OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Králova krev - 3. kapitola

07.08.2015 (12:00) • TerezaJ • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 6× • zobrazeno 1961×

Neměla jsem tušení, jestli to trvalo hodiny, dny nebo týdny. Byla jsem uvězněná na pokraji bezvědomí, tělo se mi horečnatě svíjelo na saténových prostěradlech. Co chvíli mi někdo přiložil k ústům zápěstí a nutil mě polykat tekutinu, která mi svlažila rozpálené hrdlo.

Bylo to nekonečné. Procitala jsem a zase upadala do horečnatých snů. A celou dobu jsem kolem sebe cítila tu omamnou vůni koření. Nutila mou mysl vyplavat na povrch z hlubin spánku a procitnout téměř k úplnému vědomí. A v těch vzácných chvílích ke mně přes hustý opar snu doléhal Wrathův hlas. Nerozuměla jsem tomu, co říká. Mluvil pro mě neznámou řečí, ale vnímala jsem jeho ruku na čele, to, jak mi odhrnoval bolestí propocené vlasy.

A potom to opravdu přišlo. Procitnula jsem, bolest byla pryč. Otevřela jsem víčka, která měla tíhu olova a pomalu se rozhlédla kolem sebe. Byla jsem v místnosti, která byla vytapetovaná příjemně béžovou barvou. Okna zakrývaly železné rolety.

Posadila jsem se a všimla si Beth, která seděla naproti obrovské posteli v křesle, a její pohled byl plný otázek. Přesto se tvářila přívětivě. Vstala a opatrně se ke mně přiblížila.

„Jak se cítíš?“ usmála se mírně.

Otevřela jsem ústa, abych jí odpověděla, ale když jsem jazykem zavadila o zuby, zarazila jsem se. Špičáky byly delší, než jsem si je pamatovala. Ne, že by vyloženě přečnívaly, ale byly delší. Zahrocenější.

„To je v pořádku, Savannah,“ posadila se ke mně na postel a položila mi dlaň na ruku. „Promluvíme si.“

Neodpověděla jsem jí. Čekala jsem, co řekne. A ona začala mluvit. Poslouchala jsem ji pozorně a chvíli přemýšlela, jestli to není jenom špatný sen. Byla opatrná, rozvážně volila slova. Vyprávěla mi svůj příběh o tom, jak se poprvé v tomto domě ocitla ona. V podobné situaci, a přesto tak jiné.

Mluvila o Bratrstvu, o Rase… Všechny ty pojmy pro mě byly neznámé a děsivé. Přesto jsem někde hluboko cítila, že se stanou nedílnou součástí mého života.

A potom se dostala k bodu, který se přímo týkal mě. Celý život jsem žila v domnění, že jsem Savannah Blacková, nemanželské dítě Sandry Blackové. Byla jsem možná výjimečně nadaná pro lékařství a poměrně inteligentní, ale tím má výjimečnost měla končit. A ona mi tu teď říkala, že mi v žilách koluje krev krále. A že jsem v posledních hodinách prodělala proměnu, která ze mě udělala člena rasy, o které svět neměl tušení.

Zavřela jsem na chvíli oči a zhluboka se nadechla. Čekala jsem, že budu hysterická. Že budu panikařit a budu chtít utíkat. Ale najednou to všechno dávalo aspoň trochu smysl. To, že jsem nikdy nikam úplně nezapadla. Že jsem vždycky cítila, jako bych nebyla úplná. Možná to bylo proto, že část mého já čekala na probuzení.

„Nechci s ním mluvit.“

Ta slova byla tichá a Beth zřejmě čekala, že po tom všem řeknu něco jiného. Já ji ale musela zklamat. Jediné, na co jsem dokázala myslet, bylo to, že jsem Wratha nechtěla vidět. Ne teď. Nebyla jsem na to připravená.

„Do toho tě nikdo nutit nebude,“ pokývala hlavou. „Jenom bys měla vědět, že to byla jeho krev, která ti pomohla. Jsi princezna, Savannah, a já vím, že to možná zní až moc jako z pohádky pro děti. Ale v našem světě jsi dcerou muže, který vládne Rase. Jsi jeho prvorozený potomek. A bude se s tebou podle toho zacházet.“

Podívala jsem se do jejích modrých očí a hledala známku znechucení. Přece jenom, tohle místo mělo patřit jejímu synovi. To on měl být prvním potomkem toho mocného muže. Já byla jenom cizinec a nechtěla jsem si vzít nic z toho, o čem tady mluvila.

Ale ona vypadala upřímně. I když to pro ni musel být obrovský šok, vypadalo to, že mi opravdu chtěla pomoct. Možná proto, že kdysi opravdu i ona byla v podobné situaci.

„Mám hlad.“ Dotkla jsem se kručícího břicha.

Beth se zasmála a uvolněně vstala z postele. Podala mi balíček úhledně složeného oblečení a já ho od ní bez námitek přijala.

„Je to moje, ale mělo by ti být. Jsi skoro stejně vysoká, možná o trochu hubenější,“ sjela mě zkoumavým pohledem.

Až teď jsem si všimla, že jsem na sobě měla pyžamo. S díky jsem ho přijala, a když opustila místnost, aby mi poskytla soukromí, vylezla jsem z postele a přešla k zrcadlu. Dívala se na mě žena, kterou jsem už dlouho neviděla. Odpočatá, zářící, bez toho utrápeného pohledu v očích, který způsoboval neustálý stres.

Zamířila jsem ke dveřím, o kterých Beth tvrdila, že je za nimi koupelna. A po jejich otevření ze sebe okamžitě strhla kabátek i kalhoty. Stoupla jsem si pod horkou vodu a smyla ze sebe všechen ten pot. Bylo to příjemné. Spolu s ním jako by odplouvalo i napětí a pochybnosti, jestli to všechno zvládnu.

Vypnula jsem vodu a rychle se osušila. Oblečení mi padlo. Možná mi byly malinko větší džíny, ale to jsem přehlédla.

Vyšla jsem na chodbu a tam na mě Beth čekala. Usmála se a pokynula mi rukou ke schodům.

„Je čas na jídlo,“ oznámila mi. „Budou tam všichni, ale, Savannah… Nikdo na tebe nebude ani nevhodně zírat, ani se tě na nic ptát. Jenom chci, abys měla čas se rozkoukat.“

Kývla jsem hlavou a následovala ji po schodech dolů. V hale zabočila do prvních dveří a já šla nesměle za ní. Přede mnou se rozevřel obrovský prostor, kterému vévodil masivní dlouhý stůl. A kolem něj seděli muži a ženy. Bavili se a jejich hovor ustal jenom na chvíli, když jsem vešla.

V čele toho stolu seděl Wrath. Naše oči se na minutku střetly, ale já uhnula pohledem první. Beth se ode mě nehnula, čekala, co udělám.

„Mohla bych někam… do soukromí?“ Hlas se mi nezvykle zadrhával.

Beth mi pokynula rukou do dalších dveří a řekla, abych si vzala, cokoliv budu chtít. Rychle jsem opustila jídelnu a teprve v kuchyni se mé tělo uvolnilo. Sedla jsem si na barovou stoličku k pultu a dala hlavu do dlaní.

Bylo to jako zlý sen. Všechno tak nové, cizí lidé kolem mě. Pryč byla jistota, s jakou jsem vystupovala po celý svůj život. Tady jsem si připadala jako na minovém poli. A každý člen této domácnosti pro mě byl jako mina. Bála jsem se cokoliv udělat nebo říct a chtěla jsem domů. Aspoň na chvíli. 

Autor: TerezaJ, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Králova krev - 3. kapitola: