Lexi's gift 1 • OurStories.cz ~ naše povídky

Do krásného Mystic Falls se nastěhovali noví obyvatelé a jak už to tak bývá, nic není jen náhoda. Jak se zamotají osudy lidí, upírů, vlkodlaků a čarodějů v tomhle nenápadném městečku?
Děj vychází z epizody The Descent, ale dál se bude ubírat vlastní cestou... Hezké čtení přeje Christinne

19.12.2012 (12:00) • Christinne • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 5× • zobrazeno 1041×

„Další detail, který činí Mystic Falls o poznání hrůzyplnější – Tyler Lockwood je vlkodlak.“

„Jakkoli se ti to bude zdát divné, tohle není legrace, Damone.“

„Ale no tak, barbie… To, že jsi málem posloužila jako svačina, taky ne.“

„O co ti jde? Proč za mnou zase lezeš? Máš něco na srdci? Nějaké další příkazy nebo zákazy?“ Doteď relativně klidný upír se své přítelkyni postavil do cesty a nepříjemně se jí zahleděl do očí.

„Jo. Drž svou roztomilou pusinku na zámek, jinak o ni přijdeš. Že ses vydala tomu psíkovi napospas a řekla o sobě pravdu, je tvoje věc, ale můj krk riskovat nebudeš,“ zavrčel, ďábelsky nadzvedl obočí a jak měl ve zvyku – otočil se k odchodu bez očekávání jakékoli reakce. Caroline zůstala stát a probodávala jeho záda zlostným pohledem. Nemohla se dočkat chvíle, kdy se její povaha probije přes všechnu její sebekontrolu a utrhne tomu pitomci hlavu.

„Jednou se vážně neudržím,“ řekla jen tak do prostoru a pokračovala v cestě.

První, na koho cíleně padl její zrak, byl Tyler.

„Ahoj,“ řekla prostě, když k ní došel.

„Ahoj,“ odpověděl. Nejsou ve všech knížkách a filmech jejich druhy nepřáteli? Tak proč ji nemohl dostat z hlavy?

„Jak se cítíš?“ Tahle holka – upíří holka – byla jeho jediným skutečným přítelem. Kdo ví, jak je to s tou válkou doopravdy?

„Už mi bylo i líp…“ přiznal se. „Všechno mě bolí a mám pocit, že nedokážu být sám sebou… Že už to prostě nikdy nebudu já…“ Při vzpomínce na minulou noc sebou nepatrně škubnul.

„Ale zvládl jsi to. Nikoho jsi nezranil, v pořádku ses proměnil zpátky. Příště to bude lepší. Naučíš se ovládat, celé se to urychlí, nebude to tolik bolet… Je hloupé to říkat a může to znít necitelně, ale zvykneš si,“ usmála se na něj ve snaze ho povzbudit.

„Nic z toho nevíš jistě,“ sabotoval Tyler její optimismus.

„Ne,“ souhlasila, „ale dneska…“ Její slova se k místu, kde stál Matt, nedonesla. Vycházel zrovna ze školy, když spatřil Caroline a Tylera. Zastavil se. Nebyl podezíravý a v podstatě ani žárlivý (na to byla odborníkem Caroline). Musel připustit, že poslední dobou jsou ti dva spolu častěji než dřív, ale proč z toho hned vyvozovat nějaké závěry? Nehleděl na ně, nepozoroval jejich rozhovor. Ne – chyběla mu. Po té nehodě se chovala divně a když se rozešli, zasáhlo ho to, ale po nějaké době to byla zase ona. Byla stejná jako dřív a Matt kolem ní nedokázal jen tak chodit a dělat, že k ní nic necítí. A tak tam stál, pozoroval ji a ve vteřině se rozhodl. Nebude čekat, jestli to nějak dopadne…

„Ahoj, vy dva,“ pozdravil je. „Můžu s tebou mluvit?“ zeptal se jí, když mu oba odpověděli na pozdrav. Tyler zdvořile odešel, aby jim nechal soukromí. A přestože jim vždycky jako páru fandil, odcházel s pocitem, který si neuměl vysvětlit.

„O nic nešlo, Matte, my jen…“

„V pohodě, usmál se, „já nic neříkám.“

„Fajn,“ usmála se Caroline zase na něj. „Takže, děje se něco?“

„Jo, no, víš… Nelíbí se mi, jak to teď mezi námi je. A vím, že to já se rozešel s tebou, ale nechci to tak… Já…“ nedořekl a políbil ji.

„Nemůžeš… To…“ Caroline nevěděla, co má říct. Jak se má zachovat? Úplně ji tím zaskočil. Co teď? Promiň, Matte, ale rozešel ses se mnou a je to tak i lepší, protože jsem upír a nechci tě omylem zabít?

„Ale Caroline…“ snažil se Matt něco říct.

„Prostě ne, jasné?“ utnula ho rázně. Zůstal tam stát, zíral za ní a snažil se pochopit, co na tom bylo tak špatně.

„Sakra!“ zandávala Caroline, když odcházela pryč od zmatku, který Matt způsobil. „Ou! Promiň, nedávala jsem pozor,“ omlouvala se dívce, do které ve svém rozrušení vrazila.

„To nic,“ pokrčila dívka rameny. Caroline si ji prohlédla a byla si stoprocentně jistá, že ji ještě nikdy neviděla. „Trable s klukama?“ zeptala se a vyrušila tak Caroline z přemýšlení.

„Co?“

„Zaslechla jsem… Já jen, ach,“ svěsila ramena a plácla se do čela, „promiň, nic mi do toho není.“

„Ne, to nic,“ zareagovala Car konečně. „Jo, někdy je to s nima těžký. Nezlob se, že se tak ptám, ale ty jsi?“

„Grace,“ odpověděla neznámá. „Přistěhovala jsem se včera, šla jsem omrknout nový domov a skončila jsem tady,“ vysvětlila a rozhlédla se kolem sebe.

„Aha, no, v tom případě: Vítej v Mystic Falls,“ přivítala novou obyvatelku s úsměvem a podávala jí ruku.

„Díky,“ přijala ji Grace. Jakmile se jejich ruce dotkly, ucítila Grace něco zvláštního, ale netušila, co to je. Možná statická elektřina… Tak to nechala být.

„Mohla bych tě tu trochu provést, kdybys chtěla,“ navrhla Caroline, přičemž se ozvala její stará povaha a navíc se tím naskytla šance odpoutat se od martyria s Mattem.

„Moc ráda,“ souhlasila Grace. Caroline se jí zdála milá a přátelská. Hodně se jí ulevilo, že narazila na někoho takového. „Ehm, tak ještě jednou a trošku konkrétněji… Jsem Grace Mallenová a bydlím se svým bratrem na Maple street.“

„Tak s bratrem, hm? Já jsem Caroline Forbesová a tohle kouzelné místečko, kam jsi zabloudila, je naše nadevše milovaná škola. Zrovna jsi vpadla na každoroční barbecue party. Nechci se chlubit, ale tyhle akce mám většinou na povel, protože jsem jediná, kdo plně rozumí významu slova fantastický." Obě dívky se pak rozesmály. Caroline prováděla Grace malebným a zdánlivě klidným Mystic Falls, povídala o oblíbených místech a lidech a Grace její vyprávění nadšeně poslouchala.

„Víš ty co? Večer udělám seznamovací párty v Grillu. Musíš poznat moje přátele, co ty na to?“

„V Grillu?“

„Jo, Mystic Grill – oblíbená zašívána teenagerů i dospělých.“

„Zní to skvěle, už se těším.“

„Fajn, takže v sedm? Vyzvednu tě, chceš?“ Caroline dobře věděla, kde je Maple street. Jak to, že si Elena nových sousedů nevšimla?

„To bude bezva,“ souhlasila Grace, celá rozzářená z jejich rozhovoru a z prohlídky města. Caroline měla z nového přírustku ve městě radost a zrovna tahle slečna se jí velice zamlouvala. Vůbec si neuvědomila, kolik toho vyzradila úplně cizí holce. Ani nepomyslela na to, proč je jí s ní tak dobře…

„Tak ve tři čtvrtě na sedm, ano? Fajn, domluveno. A Leo je samozřejmě taky zvaný. Nebo líp – účast starších bratrů povinná.“

„Tak jo, zatím se měj,“ rozloučila se a odcházela směrem, který jí poradila Caroline coby nejkratší cestu k jejímu domu.

„Ty taky,“ zavolala upírka za Grace a už držela v ruce telefon.

„Už máš vybaleno?“ ozval se za Leonardem hlas jeho sestry.

„Ani jsem tě neslyšel přijít,“ zareagoval trochu polekaně. „Jo, už to mám.“

„Bezva, večer jdeme na mejdan,“ usmála se a zamířila do svého pokoje.

„Na mejdan?“ opakoval nechápavě.

„Ano, byla, teda, byli jsme pozváni na mejdan na přivítanou. Taková “Welcome party“, chápeš?“

„Ne,“ zamračil se. Jak se Grace dokázala tak rychle seznámit v úplně cizím městě? „Kdo nás zve?“ snažil se z ní vyždímat nějaké informace.

„Caroline Forbesová, fakt milá holka…“

„Hm, fajn, já nejdu.“

„Ale no tak! Leonarde! Bude to bezva… A navíc, Caroline říkala, že účast starších bratrů je povinná.“

Leo pochodoval po domě, sbíral krabice a Grace všude za ním jako ocásek. Přemlouvala, máchala rukama, škemrala, nadávala…

„Tak jdi sama,“ prohlásil nakonec, když byly všechny krabice uklizené.

„Děláš si srandu?“ zamrkala Grace.

„Jo. V kolik se mám chystat?“

„Ty jsi poklad!“ vykřikla a skočila mu kolem krku. „Ve tři čtvrtě na sedm budeš jako ze škatulky, jasný?“

„Damone…“

„Eleno,“ kývl jakoby na pozdrav, ale ani se na ni nepodíval.

„Myslela jsem, že jsi s Rose. Jak je jí?“

„Myslela jsi špatně,“ řekl prostě a mířil k baru. Elena okamžitě pochopila. Rose zemřela. Chtěla za ním jít, ale někdo ji zastavil.

„Zvládne to sám…“

„Jak to může zvládnout sám, Stefane?“

„Prostě ho nech… Jen bys ho naštvala a pak by provedl nějakou hloupost. Věř mi, Eleno.“

V ten moment vešla do Grillu Bonnie, pohledem našla Elenu a vydala se k ní.

„Čau,“ pozdravila svou nejlepší kamarádku i jejího přítele. „Ví tady někdo něco víc než já, nebo vás sem Caroline taky nadirigovala bez vysvětlení?“

„Buď klidná, nejsem o nic moudřejší než ty…“

„Něco se děje?“ ptal se Stefan.

„Myslím, že ne… Spíš to vypadalo, že má Caroline zase náladu na zábavu. Kdyby se něco dělo, šla by nejdřív za tebou,“ žertovně do svého upíra šťouchla.

„Hej,“ přerušila Bonnie Elenin smích, „co je mu?“ Stefan i Elena se otočili směrem, kterým se Bonnie dívala, a spatřili Damona s lahví v ruce.

„Jo, tohle…“ Elena se dala do stručného vysvětlování.

„Všichni řekněte: Ahoj Grace, ahoj Leo!“ ozval se najednou ode dveří veselý hlas. „Kde sakra vězí Tyler? Fajn… Lidičky, představuji vám čerstvé obyvatele Mystic Falls – Grace a Leonard Mallenovi.“

Grace byla nadšená. Caroline představovala své přátele a jí to přišlo, jako by sem patřila odjakživa. Zato Leonard byl ostražitý. Začalo to už ve chvíli, kdy se u jejich prahu objevila Caroline. Někdo ale dokázal jeho obezřetnou skořápku prolomit.

„Ráda tě poznávám, Leo,“ podávala mu ruku Bonnie a krásně se při tom usmívala. Co na tom, že jeho sestra musela okamžitě natrefit zrovna na upíra? S tak krásnou čarodějkou se ještě nesetkal a jakmile se jejich ruce dotkly, věděl, že díky ní bude jeho sestra v bezpečí, i když ji nebude mít neustále na očích.

„Takže,“ začal Stefan vyslýchat, „odkud jste přijeli?“

„Richmond,“ odpověděl Leo.

„Nazdar, lidi,“ pozdravil Matt, když se po několika minutách odhodlal dojít ke stolu, u kterého byla i Caroline, a dělat, jako by se dopoledne nic nestalo. Málem si ani nevšiml, že je mezi nimi někdo nový… Až když se Grace otočila. Její vlasy byly jako záblesk světla zapadajícího slunce. Ta barva často přitahovala pozornost – nebyla to ani hnědá, ani zrzavá…

„Ahoj, Matte, tohle jsou Grace a Leo,“ probrala ho z úžasu Bonnie, která seděla nejblíž. I ona cítila z Leonarda něco zvláštního, ale na rozdíl od něj to nebyla schopna vysvětlit. Neměla takové zkušenosti, aby poznala, že proti ní sedí jiný čaroděj. Jediné, co měla, byl ten pocit. To tušení, které nemohla s jistotou potvrdit.

Nakonec dorazil i Tyler a společnost se po celý čas nenuceně přerozdělovala na různé celky podle tématu. Leo nebyl dvakrát výřečný, dokud se k němu nepřitočila Bonnie, která z něj pár kloudných vět vytáhla. Grace se náramně bavila a nemohla tomu uvěřit. Připadalo jí to tak neskutečné… Tak rozdílné od života, který vedla předtím. Ale to by nikdo z nich nepochopil…

Tu hloupou veselou sešlost pozoroval pár ledových očí s nemalým znechucením.

„Taková idylka…“ ušklíbl se Damon a dopil obsah lahve, kterou držel v ruce. V tuhle chvíli neměl náladu vlastně na nic. Chtěl se odpoutat od toho, co proti své vůli stále cítil. A do toho přijde ta banda děcek s růžovými brýlemi, přes které pozorují svět. Rozhodl se trávit tenhle stav někde jinde. Za prvé ho bar začínal nudit a za druhé už ten pohled na svého bratra a hlouček veselých tvářiček nemohl vystát. S patřičným zaduněním postavil prázdnou flašku na barovou desku a rázným krokem odcházel.

Grace zachytila Elenin i Stefanův pohled, když Damon odcházel.

„Kdo je to?“

„Můj bratr…“ hlesl Stefan.

„Co mu je? Vypadal, jako by nás nejradši roztrhal na kousky.“ Na to se Elena jen hořce uchechtla.

„Půjdu za ním,“ rozhodla se a přistrčila Stefana ke Grace, aby ji zabavil a ona v tom nemohla dál šťourat. Kupodivu se Damon zastavil jen pár kroků od Grillu, sedl si na lavičku a hleděl do tmy.

„Damone,“ oslovila ho Elena tónem, kterým se mu snažila domluvit.

„Nech si to, já vím.“

„Víš co?“

„Znám tě, Eleno. Vím, cos mi přišla říct. Ušetřím ti čas – vrať se dovnitř, bav se a mě si nevšímej.“ Vstal a chtěl odejít, ale ona ho nenechala. Chytla ho za rukáv a když se otočil, hleděla mu beze slov do očí a čekala.

„Taky tě znám…“ řekla po chvíli toho očního kontaktu. Nakonec to Damon vzdal a posadil se zpátky. „Vím, že tohle je tvůj způsob, jak se s tím vyrovnat, jenom se netvař, jako by to nebyla pravda. Nesnaž se nám vnutit ten obrázek, že tě to nezasáhlo… Ten dojem, že je ti ukradený celý svět…“

Bylo ticho. Minutu, dvě, pět? Elena očekávala reakci a Damon se snažil nevyletět z kůže. Jedna jeho část chtěla Elenu poslechnout, ale ta druhá chtěla řvát a ničit. Aniž by se ukázalo, která z těch dvou vyhraje, znovu vstal, řekl: „Dobrou noc,“ a odešel.

Ve chvíli, kdy dorazil domů a všudypřítomné ticho rušilo jen praskání ohně v krbu, došlo mu, co bylo středem toho neobvyklého veselí. Jak ji mohl přehlédnout? V myšlenkách ji viděl tak jasně, jako by stála přímo před ním. Ty zvláštní vlasy… A ty krásné studené oči…

„Co jsi zač?“ řekl tiše a stále dokola se mu vybavoval obraz neznámé dívky.

Autor: Christinne, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction