OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Králova krev - 6. kapitola

20.08.2015 (12:00) • TerezaJ • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 10× • zobrazeno 1705×

Podívala jsem se na sebe do zrcadla a zhluboka se nadechla. Vypadala jsem jako stará Savannah, ne jako ta unavená dívka, kterou jsem vídala v zrcadle posledních pár let.

Oči mi zářily stejnou bledou zelení jako oči mého otce, vlasy mi spadaly v měkkých vlnách po zádech a moje postava byla jako vystřižená z katalogu. Šaty, které jsem měla na sobě, to všechno ještě podtrhávaly. Nemohla jsem uvěřit tomu, že se opravdu podřídím přání Wratha a sejdu dolů mezi tu takzvanou glymeru. Šlechtu upíří rasy.

Otočila jsem se a prohlédla se naposledy ze všech stran. Ačkoliv otec trval na klasických šatech, které křičely dáma, já si zvolila podle sebe. Měla jsem na sobě rudé koktejlky, které obepínaly celou mou postavu a byly dlouhé sotva do půlky stehen. Rafinovaná krajka působila žensky a pekelně sexy. Když jsem to doplnila botami na vysokém podpatku, byla jsem jako ztělesnění hříchu.

Vykročila jsem ke dveřím a lehkým krokem zamířila k salonu, kde se ta sešlost konala. Nepočkala jsem, až mě sloužící uvedou dovnitř, jednoduše jsem mezi všechny ty upíry v nablýskaných róbách vstoupila.

Jenom můj příchod stačil k tomu, aby se na mě upřely zraky všech přítomných. Narovnala jsem se a pozvedla hlavu. Neměla jsem v úmyslu dát jim najevo, že se bojím.

Rázným krokem jsem zamířila na druhou stranu místnosti, kde stál můj otec spolu s Beth a nějakou ženou. Stačil mi jediný pohled do tváře nevlastní matky a věděla jsem, že ta žena je problém.

„Tak tady ji máme,“ sjela mě dotyčná pohledem od hlavy až k patě.

„Sereno, dovolte, abych vám představil svou dceru,“ pokynul Wrath rukou.

Bylo mi ho skoro líto. Byl to válečník a pravděpodobně mu nevyhovovalo, že tu musel stát oblečený v na míru šitém obleku a usmívat se na všechny strany. Ale jak jsem pochopila, dokonce i upíří politika byla neúprosná a tohle bylo nutné zlo, aby řád zůstal nastolen.

„Slyšela jsem, že jste lékařkou ve světě lidí,“ řekla pohrdavě a její slova upoutala pozornost všech kolem.

Šum v místnosti utichal a každý se zřejmě snažil zaslechnout, jak budu na očividné popichování reagovat. Měla jsem chuť vyrvat jí tepnu z krku, ale za to by mi Wrath zřejmě nepoděkoval.

„Byla jsem,“ usmála jsem se a chystala se říct něco, o čem jsem posledních pár dní přemýšlela. „Ale vypadá to, že moje kariéra bude postupovat spíše jiným směrem.“

„Vážně? Chystáte se změnit obor?“ nadzdvihla dokonale pěstěné obočí.

„Tak trochu… Budu pracovat s Vishousovou družkou,“ řekla jsem klidně.

A jako bych odpálila bombu. Wrath ke mně prudce otočil hlavu a bylo mi jasné, co mu běží hlavou. Znamenalo to, že nikam neodcházím a zůstávám nejen v jeho světě, ale i v jeho domě.

Stále tu byl problém, který jsme museli řešit. Měla jsem se do týdne svázat s mužem, který byl příslušníkem upíří rasy, a to jsem neměla v plánu. Takže jsem naznala, že než utíkat, bude snazší hledat řešení pod touto střechou.

Šum v místnosti na chvíli ustal a já se otočila. Ve dveřích stál iAm a vypadal podobně jako bratři. Nebezpečný muž mezi smetánkou, vlk mezi jehňaty.

Naše oči se na tu vzdálenost střetly a on mě sjel od hlavy až k patě. Potom se zamračil a nepřístupně stiskl čelist.

Ignorovala jsem ho a soustředila se na lidi kolem sebe. Přejížděla jsem pohledem po místnosti a cítila napětí v každé části těla. Tohle nebyl můj svět, přesto jsem byla nucena tu stát.

Když jsem pohledem spočinula v pravém rohu místnosti, srdce se mi na chvíli zastavilo. Přišlo mi, jako bych snad špatně viděla. Ne, to nemohla být pravda…

Přesto ten úsměv, ty nádherné oči, postoj sexy kovboje… To všechno nezaměnitelně patřilo mému nejlepšímu příteli.

„Davide?“ Můj šepot byl sotva patrný, zatočila se mi hlava.

Můj kamarád vykročil přes místnost a nespouštěl ze mě pohled. Usmál se a já si uvědomila, že je to poprvé, co svůj úsměv nehalil dokonale vykrojenými rty. A proto jsem si až teď všimla, že jeho špičáky jsou jiné než ty lidské. Takové, jaké jsem já měla teprve krátkou dobu. A potom se mi to všechno pospojovalo. Vídala jsem ho jenom večer. Myslela jsem si, že je to kvůli škole a těm jeho holkám, ale tohle mi dávalo jasnou představu, proč nemohl za dne ven. Byl pravděpodobně čistokrevný. Byl z glymery. A mně se zastavilo srdce, protože to znamenalo, že byl naprosto dokonalým kandidátem na mého muže.

„Vypadáš dokonale, Savannah,“ promluvil na mě, jako by se nic nezměnilo od doby, kdy jsme se viděli naposledy.

„Věděl jsi to?“ zeptala jsem se ho.

„Ta podoba se nedala přehlédnout… Proto jsem ti Beth přenechal, věděl jsem, že si toho všimne i ona,“ usmál se shovívavě.

A ve mně se vzedmula vlna vzteku. Založila jsem si ruce na hrudi a ignorovala ty jeho ďábelsky modré oči i dokonalý obličej filmové hvězdy.

„Byl jsi můj přítel… Věřila jsem ti a tys mi lhal,“ zavrčela jsem temně a všimla si, že začínáme poutat pozornost.

David se rozhlédl kolem sebe a jemně mě uchopil za paži. Ten dotek byl lehký jako motýl, a přesto ve mně budil touhu po násilí.

„Půjdeme do soukromí,“ řekl tiše.

„Nikam s tebou nejdu,“ vytrhla jsem mu svou paži.

Bratři, všichni do jednoho, se na nás začali dívat a čekali, aby mohli zakročit. Jejich mocná těla pulzovala hrozbou, kterou vyzařovali.

Ale to nebylo nic proti chladu, který místností projel ve chvíli, kdy to všechno spatřil iAm. Nikdo z Bratrstva se ani nepohnul, protože nemusel. Temný k nám kráčel jako bůh pomsty.

„Co tady děláš, Adene?“ zamračil se iAm na mého starého kamaráda.

Bezva, takže David není David, ale Aden. To by dávalo smysl, David bylo moc lidské jméno. Moc obyčejné pro někoho, jako byl on.

„O tom bych si raději promluvil se Savannah,“ odpověděl David, tedy Aden, samolibě.

„Nehodlám s tebou mluvit.“ Odstoupila jsem od něj.

Aden se na mě podíval a já cítila, jak se mě snaží svádět. Víčka mu ztěžkla, takže se jeho pohled stal lenivým, snažil se navodit atmosféru, jako bychom byli jenom my dva. Ale na mě to nepůsobilo. Věděla jsem, že je to nádherný muž. Ale nikdy jsem k němu tyhle city nechovala a nehodlala jsem s tím začít ani teď.

„Co ode mě chceš?“ zeptala jsem se na rovinu.

Byla jsem ráda, že se místnost poměrně vyprázdnila. Hosté se přesunuli na terasu, odkud byl výhled na ohňostroj, který byl součástí večera.

Aden se nadechl a na chvíli se zahleděl do sklenice s vínem, kterou držel v ruce. Když znovu pozvedl oči k mým, byly plné odhodlání.

„Přišel jsem požádat krále o tvou ruku,“ řekl vážně. „Chci se stát tvým hellrenem.“

Jako by odpálil bombu. Neměla jsem šanci zareagovat. iAm děsivě zavrčel, vzduchem se vznesla vůně temného koření a potom srazil Adena k zemi. První pěst dopadla na ten dokonalý obličej tak rychle, že se iAmova pěst jenom mihla vzduchem.

Temný vypadal tak děsivě jako nikdy. Byl divoký, nebezpečný, jeho ledový klid povolil. Přede mnou byl běsnící muž, naprosto zbavený sebeovládání a smrtelně nebezpečný.

„Ona je moje!“ Spíš než slova to připomínalo vrčení.

Srdce mi bušilo v hrudi, když se v místnosti objevil Trez a tahal svého bratra na nohy. Ten byl ale nepříčetný, jako smyslu zbavený upíral nebezpečný pohled na Adena.

„Uklidni se, bratře,“ sykl Trez.

iAm se zřejmě nehodlal uklidnit. Dál se vzpíral sevření mocných paží a přísahala bych, že je schopen v tu chvíli zabít. Rozhodla jsem se během okamžiku. Vstoupila jsem mezi něj a Adena a stoupla si těsně před iAma. Dotkla jsem se pravou rukou jeho hrudi a upoutala tak jeho pozornost.

„To nic, iAme… Musíš přestat,“ šeptala jsem ta slova, jako bych domlouvala obrovskému, mocnému lvovi.

Konejšila jsem ho, snažila se přimět ho, aby se soustředil na mě. A opravdu. Jeho tělo začalo v Trezově sevření povolovat. Přesto stále prudce oddechoval.

„Odveď ho odtud, Savannah,“ řekl mi Trez.

A já poslechla. Vzala jsem iAma za ruku, a dřív než se vzpamatoval, byli jsme ze dveří. Věděla jsem, že jdu po schodech s upírem, který je na pokraji výbuchu. A neměla tušení, jak ho uklidním.

Autor: TerezaJ, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Králova krev - 6. kapitola: