Jen a jen pro tebe - 8. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Co se stalo po nepodařené korunovaci?

18.06.2017 (15:00) • Eilan • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 1× • zobrazeno 1221×

Sigyn spatřila Lokiho až ve chvíli, kdy společně s Thorem a jeho společníky mířili ke stájím. Ignorovala všechny ostatní, jen se kolem nich prosmýkla a zastavila se u svého manžela. Uchopil její ruce a naklonil se k ní.

„Co se vůbec stalo? A kam jdete?" vyhrkla spěšně a očima prolétla zbytek skupiny. Thor vypadal nakvašeně a v ráži, všichni ostatní k němu loajálně vzhlíželi. Sigyn nad tou parádou protočila oči a opět zaměřila veškerou svou pozornost na Lokiho. Ten položil levou dlaň na její tvář a naklonil se ještě více, aby jí něco pošeptal do ucha.

„Vše ti řeknu, jen se tvař klidně. Nechci, aby věděli, co ti říkám. Představuj si třeba, že ti šeptám nějaká sladká slůvka." Jeho hlas byl hrubý, ale tak sametový. Všechna jeho slova, pronesena tímto hlasem, by zněla romanticky... Pochopila, o co mu jde, a poslechla. „Thor se chce pomstít obrům, míříme na Jötunheim... Co jsem říkal!" sykl rychle a škubl s jejím tělem, když se překvapeně ošila, a naznačil, aby si dávala pozor. „Mám plán, žádnou hloupost ten mamlas nevyvede." Když to dořekl, chtěl se odtáhnout, ona ho však chytila za lem kabátce a stáhla ho dolů k polibku.

„Jen pro efekt, pochop," usmála se nevinně, otočila se na podpatku a vydala se pryč. Loki párkrát překvapeně zamrkal, napřímil se, palcem si otřel vlhký koutek úst a vyšel zpět k té bandě pobudů.

„Cos jí řekl?" vyštěkla Sif okamžitě. Loki se s úšklebkem na tváři postavil přímo před ni a upřeně jí zíral do očí.

„Něco, co tobě, drahá Sif, v životě žádný muž neřekl," prohlásil sladce a potěšeně sledoval, jak se výraz v obličeji bojovnice mění na ublížený, hned ho však zakryla maska hrdosti. Bůh lstí se nad její slabostí jen uchechtl. „Měli bychom vyrazit, bratře... Nebo sis to již rozmyslel?"

***

Loki se zvráceným potěšením sledoval, jak Odin zbavil Thora jeho schopností a vyhnal ho na Midgard. S o mnoho menším potěšením se o pár hodin později vkrádal do zbrojnice v podzemí. Měl jasný cíl. Za běžných okolností by mu podobné kratochvíle dělali radost, ale ne dnes. Musel si něco ověřit a bál se, že se nemýlí. Že tam, v ledovém pustém Jötunheimu, skutečně jeho ruka po doteku ledového obra zmodrala a zůstala nezraněná...

Všeotec mu ležel u nohou a on, rozdýchávající onu krutou pravdu, k němu poklekl. Jeho pohyby byly automatické, než aby nad nimi nějak zvlášť přemýšlel. Sledoval tvář toho muže, který po století předstíral být jeho otcem. Loki Laufeyson. Zamrazilo ho, tak zhnusen sám sebou byl. Z hodiny na hodinu se z asgardského prince stala děsivá modrá příšera... Nakonec jen zavolal stráže, které si Odina vzaly na starost, a on, ponořen do svých myšlenek, zmizel.

Procházel kolem zdí, ve stínech, aby se snížila pravděpodobnost, že ho někdo zahlédne. Kam se má vydat? Pokud zůstane někde na chodbách, je pravděpodobné, že potká matku... ne, ani ona nebyla jeho skutečná rodina. Ta, jenž pro něj tolik znamenala, jenž z něj vychovala skvělého mága a tam někde hluboko uvnitř v něm snad zasela i nějaké to povědomí o dobru, mu také celý život lhala. Frigga byla teď ta poslední, kterou by chtěl potkat. Usoudil tedy, že půjde do svých komnat. Přece jen, jeho manželka v tuto chvíli představovala asi to nejmenší zlo... Vždyť ani nepocházela z Asgardu.

Když vešel dovnitř, spatřil Sigyn, jak sedí na kanapi u okna. Zvedla oči, ale nepromluvila. Jejich pohledy se setkaly. Sigyn si uvědomila, že něco není v pořádku, naproti tomu Loki zase dospěl k závěru, že ji teď nutně potřebuje jako muž ženu, upustit páru a dát odpočinout přetížené mysli. Dlouhými rychlými kroky překonal pokoj, chytil ji za ruce a vytáhl na nohy. Vzrušeně, trhavě dýchal a ona byla zmatená. Na nic nečekal, hrubě ji políbil a přitáhl k sobě. Sigyn, zaskočené manželovým chováním, nezbylo nic jiného, než polibky opětovat. Netrvalo dlouho, než ji Loki začal tahat za sukni šatů a povolovat šněrování na ňadrech. Běžně by mu tyto doteky opětovala, strhala z něj šaty a vše by vyústilo v něco vášnivého a velice příjemného. Ale ne dnes... Vší silou se zapřela o jeho hrudník, aby ho od sebe odtrhla.

„Loki? Co to děláš?" vyjekla, když se jí to konečně tak napůl podařilo. On si z ní těžkou hlavu nedělal, naopak si ji vyzvedl výš a políbil ji na krk. Neuhlídala tichý sten, ale musela se ovládnout. „Loki? Loki! Přestaň, počkej chvíli!" Konečně zareagoval, položil ji na zem a o krok ustoupil. Dýchal rychle, v obličeji vražedný výraz.

„Co myslíš, že ti řeknu?" vyštěkl nakonec nevrle. Sigyn jen pozvedla obočí.

„Já nevím, třeba co se stalo na Jötunheimu a co je s Thorem?" napodobila jeho tón. Loki stiskl čelist a zaskřípal zuby. Sigyn si začala netrpělivě poklepávat nohou. Loki nakonec zasténal a vyčerpaně sebou praštil o kanape. Opatrně si k němu přisedla a položila mu ruku na koleno. Doteku si nevšímal, lokty se opřel o stehna a hlavu si vložil do dlaní.

„Na Jötunheimu se strhla bitva, Odin tam vtrhl a zastavil to. Thora za jeho malichernost vyhnal na Midgard a usnul svým spánkem bohů." Loki mluvil stručně a nezúčastněně. Sigyn moc dobře věděla, že tohle není motivem jeho nálady.

„Za takovýchto okolností bych čekala, že budeš slavit," usmála se smutně.

„Jsem zrůda," ozvalo se od Lokiho.

„Co, prosím?" vyhrkla okamžitě Sigyn a klekla si před něj tak, aby mu viděla do obličeje.

„Jsem hnusná nebezpečná zrůda z Jötunheimu! Nikdy jsem nebyl asgardský princ, nejsem Odinson. Jsem princem úplně jiného světa! Jsem Laufeyův syn, což snad svědčí o všem!" Vstal a obešel klečící manželku, která překvapeně zírala do prázdna. „Celý život mi lhali! Byl jsem jen loutka, další z Odinových plánů, který selhal!" pokračoval Loki celý vzteklý. „Zrůda! Hnusná zrůda!"

„Nejsi zrůda," zašeptala Sigyn, stále klečící. Všechno se jí v hlavě již uspořádalo.

„Co to říkáš?!" vyštěkl Loki a obrátil se směrem k ní.

„Že nejsi žádná zrůda," řekla již mnohem hlasitěji a vstala. Postavila se přímo před běsnícího manžela. „Za tu dobu, co jsem s tebou, jsi se ke mně nikdy jako zrůda nezachoval, pro mě zrůda nejsi."

„To, co si myslíš, nic nezmění," zasyčel.

„Až změníš názor, budu si to myslet stále. Víš, kde mě najdeš." Sigyn zachovávala chladnou hlavu a snažila se myslet logicky. Loki byl naproti tomu nažhavený v bojové náladě. Paradoxem bylo, že obvykle se to dělo opačně.

„Tak se dívej, když jsi si tak jistá!" Loki zavřel oči a jeho kůže začala modrat. Objevily se na ní tmavé vystouplé ornamenty, možná runy. Sigyn vydechla, když otevřel oči, a měla tak možnost spatřit místo dvou jasných safírů dva krvavé rubíny. Opatrně, jen špičkami prstů se dotkla jeho tváře. Čekala ostrou bolest, jakou kůže Jöthunů způsobovala, ale cítila jen jemné štípání chladu. V místě, kde se ho dotkla, se teplo začínalo rozlévat i po zbytku jeho těla a modrá i rudá z jeho očí pomalu mizela.

„Stále jsem si jistá," řekla rázně, když byl zase sám sebou. Nebo tedy vypadal stejně jako dříve. Pravděpodobně ani on sám pořádně nevěděl, kým teď je. Chápala jeho vnitřní zmatek. Vždyť ani ona neměla ten správný rodinný původ. Někde v hloubi duše pocítila potřebu mu věnovat jakoukoliv úlevu. Ať už tělesnou, či psychickou. Vyhoupla se na špičky a políbila ho na bradu. Loki pochopil, zvedl ji za stehna a ona mu omotala nohy kolem pasu. Ukazováčkem mu přejela po rtech. „I kdybys přece jen byl zrůda, jsi jen moje zrůda," zašeptala a on již na nic nečekal a políbil ji.

***

„Jak se cítíš teď?" zeptala se Sigyn svého manžela. Oba leželi na boku čelem k sobě. Byli nazí pod pokrývkou a ona jasně cítila Lokiho rozpálenou ruku na svém boku.

„Nemám tušení," zamručel a otevřel oči. Sigyn naprázdno sklapla ústa, zvolila raději mlčení. Pevně se přivinula k Lokimu a on pomalu oddechoval do jejích stříbrných vlasů.

Chvíli si zdřímli, následně vstali a začali se oblékat. Sigyn si vytáhla ze skříně jiné šaty, Loki posbíral to, co našel na zemi.

„Možná by ti pomohlo promluvit si s matkou," navrhla mu a ruce protáhla krajkovými rukávy.

„Není to má matka," zamručel Loki a dopnul kabátec. Sigyn se k němu otočila zády a naznačila mu, aby jí zavázal šněrovačku. Vlasy si přehodila dopředu a její manžel svými hbitými prsty začal šňůrku utahovat.

„Ale vychovala tě... au, ne tak silně!" vyjekla, když Loki přitáhl více, než by měl. Nedočkala se omluvy, spíše jen posměšného odfrknutí.

„Tebe taky vychovala vanaheimská čarodějnice a nevydávala se za tvou matku." Na to neměla co říct. Loki došněroval její šaty, sklonil se a políbil ji na bledou šíji. Otočila se k němu čelem. On si s neobvykle něžným výrazem ve tváři prohlížel její oděv. Sigyn své šaty nezvolila náhodně. Věděla, že tyhle konkrétně jsou jeho oblíbené. Nikdy nebyla sentimentální, v tuto chvíli ale cítila jistou potřebu.

„I přesto bys ji měl navštívit," promluvila a on si jen povzdychl.

***

Loki tedy poslechl svou nejdražší manželku a vydal se Odinových komnat. Bez problémů prošel kolem stráží. Všeotec ležel na loži, Frigga seděla vedle něj a držela ho za ruku. Smutně se usmála, když Lokiho spatřila. Ten na ni nijak nereagoval, ale posadil se na druhou stranu postele.

„Mám strach, Loki," promluvila opatrně. Mluvila samozřejmě o Odinově spánku.

„Jak dlouho to bude trvat?" zeptal se bez jakékoliv emoce.

„To nevím, tentokrát je to jiné. Nebyli jsme připraveni," odpověděla mu a kousla se do rtu. Loki ji propaloval očima, sledoval každý kousek její tváře.

„Tak proč mi lhal?"

„Neřekl ti pravdu, aby ses nikdy nemusel cítit odlišný!" zastala se manžela Frigga a Loki si jen odfrkl. „Jsi náš syn, Loki. A my jsme tvá rodina."

Ještě chvíli mlčky seděli. Loki nakonec vstal, nestihl však odejít, protože se dveře do komnaty otevřely. Stráže ve zlaté zbroji před ním poklekly a vešel jeden z kněžích, nesoucí Kopí osudu. I on následně padl na kolena a s pokorně skloněnou hlavou mu jej nabízel. Loki nechápavě zíral a otočil se na matku.

„Thor je vyhnán, následník jsi teď ty. Dokud se Odin neprobudí, Asgard je tvůj," vysvětlila mu situaci klidným hlasem. Loki naprázdno otevíral a zavíral ústa, obličej se mu křivil zvláštní grimasou. Přece jen se nakonec odhodlal a Kopí od kněžího vzal. Pevně ho uchopil a jeho výraz se uklidnil. Držet tento mocný předmět v rukou mu dodalo odvahy. Otočil se zpět k Frizze. „Nechť je tvůj otec na tebe hrdý... můj králi," pokývla hlavou a on k ní stočil svůj ledový pohled. Tohle bude ještě zajímavé, pomyslel si nový asgardský král.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Eilan (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction