OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Království za královnu VI.

01.06.2019 (10:00) • TinkerTailorSoldierSpy • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 3× • zobrazeno 1138×

Pocit zadostiučinění

„Lady Imogeno?“ Zpoza mých zad se ke mně donesl překvapený mužský hlas. Nebyla jsem ho schopna zařadit, proto jsem se otočila, abych zjistila, o koho šlo.

„Hogune… ehm, ahoj,“ žbleptla jsem a nervózně se usmála.

„Dobré odpoledne.“ Lehce se uklonil, ovšem neměl se ke vstupu na balkon. „Omlouvám se za vyrušení, avšak nacházíte se v křídle válečníků. Ztratila jste se? Smím vás někam doprovodit?“

„A víš, že vlastně jo?“ prohlásila jsem po chvíli přemýšlení. „Potřebuju se co nejdřív setkat s Odinem. Odvedl bys mě k němu?“

Hogun lehce skepticky přimhouřil oči. „Obávám se, že Všeotec, v tuto hodinu, není v paláci přítomen. Většinu svého osobního volna tráví u jezera Langisjór v Alfheimu. Požádala jste snad o audienci?“

Záporně jsem zakroutila hlavou. Jistě že trávil osobní volno jinde, měl na výběr z devíti světů, tak co by tvrdnul na Asgardu, že jo.

„Přesto bych byla ráda, kdybys mě za ním vzal. To, co mu chci říct, si určitě rád poslechne. Jde o Lokiho.“

Zatvářil se pochybovačně. „Lady Imogeno…“

„Hogune, prosím tě. Zaveď mě za ním,“ nahodila jsem nejprosebnější tón a kukuč, jakého jsem byla schopná. Nakolik se mi ten kukuč, bez zorniček, povedl, toť otázka.

Chvíli mě mlčky probodával karamelovýma očima, než trhnul rameny a povzdechnul si. „Dobrá, následujte mne. Nebude to však jednoduchá cesta, musíme jet k pevnosti Himinbjörg a použít Bifröst. Doufejme, že je Heimdall v plné síle.“

„Super, díky!“ Rozzářila jsem se a několikrát nadšeně tleskla. Pak už jsme vyrazili chodbami směrem k hlavní bráně. Hnali jsme se jako blázni. Vyšli jsme z paláce a Hogun mě vedl po pozemcích směrem ke stájím. Jakmile jsem budovu spatřila, zpanikařila jsem. Zastavila jsem se a vytřeštila oči.

„H-Hogune!“ houkla jsem, protože on ani nezaznamenal, že jsem se od něj odpojila. Jen co se k němu doneslo mé zoufalé zvolání, otočil se a přiklusal zpátky.

„Děje se něco?“ otázal se mě a já roztřesenou rukou ukázala na budovu za ním.

„M-mám… my… pojedeme na… na koni?“

Trochu zmateně na mě zamrkal. Bylo evidentní, že mu nedocházelo, proč jsem z toho byla tak na větvi. Kůň tady asi byl normálním dopravním prostředkem. Mně teda ale rozhodně normální nepřipadal. Já totiž ke zvířatům nikdy nijak zvláště netíhla. Na koni jsem jela všehovšudy dvakrát ve svém životě, z čehož jednou to byl poník, kterého mi naši objednali k šestým narozeninám. Podruhé jsem jela s Thorem, od Bifröstu, a to jsem se ho celou cestu držela jako klíště a zavírala oči. 

„Jistě, k Himinbjörgu se jinak nemáme šanci dostat před západem slunce,“ informoval mě. „Myslel jsem, že jízdu na koni ovládáte.“

„No… ne.“ Můj tón s každým zvukem upadal do beznadějnějších sfér. Hoguna jsem ale, zcela evidentně, bavila, protože se mu přes tvář prohnal náznak čehosi, co jsem u něj ještě nikdy neviděla. Nebudu vás napínat, byl to úsměv.

Ve vratech stájí jsme se, k mému nepopsatelně obrovskému štěstí, srazili s Odinem a já poděkovala všem severským bohům. Kromě Lokiho a Sif, samozřejmě – toho bohdá nebude, abych kdy byla za cokoli vděčná místní Bonnie a Clydeovi.

„Všeotče!” vyjekla jsem naprosto nadšeně. Nejen Odina, ale také Hoguna má reakce, mírně řečeno, překvapila.

„Dobrý podvečer i vám, lady Imogeno. Hogune.” Stařík našim směrem kývnul hlavou. Faktem bylo, že měl u sebe strážného velikosti opravdického, nefalšovaného obra, který se netvářil zrovna nadšeně, když mě zpozoroval. Proto jsem si veškeré další projevy radosti radši nechala pro sebe.

„Můj králi.” Hogun se uklonil, ale nejen symbolicky, jako když mě uviděl na tom balkoně. Přiložil si pěst na hruď a sehnul se v pase, což dělalo daleko větší dojem.

„Heimdall, strážce Bifröstu, se mi zmínil, že mne hledáte. Co pro vás mohu učinit, má drahá?” optal se mě Všeotec zpříma.

Já nejprve nasucho polkla, a pak bych se jistě bývala byla rozpačitě začervenala z Odinova oslovení mé osoby, nebýt i bez toho celá rudá.

„Já… sháním vás, protože vás chci o něco požádat,” vydechla jsem, jen co jsem zformovala myšlenku. „Je mi jasné, že to bude znít naprosto šíleně, ještě k tomu od osoby, která pořádně ani neví co sama se sebou. Ale… já si stejně myslím, že to, co chci, více lidem prospěje, než uškodí.”   

Odinova tvář se nepohla, tudíž jsem z ní nebyla schopna cokoli vyčíst.

„Oč tedy jde, min venn?”

„O Lokiho,” vypálila jsem, ignorujíc ta norská slova na konci jeho otázky. „Chci, abyste ho pustil.”

Bylo ticho, jen Hogun vedle mě zalapal po dechu. Thorův táta semknul čelisti a probodával mě pohledem svého jediného modrého oka. Odvodila jsem, že chce slyšet víc.

„Uvažovala jsem o tom. Kdybyste mi ho dal na starost, možná bych ho dokázala dostat na naši stranu. Jenže abych něčeho takového mohla dosáhnout, potřebuju s ním být co nejvíc. Musím se mu dostat pod kůži, zjistit jaké má slabosti a využít jich. Vím, zní to dost vypočítavě, ale jinak s ním těžko něco zmůžu.”

„Chcete po mně, abych pustil na svobodu válečného zločince, třebaže nedokážete s jistotou říci, že jeho propuštění nám přinese ovoce,” shrnul to Všeotec. Dobrá, nahlas to znělo hůř než v mojí hlavě. „Jste odvážná žena, lady Imogeno. Hranice mezi odvahou a šílenstvím je ovšem, v tomto případě, až příliš tenká.”

„Vždyť já vím,” vydechla jsem rezignovaně. „Je to šílený a vůbec se mi to nelíbí! Nejradši bych ho viděla za mřížemi do smrti smrťoucí, nebo aspoň dokud nepochopí, že nemůže jenom tak napochodovat na cizí planetu, protože mu to našeptává jeho vytříbené imperialistické cítění!” Rozhodila jsem rukama. „Ale proto jste mě sem pozvali. Královna se domnívá, že ho dokážu přivést k rozumu, protože věří, že ho Asgard potřebuje mít na své straně pro případ, že dojde k válce. Upřímně doufám, že k ní nedojde, ale kdyby ano, je lepší být připraven než překvapen.”

„Dítě, to...”

„Lady Gen! Hogune! Otče!” Odkudsi zpoza Odinových zad se donesl Habánův nezaměnitelný bas. Poté, co nás všechny vyjmenoval, si to naštrádoval až k nám a postavil se vedle svého otce. Byl o dost vyšší než Odin, taky podstatně silnější. Když takhle stáli vedle sebe, bylo evidentní, že Thor své geny nezapře. Vedle modrých očí to bylo také držení těla, co s otcem sdílel. Dokázala jsem si představit, že Odin – tak před devíti sty lety, s oběma očima a efektním rudým pláštěm – byl švarným jinochem, stejně jako Thor.

„Co se děje?” pokračoval v halekání blonďák.

„Jdeš právě včas, synu. S lady Imogenou diskutujeme o osudu tvého bratra,” oznámil mu Všeotec. „Jaký je tvůj názor na Lokiho případné propuštění?” 

Thor na něj vyvalil své modré oči. Byl roztomilý, když byl v šoku. Jako kotě před obří miskou mléka.

„P-propuštění?” Bůh hromu těkal zmateným pohledem ze mě na otce a zase zpět. „Já… nerozumím tomu. Lady Gen, myslel jsem, že si přejete, aby Loki zůstal ve vězení!”

Jó, chlapečku, jenže to bylo předtím, než jsem si uvědomila, že nechci nadosmrti být lidský zapalovač!

Semkla jsem rty do úzké linky a napřímila se. „Přemýšlela jsem nad tím a změnila jsem názor. Dokážu si s Lokim poradit.” 

„Ale-”

„Dost,” zarazil ho Odin zdviženou rukou, v důsledku čehož Thor okamžitě zmlknul. „Loki může být buďto nedocenitelným spojencem, nebo nevyzpytatelným nepřítelem. Byl bych blázen, kdybych promarnil šanci dostat ho na svou stranu. Je to v našem nejlepším zájmu,” na moment se odmlčel, než mi kouknul zpříma do očí. „Dobrá tedy, bude po vašem.”

„Skutečně?” zhmotnil Thor otázku, která mně samotné vrtala hlavou.

„Ano.” Tentokrát se Odin pohledem přesunul na syna. „Loki však nebude svobodný. Bude i nadále nosit poutač magie a neučiní jediný krok bez dozoru. Ustanovuji lady Imogenu jeho dozorkyní a žádám tě, Thore, buď jí nápomocen. Jestli se ke mně dostane zmínka o tom, že Loki vystavil nebezpečí byť jen jediného obyvatele Asgardu, půjde zpět za mříže. Takové jsou mé podmínky, dítě. Stojíte-li za svým plánem, nezbývá vám než je přijmout.”

Prudce jsem se nadechla.

„Přijímám,” špitla jsem sotva slyšitelně. Odin jedinkrát přikývnul, než se zaměřil na Thora. Vyměnili si pohledy, kterými jako by sdělovali něco, co mi unikalo. Nakonec se Thor uklonil a po jeho vzoru tak učinil i Hogun. Napodobila jsem je, abych nevyčuhovala z davu.

„Budu ji opatrovat, otče, stějně jako Lokiho,” prohodil Habán sebejistě.

Pak už šlo všechno ráz na ráz. Hogun se omluvil s tím, že jde trénovat souboje; Thor ale vznesl obavu, že ve skutečnosti se pouze jde s nově nabytou informací podělit s Válečnou trojkou. Bylo mi jasné, že mě za to, co jsem právě udělala, budou nenávidět všichni Asgarďané, ke kterým se ta novinka donese. Snad kromě Friggy, která mě k tomuhle uvrtala. Počkat, můj otec byl vlastně taky Asgarďan a nenávidět mě nemohl proto, že byl můj otec, a taky proto, že mi celý život lhal. No, tak jako tak, byl jedním ze dvou Asgarďanů, kteří mě aktuálně nenenáviděli.

Do hradu jsme s Thorem kráčeli bok po boku, mlčky. Jistě chápete, proč jsem byla krajně nesvá.

„Zlobíš se?“ pípla jsem, když už jsem to nemohla vydržet.

 „Ano!“

„Promiň…“ prohlásila jsem upřímně. „Jenže já to tak cítím! Tohle je teď můj smysl života, Thore. Myslela jsem, že budu navždy dělat lékárnici v lékárně na Manhattanu se čtyřiadvacetihodinovou otvírací dobou. Pak ses ale ukázal ty a od základu jsi mi změnil život. Chci vám pomoct, chci dohnat to, co mí rodiče zmeškali proto, že odsud utekli. Chci zjistit, o co ohnivým obrům jde, a chci jim v tom zabránit, stejně jako ty! K tomu ale potřebujeme tvýho bráchu!“  

Thor si frustrovaně povzdechnul. „Copak vám ani trochu nevadí, co vám udělal? To, že vypadáte, jako…“

Pozdvihla jsem obočí a naklonila hlavu na stranu. „Jako co?“

Zakroutil hlavou ze strany na stranu. Musím říct, že jsem byla ráda, že se nevymáčknul. Nevím, jestli bych od svého jediného přítele na téhle planetě snesla slovo zrůda vyslovené na můj účet.

„Podstatné je, že jste mi neřekla pravdu o tom, co cítíte. Lhala jste mi, lady Imogeno.“

Ajaj, řekl mi Imogeno. Tohle je hodně zlý…

„Nelhala!“ zaúpěla jsem zoufale. „Sakra, vždyť já to dělám proto, že mě Loki vydírá! Slíbil, že mě promění zpátky, když zařídím, aby ho Odin pustil z vězení.“

Thorův obličej zkroutil hněv. Pozdě jsem si uvědomila, že jsem mu nakrásně vysolila pravdu… úplnou a krutou. Ještě jsem uslyšela, jak zasyčel slova: bastard, neprojde a zabiju, než se Thor otočil na podpatku a dlouhými kroky odspěchal do paláce.

Volala jsem na něj, spěchala za ním, ale v půlce cesty jsem to musela vzdát. Nebyla jsem schopna s ním udržet krok, protože byl chlap jak hora a já, naproti tomu, bohužel nebyla příliš vysoká na to, že jsem byla obr (díky, máti, díky moc za tu hvězdnou genetiku). 

„T-Thore, počkej!“ vyjekla jsem, když jsem ho dohnala. Byla jsem udýchaná, unavená, srdce mi bušilo jak zplašené, protože jsem za ním běžela přes pozemky a dále přes palác, až do vězení. Když už jsem u toho, kde se sakra schovávala tahle moje část při závodu s Hogunem?!

Bylo mi jasné, že Habána najdu právě tam, konkrétně v Lokiho cele. Řídil se emocemi, jak už měl ve zvyku, nikoli zdravým rozumem. Nepotřebovala jsem být psycholožka, abych tenhle jeho rys dokázala identifikovat a definovat.

Jenže on mě nevnímal. Vlastně v tu chvíli nejspíš nevnímal nic a nikoho. Udýchaně jsem z povzdálí sledovala, jak si nechal otevřít dveře cely, vstoupil dovnitř a dodupal k překvapenému Lokimu. Pak ho popadnul za límec a vrazil mu pěstí do nosu.

Lhala bych, kdybych řekla, že jsem nepocítila pocit zadostiučinění.

Autor: TinkerTailorSoldierSpy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Království za královnu VI.: