OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Království za lékárnici (2/3)

06.05.2015 (09:00) • TinkerTailorSoldierSpy • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 5× • zobrazeno 1471×

Fajn, ten chlap byl divný. Nemluvím o vzhledu, po téhle stránce výběru měla moje sestra evidentně šťastnou ruku. Ovšem její přítel měl, zcela evidentně, úchylku říkat ženám lady.

„Thore, pusť ji, ona nic netuší. To já jsem ti lhala a jsem připravená nést následky svých činů,“ promluvila nervózně, leč odhodlaně.

Když pominu fakt, že jsem ještě nikdy neměla tu čest s touhle Erininou rezolutní a ráznou podobou, patrně se rozhodla papouškovat habánův slang z osmnáctého století.

„Dobrá… mohl by mi někdo vysvětlit, co se to tu děje? Protože to vypadá, že jsem naprosto neposkvrněná veškerým vaším… moment,“ zarazila jsem se v půlce věty, jelikož se mi vybavila Erinina slova. „Vážně jsi… Erin, opravdu jsi právě řekla Thor?“

„Tak zní mé jméno!“ oznámil habán nadšeně, zatímco pustil moje ramena a o krok ode mě ustoupil.

„Počkat, počkat, počkat…“ Pokusila jsem se nabýt ztracenou rovnováhu, která mé tělo opustila spolu s jeho obrovskýma rukama. „Ty-ty si myslíš, že on je Thor? TEN Thor?! Thor z invaze bůhvíčeho? Ten Thor, který se podílel na záchraně New Yorku a celé Země? Norský Thor? Thor, který má svoji vlastní knížku komixů? Ten Th-“

„Ano, pochopila jsem, že máš přibližnou představu o jeho původu.“ Moje sestra si založila ruce na hrudi, a tak jsem po ní střelila pohledem. Vypadala, jako by měla každou chvílí omdlít. Ve tváři byla bledší než obvykle, ruce se jí třásly a vrásky na jejím čele jen podporovaly mou teorii o její nadcházející ztrátě vědomí.

„Fajn…“ protáhla jsem nejistě, potlačujíc smích. „Ráda tě poznávám, Thore.“ Co jiného jsem mohla dělat? Ten chlap věřil, že byl Thor, a moje sestra mu to žrala i s navijákem. „Teď, když dovolíte, si půjdu pro ty klíčky. Měli jste tu super rande a já jsem vás drze přerušila… sorry, lidi.“

„Není třeba cítit se nepohodlně, lady Imogeno.“ Tak zvaný Thor ke mně udělal jediný krok, čímž se mu podařilo zmenšit metrovou vzdálenost mezi námi dvěma na dvacet centimetrů.
Dobře, tohle začínalo být děsivé.

„Nevěří ti,“ pronesla Erin ustaraně. „Prosím, Thore, nech mě jí to vysvětlit. Mí rodiče ani já jsme jí nikdy neřekli nic o jejím pravém původu. Imogena netuší, kým ve skutečnosti je; proto tě žádám, nech nás o samotě.“

Habán si ji důkladně prohlédnul, stejně jako před chvílí mou osobu. Pak ale kývnul na znamení souhlasu, pozdvihávaje koutky úst do lehkého úsměvu.

„Jak si přejete, lady Erin. Předpokládám, že máte své sestře co vysvětlovat. Budu v oné podivné taverně naproti vašeho domu, kdybyste mě postrádaly, dámy.“

S tím se rozešel ke dveřím, nechávaje nás o samotě.

„Myslel Tesco?“ optala jsem se pobaveně, na což moje sestra trhla hlavou mým směrem.

„Pravděpodobně. Teď mě pozorně poslouchej, Imogeno. Musím ti říct pár skutečností o našich životech, které se ti dost možná nebudou líbit. A mohla by sis, prosím tě, sednout? Znervózňuješ mě.“

Tajemství jsou všude, co to, sestro, bude? 

O deset minut později už jsem seděla na gauči, na čestném místě po Thorově pravici. Zpátky do bytu ho musela přivézt náhodná prodavačka, protože se pokusil vypít celou lahev nejmenovaného čistícího prostředku na ex. Míra jeho pohlednosti ho tak, velmi nečekaně, zachránila od placení pokuty.

„Takže ty mi chceš říct, že tohle je Thor, bůh hromů a budoucí král… jak se to místo jmenuje?“

„Asgard,“ odpověděl habán.

„Asgardu, děkuji, Thore.“ Nebyla jsem si jistá proč, ale jeho jméno mi najednou začalo podivně těžknout na jazyku. „Ale to není všechno. Moji rodiče – mí a tví rodiče, Erin – podle toho, co jsi řekla pár minut zpátky, jsou stejní jako on… A tomu mám jako věřit?“

„Vím, že to vypadá jako nesmysl, Gene, ale bohužel, taková je pravda. Otec pochází z Asgardu a matka… řekněme, že z jiného světa,“ odpověděla Erin měkce.

„Aha, takže ono existuje víc světů… paráda. Ohrom mě, Erin.“

„Já nevím, jestli - “

„Ne, neopovažuj se mi něco tajit.“ Rozhořčení z míry její sdílnosti se ve mně pomalu začalo mísit se zmatením, ve výbušnou směs jménem netrpělivost. „Od narození mi lžete do očí, takže, podle mého názoru, mám přinejmenším právo vědět jméno toho zatraceného světa, ze kterého pochází moje vlastní matka!“

Moje sestra se zarazila a sklopila oči pod tíhou mého dozajista adekvátně naléhavého pohledu. Výborně. Když už nic, aspoň jsem ji přiměla cítit se provinile.

„Muspelheim. Naše matka se narodila v Muspelheimu,“ vydechla nakonec.

„Muspelheim. Muspelheim, Muspelheim, Muspelheim, Muspel-“

„Ano, Muspelheim.“ Thorův hromový smích mě přerušil v periodickém vyslovování toho vrcholně podezřelého názvu. Ne že by snad zněl hezky, ale jeho opakování mi pomáhalo soustředit se na věc.

„Aha, a jak ten Muspelheim vypadá? Kde je? Je podobný Zemi, nebo vypadá úplně jinak?“ Nic. „No tak, lidi…“

„Obývají ho Ohniví obři,“ promluvila Erin, v důsledku čehož jsem přimhouřila oči.

„Ohniví obři… jasně. A to znamená co?“

Erin si jen povzdechla: „Dávno předtím, než jsme se narodily, naše matka opustila své království. Nikdy nezacházela do detailů, ale jednou se zmínila, že se ji otec rozhodl následovat, a tak skončili tady, v Midgardu – nebo na Zemi, jestli chceš.“

Zabloudila jsem očima Thorovým směrem, abych se ujistila, že mi nelhala. Nicméně zdál se být s Erininou výpovědí spokojený, tudíž jsem se rozhodla věnovat svou velectěnou pozornost zas jen jí.

„A jak tihle… Ohniví obři vypadají? Totiž… mamka je celkem vysoká, má blond vlasy a je hubatá. Ale nezdá se mi, že by byla ohnivá, natož pak obr.“

„Ohniví obři jsou enormního vzrůstu, silné a masivní stavby. Jejich postavy rámují plameny Nehynoucího ohně. Muspelheim je jedním z nejnebezpečnějších světů, jaké jsem kdy navštívil. Obklopen Nekonečnými ohnisky, pokryt Ohnivými horami, vroucími jezery, nekonečnými platy. Nehostinná to krajina.“

Och. Druhé nejperfektnější místo na dovolenou hned po Bahamách.

„Tak proč je naše máma… já nevím… normální?“ Několikrát jsem na Thora zamrkala, ve snaze vybídnout ho k řeči. Jenže on gestem naznačil Erin, aby po něm převzala otěže.

Bože můj! Já měla na srdci tolik otázek, zatímco si tu ti dva ignoranti dávali přednost v řeči! Do Muspelheimu s nimi!

„Odin – Thorův otec – mámu obdařil lidským fyzickým vzhledem. Kdysi dávno říkala, že jí Odin umožnil žít v Midgardu proto, že mu pomohla, když byl Asgard v tísni, ale…“

„Jo, já vím, nezacházela do detailů.“ Definitivně jsem se na ni zamračila. „Thore, řekni mi, že víš, proč se moje matka sebrala a opustila svůj svět… prosím, řekni, že máš aspoň nějakou teorii, která by vysvětlovala, proč to kruci udělala.“

„Přijměte mé omluvy, lady Imogeno, nevím, co vaši matku vedlo k opuštění Muspelheimu. Při odchodu z Asgardu mi nebylo sděleno nic víc než vaše adresa,“ pravil upřímně, a já nemohla najít jediný důvod proč mu nevěřit. Nakonec, Thor nebyl ten, kdo mi sedmadvacet let lhal do očí.

„Fajn, věřím ti.“ Urgh… nemůžu uvěřit, že jsem to právě řekla nahlas. „Čímž se dostáváme k hlavnímu tématu tvé návštěvy. Takže, Thore, proč jsi tady? Proč teď, po dvaceti sedmi letech úplného a kompletního nezájmu o mě a mou rodinu?“

„Asgard na vás nikdy nezanevřel, lady Imogeno. Všeotec vás a vaši sestru pozoruje již od narození.“

„Dobře, promiň,“ vyhrkla jsem okamžitě, v urputné snaze ignorovat plný význam skutečnosti, že mě a mou sestru od malička pozoroval nějaký Nor. Thor mě, naproti tomu, obdařil jedním ze svých zářivých úsměvů.

„Nemusíte se omlouvat, lady Imogeno. Důvodem mého příchodu je odvézt vás domů, do Asgardu. Odin si je vědom vašich výjimečných schopností v oblasti bylinkářství a léčitelství, pro které jste též známa napříč Muspelheimem.“

„Takže ji chcete dostat dříve než Ohniví obři,“ ušklíbla se Erin ve vší své kyselosti. „Neznám tě tak dobře, Thore, abych o tobě mohla uzavírat konstruktivní závěry. Ale o Odinovi jsem toho slyšela víc než dost… Nebyl bys tu, kdyby Asgardu nehrozila nějaká pohroma.“

Thor se na moment odmlčel předtím, než se zhluboka nadechnul k řeči: „Máte pravdu, lady Erin. Vypořádáváme se s řadou problémů, z nichž nejhorším je můj bratr. Asgard je na pokraji války a my jej potřebujeme mít na své straně, pro bezpečí všech Devíti Světů.

Ach. Můj. Bože. On mě s sebou chtěl odtáhnout bůhvíkam. Chtěl, abych opustila svůj život, svoji sestru, své rodiče (kteří už tu, mimochodem, dávno měli být), svou práci. Jeho otec mě chtěl použít jako… co vlastně? Zbraň? Mě?! A proti čemu? Měla jsem figurovat ve vyjednávání s Thorovým bratrem? A kdo u všech svatých byl Thorův bratr?! 

Autor: TinkerTailorSoldierSpy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Království za lékárnici (2/3):