Lost in the fairytale - 6. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Pokračovanie prvého stretnutia s Hookom vo flashbacku a menší rozhovor medzi Hookom, Ellaine a Lisbeth. Dúfam, že sa vám bude páčiť. :)

06.02.2014 (11:00) • , Turb • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 2× • zobrazeno 787×

He was always good

Pohled Ellaine:

„Ellaine?“ Jakmile jsem zaslechla svoje jméno, škubla jsem sebou a vytrhla se z Hookova sevření. Jako by snad bylo zakázané, aby nás spolu viděla. I když o nic mezi námi nešlo. Už ne.

Dívala jsem se na Lisbeth a viděla jsem její ustrašený, nebo snad znechucený pohled. Zná ho snad? Podívala jsem se na Hooka, který na mou neteř hleděl s o trochu menším zaujetím, ale pořád vyjukaně.

„Ehm…“ řekla jsem a udělala krok k dívce. „Lisbeth, já se za chvíli vrátím. Nechceš počk…“ Nemohla jsem to dopovědět, protože mě zarazila. Chtěla jsem ji vynechat z téhle situace, které jsem ani já moc nerozuměla. Nevěděla jsem, jak to bude dál ani co se stane, až se vrátí Emma.

„Odkud ho znáš?“ řekla s mírně zvýšeným hlasem. Pořád stála ve dveřích, připadala mi vystrašená.

„Lisbeth, co se děje?“ zeptala jsem se a o krok přešla k ní. Podívala se na mě svým vystrašeným pohledem a po očku sledovala Hooka.

„Ellaine, drž se od něho dál. Otec mě před piráty varoval, prosím. A před tímhle speciálně,“ zamračila se na něj a jakoby ho probodla pohledem.

„Cože? Já tě ani neznám…“ řekl Hook na svou obranu. Ani jsem si nevšimla, že stojí těsně za mnou.

„Ale já tebe ano! Okradl jsi mého otce,“ řekla. Pořád mluvila trochu nahlas, ale už se zmírnila.

Podívala jsem se na piráta a vyčítavě jsem si ho přeměřila pohledem. On jen pokrčil rameny.

„Je to možné. Už se ani nepamatuju, kolik lidí jsem okradl.“ Zoufale jsem si vydechla a znovu se podívala na Lisbeth. Chytila jsem ji za rameno, takže jsem k ní byla nakloněná, ale jen trochu. Přeci jen nejsem zase tak vysoká a ona od našeho posledního shledání taky dost vyrostla.

„Zlatíčko, to je v pořádku. On není zlý.“ Nikdy nebyl. Ale tu poslední větu už jsem neřekla. Přeci jen, ze začátku naháněl trochu hrůzu.

Nejistě jsem se rozhlédla. Moje matka byla až moc zabraná do výběru perel, než aby mi věnovala trochu své drahocenné pozornosti. Otec zase obdivoval veškeré lovecké zbraně, které byly na molu k vidění. Trochu jsem chápala jeho zálibu ve všem, co nesouviselo s královstvím. Přeci jen nebyl z nejmladších a kralování ho asi už unavovalo. Brzy by měl převzít korunu můj bratr, ale ten byl na jeho straně. Lov, knihy, lov. Nic víc.

Každopádně se mi teď jejich ne zrovna rodičovské chování zamlouvalo. Chtěla jsem na chvíli okusit nějaké dobrodružství, ne jenom toulky lesem s neteří, když se měla učit. I když to byly chvíle, které jsem zbožňovala.

Rychlým krokem jsem vystoupala po schůdkách, které byly k lodi připevněny. Její paluba se zdála čistá, i když jsem pochybovala, že by v tom mohlo být něco víc než zdání.

Pirát stál stále u kormidla a prohlížel si mě. Nevěděla jsem co, ale něco mě k němu přitahovalo. Vypadal tajemně, nebezpečně. Přesně jako muži v mých nejdivočejších snech.

„Jak se jmenuješ?“ řekl, když byl dostatečně blízko, abych ho přes hluk lidí na pobřeží slyšela. Mám mu to říkat? Přeci jen to je neznámý muž, kterého jsem potkala před ani ne minutou, a navíc je pirát. Ale co? Nemůže mi ublížit. Nedovolila bych to.

„Victoria,“ řekla jsem, tentokrát bez pukrlete. Myslela jsem si, že na něj zapůsobím lépe bez královských… kravinek. Takže jsem se jenom usmála. Ano, neřekla jsem mu své jméno. Přeci jen…Opatrnosti není nikdy dost. To mě naučila moje matka.

„Těší mě, Victorie,“ řekl a svoji zdravou rukou stiskl tu mou. Vynesl si ji až k ústům, a jak se sluší na gentlemana, tak mě lehce políbil. Zčervenala jsem jako rajče a neubránila se úsměvu.

„A vy jste?“ Můj hlas zněl vystrašeně. Možná i víc, než jsem byla já sama. Pirát se pousmál a pustil mou ručku. Sedl si na bednu u stožáru a pokynul mi, aby si sedla vedle něho.

„Mé jméno je Killian Jones, ale můžeš mi říkat Hook.“ Jeho jméno se mi okamžitě zalíbilo. Hook. Znělo tak… tak… Myšlenku jsem nemohla dokončit, jelikož mě z ní vytrhl hlas mé matky.

„Rodgere! Kde je Ellaine?“ zakřičela tak, aby ji otec slyšel, i když s jejím pisklavým hlasem stačilo, aby to řekla normálně. Tak či tak jsem ji moc dobře slyšela. Bez řečí jsem se skrčila a rychle se schovala za bednu, na které seděl Hook. Nechápavě se na mě podíval. Vystrčila jsem hlavu a naznačila mu, aby se skrčil. Ani nevím proč, s největší pravděpodobností by ho stejně asi nepodezřívali z mého únosu. I když…

Hook se tedy skrčil a klekl si vedle mě. Naznačila jsem mu, aby se na nic neptal, bylo by to zbytečné. Zahlédla jsem své rodiče, jak se pomalu vzdalují. Rozhlíželi se a hledali mě. Jakmile se ztratili z dohledu, znovu jsem se postavila a rychle vyběhla pryč z lodi. Na schůdkách jsem se zastavila a otočila se na piráta, který se teď zas opíral o stožár.

„Ráda jsem vás poznala, Hooku,“ řekla jsem s červenými tvářemi a vyběhla do ulic. Naposledy jsem se otočila a spatřila ho, jak si mě prohlíží.

„Já tebe taky, Ellaine.“

Seděli jsme v kuchyni. Henry i Lisbeth si s podezřením prohlíželi Hooka, který se opíral o ledničku a pil bourbon, který si schovávala Emma v zadní polici. Nevěděla jsem, co říct. Bylo mi trapně. Lisbeth, která nemá ráda Hooka, Hook, který okradl mého bratra, tedy jejího otce… A pak je tu Henry. Potřebovala jsem si nutně promluvit s Hookem, ale zároveň jsem chtěla strávit nějaký čas s Lisbeth. A ještě učit Henryho.

„A teď potřebuju vědět, co tady děláš. Vážně,“ začala jsem. Hook se svalil do křesla v obýváku a napil se ze skleničky. Posadila jsem se vedle něho a sledovala ho.

„Jel jsem sem, abych přinutil Emmu jet se mnou do Začarovaného lesa. Její rodina má nějaké potíže…“

« Předchozí díl

Autor: , Turb, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction