OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Krevní pouto - Prolog + 1. kapitola

24.12.2013 (13:00) • Devi • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 2× • zobrazeno 701×

Když běžela lesem, slyšela jen svůj vlastní dech a občasné zapraskání seschlých větví. Mnohým by se mohlo zdát, že tam byla úplně sama. Opak byl ovšem pravdou. Utíkala tak rychle, jak jí to jen nohy a plíce dovolily. Jenže s bodnou ranou v podbřišku to nebyla nijak závratná rychlost. Musí se vzchopit, musí jít dál. Závisí na tom až příliš mnoho životů.

Neslyšela ho, ale věděla, že už je blízko. Je jen otázkou času, kdy ji chytí. No tak, snaž se, utíkej, ještě kousek. Prosím!

Ucítila, jak ji popadl za nohu, a ona neudržela rovnováhu. Tvrdě dopadla mezi větve a pařezy. Překulila se na záda a pohlédla mu do očí. Pak už byla jen tma…

1. kapitola

Ozval se hlasitý výstřel a mrtvolně bledá postava se rozplynula. Dean Winchester se pomalu zvedal ze země a oprašoval si koženou bundu.

„Dobrý načasování, bráško,“ zamumlal a otřel si krev z nateklého spodního rtu.

„Já jsem nestřílel,“ upozornil ho Sam a obezřetně se rozhlížel kolem.

„Myslela jsem, že si svoje zadky hlídáte líp,“ ozvalo se za nimi a z nízké zídky seskočila štíhlá hnědovláska.

„My se známe?“ utrousil kousavě starší z bratrů.

„No to bych řekla,“ usmála se dívka a rozhodila rukama.

„Danielle?“ zkusil Sam a v očích mu problesklo poznání.

„Bingo, Same,“ rozesmála se jmenovaná a vrhla se mu do náruče.

„No páni, kolik to je let? Pět?“

„Vlastně šest,“ odpověděla mu a v očích jí probleskl stín smutku. Rychle však své emoce opanovala, obrátila se na Deana a taky ho objala.

„Vyrostla jsi,“ poznamenal.

„Ano, to dělá většina lidí, že během šesti let vyroste, Deane,“ upozornila ho.

„Vidím, že ze svého sarkasmu jsi nevyrostla,“ ušklíbl se.

„Chápej, nechtěla jsem tě zklamat,“ zakřenila se na něj a oprášila mu zbytky prachu z košile.

„Kde jsi nechala Faye?“ zeptal se jí Sam. Úsměv jí během vteřiny ztvrdl a zakroutila hlavou.

„To je na delší povídání, nejdřív vyřídíme toho ducha,“ odpověděla a vydala se ven ze skladiště.

„Kam jdeš?“ zavolal za ní Dean. Za chůze se na něj otočila s jiskřičkami v očích.

„No přece na hřbitov.“

ooOoo

„No, musím uznat, že ses vážně hodně zlepšila,“ poznamenal Dean a napil se svého piva. Seděli zrovna v jednom bistru a k snídani se cpali hranolky a pivem.

„Dík, řekněme, že jsem k tomu byla přinucená,“ odpověděla mu a namočila si hranolek do kečupu.

„Danielle, moc rád tě vidím, ale něco se děje, že ano? Jen tak bys za námi nepřijela,“ začal Sam, který si ji pozorně prohlížel. Brunetka je sjela oba pohledem, napila se a podívala se do stolu.

„Nemyslete si, prosím, že za vámi jdu jen proto, že něco potřebuju. Chtěly jsme se s vámi s Faye spojit už dávno. Jenže se něco stalo. Daly jsme si s Faye měsíční pauzu, musela jsem se postarat o babičku a Faye zase chtěla do Vegas. Ale před týdnem mi od ní přišel mail. Že se něco děje, něco velkýho, a ať za ní okamžitě přijedu do Portlandu. Samozřejmě jsem hned vyrazila a snažila se jí dovolat, ale házelo mě to do hlasovky. Přes satelit jsem zjistila, kde se nachází, ale pokoj v motelu byl prázdný. Zůstal tam jen její telefon. Faye by na mě počkala, muselo se jí něco stát,“ dokončila své vyprávění a v očích měla slzy.

„Pomůžeme ti ji najít,“ slíbil jí Sam a konejšivě ji objal okolo ramen.

„Děkuju,“ vzlykla Danielle a rychle si otřela slzy. Za pár okamžiků už na ní nebyly poznat stopy chvilkové slabosti.

„Máš ještě klíče od toho motelu v Portlandu?“ zeptal se jí Dean.

„Jasně že mám. Ten pokoj jsem pronajala na týden, abych měla jistotu, že najdeme všechny možné stopy,“ ujistila ho hnědovláska.

„Tak fajn, jedeme.“

„Jen si vezmu pár věcí z auta,“ zamumlala Danielle, hodila na stůl pár bankovek a vyrazila ven. Čekal tam na ni její miláček, černý Range Rover. Sam obdivně zahvízdal.

„Kde jsi k tomu, prosím tě, přišla?“ zeptal se jí Dean a prohlížel si auto ze všech stran.

„Nejste jediní, kdo využívá falešné kreditky,“ zamumlala a strčila mu do ruky menší krabičku. Když ji pozorně prozkoumal, byla plná falešných občanek, pasů a průkazů s Daniellinou fotkou. Vytáhl jeden z průkazů FBI a nadzvedl obočí.

„Agentka Jessie Sweetová. Ou, jak sladký,“ zasmál se. Sam se mu podíval přes rameno a taky se uculoval.

„Polib mi,“ prskla bruneta a zmizela v útrobách velkého auta. Když vylezla ven, byla ověšená batohem a dvěma taškami.

„Ty jsi vážně ženská, kam si myslíš, že to všechno narveme?“ brblal Dean a převzal od ní zavazadla.

„Ještě zbraně,“ upozornila ho a přemístila se ke kufru.

„Zbraně nepotřebuješ, Dan, máme jich dost,“ namítl Sam, ona ho však neposlouchala.

„Vsadím se, že takové ne,“ řekla a otevřela tajné dno kufru. Bylo plné zbraní proti příšerám, všechny ovšem měly poněkud moderní vzhled a krásně se leskly.

„Tos vykradla federály?“

„Kdepak, všechno to jsou mnou navržené zbraně. Zapomněla jsem se vám zmínit, že jsem loni odpromovala. Obor fyzika – chemie,“ zašklebila se Danielle a vychutnávala si pohledy obou bratrů.

„Kdo by to byl řekl, z malé Danny je vědátor,“ zakřenil se Dean a vzal pár zbraní. Když konečně naložili vše potřebné, Danielle své auto zamkla a klekla si k zadnímu kolu. Chvilku se vrtala v podvozku a pak rychle vyskočila. Zaplula na zadní sedadlo a hned jak vyjeli, vytočila známé číslo.

„Bee? Tady Danielle. Potřebuju, abys mi vyzvedla auto. Adresu ti pošlu, klíče máš tam jako obvykle. Zatím.“ Zaklapla telefon a strčila si ho do kapsy.

„Ty máš i odtahovou službu?“ divil se Sam.

„Samozřejmě, přece nenechám svého miláčka stát někde na parkovišti před bufetem,“ zabrblala brunetka odpověď. Neviděla to, ale Sam jen s úsměvem protočil oči.

„Tak, Deane, pusť tam něco od AC/DC. Věky jsem je neslyšela.“

ooOoo

„Říkala jsem to, žádné stopy tady nejsou,“ povzdechla si Danielle, když znovu prohledali motelový pokoj.

„Ten telefon jsi našla kde?“ zeptal se jí Sam a posadil se na jednu z postelí.

„Byl tam v tom nočním stolku,“ řekla a ukázala na malou skříňku mezi lůžky.

„A co třeba paměťová karta?“ napadlo Deana a začal kuchat telefon. Danielle k němu hned přiskočila a pomohla mu vydolovat maličký kousek plastu. Sam zatím vytáhl z tašky notebook, a když mu bratr podal paměťovou kartu, obratně ji připojil k počítači.

„Tak co?“ zeptala se netrpělivě Danielle a sedla si vedle něj.

„Je tu jen jeden soubor, ale bude chvilku trvat, než se mi ho podaří otevřít,“ zamumlal Sam a přitom nespouštěl oči z monitoru. Danielle sebou praštila na matraci a zavřela oči. Cítila, jak se postel lehce zhoupla, a věděla, že Dean si sedl vedle ní.

„Jak dlouho ti to ještě potrvá?“ zeptal se bratra.

„Je to zavirované, bude to trvat několik hodin,“ odpověděl mu Sam a mezi obočím se mu vytvořila malá vráska.

„Tak se trochu prospíme. Danielle je unavená,“ řekl rozhodným hlasem.

„Nejsem,“ odporovala mu a na důkaz svých slov se vymrštila do sedu.

„Dean má pravdu, Dan. Skočím nám do obchodu pro něco k jídlu.“ Sam odložil počítač na stolek a oblékl si bundu.

„Fajn,“ souhlasila nakonec Danielle a vyhrabala si z tašky ručník a čisté oblečení. „Dám si sprchu,“ oznámila Deanovi, když za Samem zapadly dveře.

„Chceš společnost?“ zeptal se jí starší z bratrů a z očí mu lítaly jiskřičky.

„Jsi pako,“ zabrblala Dan a zmizela v koupelně. Za chvilku už nechala proud teplé vody, aby jí stékal po obličeji a dál po těle. Bylo to tolik příjemné a osvobozující. Jako by z ní ta horká voda mohla smýt všechny problémy a strach o Faye. Kde jen mohla být její starší sestřička? Žije ještě vůbec? Jistěže žije, ty hloupá. Na takové věci ani nemysli.

Otevřela oči a sáhla pro svůj sprchový gel s vůní jahod. Hladil její hebkou kůži a aroma se neslo celou koupelnou. Pára z horké vody už stihla zahalit do mlhy sklo sprchového koutu a Danielle prstem načmárala na stěnu kytičku.

„Jsi jak malý dítě,“ zamumlala sama k sobě a jedním pohybem ruky obrázek smazala. Když však zvedla hlavu, všimla si, že je těsně pod koncem skleněné desky nakreslený malý obrácený trojúhelník. Pozorně se na něj zadívala a v tu chvíli si uvědomila, že něco není v pořádku.

Voda, která vytekla ze sprchy, přestala odtékat a sprchový kout se rychle plnil vodou. Pokusila se otevřít dvířka, ale nešlo to. Voda rychle stoupala, už ji měla po prsa. Zachvátila ji panika. Měla totiž strach z hluboké vody. Začala tlouct na sklo, ale najednou ji popadly něčí ruce a začaly ji stahovat pod hladinu.

„Deane! Po… pomoc!“ snažila se křičet, ale její hlas se ztrácel v šumu tekoucí vody. Bránila se těm slizkým rukám, ale neměla nejmenší šanci. Naposledy se zhluboka nadechla a ruce ji definitivně stáhly pod hladinu.

Bojovala s nimi, snažila se vyprostit z toho sevření. Jediné, čeho tím však docílila, bylo její vysílení. Pomalu jí odcházely od úst bublinky vzduchu a dostavovala se uklidňující a přesto tíživá tma. Ať už je to cokoliv, vyhrává to na plné čáře.

Ozvala se tlumená rána a najednou ji strhnul proud vody. Slizké ruce byly ty tam a ona se válela nahá na mokré podlaze plné střepů.

„Už je to v pořádku, Danny. Už je to dobrý,“ šeptal jí známý hlas do ucha a objaly ji pevné ruce, ve kterých se cítila bezpečně. Nemohla se nadechnout, vykašlala hodně vody. Když se její srdce trošku uklidnilo, stiskla Deanovy paže a snažila se zhluboka dýchat. On ji hladil po vlasech a v promočených šatech seděl u ní. Podívala se mu do očí a všimla si, jak ji skenuje pohledem. Uvědomila si, že ze sprchového koutu vyplavala v Evině rouše.

„Deane!“ vyhrkla a hbitě se vymrštila pro ručník. Ten byl sice úplně mokrý, ale alespoň zakryl to, co mělo být jeho očím skryto. Ten se jen uculil.

„To mi ani nepoděkuješ za záchranu života?“

„Debile!“ zavrčela a odkráčela do pokoje.

Autor: Devi, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Krevní pouto - Prolog + 1. kapitola: