OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Králova krev - 11. kapitola

31.05.2016 (11:00) • TerezaJ • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 2× • zobrazeno 2236×

Sklonila jsem se nad umyvadlo a opláchla si obličej ledovou vodou. Byla jsem vyčerpaná, nikdo mě nepřipravil na pohled, který se mi naskytl, jakmile jsem Amandu otevřela. Byla prostoupená rakovinou skrz na skrz a já se divila, že pořád ještě žije. Myslela jsem si, že tohle upíry nemůže postihnout, že se jich lidské nemoci nedotýkají, ale ona mě vyvedla z omylu. Musela trpět šílenými bolestmi a já nevěděla, jak ji jich zbavit. Byla jsem bezmocná.

„Proto potřebujeme Wrathovu krev,“ ozval se za mnou Christian. „Aby ji Serena mohla očarovat a Amanda se uzdravila. Jenže Wrath se bojí o svoji nástupnickou linii.“

Otočila jsem se na něj a založila si ruce na hrudi. Vypadal vyčerpaně, snad poprvé jsem ho viděla jako obyčejného muže a ne jako stálou hrozbu. Chránil svou sestru jako nikdo jiný, miloval ji a byl by pro ni šel do pekla. V tomhle ohledu jsem ho mohla pochopit, mohla jsem s ním dokonce soucítit, ale nemohla jsem mu pomoct.

„Jak to myslíš?“ zeptala jsem se.

„Po Wrathovi mám nejvyšší právo na trůn já. Kdyby vymřela jeho krev, byl bych dalším králem já.“ Řekl to klidně, nevzrušeně, jako by se ho to netýkalo. Ale v jeho očích jsem jasně četla, jak silnou nenávist k mému otci chová. Nemohla jsem ho soudit a stejně tak jsem nemohla soudit svého otce. Wrath byl skvělý muž a spravedlivý král, jak jsem mohla soudit. K tomuhle všemu musel mít důvod.

„Mohl bys proti němu povstat,“ pronesla jsem pomalu.

Christian prudce trhl hlavou směrem nahoru a zamračil se. Byl vysílený, jeho tělo bylo napjaté, cítila jsem z něj auru nervozity. Byl jako přetlakovaná nádoba, která potřebovala upustit páru.

„Mohl jsem zabít naši budoucí královnu a neudělal jsem to!“ Nadechovala jsem se, abych mu oponovala, že se mnou nejednal jako s hostem, ale on překonal vzdálenost mezi námi a strhl mě na svoje tělo. „Potřebuju tvého otce, Savannah. A jestli mi nedá, co chci, vezmu si to sám,“ zašeptal mi těsně u úst.

A potom se to stalo. Políbil mě, jeho rty se vpily do mých, pohltily je. Zapomněla jsem na domov, na otce, na iAma. Byl jenom on, jeho vůně, jeho tělo, jeho krev, která mi protékala pod prsty, které jsem měla položené v místě, kde mu prudce bušilo srdce.

Jeho ruce zašátraly po mém těle a jedním rázným pohybem roztrhly tričko. Byla jsem pod ním nahá a on se zbožně dotkl mých prsou.

Odtáhl se ode mě natolik, že jsem viděla jeho jedovatě smaragdové oči, v kterých se odrážela zeleň těch mých. Věděla jsem, že jestli od něj neodejdu teď, neudělám to nikdy, ale moje nohy nechtěly poslouchat. Nevydala jsem ani hlásku, když mě neurvale otočil zády k sobě a strhl mi kalhoty. Dívala jsem se mu přes zrcadlo do očí, které hořely chtíčem. Z úst se mu vydral sten a v tu samou chvíli mě kousl. Prokousl mi krk a já vykřikla. Pil mojí krev, hltal jí a já držela jako beránek. Bylo to něco nového, takovou intimitu jsem nikdy nezažila.

Když se odtrhl, jako bych ucítila ztrátu. On mi ale strčil ke rtům vlastní zápěstí a přitlačil mi hlavu k němu.

„Pij!“ Ten povel byl syrový, drsný, ale poslechla jsem.

Moje žízeň se začala vymykat kontrole, neměla jsem přístup ke krvi několik týdnů, takže to, co mi vytrysklo do úst, pro mě bylo jako životodárný gejzír. Hltala jsem, aby mi neunikla ani kapička. A sotva jsem postřehla, že mi Christian odsunul rukou nohy od sebe. Když potom udělal prudký výpad, zastavilo se mi srdce.

Měla jsem ho odstrčit, měla jsem se bránit. Ale když mi znovu proťal špičáky pokožku na krku, nezmohla jsem se na žádný odpor. V tu chvíli jsem mu dávala všechno, co si jenom přál. Tělo, krev i duši. Nechtěla jsem, aby to takhle skončilo. Nechtěla jsem, aby nade mnou měl jakoukoliv moc, ale měl ji.

Za těch pár týdnů se mi ten zasmušilý muž vetřel pod kůži, jako se to podařilo málokomu. Cítila jsem i přes jeho hrozivé vystupování pocit bezpečí a jistoty.

„Nepřemýšlej tolik,“ zašeptal mi do ucha.

Ani jsem se nepodivila tomu, jak to poznal, jednoduše jsem vypnula mozek a nechala ho, aby mi ukázal, jak moc může být tělesná láska krásná, divoká, syrová. Taková, jaký byl on sám.

Probudila jsem se v posteli, nahá a byla mi zima. Christian vedle mě nebyl, ale pořád ještě jsem cítila výrazně jeho pach. Oblékla jsem se a sykla bolestí, když moje citlivé tělo reagovalo na prudké pohyby.

Ze všeho nejdřív jsem zašla za Amandou. Pořád spala, ale měla lepší barvu a její životní funkce byly stabilní. Zachránila jsem ji pro dnešek život, ale jestli to tak bude pokračovat dál, brzy zemře. Bez pomoci mého otce se nedožije jara.

Zavřela jsem za sebou tiše dveře, když jsem odcházela, a vydala se po schodech dolů. Nejdřív jsem viděla Christiana, jak nehnutě stojí vedle Sereny a Dimitriho. Z jeho ztuhlého postoje jsem si byla jistá tím, že je něco špatně.

„Nevyjednávám s tebou, přišel jsem pro Savannah, ty hajzle!“ Ten rozzlobený hlas jsem znala, patřil Vishosouvi.

Sešla jsem úplně dolů, abych zpoza rohu mohla pozorovat, jak proti té nesourodné trojici stojí Vishous a John. Můj nevlastní strýc si mě všiml první a vykročil ke mně.

Rozběhla jsem se a skočila mu do náruče. Objal mě pevně a potom jeho paže ztuhly. Odtáhl mě a nakrčil nos. Vé zavětřil, a než jsem se nadála, držel Christiana pod krkem.

„Ty sis označil královu dceru?!“ zařval mu přímo do obličeje.

Christian ho odhodil a urovnal si v klidu košili. Nepodíval se mým směrem, byl klidný a odměřený. Neměl nic společného s mužem, který mi ještě před pár hodinami zbožně líbal tělo.

„Souhlasil Wrath?“ zeptal se tiše.

Vishous se třásl vzteky, ale znovu nezaútočil. „Budeš mu přísahat krví, že se vzdáš nároku na trůn, vrátíš Savannah a on ti za to dá, co chceš… Ale já bych s tebou nevyjednával.“

„Potom je dobře, že králem nejsi ty,“ ušklíbl se Christian. „Odveďte si ji.“

Zatočila se mi hlava, když bezvýznamně mávl rukou mým směrem. Takže tohle všechno bylo jenom proto, aby dostal, co chtěl. Využil mě. Cítila jsem se tak špinavá a hluboko uvnitř hrudníku, někde v místech, kde jsem měla srdce, jsem cítila bolest. Tak ostrou, až se mi zatočila hlava. John mě podepřel a vedl mě ven. Naposledy jsem se otočila přes rameno, abych se podívala na člověka, o kterém jsem si myslela, že by mě mohl mít rád. Ten ale něco tiše říkal Sereně, a když už jsem vycházela ze dveří, podíval se mi do očí. Nebylo z nich nic poznat, ale díval se. Díval se do té doby, než za mnou Vé zavřel dveře.

„Jsi v pořádku, Savannah?“ chytil mě za obě ramena.

„Ano.“ Můj hlas byl tichý, ale pevný.

„Jdeme domů,“ chytil mě za ruku a začal se odhmotňovat.

Nedovolila jsem si neposlechnout. Odhmotnila jsem se spolu s ním, pryč od domu, který mi přinesl jenom bolest, a od muže, který zlomil srdce, o němž jsem si myslela, že je dost tvrdé na to, aby se tohle nikdy nestalo.

Jako ve snech jsem se zjevila uprostřed haly sídla. Wrath pochodoval po místnosti, a když mě uviděl, vydechl úlevou a rychle ke mně došel.

„Díky Stvořitelce,“ dotkl se mojí tváře, načež v rychlém sledu následovalo pár vět v jejich starém jazyce.

„Označil si ji, Wrathe,“ přerušil ho Vé.

Obrnila jsem se proti hněvu, který měl následovat, ale Wrath nic neudělal. Stál, díval se na mě a byl zřejmě moc zaujatý tím, že mě vidí živou a zdravou.

„Za tohle ho zabiju tak jako tak,“ pronesl. „Mám svou dceru zpátky, teď už mě nezastaví nic.“

Autor: TerezaJ, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Králova krev - 11. kapitola: