OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Králova krev - 7. kapitola

12.05.2016 (10:00) • TerezaJ • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 2× • zobrazeno 1588×

Stála jsem u zdi, která oddělovala okolní svět od sídla a v hlavě si přehrávala poslední hodiny. iAm se vytratil okamžitě po tom, co jsme vyšli na chodbu. Nepodíval se na mě, nic neřekl… Jako by litoval projevu emocí, nad kterými ztratil kontrolu.

Potáhla jsem z cigarety, kterou jsem svírala v prstech, a rudá špička žhavě zažhnula v temné noci. Obláček dýmu, který jsem vypustila z úst, byl mlžný a hustý, srážel se v něm kouř spolu s mým horkým dechem. Byla mi zima, zkřehlé konečky prstů zábly, ale já ještě nehodlala odejít a vrátit se dovnitř. Mezi ty saně, mezi ty, kteří sledovali každý můj krok, čekali na každou moji chybu.

Být dcerou upíra bylo těžké… Být sama upírkou bylo o moc těžší… Ale být prvorozeným potomkem krále, vůdce staleté rasy… To bylo břemeno, na které mě nikdo nepřipravil. Ze dne na den jsem se stala terčem těm, kteří mého otce nenáviděli, a kteří spolu s jeho hlavou chtěli i jeho korunu. A já byla jeho prvním následníkem. Krev, která mi kolovala v žilách, mi dávala svaté právo převzít veškerou moc spojenou s postavením královny bytostí noci.

Olízla jsem si rty a cítila žízeň. Zahodila jsem nedopalek do bělostné pokrývky, která milosrdně halila zmrzlou zem, a vykročila k domu. Zevnitř se ozýval hlahol a smích. Krok jsem měla těžký a váhavý, ale musela jsem tam. Musela jsem ukázat, že jsem stejná jako oni.

Prošla jsem skleněnými dveřmi a zamířila k otci. Chtěla jsem ho požádat o krev, ale v půli cesty jsem se zastavila. Nemohla jsem ho pořád dokola prosit, aby mě živil… Měl Beth a ona jeho krev potřebovala taky, možná mnohem víc než já. Nevyznala jsem se v těch jejich pravidlech a v jejich světě, ale jedno jsem věděla jistě. Když jsem něco chtěla v tom svém, prostě jsem si to vzala.

Postavila jsem před Adena, nebo jak se vlastně jmenoval, a podívala jsem se mu do očí. Cítila jsem, jak mi hoří tváře, když jsem se mu zadívala na hrdlo, kde pulzovala tepna. Chtěla jsem krev tak moc, že mi bylo jedno, kdo všechno to uvidí.

„Na kolena…“ Ta slova mi splynula ze rtů tiše a byla vyslovená ztěžka, jak mi prodlužující se špičáky bránily pořádně mluvit.

Aden se nezeptal na nic, byl jako uhranutý. Oči měl rozevřené dokořán a díval se do těch mých. Viděla jsem v jeho duhovkách odraz zelené barvy, fosforeskující, zářivé. A věděla, že je to můj hypnotizující pohled.

Svezl se přede mě na kolena a vztáhl ke mně ruku. Otočila jsem ji zápěstím vzhůru, abych měla lepší přístup k potravě, a cítila, že už to nejsem já. Ovládla mě moje živočišná stránka, moje upíří já se vydralo na povrch tak rychle, že jsem ho ani nestačila zpomalit, natož zastavit.

Zavrčela jsem a rychle se zakousla. Někde vzadu v hlavě jsem věděla, že je to chyba, že využívám člena glymery jako potravu, a moje škodolibé já si to užívalo. Užívalo si pocit, že jsem si podrobila jednoho z těch vymydlených panáků.

Ticho v místnosti mě mělo upozornit, že moje malá chyba se stala neomluvitelnou katastrofou, ale já cítila jenom chuť krve, která mi tryskala do úst. Nakonec jsem se přece jenom odtrhla a pustila Adena na zem. Lehl si naznak, oči upíral do stropu, jako by vůbec nevnímal nic kolem sebe.

Oproti tomu moje smysly byly zostřené na nejvyšší úroveň, takže jsem si všimla, že uhlazené satény nešustily do rytmu hudby a černá saka stála bez hnutí.

„Wrathe!“ Ten pobouřený hlas pocházel od muže, který se až nápadně podobal muži, který mi ležel u nohou, jenom v jeho starší verzi.

Podívala jsem se na otce a viděla, jak se snaží zachovat nicneříkající tvář, ale já v napětí jeho těla rozeznala zlobu a hrozbu. Zloba byla mířená na mě a hrozba každému, kdo by proti mně hodlal povstat.

„Ne,“ řekla jsem rychle. „To já si vzala krev vašeho syna, ne váš král. Jestli to chcete řešit, tak se mnou.“

Ten muž se na mě podíval stejně charismatickým pohledem, jakým vládl jeho syn. Cítila jsem ledové ostny jeho sebeovládání a věděla jsem, že kdyby ho neměl, dávno se mě pokusí zabít. Ponížila jsem veřejně jeho rodinu. 

„Zvážila jste snad nabídku mého syna a rozhodla se ji přijmout?“ nadzdvihl obočí.

Usmála jsem se a otřela si krev, která mi ulpěla v koutku úst.

„Vy jste to nepochopil, že ne?“ zeptala jsem se ho upřímně. Ani se nepohnul, buď mě opravdu nechápal, nebo ano a nehodlal na mou otevřenou výzvu reagovat.  

Byla jsem tady, abych upevnila Wrathovo postavení, abych glymeře ukázala, že jsme jednota, pouto, silní pospolu víc, než každý zvlášť. A že si jejich král nepřivedl do domu politickou figurku Stvořitelky, ale svoji krev, která se nebude bát ničeho, aby ho ochránila.

„Krev vašeho otce vás nezaštítí, abychom…“ Nenechala jsem ho ta slova doříct. Rozesmála jsem se a on sebou cukl.

„Abyste co?“ vysmála jsem se mu. „Můj otec je nejstarší, je to váš král, váš pán, a to jeho muži chrání glymeru před vnější hrozbou. Muži, kteří se zpovídají jemu. Všichni víme, proč tu dnes jsme, přišli jste se podívat, jak silnou základnu má a jakou práci by dalo ji podkopat. No…“ Zdvihla jsem ruce a rozhodila je kolem sebe. „Tak pokud pominete bratrstvo, drtivou sílu, upíry, kteří za ním stojí pevněji, než jsou základy tohohle domu, potom jsem tu já…“ Klesla jsem hlasem o tóninu níž. „Přišli jste ohrozit moji krev, moji rodinu, a pokud se o to ještě někdy pokusíte, proliju víc než jenom kapku vaší krve.“

Otočila jsem se a pozvolným krokem odešla. Možná jsem nesplnila požadavky Stvořitelky tak, jak si to představovala, ale otcovo postavení jsem jistě upevnila. Buď to, nebo jsem ho nenávratně podkopala.

Vrátila jsem se ven a zhluboka se nadechla. Čistou hlavu mi nepomohl udržet ani mrazivý vzduch, protože přestože mi do kůže pronikaly ostny chladu, cítila jsem se nesvá. 

Prudce jsem trhla hlavou ke straně, když jsem uslyšela křupnutí sněhu pod něčí těžkou botou a srdce se mi splašeně rozběhlo v hrudi. Mé oči rozeznaly vysokou, mohutnou postavu, ale než jsem stihla vydat jenom hlásku, ucítila jsem ostrou bolest v týle a svět kolem zčernal. Pohltila mě přívětivá tma a já se do ní nechala zabalit, ukolébat se. Ale moje poslední myšlenka patřila tomu, že probuzení bude bolet. Možná víc, než jsem si v tu chvíli dokázala představit.

Autor: TerezaJ, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Králova krev - 7. kapitola: