OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Krevní pouto - 2. kapitola

05.01.2014 (15:00) • Devi • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 3× • zobrazeno 584×

„Takže tě něco popadlo? Byl to duch, nebo démon?“ vyptával se Sam Danielle, která seděla schoulená na posteli a držela si chundelatou deku co nejblíže k tělu.

„Myslím, že to byl spíš duch. Ale nic jsem neviděla. Pamatuju si jen ty slizký ruce,“ odpověděla mu a při vzpomínce na své večerní randíčko ve sprše se otřásla.

„Nevšimla sis něčeho zvláštního?“ vyptával se Sam pořád dál.

„Same, už nějakou dobu tyhle mrchy lovím. Kdybych si všimla něčeho divnýho, řeknu ti to. Tak, prosím tě, nedělej, jako bych byla jen nějaká…“ Zarazila se a zavřela oči. „Vlastně… Než se začala zvedat ta voda, na stěně sprchového koutu byl do páry nakreslený obrácený trojúhelník.“

„Myslíš jako znamení vody?“ vyhrkl Dean a přestal si pohrávat s kapesním nožem.

„Jo, přesně tak to vypadalo,“ potvrdila Danielle a přesunula se k Samovi, který už datloval do notebooku.

„Vypadá to na někoho, kdo se tady v okolí utopil,“ přemýšlel Dean nahlas.

„To ano, ale nikoho jiného to tady zatím nepotkalo. Začalo to až s naším příjezdem,“ oponovala mu Danielle.

„Dan má pravdu a kromě toho, duchové jen tak nekreslí po zdech znamení vody. S něčím takovým jsme se ještě nesetkali,“ souhlasil Sam a dál kontroloval internet.

„Tak co to, kruci, bylo? Myslíte, že to mohlo unést Faye?“ vyhrkla Danielle a začala pochodovat po pokoji.

„To si nemyslím, zůstaly by tu její věci,“ namítl Dean a poklepal na místo vedle sebe, aby si brunetka sedla. Když tak učinila, konejšivě ji objal okolo ramen.

„Tady něco mám,“ řekl najednou Sam a podal jim počítač. „Andrea Willisová, utopená v roce osmdesát osm. Údajně ji zabila její sestra, ale tělo se nikdy nenašlo.“

„Žije ještě ta sestra?“ ptal se Dean, Danielle však jen třeštila oči na článek.

„Ano a žije stále v tomhle městě. Za vraždu sestry nebyla nikdy odsouzená. Nebylo tělo, nebyly důkazy. Dan, co se děje?“ zeptal se Sam, když si všiml, jak je jejich kamarádka zaražená.

„Ona… ona zemřela 10. ledna osmdesát osm. Ve stejný den i rok, kdy jsem se narodila,“ zašeptala a dál se dívala na fotografii pěkné usměvavé černovlásky.

„A máme tu spojitost mezi tebou a Andreou,“ řekl vítězoslavně Dean a Danny ho zpražila pohledem.

„Proč ale nezabila svoji sestru?“

„A co znamenal ten znak vody?“

„To zjistíme ráno, trochu se konečně vyspíme,“ rozhodl Sam a nevšímal si Danielliných úšklebků.

„Fajn,“ zamumlala otráveně a zalezla si do jedné z postelí. Sam nasypal sůl před dveře i před okno a lehl si do druhé postele. Dean zhodnotil situaci a začal se cpát vedle Danielle.

„Šoupni se trošku,“ škemral. Danielle se na něj podívala pohledem, který jasně naznačoval, co si o jeho nápadu myslí.

„Spadl jsi z jahody? Nestačilo, že jsi mě viděl nahou, teď se ještě rveš do mojí postele?“

„Nebuď citlivka,“ odpověděl jí s širokým úsměvem ve tváři. Danielle se trošku posunula a v momentě, kdy si k ní Dean lehnul, ho shodila z postele.

„Au!“ zavrčel a třel si bouli na hlavě.

„A pak kdo je tu citlivka,“ zakřenila se Danielle, ale nakonec se posunula a naznačila mu, že si k ní může lehnout.

„Ale kradu peřiny a chrápu,“ upozornila ho s vážným výrazem ve tváři.

„To já taky. Myslím, že to přežiju.“

ooOoo

Bylo jí hrozné horko. To byl určitě důvod, proč se probudila. Chvilku jí trvalo, než se zorientovala v neznámém prostoru. Dean jí tiše oddechoval do ucha. Co by za tuto situaci dala před šesti lety? Být v jedné posteli s Deanem Winchesterem, to byl její dívčí sen. Jenže před šesti lety jí bylo devatenáct. Byla ještě malá holka, která neměla ani páru o tom, že existují zrůdy, které jen tak pro zábavu vraždí nevinné lidi. Strašidla potkávala jen v knížkách nebo filmech. Jenže potom jedna démonka napadla jejího otce. Nejdříve si všichni mysleli, že zemřel na infarkt. Byla to hloupost hned od začátku, její otec byl v dokonalé formě, v rodině neměli žádnou srdeční nemoc. A tenkrát přijeli Winchesterovi jakožto agenti FBI. Danielle se do Deana okamžitě zamilovala. Co na tom, že byl o tolik starší?

Ale démonka se nespokojila pouze se smrtí jejího otce. Posedla její matku a Danielle s Faye se jí připletly do cesty. Nakonec to byly právě ony dvě, které odříkaly rituál vymítání. Když však démonka opustila její tělo, padla matka na zem mrtvá. A tak během jednoho týdne přišly o celou svoji rodinu, zůstaly jen samy dvě. Měly sice paní Clarkovou, které říkaly babička, ale ona nebyla ta pravá rodina. A to byl ten zlom v jejich životech. Od té doby bojovaly se zlem bok po boku. A bratři Winchesterovi? Po celých šest let je neviděly. Danielle postupem času přestala na Deana myslet a soustředila se pouze na boj a svoji pomstu.

Zavrtěla hlavou, nechtěla přemýšlet o minulosti. Raději se upnula na první myšlenku, která ji napadla. To horko! Bylo k nevydržení. Potichu se zvedla z postele a vydala se k oknu. Lehce ho pootevřela a nechala se ovanout chladivým nočním vánkem. Po chvilce ho opět pečlivě zavřela, zkontrolovala, jestli vítr nerozfoukal sůl, a zachumlala se zpět vedle Deana. Ten se zavrtěl, přetočil se k ní čelem a objal ji okolo pasu. Usmála se a lehce ho pohladila po paži. Kdepak, ty city znovu probouzet nechtěla. V této situaci by to bylo nanejvýš nevhodné.

Zhluboka se nadechla a chtěla se opět uložit ke spánku, když ucítila v ústech vodu. Hbitě se posadila a začala kašlat. Z plic se jí začaly valit hektolitry kalné vody.

Kašlání probralo Deana, který okamžitě rozsvítil lampičku a sáhnul po pistoli.

„Same!“ zakřičel a jeho bratr byl v tu ránu v pozoru stejně jako on. Danielle se zatím dávila bahnitou vodou, od které se už zašpinilo vše v okruhu dvou metrů.

„Musí tady někde být,“ vyhrkl Sam a pobíhal po pokoji.

„Ukaž se, ty mrcho!“ hulákal Dean a rozhlížel se.

Danielle věděla, že už to moc dlouho nevydrží. Bezvědomí pomalu přebíralo vládu nad její myslí.

„Vydrž, Danny,“ zamumlal Sam a pořád hledal Andreu. Danielle se však zhroutila do postele a z úst jí vytekly poslední zbytky vody. Dean najednou vystřelil a zasáhl ducha, který se zničehonic objevil za dveřmi koupelny. Bledá černovlasá dívka se rozplynula.

Starší z bratrů se vrhnul k brunetce, zatímco Sam sypal sůl do kruhu okolo postele.

„No tak, Danny! Dýchej. Dýchej, sakra!“ ječel Dean a mačkal jí hrudník ve snaze napodobit herce v seriálech o doktorech. Při dalším stlačení na něj Danielle vyprskla proud vody a rozkašlala se. Otevřela oči a podívala se na něj očima plnýma slz bolesti.

„Začíná se z toho stávat tradice,“ zaskřehotala, protože jí hlasivky pod tím náporem vody vypověděly službu.

„Jsi stejná jako Dean,“ zabručel Sam, který seděl vedle její postele, a v očích se mu zračila úleva.

„No jo, musím to brát přece sportovně,“ zachrčela Danny a zhluboka oddechovala. Dean ji zvedl do sedu a ona se rozhlížela kolem.

„Jak se sem, proboha, dostala?“ přemýšlela nahlas.

„To nemám tušení, dveře i okna byly zajištěné,“ odpověděl jí Sam a bylo vidět, že je stejně zmatený jako ona. A najednou jí to došlo.

„Potrubí,“ vyhrkla skřípavě. „Byla utopená. Všechny odtoky vedou do zdejšího jezera, takže je docela dobře možné, že právě tuhle cestu využívá.“

„To dává smysl. Musíme okamžitě za její sestrou,“ rozhodl Sam.

„Naprosto souhlasím,“ řekla Dan a začala se zvedat z postele. Dean ji však zarazil.

„Ty nikam nejdeš.“

„Cože? Tak na to zapomeň,“ odporovala mu.

„Jde ti o život, nebudeš nikde courat. Tady v kruhu ze soli jsi chráněná.“

„Nezůstanu v pokoji, kde už jsem dvakrát málem zkapala,“ skřehotala na něj Danielle. Dean se začal smát. „Co je?“

„Promiň, ale nemůžu se s tebou hádat, když takhle kvákáš,“ chechtal se.

„Já nekvákám!“

„Tak dost, takhle ztrácíme drahocenný čas. Deane, zůstaň tu s ní. Ať je Danny v bezpečí.“

„Same, to vážně není…“ začala mu odporovat, ale Sam ji přerušil.

„Nevylézej z kruhu,“ upozornil ji a byl pryč.

„No to je skvělý,“ zabrblala Danielle a rozhlédla se po té spoušti.

„Copak? Nejsi ráda, že jsi tu se mnou?“ zeptal se sarkasticky Dean.

„Hm, před šesti lety bych skákala tři metry do vzduchu. Ale teď? Ne, mnohem raději bych šla a nakopala té děvce prdel,“ odpověděla mu a popadla suché tričko ze své tašky.

„Před šesti lety? Proč?“ nechápal Dean a sledoval ji, jak se převléká.

„Protože když jste se tenkrát objevili na prahu našeho domu, věděla jsem, že jsi můj vysněnej chlap,“ zasmála se Danielle a přitom ji zabolelo v krku. Ten duch jí dal teda pořádně zabrat.

„A už nejsem?“ chtěl vědět a nespouštěl z ní oči.

„Nejsi. A taky nikdy nebudeš.“

„Au, to bolelo,“ řekl sklesle a doplnil to hraně smutným obličejem.

„Mrzí mě, že jsem zranila tvoje megavelké ego,“ odpověděla mu se stejně smutným výrazem.

„A proč nejsem ten pravý?“

„Tak zaprvé, až najdu toho pravýho, nebude to lovec. Bude to úplně obyčejnej chlap, a s tím budu v klidu a pohodě žít někde na předměstí. A zadruhé, Deane, neuraz se, ale oproti mně jsi vážně starej,“ rozesmála se Danielle a sledovala jeho výraz.

„No, myslím, že už se tě v životě nikdy na nic nezeptám. Na to, že jsi takový malý škvrně, jsi nějak moc drzá.“

Autor: Devi, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Krevní pouto - 2. kapitola: