OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Království za lékárnici (3/3)

08.05.2015 (10:00) • TinkerTailorSoldierSpy • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 4× • zobrazeno 1293×

Zůstala jsem zticha. Kolem všech stěžejních otázek se utáhla pevná smyčka a ony zůstaly uvězněny hluboko v mém hrdle. Radši ani nemluvím o tom, že mě nadobro opustila schopnost stvořit souvislou větu. Byla hrůza nemít co říct, abyste věděli. Osobně můžu s čistým srdcem prohlásit, že jsem se ještě nikdy necítila tak bezmocná, bezcenná a bezbranná. Můj mozek doslova odmítal tvořit argumenty a důvody, proč bych neměla jet do Asgardu.

Chtěla jsem přesvědčit Thora, že já rozhodně nebyla tou princeznou Řeřichou, do níž si mě idealizoval. Že já jsem neměla co dočinění s celou touhle pojď-pojedeme-do-Asgardu-to-je-tvůj-domov věcí.

Na druhou stranu, mí rodiče mi celý život lhali; pracovala jsem pro alkoholičku a bydlela se starší sestrou, která si domů ještě nikdy nepřivedla žádného chlapa (kromě Thora, samozřejmě). Takže, čistě teoreticky, malý výlet do jiného světa by mohl být příjemnou změnou.

Pomalu jsem se vyhoupla na nohy s vědomím, že by mě dolní končetiny klidně mohly zradit. Ovšem nestalo se a já jsem tak neskončila na zemi přímo před očima norského Boha. Třikrát hurá!

Snad jen toho chytrolína, který mi kdysi dávno nakukal, že mozek ovládá všechny lidské pohyby, bych teď mile ráda třikrát propleskla. Můj mozek se totiž nacházel ve stavu komplexní otupělosti, zatímco za každý krok vstříc mému pokoji zodpovídaly jen a pouze moje nohy.

Och, problém nejspíš spočíval v části poučky, která říkala, že mozek kontroloval pohyby LIDSKÉHO těla; ale jelikož já jsem, podle slov své sestry, člověk nebyla, moje řídící jednotka neměla co ovládat. Ostatně, možná, že poloviční Ohniví obři mozek k životu nepotřebovali vůbec… kdo ví?

Bezostyšně jsem Erin před nosem zabouchla dveře svého pokoje. Nepotřebovala jsem s ní mluvit… nechtěla jsem. Jediní lidé, kteří mi právě teď dlužili řádnou konverzaci, byli mí rodiče. Když už jsem se k nim dostala, kde konkrétně teď byli? Co bylo důležitější než skutečnost, že jejich dceru měli každou minutou zavléct do jiného světa?

„Lady Imogeno, otevřete dveře.“ Thorův hlas zařinčel skrze zdi, jako by byly z papíru. Já ho ale neposlouchala. Tentokrát ne.

„Běž pryč.“ Hlas mě zradil už jen při představě důrazného zvolání. Ve výsledku ze mě vypadlo jen nakřáplé zakvičení. Jenže nebyla jsem jediná, kdo se rozhodl neposlouchat. V následujícím momentě se dveře rozletěly dokořán a mně se naskytnul pohled na jeho obrovské vzezření, které se aktuálně řítilo mým směrem. Kleknul si před mé křeslo – ano, vidíte správně, TEN Thor z komiksů si přede mě kleknul – přičemž rukou stisknul mé koleno; jako by se mě snažil povzbudit.

„Lady Imogeno, nemusíte se bát. Asgard je připraven přivítat vás s patřičnou ctí.“ Díky, Thore, to mě vážně uklidnilo.

„Nebojím se Asgardu. Teda… jo, bojím, ale ne tak moc jako toho, co přijde, když opustím všechno tohle,“ bezmocně jsem rozmáchla rukama, „mám tady na Zemi svůj život, povinnosti a nevím nic o vašem světě! Jak si můžeš být tak jistý, že zapadnu?“ 

Thorová pravá ruka vyhledala moji levačku, kterou zmáčknul tak silně, že jsem div nevyjekla bolestí. Ne, tenhle chlap si zcela určitě neuvědomoval, co jeho síla znamenala pro nás, normální lidi. No dobře, tak pro nás, normální poloviční Ohnivé obry.

Přes ukrutnou bolest mi ovšem neuniknul habánův lišácký úsměv. 

„Co byste udělala, kdybyste byla požádána o přípravu lektvaru pro dobré spaní?“

„Mnó… to záleží na spoustě věcí,“ zamyšleně jsem nakrčila obočí. „Nejspíš bych použila nějaké bylinky. Začala bych odvarem z meduňky, do kterého bych přidala pár plátků zázvoru – samozřejmě podle toho, jak vážná by byla dotyčného nespavost. Když o tom tak uvažuju, nebylo by od věci dát tam třeba takovou třezalku nebo kozlík lékařský… Ale co to má společného s -“

„Vidíte, Lady Imogeno? O vaše četné schopnosti bude v Asgardu dobře postaráno. Má matka, Frigga, souhlasila s vaší výukou, po boku Eiry, bohyně lékařství,“ pronesl Thor příjemným, téměř sametovým tónem hlasu. „Samozřejmě, s vaším svolením. Pokud je život v Midgardu to, po čem toužíte, nenáleží mi vám jej brát.“

Ajaj. Opravdu právě řekl, že mám na výběr? Sakra. Jestli tohle dobře skončí, možná přijmu fakt, že je ze mě obr.

***

O deset minut později jsem stála uprostřed trůnního sálu, hledíc na muže, který byl (technicky vzato) příčinou veškerých problémů. Kdyby tehdy mámě nedal „normální“ lidskou podobu, nemohla by opustit své království, můj otec by tak neměl koho následovat, ti dva by se nikdy nedostali na Zemi a… a já s mojí sestrou bychom se nikdy nenarodily. Fajn, Odine, možná, že nejsi ďábelský záporák.

„Otče, matko, přivedl jsem lady Imogenu O’Conellovou, dle vašich rozkazů.“ Thor vedle mě pokleknul na jedno koleno. Usoudila jsem, že klečení bylo obecným vzorcem pro vzdávání úcty královskému páru. „Lady Imogeno, můj otec, Všeotec, král Asgardu, Odin.“

„Je mi ctí, Vaše Veličenstvo.“ Thor mě lehce zatahal za bundu, čímž mě probral ze zírání na vládce, respektive jeho zlatý trůn, respektive jeho zlatou korunu, respektive všechno zlato kolem. Nejspíš by nebylo moudré urazit královský pár tím, že bych si – při první audienci – zapomněla kleknout.

„Vítejte v Asgardu, lady Imogeno. Vstaňte,“ prohlásil Odin a já udělala, jak mi bylo řečeno, s habánovou lehkou dopomocí.

Poprvé za celou dobu se do mého zorného pole dostala postarší žena, jež opustila své místo po Odinově pravici, vydávajíc se směrem ke mně. Od oka bych jí tipla něco málo přes padesát let; roky navíc jí však rozhodně neubíraly na kráse.

Dlouhé, rovné vlasy v barvě pšenice, na pár místech prosvětlené několika šedivými prameny, měla precizně spletené do copu. Ten jí sahal do dvou třetin zad.

Každopádně nejsympatičtější částí jejího obličeje (aspoň podle mého názoru) byly oči, v jejichž světlé modři bylo více než snadné se utopit. Přesně jako tomu bylo u Thora.

„Mé drahé dítě! Jsme moc rádi, že jsi přijala naše pozvání!“ Plus, patrně byla podobně dobrosrdečná jako její syn. „Mé jméno je Frigga, jsem Thorova matka.“

Fajn, to jsem si mohla domyslet. 

„Ehm… děkuji, Vaše Výsosti. Za všechno.“

„Drahoušku,“ usmála se na mě vřelým úsměvem, obmotajíc paži kolem mého pasu. „Není třeba zbytečných formalit. Říkej mi Friggo.“

Thorova matka mě vedla ke dveřím trůnního sálu, pak přes několik chodeb, až do části paláce, v níž se nacházela velká terasa s překvapivě moderním, ratanovým nábytkem. I když bych se vsadila, že každá židle tady byla ručně spletená nějakým… sluhou.

Zajímalo mě, proč Odin trval na Thorově setrvání v sále, ale přiznávám, to nebyla moje věc.

„Předpokládám, že jsi zvědavá, proč si Asgard žádá tvou přítomnost,“ promluvila měkce.

„Ano, Th… váš syn mi řekl, že máte zájem rozvíjet mé… ehm, schopnosti,“ odpověděla jsem opatrně, zcela záměrně vynechávajíc téma pomoci s čímkoli.

„Samozřejmě. Tvůj talent je nepopíratelný, ovšem velmi zanedbaný. Pokusím se udělat vše, co bude v mých silách, abych ti předala tolik moudrosti, kolik znám,“ Frigga spustila svou ruku z mého pasu, načež vstoupila na balkón. Mně tak nezbylo než ji následovat. „Má otázka však směřuje k hlavnímu důvodu tvého příjezdu, dítě.“

Výborně. Tahle ženská se ani nepokoušela předstírat, že jsem sem nepřijela proto, abych dělala boxovací pytel psychopatickému magorovi, který se jednoho dne prostě a jednoduše rozhodl, že bude vládnout lidskému pokolení. A to jsem ji začínala mít ráda!

„Já… Thor se zmínil o jistých problémech s vaším druhým synem. Víte, já bych vám opravdu ráda pomohla, lady Friggo! Ale nejsem si jistá, že zrovna já jsem ten pravý člověk k přesvědčování jiných lidí, aby se stali někým jiným… Přinejmenším ne teď, když si nejsem jistá ani svým vlastním životem.“

To byla jedna z kategorie méně podstatných výmluv. Hlavním důvodem zůstávala skutečnost, že mě k smrti děsila představa sebe sama, při setkání s asgardským ekvivalentem Jokera…

„Já vím, drahoušku,“ Thorova matka mi věnovala další z bezedné studně milých úsměvů, tentokráte však s nádechem… čeho vlastně? Lítosti? „Nikdo tě nebude k ničemu nutit, to ti slibuji. Ovšem než tě odvedu do tvých komnat, měla bych ti říct pár skutečností o svém synovi.“

Ale ne. Prosím, prosím, prosím, ať mi popíše klidně celé Thorovo dětství, jenom ať nemluví o…

„Loki je krutý, nelítostný a nepředvídatelný člověk. Je uvězněn v cele s nejvyšší prioritou ochrany, ve sklepeních hluboko pod palácem. Přišel o magii, stejně jako o duši, a i přesto zůstává nejnebezpečnějším člověkem, jakého kdy vězení spatřilo. Můj syn je nejtemnějším tajemstvím Asgardu.“ Oukej, po tomhle budu mít stoprocentně noční můry. „Ale to, čím je, z něj udělaly naše lži, Imogeno. Jeho srdce ztemnělo v momentě, kdy zjistil, že není tím, za kterého se celý svůj život považoval. Možná mi nevěříš, leč věř, že máte s Lokim více společného, než si dokážeš představit. Až přijde ten správný čas, má slova zapadnou na své místo.“

Společného… já… s norskou Zlou čarodějnicí ze Západu… NEPŘIPADÁ V ÚVAHU!

***

Vidíte? Nejsem zlý člověk. Ano, moje rodina mi celý život lhala do očí. To ale není důvod, abych se sebrala a napadla jiný svět. Ne. Protože prohlásit se neomezenou vládkyní Země by bylo vrcholně nemorální.

Tak proč se teď musím socializovat s člověkem, který udělal celý vagón věcí, které se mi příčí? 

Autor: TinkerTailorSoldierSpy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Království za lékárnici (3/3):