Legie legendárních I • OurStories.cz ~ naše povídky

Ti nejlepší z nejlepších se pod vlivem situace rozhodli držet při sobě jako pevný řetěz. Lidé se zvláštními schopnostmi, prapodivná stvoření i mýtické bytosti. Společně trénují pro boj proti útlaku. Válčí za svobodu. Brány Legie legendárních jsou otevřeny.
Sona se přidává k Legii, protože pouze tam mohou porozumět jejím zvláštním schopnostem a pomoct jí je rozvíjet. Jako malou ji našli u prahu domu se zvláštním nástrojem. V sirotčinci si byli jisti, že se jí brzy někdo ujme, ale opatrovníci stále nepřicházeli. Několikrát se pokoušeli nástroj prodat, zničit, nebo jakkoliv odstranit, ale vždy marně. Různými cestami se vždy vrátil před dveře sirotčince. Všichni přesvědčeni o Sonině genialitě utrpěli šok, když zjistili, že děvče není tiché kvůli složitým myšlenkovým pochodům, ale je celkově němé a neschopné vydat jakýkoliv zvuk.
Když se žena jménem Lestara Buvelle dozvěděla o nástroji, vydala se k sirotčinci, kde jí jej ukázali. Okamžitě Sonu adoptovala. Pod jejím vedením Sona objevila silné pouto mezi ní a nástrojem, kterému Lestara říkala 'etwahl'. Když hrála, tak hudba zklidnila a zachvěla srdce lidí kolem sebe. Snadno manipulovala s city svých posluchačů, a to vše bez jediného vyřčeného slova.

28.07.2013 (18:00) • DaisukeHideki • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 1× • zobrazeno 949×

EDIT: Článok neprešiel korekciou!

Legie legendárních

část I

To bylo poprvé, co spatřili Sonu. Dívka stála bez pohnutí a nevydala ani hlásku. Mírný letní vítr si pohrával s jejímidlouhými vlasy, uvázanými do dvou ohonů jištěných sponami, a vmetal jí je do vlídného obličeje. V očích se jí odrážela nervozita z nového prostředí. Z němých rtů si odendávala nezkrotné tyrkysové prameny. Co ale upoutalo pozornost okolí jako první byl prazvláštní nástroj vznášející se jí u pasu. Snad připomínal harfu, možná klavír, celý vyvedenýve zlaté barvě. Zdoben byl tepanými houslovými klíči a mocnými křídly na koncích. Celý jemně vibroval pod nátlakem světýlkujících modrých strun, natažených po jeho vnitřní délce.

Tu se ze zadu vynořila vysoká rudovláska, rázným krokem a s rukou položenou v bok, jako by chtěla upozornit na kožený opasek, na němž visely dvě mohutné zbraně z bronzu. Skeptický pohled na její tváři byl zastíněn koženým pirátským kloboukem, padajícím jí do čela. Její pohyby postrádaly ženské ladnosti, spíš by se daly přirovnat k pumě na lovu. I takovým pohledem si Sonu měřila.

„Podpora,'' odfrkla jedovatě, poté si odplivla na sluncem vysušenou zem.

„Kdo mi vysvětlí, jak tahle holka může podporovat? Až půjde do tuhýhom, tak nás flákne tou hračkou, aby nám zkrátila utrpení?''

Z davu se ozýval tlumený smích doprovázený šeptáním.

Jen chorá mysl soudí bez poznání. Kde by skončilo lidstvo, kdyby bylo zavrženo dřív, než se stačilo naučit mluvit a myslet, vykonávat a potřebovat, milovat a nenávidět? I ono mělo možnost projevit se a obhájit své skutky. Nestalo se vzorným, ale jeho světlé chvilky způsobují radost.

„Ale notak, Miss Fortune, zahoď na chvíli ten pesimismus,'' ozval se zvláštní, veselý hlásek. Na dospělého snad moc pisklavý, ale dětskému se podobal jen pramálo, nebotˇ nebyl jako žádné z dětí, které zatím Sona slyšela. Ze zástupu vyběhl malý tvoreček, vysoký člověkunad kolena. Šel vzpřímeně po dvou nohách lidské stavby. Na velké chlupaté hlavě se mu houbal zelený klobouček a zvýrazňoval roztomilé křeččí rysy.

„Běž si cpát zrní do huby, Teemo,'' odbyla ho rudovláska a zabořila si do boku i druhou ruku. Teemo poposkočil na místě a zamával rákosovou foukačkou. Vousky se mu potuleně zamihotaly.

„Tvá sladká slova mě vždy zahřejí u srdce. Co kdyby jsme tuto rozkošnou konverzaci odložili na později a místo toho ji otestovali na cvičišti?''

Miss Fortune svraštila obočí a přimhouřila oči, načež krátce přikývla.

„Já, Teemo, Diana, Katarina a Sona proti Mundovi, Lux, Volibearovi, Ezrealovi a Nidalee.''

Možná, že jsem očekávala lepší přijetí. Samozřejmě nic ve smyslu otevřené náruče a vřelých úsměvů.

Cvičištěm je nutno rozumět obrovskou plochu přírody, ohraničenou mohutnou zdí. Po jejích obvodech se táhly dvě dlouhé cesty, zvýrazněny světlým pískem, stejně jako jedna uprostřed. Mezi nimi bujela vegetace a ozývaly se prazvláštní zvuky. Na každé z lajn stály čtyři zděné věže, vypadající poklidně. Dvě byly označeny fialovým fáborkem, dvě modrým. Naprosti sobě, jako spojiště cest, stály dvě základny, zcela stejné. Z jedné na druhou bylo vidět pouze mlžně, vzdálenost mohla být i více, než kilometr. Tu stály další tři věže, u každého vchodu k cestě jedna. Další dvě zaterasovaly vchod na žhnoucí fialový krystal, osvětlující celou plochu základny.

Na dlaždicemi vystavěné ploše se objevilo pět postav, plně vyzbrojených. Sona udělala několik kroků vpřed ke krystalu, jehož fialové světlo se odráželo na jejím obličeji. Nebylo natolik ostré, aby ji oslepilo, spíš působilo tlumeně. Teemovo k ní doskákal, tak potichu, že to prve téměř nezaregistrovala.

„ Vidíš tadydlencty lajny? Pojmenuj si je 'dole' 'uprostřed' a 'nahoře'. Uprostřed je asi nejdůležitější místo, protože přes tudy se skupiny snaží dostat na základnu druhých, ale ze začátku tam bude jen jeden člověk, u nás Katarina. Dávej si pozor na věže s modrými fáborky, budou se do tebe trefovat a to celkem bolí. Chrání základny svého týmu, ale je důležité je zničit. Brzy se z krystalu vynoří umělí bojovníci, říkáme jim minionové. Jsou řízeni strojově a nejsou živí. Budou tě chránit před věžemi. Půjdeš dolů s Miss Fortune, chraňte naše věže dole a snažte se zničit ty jejich. Já půjdu nahoru s Dianou.''

Snažila se vstřebat veškeré informace, ale nebyl jí dán dostatek času. Pár sekund poté, co Teemo domluvil se všichni rozběhli tak, jak bylo řečeno. Rudovlasá Miss Fortune se rozutekla dolů rychlostí jaguára. Pod nohama se jí tvořila písečná mračna, jak vždy půdu rozvířila dopadem boty. V pohybu vyndala obě zbraně z pouzder a pohotově jimi mířila před sebe. Sona nebyla ani z poloviny natolik rychlá, ač se s ní snažila držet tempo. Slunce ji pálilo do zad.

Zastavily se až u věže s modrým fáborkem, o kterou se Sona opřela a vydýchávala se. Nemohl jí uniknout pohled Miss Fortune. Něco jako 'já to říkala', plný pohrdání. Zamířila do blízkého křoví a vystřelila. Zevnitř se ozvalo zasyčení a s prasknutím vyskočila postava, držíc se za paži s rýhou po kulce. Blonďatý chlapec si odplivl na zem. Z ruky mu vyletěla žhnoucí koule, pulzující energií a roztříštila se o zeď jen několik milimetrů od hlavy mé spolubojovnice.

„Ale notak, Ezi, chovej se trochu jako gentleman,'' napomenula jej s hraným výchovným tónem.

„Gentlemansky se chovám k dámám, ne fúriím, jako jsi ty.''

A v tu chvíli to začalo. Miss Fortune zběsile vystřelovala jednu kulku po druhé, v intervalu stejně rychlém a překvapujícím, jako byl její běh. Ezreal vypadal, že její útoky zná příliš dobře, většině se vyhýbal a stíhal při tom útočit svými koulemi. A potom se Miss nezvládla jedné vyhnout. Byla natolik zabraná do úšklebků a manévrování se zbraněmi, že nezpozorovala útok z druhého křoví, do kterého se Ezreal schoval. Oblečení se chvíli škvařilo, načež zanechalo rozšklebenou ránu na jejím plochém břiše. S heknutím zakolísala.

Bylo to spíše intuitivní, než nějak účelně mířené. Soniny prsty se začaly míhat po strunách. První tóny se zachvěly ve větru a protivník zkoprněl, neschopen pohybu či slova. S dalšími tóny proudila do těla Miss Fortune nevídaná úleva. Bolest pomalu mizela a rána se zocelovala. Kůže znovu srůstala.

Podpora - Hrdina se schopnostmi, které jsou ku pomoci ostatním. Bojují zpravidla na dálku a fungují na manu.

Tank - Hrdina využívající boje z blízka, oplývající fyzickou silou. Upřednostňuje boj na blízko.

Chodec - Hrdina boující po celé mapě. Pohybuje se mezi lajnami a ničí bytosti ve vegetaci. Využívá boje na blízko a střední vzdálenost.

Magik - Hrdina vyžívající převážně magii, bojuje na dálku.

Bojovník - hrdina používající v boji zbraně s účelem co největšího útoku. Boj z různých vzdáleností, někdy kombinováno s magií.

Autor: DaisukeHideki (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction