OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Life Can't Be Choosers - 1. kapitola

30.10.2013 (13:00) • silvi14 • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 4× • zobrazeno 1166×

„Život začíná tam, kde smrt končí, a naopak...

Stejně tak jako na popel rozpadne se ohnivý pták.

Jako led, co spoutá zemi zimou,

spoutá i svět, kde poslední zbytky lásky hynou..."

Teleportoval jsem se. Pryč z domova, pryč od matky. Pryč od všeho. Bohužel jsem se na chvíli přestal soustředit na to, kam vlastně chci, a dostal jsem se někam uplně jinam. Měkce jsem dopadl na nohy. Rozhlédl jsem se. Tady jsem nikdy nebyl, pomyslel jsem si. Byl to úplně neznámý a neobjevený svět. Určitě to nebyl Jotunheim, to jsem poznal, bylo tady horko. Ani tak to nemohl být Midgard nebo Země, na které jsem byl několikrát. Snad to mohl být nějaký zapadlý kousek Asgardu, který jsem neznal? Ale ani ten to nebyl. Nikde kolem sebe jsem neviděl mračna zářivých hvězd ani vesmírných mlhovin. Byla to záhada.

Ale ten svět byl jedinečný. Azurově modrá obloha bez jediného mráčku. Zelené louky, na nichž se popásala stáda tvorů, které jsem neznal. Daleko za loukami se rozprostírala pole, zlatě zářící. Ne, to nemohla být Země. Země není tak krásná, tak voňavá. Země je znečištěná a zkažená. Ptáci zpívali. Zpívali svou ptačí píseň, kterou vítali nový den. Ano, bylo ráno. Upřel jsem zrak směrem k nebi. Zlaté slunce zářilo a rozehřívalo ranní krajinu. Najednou jsem si připadal bezmocný. Bezmocný v novém světě, jehož obyvatele ani zvyky jsem neznal. Bylo to pro mě neznámé a nebezpečné. Ano, byl jsem bůh, ale tady moje pravidla neplatila.

„Hej, ty! Hledáš něco?" ozvalo se za mými zády. Polekaně jsem se otočil. Čelist mi spadla údivem. Potlačil jsem výkřik. Radši jsem pusu rychle sklapnul, ještě by mi do ní vlétla moucha. Pokud tu vůbec žily.

„Ehm... no... já..." koktal jsem. Nedařilo se mi najít normální vysvětlení pro tuto situaci, pro můj příchod, jelikož jsem byl zcela očarován bytostí, která stála naproti mně. Přede mnou stála dívka. Dívka, jakou jsem ještě jaktěživ neviděl. Byla velice hezká. Měla dlouhé, světle hnědé vlasy, do nichž byly zapleteny květy krásných rostlin. Její obličej byl také zvláštní. Velké oči, malý nosík a plné, hezky tvarované rty. Její oči měly barvu zralých jahod. Ano, byly rudé. Přímo rudé. Její pleť byla velice bledá, takže krásně kontrastovala s očima. Oblečená byla v přiléhavé červené šaty nad kolena, které obepínaly její perfektní postavu. Na nohách měla kožené páskové sandálky a na rameni jí visel toulec se šípy. Kde ale měla luk? Ehm, mimochodem s ním mířila přímo na mě. Nespokojeně jsem se zavrtěl. Tohle se mi nelíbilo.

„Tak co? Jak dlouho budu ještě čekat?" zavrčela netrpělivě. Pohlédl jsem jí do očí.

„Jsem Loki. Pocházím z Asgardu. A jsem bůh." Při slově bůh nastražila uši a zatvářila se zvědavě. Mimochodem, její uši byly dlouhé a špičaté. Kazily její hezký vzhled. Pak se ale její výraz změnil na nepříjemný a arogantní.

„No a? A koho to má zajímat? Pokud ty jsi bůh, tak já jsem královna vesmíru," protočila panenky. Páni. Tak to asi nebude příjemná společnice. Její arogantní chování k cizinci se mi nelíbilo. Ale bohužel jsem na její výrok nedokázal odpovědět. Ach jo. Pokud šlo o slovní přestřelky s Thorem, byl jsem jasný vítěz. Ale pokud šlo o tuto dívku, byl jsem totálně mimo. Sakra, co to jen mohlo způsobit?

„Neřeš nedůležité věci a radši mi rychle řekni, kde to vlastně jsem," poručil jsem jí a založil si ruce v bok. Pobaveně se zašklebila. No vida, úsměv také nemá pěkný, pomyslela jsem si zlomyslně.

„Jistě, bože muflone, zajisté. Ráda se stanu tvou věrnou služebnicí a řeknu ti, kde jsi," prohlásila ironicky a rozesmála se. V tu chvíli mi její smích zněl jako skřek ježibaby. Nebo jako skřek Sif. Ta se také neuměla smát. Ale tohle se mi nelíbilo. Ta pitomá holka si utahovala z mé rohaté helmy. Místo odpovědi jsem nafoukl tváře a protočil panenky.

„No vida, chlapeček se nám nakrknul," řekla jízlivě. Měl jsem pocit, že co nevidět puknu vzteky.

„No vida, tady se někdo neumí chovat k cizinci. Víš co, ty ušatá jahodo, já ti něco řeknu. Nebudu tu s tebou ztrácet čas a radši si zjistím sám, do jaké pitomé země jsem se to vlastně dostal," prohlásil jsem a zlomyslně se na ni usmál. Ušatá jahoda nafoukla tváře a tvářila se uraženě. Pomalu jsem odcházel. „A jen tak mimochodem, já jsem Loki. A rád jsem tě poznal, Ušatá jahodo!" zakřičel jsem na ni. Pak jsem se nahlas rozesmál. Dokázal jsem si představit její výraz. Ale radši jsem se neotáčel. Ještě by mě zabila pohledem.

Autor: silvi14, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Life Can't Be Choosers - 1. kapitola: