil bojovat.

„Kde je otec?” zeptala jsem se ho rovnou.

Julian ke mně stočil oříškové oči a kolem rtů mu vyvstal úsměv. „I tobě dobré ráno.”

Protočila jsem oči a vzala mu z ruky plněnou koblihu. Ignorovala jsem fakt, že z ní už několikrát ukousl a pustila se nenasytně do sladkosti, až mi broskvová marmeláda vytekla koutkem úst.

„Tvoje stolovací návyky jsou stejně hrozné jako tvá výchova,” ušklíbl se pobaveně.

„Mám hlad,” pokrčila jsem rameny.

„K tvému dotazu... Rafael si vzal den volna, odjel s tvou matkou do hor,” vysvětlil stroze.

Na tom nebylo nic divného. Rodiče mizeli do soukromí horské chaty tak často, jak jen to bylo možné. A já jim to nezazlívala. Měli méně času pro sebe, než bych jim přála.

„Co bys řekl protáhnout si nohy?” podívala jsem se na něj vyzývavě.

S Julianem jsem se udržovala ve formě. Běhávali jsme spolu každý den a jeho dlouhé nohy mě nutily k rychlejšímu tempu. Hnal mě kupředu.

Julian se zasmál a prstem setřel marmeládu, která mi tekla po bradě. „Nechám tě daleko za-”

Místností se prohnal ledový vítr. Přinutil ho zarazit se v půli věty a něco za mými zády ho přimělo o krok ode mě ucouvnout.

Zamračila jsem se a ohlédla se přes rameno.

Na prahu jídelny stál Jason, černé oči zavrtával do Juliana a jeho moc vířila vzduchem v předzvěsti pekla.

„Do hajzlu!” sykl tiše Julian a postavil se přede mě.

Osudová chyba. Věděla jsem, že nejhorší věc, kterou může muž udělat, je oddělit druha od své družky. A Julian v domnění, že mě chrání, vystavil bariéru mezi Jasona a mě. Pár hodin po tom, co došlo k naplnění svazku.

Právě v tuhle chvíli Jasona ovládaly instinkty starší než samo lidstvo a neviděl v Julianovi přítele, nýbrž protivníka.

Podklouzla jsem Julianovi pod rukou a uvolněnou chůzí se vydala k Jasonovi. Snažila jsem se, aby úsměv na mých rtech byl ledabylý a modlila se, aby přihlížející lovci mlčeli. Mohlo ho vyprovokovat jenom hlasité nadechnutí.

„Už jsi vzhůru,” řekla jsem vesele. „Šla jsem nám pro snídani.”

„Vidím, pro co sis šla,” zavrčel a nespouštěl pohled z Juliana.

„Jasone, o nic nešlo,” zamračila jsem se.

„Vrať se do ložnice,” procedil skrz zatnuté zuby. „Přinesu ti jídlo.”

„Jsem schopná sama-”

„Vrať se do ložnice!” zvýšil hlas a upřel na mě divoký pohled.

V těch obsidiánových propastech hořelo šílenství. Udělala jsem krok zpátky a narazila do Juliana, který měl ve tváři směsici zloby a smutku.

„Bohové, Hope.” Zavrtěl pomalu hlavou, načež se otočil k Jasonovi. „Nevěděl jsem to, jinak bych na ni nesáhl, přísahám.”

Nechápala jsem, o co těm dvěma jde, a začínalo mi vadit, že se mluví o mně beze mě. Dotek na předloktí upoutal mou pozornost a Kalayiny zlaté oči se pobaveně třpytily.

„Pojď, děvenko, počkáme na tvého druha ve vašem pokoji,” uchopila mě za ruku a táhla s sebou.

Chtěla jsem protestovat, ale Jasonův výhružný pohled mě uzemnil. Následovala jsem Kalayes na chodbu, kde mě konejšivě poplácala po ruce a vedla mě chodbou ke dveřím, ze kterých jsem před malou chvílí vyšla.

„Měla bych tam jít a zarazit to,” svraštila jsem obočí.

„Měla bys zůstat v posteli a počkat, až se o tebe tvůj muž postará,” opravila mě Kalayes klidně.

„Cože?” zastavila jsem se.

„Dítě moje,” usmála se Kalayes a spráskla nade mnou hraně ruce. „Vychovali jsme tě v našem středu, vštěpovali ti naše tradice a ty nevíš, jak se máš chovat pár hodin po dokončení svazku?”

„Šla jsem se jenom najíst,” protestovala jsem.

„Tvůj muž tě měl umýt, uložit a nakrmit... Ne, to jsem řekla špatně. Na tohle všechno měl Jason právo, postarat se o svou družku po... Zkrátka postarat se o tebe. Upřela jsi mu tu možnost a potom tě najde, jak se tě dotýká jiný muž. Jason teď nepřemýšlí jako člověk, ale jako zvíře, kterým jsme nakonec stále my všichni, když jde o přežití.”

„Tady o žádné přežití nejde!” namítla jsem s náznakem smíchu.

Kalayes se na mě podívala jako na malé dítě, otevřela dveře a nechala mě vejít dovnitř první, zatímco sama zůstala stát na prahu.

„Mýlíš se,” pokývla hlavou. „Tady jde o přežití jeho rodu.”

Protočila jsem oči a vypustila vzduch z plic. „Jasně, Julian mě chtěl zabít.”

„Dotýkal se tvého těla nevhodným způsobem, když v tobě sídlí dědic daikons, a Julian si je toho dobře vědom, proto-”

„Cos to řekla?” zarazila jsem ji.

Kalayes se poťouchle usmála. „Zeptej se své matky, kdys byla počata, Hope. První noc má magický význam z více důvodů, je nejvyšší pravděpodobnost, že se plod uchytí.”

Krev mi zamrzla v žilách, když jsem si uvědomila, že ze mě Jason nevystoupil, ani se nijak nechránil.

„To není jisté,” namítla jsem chabě.

Kalayes pokrčila rameny a otočila se k odchodu. „Ne, to není. Ale hádám, že výsledek se za pár týdnů stejně dozvíme.”

S těmi slovy mě nechala samotnou a já vztekle zabouchla dveře. Ten parchant! Věděl to! Věděl a nijak se tomu nesnažil zabránit.

Zaskřípění pantů mě otočilo na patě a nesnažila jsem se skrýt hněv, když Jason vešel s tácem plným jídla.

„Schválně jsi mě zbouchnul!” zařvala jsem vztekle.

Jason se sklonil, aby položil tác na stůl, ale já zahlédla úsměv, který mu přelétl přes rty.

„Neplánoval jsem to a nic není jisté,” prohlásil klidně.

„Neplánoval jsem to,” parodovala jsem jeho hlas. „A proto jsi dneska málem zabil Juliana, když se mě dotkl?!”

„Žije? Žije,” Pokrčil rameny a zamířil ke koupelně. „A nevztekej se. Těžko poznáš teď hned, jestli jsi těhotná.”

Trochu jsem se uklidnila a musela mu dát za pravdu. Na závěry je brzy a jediná noc ještě není jistota. Některé páry se o dítě pokouší roky, vlastně většina lovců.

„Ale, Hope?” Podíval se na mě, než vešel do koupelny. „Pokud nosíš moje dítě, přivážu si tě k posteli nahou, budu tě krmit a starat se o tebe, a pokud někoho uvidím, jak se tě dotýká, zabiju ho... To jenom aby mezi námi bylo do budoucna jasno.”

Zavřel za sebou opatrně dveře a já si vztekle zula botu, abych jí mrštila do míst, kde ještě před chvílí stál. Přes tenkou bariéru ke mně dolehl tichý smích a zněl tak krásně jako nic jiného na světě.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: TerezaJ, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction