OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Love is unpredictable - 3. kapitola

21.07.2011 (17:00) • Deiny • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 4× • zobrazeno 1417×

3. kapitola – Nechápání

Třetí den, co jsem spala u Siriuse jsem vstala trochu dřív, než obvykle. Jindy vstávám třeba až kolem jedné hodiny odpoledne, ale dnes jsem vstávala už v devět! Šílenství!

Sirius ještě spal, tak jsem šla dolů do kuchyně.

Podívala jsem se do všech polic, co kde má a začala dělat snídani. Pamatuju si, co má Sirius nejradši. Toasty, míchaná vajíčka a hodně silné kafe. To kafe se mi na té snídani moc nelíbilo, ale co. Když to Siriusovi chutná, tak ať.

Když už jsem byla skoro se snídaní hotová, slyšela jsem, jak jde někdo po rozvrzaných schodech dolů.

„Dobré ránko,“ popřála jsem Siriusovi, když stál mezi dveřmi. Sirius si s úsměvem zívl.

„Ranní ptáče dál doskáče, že? Jinak ti také přeji dobré ráno. Co tu děláš?“ zeptal se mě.

„No přece snídani!“ odpověděla jsem.

„Odkdy ty vaříš?“ zasmál se Sirius.

„Ha, ha, ha,“ řekla jsem sarkasticky. „To jsi vždycky takhle po ránu vtipný? Máš být rád, že si nemusíš vařit ty, to by měl Krátura práci až do večera,“ vyplázla jsem na něj jazyk.

„Dobře, v této hádce budeme pokračovat jindy. Ale umíš to také dobře, bude těžké vymyslet něco, na co už nebudeš mít nic k namítnutí,“ poznamenal.

Postavila jsem před něj talíř se snídaní a kafe, sama jsem si vzala svoji snídani, palačinky, a sedla si vedle něj.

„Jak ses vyspala?“ zeptal se mě Sirius s plnou pusou toastu.

„Vyspala jsem se dobře, docela. Ale musela jsem přemýšlet o tom, co jsi mi řekl o Lupinovi,“ řekla jsem a napila se čaje. Sirius se na mě díval a čekal, až se podívám i já na něj.

„Prosím tě, nepřemýšlej o tom!“ přikázal mi. Svraštila jsem obočí.

„Proč?“ zeptala jsem se ho nechápavě. Sirius jen zavrtěl hlavou.

„Necháme to být, ano? Nebudeme o tom mluvit. Jestli se to někdy dovíš, tak pak si můžeme promluvit. Ale já nechci být ten, kdo Remuse pomlouvá za jeho zády. A nechci, aby ses veškerou pravdu – nebo i špínu – o něm dozvídala jen ode mě. Musíš se ho na něco zeptat také sama.“

„Dobře no!“ řekla jsem a protočila očima.

„A můžeš se ho zeptat hned za hodinu, měl by přijít,“ dodal ještě. Čaj, který jsem pila, jako kdyby se mi zadrhl v krku a já se začala dusit. Kašlala jsem tam tak dlouho, dokud mi Sirius kouzlem nepomohl.

„C-cože?“ obrátila jsem se na Siriuse.

„Slyšíš dobře. Za hodinu přijde sem,“ zopakoval Sirius.

Najednou už jsem neměla hlad. Naopak se mi udělalo špatně. Možná z toho šoku. Chtěla jsem být něco jako na prázdninách u svého příbuzného, kterého jsem dvanáct let neviděla. Chtěla jsem s ním dohnat to, co jsme zameškali mezi tím, co byl v Azkabanu. A pak si přijde nějaký Lupin, a vše zkazí. Doufám, že tu nebude nijak dlouho. Třeba přijde, optá se Siriuse, jak se má, chvíli si popovídají a zase odejde.

„Možná se tu zdrží až do večera,“ řekl Sirius a vytrhl mě ze svých myšlenek. Jako kdyby mi právě četl myšlenky a věděl, na co myslím! No to snad ne!

Asi se půjdu podívat do toho parku, co je hned naproti domu! S ním se mi tu nechce být!

Po snídani jsem umyla nádobí – nebo lépe řečeno moje hůlka a kouzla – a šla jsem vyřídit každodenní hygienu. Když jsem byla ve sprše, pustila jsem na sebe horkou vody a nechala negativní emoce, aby opustili mojí hlavu dřív, než něco vyvedu. Asi po půl hodině jsem vylezla a ovinula kolem sebe ručník, když do koupelny zrovna přišel Sirius.

„Em… promiň,“ omlouval se, když mě viděl. „Bude ti to trvat ještě dlouho? Chtěl bych si také už dát sprchu.“

„Jo, no už vlastně jdu, takže můžeš jít,“ usmála jsem se, sbalila si své věci, které jsem tam měla, a s ručníkem omotaným okolo těla jsem vyšla z koupelny.

Šla jsem úzkou chodbičkou a přemýšlela o něčem. Ani nevím o čem, prostě tak nějak o všem. Byla jsem duchem mimo, dokud mě nevytrhl někdo z mého přemýšlení.

„Dobrý den,“ pozdravil mě mužský hlas. Zvedla jsem hlavu. Byl to Lupin. Chtěla jsem vykřiknout, ale nějak se mi to podařilo v sobě zadusit.

„Co tu děláte?“ zeptala jsem se, ale pak jsem si vzpomněla, že Sirius vlastně říkal, že se tady staví. Bylo jen trochu nečekané, že tak brzy.

„Nedívejte se na mě!“ upozornila jsem ho. Musela jsem se tomu ale uchechtnout, což jsem ale nechtěla. Znělo to však komicky.

„Proč?“ zeptal se a také se zasmál.

„Protože… nejsem ustrojená,“ odpověděla jsem prostě. Lupin se zase zasmál, tentokrát o něco hlasitěji.

„Co se vám stalo, že máte na obličeji ty jizvy?“ vychrlila jsem ze sebe tak rychle, že jsem ani nevěděla, co říkám. Lupin sklopil hlavu a díval se na zem. Náhle trochu posmutněl.

„To je dlouhý příběh,“ řekl nakonec a smutně se usmál.

„Tak pokud byste mi ho řekl, ráda bych si ho vyslechla,“ řekla jsem a sedla si na schody. Sakra, Tonksová! Co se to s tebou děje! Ještě před hodinou ses málem udusila, když si se dozvěděla, že sem má přijít a teď se s ním bavíš jakoby nic? No, nechápu se den ode dne víc a víc!

„No, když to tak moc chcete vědět, tak vám to povím. Jen mi řeknete, co vám Sirius už říkal a co ne.“

Vykulila jsem na něj oči.

„Mě… Sirius nic neříkal… o vás,“ vymlouvala jsem se. Lupin zvedl obočí. „No opravdu!“

„Nepřesvědčujte mě, Sirius mi řekl, že jste se vyptávala,“ oznámil mi, jakoby se nic nedělo, když viděl, že se chystám opět něco říct.

Zamračila jsem se.

„Siriusi, ty podvodníku! Počkej, to si ještě vyřídíme!“ zakřičela jsem na Siriuse naštvaně. Lupin se zasmál.

„To je v pořádku, mně to nevadí. Spíš mě překvapilo, že se vyptáváte právě na mě.“

„Proč vás to překvapilo?“ nechápala jsem.

„No, moc žen se o mě ani tak nezajímá,“ řekl, s trochu posmutnělým úsměvem.

„Cože?  Tak to se divím. Vždyť… jak jsme se potkali, připadal jste mi hned milý, i když jste si ze mě utahoval,“ uchechtla jsem se.

„Nevypadám úplně tak nejlíp,“ mrkl na mě.

„Doro?“ oslovil mě Sirius, který právě vylezl z koupelny. „Proč tu ještě sedíš na schodech v ručníku? Ještě před chvílí jsi nechtěla, aby se na tebe Remus díval, když jsi jen v ručníku a teď si tady vysedáváš a s klidem si s ním povídáš?“

„Ježiš!“ zakřičela jsem, vstala a běžela nahoru. „Úplně jsem na to zapomněla!“ křikla jsem ještě, abych vysvětlila, proč jsem tak rychle vypadla. Rychle jsem se převlíkla a šla zase dolů. Lupin a Sirius byli v kuchyni. Seděli tam v křeslech před krbem. Chvíli jsem je tiše sledovala a poslouchala, co si povídají.

„Líbí se ti?“ zeptal se Sirius Lupina.

„Kdo?“ nechápal.

„Dora, přece. Připadá mi, že ty jí se líbíš. Znám tohle její oblbování,“ zasmál se Sirius.

No tohle! Co si to o mně myslí! Jenom jsem si povídala, to je všechno! A taky jsem to udělala naposled. Jenom mi ještě řekne, kde a jak přišel k těm jizvám. A tím to všechno končí. Pak už se budeme jenom maximálně zdravit, když se potkáme.

Lupin se zasmál.

„Neříkám, že hezká není,“ řekl Lupin, čímž mě zaskočil. „Hezká je, velmi, ale je na mě moc mladá,“ dodal.

„Myslím si, že na věku nezáleží. Ale varuju tě! Jestli mi na ni sáhneš, je po tobě!“ řekl Sirius naoko vážně a pak se zasmál a Lupin také.

„Mluvíš, jako kdyby byla nějaký tvůj majetek. To není zrovna milé,“ vytkl mu Lupin.

„Ty víš, že bych takhle o ní nikdy nemluvil.“

Chvíli bylo ticho, a když už jsem tam chtěla jít, začali opět mluvit. Tak jsem ještě chvíli počkala.

„Pořád jsi mi ale tak úplně neřekl, jestli se ti líbí,“ připomněl mu Sirius. „Řekli si, že hezká je, ale líbí se ti?“

„Musím se přiznat, že jo. Ale nic jí neříkej. Doufám, že mi neuděláš takový podraz, jako na ni. Něco ti říkala, prosila tě, ať to neříkáš mě a ty jsi mi to stejně řekl.“

„Nechám to na tobě. Jestli nechceš, abych ji to říkal, pokusím se. Ale bylo by milé, kdybys ji to řekl někdy sám, pokud bys s ní chtěl něco mít,“ naváděl ho Sirius. Vykulila jsem oči a dokořán otevřela pusu.

„Zbláznil ses?“ vykřikl Lupin. „Chceš, abych jí ublížil?“

Když to řekl, rozbušilo se mi srdce. Proč by mi měl ubližovat?

„Víš, čím jsem,“ dodal posmutněle.

Vyběhla jsem pár schodů nahoru, a pak jsem dupala dolů, aby slyšeli, že už opravdu jdu. Víc jsem slyšet nepotřebovala!

„Tak, jsem tu,“ řekla jsem.

Šla jsem si udělat kafe. To, co jsem si právě vyslechla, mě ohromilo a musela jsem se uklidnit. Bylo to na mě moc. Nechápala jsem to. Líbím se Lupinovi, ale kdyby se mnou byl, mohl by mi ublížit. To nedává smysl. Stejně se mi ale nelíbí. A opravdu je na mě trochu starší. Nevím o něm prakticky nic a tak by mě zajímalo, proč by mi ublížil?

„Doro, je ti něco?“ zeptal se mě starostlivě Sirius a sedl si vedle mě. „Jsi celá bledá. Bledší než obvykle!“

Zavrtěla jsem hlavou.

„Ne, jenom… se mi trochu zamotala hlava. To… to bude v pohodě, dej mi chvíli,“ ujišťovala jsem ho.

Nevím, co tohle všechno má znamenat, ale pokusím se to zjistit. Nevím, proč by mi měl ubližovat, když jsem já jemu nic neudělala!

„Dobře,“ přikývl Sirius, stále mě objímajíc kolem ramen. „Doro?“ Podívala jsem se na něj.

„Usměj se,“ řekl a sám se zasmál. Smála jsem se s ním. Tohle mi dělal pokaždé, když se mu zdálo, že se mnou něco je. Já se vždycky zasmála a bylo všechno v pořádku. Tentokrát tomu ale tak úplně není.

Autor: Deiny (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Love is unpredictable - 3. kapitola: