OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Králova krev - 10. kapitola



Králova krev - 10. kapitolaSavannah bude zachraňovat život a hájit čest své rodiny, a to všechno v téměř jednom okamžiku... A s kým bude svádět boj o čas? To si přečtěte :)

Do uší mi duněla hudba a já v jejím rychlém rytmu běžela. Přidala jsem si na pásu vyšší rychlost a cítila, jak mi hoří plíce, ale nehodlala jsem zastavit. Chtěla jsem své tělo donutit k těm největším výkonům, protože jsem potřebovala, aby mě nenechalo ve štychu, až od něj budu chtít nadlidskou sílu a výdrž.

Po dalších třiceti minutách jsem z toho mučicího nástroje slezla a protáhla se. Ruce jsem dala dolů a dotkla se podlahy, když jsem mezi svýma nohama spatřila hlavou vzhůru cizího muže, narovnala jsem se. Nespěchala jsem, neměla jsem v úmyslu zadat mu důvod, aby si myslel, že mám strach.

„Co tady chcete?“ vystrčila jsem bojovně hlavu.

„Odvážná slova od vetřelce v mém domě,“ pronesl ledově a já sebou cukla.

Nelíbil se mi, zlost a nepřátelství z něj čišely přes celou místnost. Jeho oči měly barvu ledu a stejně tak vlasy, byl zvláštní a mrazivý.

„Pokud se nepletu, tak je to pořád ještě můj dům, Dimitri.“

Christian stál ve dveřích nehnutě, přesto jeho mohutné tělo budilo hrůzu. A ten muž ji vycítil, protože ode mě couvl a jakoby sklonil hlavu. Díval se na Christiana zvláštním pohledem, který jsem nedokázala identifikovat. Jako by se styděl za pokoru, kterou před ním ukázal.

„Máš ji v posteli, že jsi přišel dohlédnout na to, abych jí neublížil?“ zeptal se Dimitri a z jeho hlasu odkapávala zášť.

Christian něco rusky vyštěkl a udělal několik kroků do místnosti. Teď už ta hrozba byla hmatatelná, zlobil se a na Dimitriho hlavu dopadala sprška rychlých slov v jazyce, kterému jsem nerozuměla.

„Hoši, hoši!“

Prudce jsem trhla hlavou ke straně a znechuceně stáhla rty do úzké linky. Přede mnou stála žena, která měla světle hnědé vlasy a modré oči, ovšem nejhorší bylo to lascivní oblečení. Vypadala jako laciná coura a pravděpodobně taková i byla, když jsem si všimla, jak mlsně se dívá na Christiana.

„Sereno,“ podal jí Christian ruku.

Serena se usmála a vplula mu do náruče jedním tanečním krokem, čímž rozvířila vzduch kolem, a mě do nosu uhodil silný parfém, z kterého se mi zvedl žaludek.

„Tak tohle je Wrathův parchant? Čekala jsem něco originálnější, ale na co lepšího by se slepý král zmohl?“ zasmála se.

Nepřemýšlela jsem ani vteřinu, skočila jsem a sevřela její štíhlý krk do jedné své ruky. Byla člověk, aspoň jsem si to myslela, protože jako upír nevoněla, ale lidský pach byl něčím zastřený. V tu chvíli mi to bylo ale jedno, moje tesáky se prodloužily a z hlubin hrdla se mi ozvalo zlověstné vrčení.

„Mluvíš o mém otci, ty malá mrcho,“ zasyčela jsem jí do obličeje. „Važ slova, nebo ti ten jedovatý jazyk vyrvu.“

Lapala po dechu a já viděla, jak Dimitri udělal krok směrem ke mně. Pustila jsem ji a odstrčila, takže klopýtla a padla mi k nohám. Zrudla do temně karmínové, buď vzteky, nebo tím, že se ještě před chvílí dusila, to mi bylo jedno.

Christian stál bez pohnutí, díval se na mě nicneříkajícíma očima, ale nezasáhl, nepotrestal mě. Byla jsem připravená se rvát do poslední kapky krve, pokud by se odvážila znovu otevřít pusu a útočit na mého otce.

„Královská krev tě nebude chránit věčně, a až se sváže s naší, potom ti dám ochutnat vlastní moc,“ řekla Serena a postavila se na nohy.

„Moje krev se s tou vaší nikdy nesmísí,“ prohlásila jsem pevně.

„Potom se rozluč se svým dosavadním životem a začni tomuhle domu říkat domov. Protože do svého starého se nikdy nevrátíš.“ To bylo poprvé po dlouhé době, co Christian mluvil přímo na mě.

„Chceš se vsadit?“ nadzdvihla jsem obočí.

Nadechoval se, aby mi něco odpověděl, ale zarazila ho Amanda, která se jako duch zjevila ve dveřích. A jako duch i vypadala, smrtelně bledá, lapala po dechu a opírala se o zeď, pravděpodobně aby neupadla.

„Christiane,“ zašeptala a z úst jí vytekl pramínek krve.

Chtěla jsem odejít, moje upíří já chtělo pryč, ale doktorka, která přísahala pomoci každému, kdo to potřeboval, ta křičela, abych utíkala k Amandě. Byla nepřítel, ale taky měla nevinný život.

Rozhodla jsem se během chvíle a byla u ní jenom o sekundu později než Christian. Přiklekla jsem k Amandě, která se svíjela v křečích a bělma se jí protáčela.

„Ustup!“ štěkla jsem na Christiana, který se jí snažil přistrčit zápěstí, aby se napila.

„Ne!“ vpálil mi zle.

„Jsem doktorka, ustup, ublížíš jí. Má záchvat, krev jí nepomůže,“ shodila jsem jeho ruce dolů a začala pracovat, systematicky, jak jsem měla ve zvyku.

Emoce šly stranou, moje ruce byly rychlé a precizní jako ruce nejlepšího chirurga. Znovu jsem se cítila užitečná, tohle jsem milovala, pro tohle jsem žila.

„To je ono, dýchej, Amando,“ pohladila jsem jí po tváři rukou, která byla od její krve.

„Já umřu,“ vydechla roztřeseně.

Podívala jsem se na Christiana a ten vypadal, jako by zestárl o sto let. Byl bledý a vyděšený, ukázal mi něco, čeho se bál. Bál se, že o ni přijde.

„Ano, zemřeš,“ řekla jsem klidně. „Ale ne dnes a ne pod mýma rukama. Vezměte ji nahoru a budu potřebovat pár věcí.“

Spěšně jsem diktovala seznam svých požadavků a mezitím klusala do schodů za Christianem, který nesl Amandino bezvládné tělo.

Musela jsem něco udělat a v těchhle přespolních podmínkách to bude těžké. Sotva jsem myšlenku dokončila, Christian mě vyvedl z omylu. Otevřel kovové dveře a já vkročila do sterilního operačního sálu, perfektně vybaveného, jak jsem si stihla všimnout.

„Tak jo,“ řekla jsem si tiše. „Do práce, holka.“

Umyla jsem si ruce, vydrhla je precizně kartáčkem, vydezinfikovala a začala si oblékat rukavice. Krvácela a já si byla téměř jistá, že vím odkud, ale nebyl čas to zjišťovat přístroji, zemřela by. Musela jsem si být jistá svým instinktem.

„Jestli ti má sestra zemře pod rukama, čeká tě stejný osud.“

Christian stál za mnou a díval se mi do očí přes zrcadlo a já konečně odhalila záhadu jejich spojení. Totiž pokrevní.

„Mně pod rukama ještě nikdo neumřel a s ní nezačnu. Jsem profesionál, nenechám ji na tom stole za žádnou cenu,“ řekla jsem klidně a cítila se tak.

Jistá si tím, že dokážu všechno, co si usmyslím, jistá tím, že smrt mě dnes nepředběhne. Už jsem s ní svedla mnoho závodů a vždycky jsem byla rychlejší. Tentokrát tomu nebude jinak.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Králova krev - 10. kapitola:

3. Siruka
29.05.2016 [12:52]

Vau bylo to uzasny nasla jsem si cas az tet abych si tu povidku precetla a predcila moe oceskavani ,precetla jsem to jednim dechem a tesim se na dalsi Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. LiliDarknight webmaster
29.05.2016 [0:40]

LiliDarknightTak toto vyzerá ako skutočne zaujímavý vývoj udalostí. Som skutočne zvedavá, k čomu všetkému to bude viesť a či to pomôže odhaliť dôvod, pre ktorý tam vlastne je. Emoticon Emoticon
Som rada, že zase vystrčila aj pazúriky. Bolo by oveľa nudnejšia, ak by sa všetkého bála.
Teším sa na ďalšiu
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. MillieFarglot admin
27.05.2016 [12:36]

MillieFarglotNa kontakt, ktorý máš uvedený v profile, som ti poslala e-mail. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!