Liars - 1. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Konečně se dočkáte Damona. Doufám, že se vám bude líbit. :) Prosím o komentáře! Terry...

05.03.2013 (14:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 3× • zobrazeno 924×

1. kapitola

Pohled Stefana:

Co nejrychleji jsem utíkal zpátky do domu. Chtěl jsem je vidět znovu. Když jsem doběhl do velké jídelny, tak k mému zklamání seděl u stolu jen otec.

„Stefane, jak proběhla návštěva u Rosalyn?“ zeptal se vážně, v jeho očích jsem ale viděl jiskřičky naděje.

„Dobře, dobře… Kde je Katherine a Elena?“ zajímal jsem se rychle. Otec se zamračil.

„Slečny Pierceové jsou v domě pro hosty. Dnes nebudou večeřet s námi,“ klesl hlasem a začal jíst opečené kuře, co přinesla služka. Posadil jsem se ke stolu a také začal večeřet. Sice jsem je viděl jen pár vteřin, ale uchvátily mne. Tak nějak jsem si představoval lásku na první pohled. Sice nevím, kterou bych si… Stefane! okřikl jsem se, musíš myslet na Rosalyn. Musíš se ji naučit milovat, ať se ti to líbí nebo ne. Najednou jsem si představil sebe za pár let, jak sdílím jeden dům s Rosalyn. Kolem domu pobíhají naše děti. Tu představu jsem okamžitě vytřepal z hlavy, i když bych ji tam měl udržet, jelikož to byla moje budoucnost.

„Už půjdu spát,“ řekl jsem po chvíli. Zvedl jsem se ze židle a rychle odešel z místnosti. Lehl jsem si do měkkých studených peřin. V tomto horkém počasí mě chladily. Ale ne na moc dlouho. Musel jsem uvažovat. Proč zrovna já? Proč? Damon je starší, měl se dřív ženit. Vlastně jsem přebral jeho břemeno. A to není zrovna fér.

Pohled Damona:

Konečně jsem doma, jsem v Mystic Falls. Nemohl jsem vydržet bránit vlast. Vím, že to zní naprosto hrozně, ale já nebudu bránit Jih. Už jen z toho důvodu, že si to otec přeje. Bylo krátce po páté ráno. Rychle jsem vrazil na otcovy pozemky. Otevřel jsem dveře od našeho domu. Samozřejmě, služebnictvo už bylo vzhůru.

„Pane Salvatore, vítejte doma,“ řekla Mandy. Byla to vlastně dcera mé služebné, měla dlouhé černé vlasy a pihovatý obličej. Obdařil jsem ji úsměvem. Dlouho jsem ji neviděl, musím přiznat, že byla docela pěkná.

„Ahoj, je můj pokoj připraven? Rád bych se trochu prospal před tím, než mě můj otec, jak bych to řekl, seřve jako malé dítě…“

„Jistě, přijel jste na bratrovu svatbu?“ zeptala se zájmem.

„Stefan se bude ženit?“ vykulil jsem na ni své oči. Mandy jen lehce přikývla.

„Bude si brát slečnu Rosalyn Cartwrightovou,“ objasnila. Cože? Proč zrovna ji? Myslím si, že tu si dobrovolně nevybral. Mám pocit, že to bude akce našeho tatíka. Jak nejlépe rozšířit pozemky? Je to prosté, ožení svého syna s dcerou ředitele banky. Odfrkl jsem si.

Po chvíli jsem se už procházel chodbami penzionu přímo do svého pokoje. Zhluboka jsem se nadechl a usmál, když jsem viděl měkkou postel. Sundal jsem si košili a zavrtal se pod peřinu. Musím uznat, že tady to mi chybělo.

Vzbudil jsem se, muselo být odpoledne. Slunce pálilo, obloha byla modrá. Protáhl jsem se a zamířil jsem do koupelny, kde jsem se trochu opláchl. Převlékl jsem se do čistých věcí a zamířil jsem domů. Kde o mně už musel každý vědět, jelikož naše služebnictvo… No, neumělo držet jazyk za zuby. Co se kde šustlo, všichni to věděli. I když jsem se nebyl jistý, jestli to ví otec, nebo Stefan.

Seběhl jsem dolů, samozřejmě jsem nešel hned na ránu otci. Nejdříve jsem skočil do kuchyně, kde mi všichni hned ochotně nabízeli jídlo. Vzal jsem si od každého trochu a potom, s plným žaludkem, jsem kráčel na popravu k otci. Samozřejmě mě nebavilo se s ním hádat… Vlastně to byla legrace. Oba dva jsme byli tvrdohlaví a stáli jsme si za svým.

Vešel jsem do stáje, kde si otec hřebelcoval koně. Mírně jsem si odkašlal. Když mne uviděl, tak v jeho očích byla zloba. Obrovská zloba.

„Co tady děláš?“ křikl na mne. Pokrčil jsem rameny. A trochu se pousmál.

„Vrátil jsem se, nemohl jsem to snést,“ prohodil jsem a šel jsem se přivítat s mým koněm, kterého jsem už dlouho neviděl. Jak vidno, Stefan se o něj dobře postaral.

„Jak jsi to mohl udělat? Takhle zradit naši vlast? Je ti doufám jasné, že teď nasedneš na koně a vratíš se?“ zeptal se rozčíleně.

„Ne, já se nevrátím, měl by ses s tím smířit,“ konstatoval jsem.

„Jak to myslíš, že se nevrátíš?“ vybuchl. Otevřely se dveře od stáje, stál v nich Stefan. Chvíli na mne s úsměvem zíral a potom mě objal.

„Chyběl jsi mi, brácho!“ řekl jasně.

„My dva jsme spolu ještě neskončili!“ vypěnil otec a rázným krokem odešel ze stáje. Stefan se narovnal.

„Slyšel jsem, že se budeš ženit,“ začal jsem. Viděl jsem na jeho tváři neklid a strach. Jakoby zbělal.

„Ano, jak vidím, zprávy se šíří rychle,“ šeptl.

„Hodně rychle. Rosalyn? To vážně? Nechci nic říkat, ale máš na víc,“ zašeptla. Jen zmučeně pozvedl ramena.

„Otec myslí, že to bude dobrý obchodní tah,“ ujasnil. Protočil jsem oči.

„Víš co? Kluci mě naučili jednu hru. Jmenuje se fotbal. Skočím pro míč a naučím tě ji!“ navnadil jsem ho. Stefan se zářivě usmál. Rychlým tempem jsem utíkal do mého pokoje, v batohu se ukrýval míč. Nebyl kulatý, vypadal trochu jako válec, ale z každé strany šel trochu do špičky.

Utíkal jsem na zahradu, kde na mne čekal Stefan. Hodil jsem mu míč, chvíli ho pozoroval.

„Jaká jsou pravidla?“ zajímal se. Najednou se otevřely dveře, v nich stály dvě ženy. Dvě neuvěřitelné ženy. Byly naprosto stejné. Stejně nádherné. Ztuhl jsem v pohybu.

„Na co jsou pravidla?“ zeptala se ta jedna. Druhá se na ni usmála.

„Přeci na to, aby se porušovala,“ objasnila to jako jasnou věc. Podíval jsem se na Stefana, který tak trochu taky ztratil řeč.

„To jsou slečny Pierceovy. Teď u nás bydlí. To je Katherine,“ ukázal na tu, která měla kudrnaté vlasy. „A to je Elena,“ ukázal na její dvojče, které pro změnu mělo rovné vlasy. Obě se usmály.

„Já jsem Damon,“ vykoktal jsem.

„Můžeme si taky zahrát?“ zeptala se Elena a usmála se na nás zářivě.

„Musím vás upozornit, že můj bratr je tvrdý hráč,“ prozradil šeptem Stefan. Katherine se usmála.

„My jsme tvrdší hráčky,“ šeptla Katherine a sešla po dlážděných schodech. Její sestra se také přidala. Prohlížel jsem si je detailně. Byly jiné. Krásnější, jestli jsem si kdy představoval anděla, tak jedině takto. Obě měly mušelínové šaty. Elena je měla tmavě červené a Katherine tmavě zelené. Eleně byly vidět ramena, což nebylo zvykem, na krku se jí pohupoval modrý náhrdelník. Katherine měla také obnažené ramena a na krku měla podobný přívěsek jako její sestra.

Nevím proč, ale měl jsem chuť alespoň jednu z nich políbit. Naštěstí jsem se ovládl.

„Prý jste bránil Jih, Damone,“ usmála se na mne Elena. Při tom ukázala své rovné bílé zuby. Lehce jsem přikývl.

„Eleno, chytej,“ křikla na ni její sestra. Viděl jsem, jak míč letí vzduchem. Myslel jsem, že míč nechytne, tak jsem ho chtěl chytit za ni. Ale ona byla rychlejší.

„Jste snad Elena?“ uchechtla se a hodila míč zpátky. Tentokrát ho chytil Stefan.

„Já jsem jenom měl pocit, že…“

„Že ho nechytnu,“ dokončila za mne se zářivým úsměvem.