OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Jen a jen pro tebe - 25. kapitola

03.11.2017 (09:00) • Eilan • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 4× • zobrazeno 1457×

„Co když ji nenajdou? Co když už je mrtvá?" Váli seděl na posteli a zíral do podlahy. Narfi, který seděl naproti bratrovi, moc dobře věděl, že jen tak tak zadržuje slzy. Plakat by přece byla slabost.

„Takhle nesmíš mluvit," promluvila Jane a posadila se vedle svého synovce. Chvíli váhala, ale nakonec ho vzala kolem ramen. „Váš strýc i váš... otec jsou oba skvělí a odvážní válečníci. Jsem si jistá, že..."

„Že nás utěší takové řeči?" skočil jí Narfi do řeči bezcitně. Janenina tvář posmutněla. Snažila se, skutečně ano, ale dětem prostě nerozuměla. A Lokiho synům už vůbec ne. „Promiň," zašeptal chlapec po chvíli a pokorně sklopil oči, když si uvědomil, že tohle nebylo zrovna nejzdvořilejší. Váhavě vstal, přešel k bratrově posteli a posadil se vedle své tety. Položil jí svou hlavu na rameno a ona ho překvapeně objala, tak jako Váliho. Seděli tam, vzájemně se drželi a mlčeli. Více v tu chvíli nepotřebovali...

***

„Už jsou to tři dny a pořád nic," řekl Stark a protáhl se.

„Musí přece jen projít devět světů ne? To chvíli trvá," uzemnila ho Pepper rychle a prohlédla na chlapce, kteří seděli za stolem a četli si. Tvářili se sice, že jsou duchem nepřítomni, ale ona moc dobře věděla, že bedlivě naslouchají každičkému slovu.

Narfi najednou zvedl oči od knihy. Několikrát zamrkal a seskočil ze židle.

„Narfi?" oslovil ho Váli a bratra sledoval.

„Hledal otec i tady na Midgardu?" promluvil zasněně.

„Co tím myslíš, prcku?" zeptal se ho Stark a pozvedl obočí.

„Máte přece ty přístroje, můžete se pokusit najít naši matku pomocí nich!" vykřikl chlapec živě, jako by dostal ránu proudem.

„Proč tady na Zemi? A taky ji nemůžeme najít jen tak, takhle to prostě nefunguje," snažil se ho Iron man trochu uklidnit.

„Jak to můžete říct, když jste to ani nezkusili," přidal se Váli a Stark zaúpěl.

„Možná že mají pravdu, Tony," ozvala se Pepper a položila svému muži ruku na rameno, „můžeme to alespoň zkusit."

***

„Doufám, že k mému přivolání máte nějaké důležité důvody," zahřměl bůh lsti, jakmile se přenesl na Midgard. Posledních několik dní a nocí nepřetržitě pátral po své manželce, bohužel bezvýsledně. Nervy měl na pochodu, cítil se bezmocný, to mu ovšem jeho pýcha nedovolila dát najevo...

„Hledáme tvoji drahou, tak jako ty," vysvětlil mu Stark klidně a založil si ruce na hrudi.

„Proč myslíte, že by měla být na Midgardu?" řekl Loki opovržlivě a mávl rukou.

„Zeptej se prcků." Stark pokýval za Lokiho záda směrem k malým bohům. Loki se rázně otočil a spatřil dva páry dobře známých modrých očí. Drsná maska mu z obličeje náhle opadla. Kousl se do rtu a udělal krok blíže k nim.

„To já, otče," řekl Narfi s omluvným tónem v hlase a sklopil zrak. „Napadlo mě to, tak najednou jsem cítil..."

„Klid," zašeptal Loki tiše a poklekl k nim. Položil své ruce na drobná ramena chlapců. „Je dobře, že se soustředíš na svou magii, Narfi. Je tvou součástí, musíš jí věřit." Mezitím co mluvil k Narfimu, pevně tiskl rameno Válimu. Nechtěl, aby se jeho prvorozený cítil méně cenný, tak jako se v dětství cítil on.

„Nerad ruším vaši roztomilou rodinnou chvilku," začal Stark.

„Mluv," zavrčel Loki, naposledy stiskl své syny a vstal.

„Měla u sebe Sigyn něco, co bychom mohli zaznamenat? Něco se silnou signaturou?"

„Nosí řetízek s vanaheimským safírem," navrhl bůh po chvíli přemýšlení.

„To by možná mohlo stačit," vložila se do hovoru Pepper.

„Dávalo by to smysl, kdyby ji dotáhli zde. Skončí to tam, kde to začali," řekl Loki tiše a vjel si rukou do vlasů.

„Myslíš to, jak jsi kvůli své drahé polovičce zdecimoval půlku New Yorku? Jó, to bylo fakt moc pěkný..." Stark pokynul své ženě ke dveřím a naznačil, že půjde hned za ní. Cestou se však těsně prosmýkl kolem boha lží. Promluvil tiše, tak aby ho slyšel jen on. „Nikomu to neříkej, ale kdyby mi nějaký emzák dal na výběr mezi zničením planety a zabitím Pepper, ptal bych se jen, které město by mělo padnout první."

***

„Loki?"

„Odejdi, Jane, teď není vhodná doba," odbyl bůh svou švagrovou a pevněji sevřel zábradlí u okna, o které se opíral.

„Měl bys být s nimi, dokud Tony nezjistí něco o Sigyn. Potřebují tě," nedala se. Loki si odfrkl.

„To není dobrý nápad. Nejsem ten typ otce, který..."

„Nebudu předstírat, že vím něco o výchově," řekla Jane, když se odmlčel. „ale je jedno, jaký typ otce jsi, důležité je, že jsi jejich otec." Loki si opět odfrkl, tentokrát však přidal i posměšný podtón. „Nejde mi o tebe, ale ty dva mám ráda. Jsou v patře, pokoj C6, kdyby ses rozmyslel." S těmito slovy midgarďanka odešla...

***

Loki byl nervózní, když sahal po klice pokoje svých synů. Na tohle se necítil, on nebyl ten soucitný otec. Tyhle problémy v jejich rodině vždy řešila Sigyn. Jak lehké se to rodičovství v jejím podání zdálo. Ostatně jako všechno, co dělala.

Chlapci pozorně sledovali svého otce, který vešel do místnosti, tiše za sebou zavřel dveře a usedl na postel naproti nim. Lokty si opřel o kolena, v jeho očích mohli spatřit tolik pocitů, kolik za celé roky ne. Jen seděli, navzájem se pozorovali a mlčeli.

„Už něco našli?" porušil nakonec ticho Váli.

„Ne, ale stále se snaží," odpověděl mu Loki tiše.

„Ty jim věříš?" ujal se slova Narfi chladně. Loki se ušklíbl a v očích mu zajiskřilo. I on ve svých dětech dokázal vidět sám sebe.

„Nemám na výběr, chlapče."

„Co když ji nenajdou?" zachmuřil se blonďatý z chlapců.

„Dobře mě poslouchejte," začal bůh lží a naklonil se blíže k nim. „Projdu všech devět světů od Asgardu až po Hellheim tam i zpět klidně tisíckrát, pokud stále bude naděje, že ji najdu."

„To protože ji miluješ?" promluvil opět Narfi. Takovéto smělé otázky byly jeho specialitou. Loki párkrát překvapeně zamrkal a pohlédl synovi do očí, do jejích očí. Nikdy to neřekl nahlas, své pocity ke své ženě slovy najevo nedával. Cítil to? Byla to láska?

„Ona, vaše matka a já... my jsme..." Zhluboka se nadechl a zavřel oči. „Ano. Dělám to proto, že ji miluji."

***

„Je to vážně ona?!" štěkl Loki. Cítil, že mu každou chvíli rupnou nervy.

„Najisto to říct nemůžem," pokrčila rameny omluvně Jane, „ale ta signatura rozhodně není pozemská." Loki pohlédl na mapu s význačeným bodem, kterou mu jeho švagrová ukazovala na obrazovce.

„Fajn, zavoláme Thora a vymyslíme plán..." navrhl Stark, ale bůh mu skočil do řeči.

„Můj bratr se právě teď prohání po Svartálfheimu. Na tohle není čas!" Už nemohl čekat. Ani minutu déle!

„A co chceš dělat? Jen tak tam vtrhnout? Seš šílenej?!" oponoval mu Iron man.

„Pravděpodobně," odvětil Loki a v ruce se mu náhle zjevilo Kopí osudu. Pohlédl na své syny, kteří se objevili ve dveřích. Zřejmě je přilákal křik dospělých. Bez jediné emoce ve tváři jim pokynul, klepl Kopím osudu o podlahu a zmizel v záplavě zlatého světla. Náhlé tíživé ticho v místnosti přerušil až Stark.

„To si ze mě děláte prdel."

***

Levá, pravá, kroky se odrážejí od stěn dlouhého temného skladiště. Srdce až v krku, na čele pot. Prsty jako kusy ledu obtočené okolo Kopí. Cítil Sigyn, věděl, že tady někde je, což ho svým způsobem uklidňovalo. Zároveň však cítil i to nebezpečí, tu léčk, a to jeho klid opět kvalitně podrývalo.

Ušel asi deset metrů, prostředí se nezměnilo, on však změnu cítil. Ohlédl se a tam...

„Sigyn?" zašeptal. Seděla na podlaze, zády opřená o zeď. Byla pohublá, očí propadlé, obličej zjizvený, šaty špinavé a potrhané. Odhalovaly tak její četná zranění, která by se za běžných okolností na její božské kůži již zahojila. Stříbrné kadeře nezvratně zmizely. Mnoho kultur považovalo ostříhání vlasů za hanbu a ponížení. Vlasy teď měla krátké, snad jen centimetr od hlavy.

Uslyšela manželův tichý šepot. Otevřela oči a chvíli nevěřila tomu, co vidí. Považovala to za další výplod své fantazie, své zmučené mysli.

„Loki?" Čím blíže k ní byl, tím se zdál být skutečnější. „Ne," zachraptěla, když si uvědomila, do čeho se její manžel právě namočil. On pochopil ve chvíli, kdy ho její věznitel mrtvolnými kostnatými prsty chytil pod krkem a donutil pokleknout. Chtěla vykřiknout, před očima se jí však jen zatmělo...

***

„Chyběl jsem ti?" uslyšel Loki těsně u ucha ten slizký hlas Bezejmenného. Na jeho vkus moc dobře známý hlas. Po těle mu přejel chlad, vzpomínky na všechnu tu bolest, kterou díky němu zažil. Neuměl a možná ani nechtěl představovat si, co všechno si musela jeho žena s tou nestvůrou prožít.

Pohlédl na zmučenou Sigyn a zvedla se v něm vlna vzteku. Zapřel se a pokusil se vykroutit z toho sevření. Tenkrát v temnotě, kdy on sám byl na pokraji svých sil, by svého věznitele nikdy nepřemohl. Jenže teď byl král Asgardu, vládce Devíti světů...

Stáli naproti sobě, bůh proti vesmírnému monstru.

„Dali jsme ti na výběr. Ty jsi dal přednost Midgardu před vlastní rodinou. Pykej za své rozhodnutí, Laufeysone," zachraptěl, až Lokimu přejel mráz po zádech. „Dorazil bych dříve, ale potom jsi jí udělal dítě, vlastně děti, jsem se rozmyslel." Bezkrevné rty se mu zkroutily do příšerného úšklebku. „Zařídím, aby trpěli, zařídím taky, abys to všechno viděl. Jejich dětské hlásky prosící o milosrdnou smrt se ti vryjí do hlavy..."

Loki měl jasnou taktiku. Jeho tělem sice škubaly návaly vzteku a sebekontrola selhávala, on se však za žádnou cenu nesměl nechat vyprovokovat.

„Jdi k čertu," sykl jen. Monstrum vykročilo proti němu, cíle však nedosáhlo. Střecha rozlehlého skladiště se otřásla prudkým nárazem. Dírou, která vznikla, se dovnitř snesl Thor a v závěsu za ním Iron man. Doléhal sem i hluk právě přistávajícího vznášela. Nepřítel se zastavil těsně před Lokim.

„Pomoc? Vážně, Laufeysone?"

„Neprosil jsem se o ni," zavrčel mu Loki do obličeje. Jeho ego mělo silný problém s tím, že mu zadek přiskotačili zachránit právě Avengers, bránit se tomu by však byla hloupost.

„Jak myslíš..." Monstrum rozpřáhlo ruce a z dolních pater skladiště se začaly ozývat zvláštní, téměř bestiální skřeky. Všichni se otočili za hlukem. Po schodem se v tu chvíli vřítili... nikdo nevěděl, jak je pojmenovat. Loki v nich poznal chitauri, byli však skřížení ještě s dalšími nestvůrami, tím si byl jist. Thor pohlédl na bratra, letmo na sebe kývli a nakonec se, s Avengers v zádech, vydal naproti nepřátelům.

Loki naproti tomu sledoval svého úhlavního nepřítele. Jeden proud magie z Kopí osudu...

Boj byl strhující a vyčerpávající. Thor musel uznat, že sám podobnou zábavu už dlouho nezažil. Kříženci slábli, podobně jako slábl i hlavní nepřítel. Bohužel síly ubývaly i Avengerům a samotnému králi Devíti světů. Bojoval s tím monstrem tělo na tělo, magie jen létala okolo nich. Vpřed ho hnala myšlenka na rodinu, která byla pro tuto chvíli vším, co v životě měl.

Kopí osudu mu po silném zásahu nepřítele vypadlo z ruky a dopadlo daleko od něj. Chtěl si ho kouzlem přitáhnout zpět, ale nepřítel mu to nedovolil. Svalil boha na zem, až ho přinutil křiknout bolestí.

„Kdy konečně pochopíš, Laufeysone, že já vždy dosáhnu svého?" Jmenovaný se vyklepaně vytáhl na lokty, pozorně se rozhlížel kolem a přemýšlel, jak se z této prokleté situace dostat. Ignoroval stále vyhrožující monstrum před sebou a oči mu spočinuly na hrubé kovové tyči kousek od něj. Jen stěží v sobě našel dost elánu, aby vyskočil na nohy a natáhl se po ní. Než se nepřítel, stále zaslepen svým úspěchem neúspěchem, vzpamatoval, bůh se před ním tyčil plný adrenalinu a posledních sil. Napřáhl se a vší silou, kterou jen dokázal vyvinout, prorazil nepřítelovo brnění a nakonec i tělo. V tu chvíli chitauri padli, jako by jim snad došly baterky. Avengers se ohlédli a docela se divili. Pohled na Lokiho, stále pevně svírajícího kovovou tyč, na níž se bolestí svíjel ten parchant, byl vskutku zvláštní. V očích boha mohli spatřit, snad možná poprvé, skutečné emoce.

Náhle však odskočil od tyče, jako by do ní někdo pustil proud. Hruď se mu prudce zdvihala. Znechuceně se odvrátil a vydal se ke své manželce, stále bezvědomě ležící u stěny. Opatrně, se vší něhou, ji zvedl do náruče a jakoby nic se vydal k východu. Po cestě se však ještě zastavil. Moc dobře věděl, že z toho monstra život jen tak nevyprchá. Byl si dokonce jist, že by ho přivedli zpět k životu, bylo-li by to třeba. Pohlédl mu přímo do tmavých chladných očí.

„Vyřiď svému pánovi, že Loki Laufeyson si vždy bude chránit to své..."

EPILOG

Sigyn seděla na břehu jezera v Asgardu, které za ta století znala již dokonale. Oblečena byla v lehkých bílých šatech, léto bylo v plném proudu a bosé nohy měla ponořené v chladné průzračné vodě. Chodidly zkoumala kamenné dno. Oči měla zavřené, dýchala klidně. Ticho přírody rušili jen její synové, kteří se někde v dálce navzájem pošťuchovali. Předpokládala, že v jejich roztržce má svou roli i jejich otec. Vše však náhle ztichlo, poté se ozvala hlasitá salva smíchu. I ona se pousmála. Cítila se smířená, šťastná, po tak dlouhé době. 

Bohyně si nevšimla, že se k ní její král tiše přiblížil, a zaregistrovala jej, až když se usadil vedle ní. Nedůvěřivě pozoroval její nohy. 

„Co?" zeptala se a tvář otočila k němu. Mohl tak spatřit dlouhou jizvu, která se jí táhla po bezchybné pleti od spánku téměř až po bradu. A pak, že bohové se vždy zahojí. Nic neřekl, jen pozvedl obočí a ona pochopila. „Je to příjemné," pokrčila rameny a vodu rozvířila. Loki se tedy zul, následoval jejímu příkladu a také své nohy ponořil. Sykl, voda byla vskutku chladná. Jeho pokožka začínala získávat jemný modrý nádech. Zamračil se a chystal se své nohy z vody vytáhnou, ale Sigyn ho chytila za ruku a ledová modř ustoupila, tak jako vždy. Pozorovala manželovu siluetu. Přes jasné zelené oči, výrazný nos a černé havraní vlasy, v tuto chvíli krátké, tak jako ty její. Nikdy nečekala, že by zrovna Loki provedl tak... milé... gesto vůči její osobě. Moc dobře věděla, že jeho vlasy pro něj znamenají jisté odlišení od jeho vlastních lidí, a když se ostříhal... Měli teď víceméně stejný účes, což bylo velice úsměvné. Věznitelé její kadeře ustřihli, aby ji zahanbili, on však její hanbu svým způsobem skryl.

Natáhla k němu ruku a do vlasů na zátylku vpletla své prsty. Byl to rozdíl, přece jen byla zvyklá na jiný komfort. Překvapeně se na ni podíval, nakonec se jen uchechtl, přitáhl si ji blíže, zopakoval její gesto a políbil ji. Byl to polibek dlouhý, plný toho nikdy nevysloveného citu... Narfi a Váli kolem nich proběhli jako velká voda a s bojovým pokřikem se vřítili do jezera. Smáli se a cákali po sobě. I Loki se Sigyn, kteří byli nuceni polibek přerušit, získali přímý zásah. Sigyn vyskočila na nohy a naoko nazlobeně si své povedené syny prohlédla. Nestihla však udělat více, protože ji její manžel stáhl zpět do vody. Tentokrát se však namočila celá. Než se stačila vzpamatovat, Loki už stál několik metrů daleko v bezpečné vzdálenosti.

„Za tohle zaplatíš!" křikla po něm Sigyn, připadající si v tuto chvíli jako zmoklé kuře. V očích jí nezbedně jiskřilo a na rtech pohrával široký úsměv. Loki se zatvářil podobně.

„To doufám."

Tak tohle je konec.

Tahle kapitola byla práce na několik týdnů. Moc se omlouvám za tu dlouhou prodlevu, snad se vám vyplatilo čekat. Kdyby mi to můj zdravotní stav dovolil, spíchla bych to naráz, ale bohužel...

Doufám, že se vám kapitola a vlastně celý příběh líbil. Pokud to tady ještě někdo čte, dejte mi vědět do komentářů vaše postřehy.

Nevím, jak vy, ale já jsem docela ráda na konci. Je fajn, že to můžu bez jakýchkoliv výčitek oficiálně ukončit.

Žijte dloujo a blaze!

Autor: Eilan (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Jen a jen pro tebe - 25. kapitola: