OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » It's always hard to be loved - první kapitola

19.07.2012 (15:00) • ChristieS • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 2× • zobrazeno 683×

Na Příčné ulici panoval ruch. Kletby létaly vzduchem a odrážely se od skleněných výloh obchodů. Bellatrix postrčila Draca vpřed. Jen neochotně přidal do kroku a dostal se tak blíž tomu odpornému Šedohřbetovi. Náhodou zahlédl svůj odraz v jedné rozpadlé výkladní skříni. Byl bledý, měl nedbale rozcuchané vlasy a tvář mu hyzdila jedna velká jizva, která se táhla od jeho lícní kosti  na levé tváři, přes oko až kamsi do ztracena. Přišel k ní při jednom z Voldemortových záchvatů v Malfoy Manor. Teď dostal úkol… úkol, který by mohl dostat jeho rodinu zpátky do přízně Pána zla. On to musel udělat. Myslel na své rodiče, kteří v něj tolik věřili. Jeho matka na tom nebyla nejlépe, psychicky už byla na dně. A Dracův otec jí nijak nepomáhal.

Zatraceně… Dřív jsem byl na tohle všechno pyšný. Tak co se to semnou děje, že bych teď nejradši utekl od toho všeho pryč a už se nevracel?

Draco zahnul spolu s Bellatrix a dalšími Smrtijedy do temné uličky, a rázem se ocitli před obchodem Borgina a Burkese. A tehdy to začalo.

Z druhé strany kupé se na Draca zaujatě dívala Pansy. Crabbe a Goyle vedli opět jednu z jejich nikam nevedoucích hádek.

Tupci. Jako kdybych už bez nich neměl dost starostí. Draco si všimnul Pansyina pohledu a nadzvedl obočí.

„Máš nějaký problém?“ zeptal se jí prudce. Vyděšeně se na něj podívala a radši si hleděla svého. Rozladěně se rozhlédl. Nejradši by se do Bradavic vůbec nevracel. Nic ho tam nečekalo, až na protivné učitele, jako je McGonagallová nebo ten příšerný starý dědek, Brumbál. A pak ten úkol, co tu byl. Nejradši by na to vůbec nemyslel. Ale musel. Každý další kilometr, co se ten zatracený vlak přibližoval k Bradavicím, si víc a víc uvědomoval, že tenhle školní rok všechno změní. A bude záležet jenom na něm, jak.

Pak ho ale upoutala pohybující se taška. Taška, která se pohybovala sama od sebe.

Čas ve vlaku ubíhal rychleji než by si Draco přál. Než se nadál, vlak zastavil na nádražíčku u Bradavic. Vyřídil si účty s Potterem, který si jen bláhově myslel, že by mohl poslouchat cizí rozhovory.

 Vystoupil z vlaku. Neurvale se prodral skupinou prvňáků, kteří se zrovna seznamovali s Hagridem.

„Malfoyi! Prosté s dovolením by postačilo,“ zamračil se Hagrid. Draco na něj vrhl znechucený pohled a pokračoval dál. Po chvíli se k němu připojil Blaise.

„Draco. Jaké bylo léto?“ zeptal se zdvořile, Draco přesto hned věděl, že chce vědět o Voldemortovi.

„Obstojné. Co ty? Slyšel jsem, že se tvá matka opět vdala. Doufám, že ten nešťastník nedopadne jako těch sedm předešlých…,“ rýpl si kousavě. Blaise se zamračil a radši se stáhl. Draco očividně neměl náladu na konverzaci s ním. Nebo spíš s nikým.

Po slavnostním zařazování nových studentů se Draco konečně mohl najíst a odebrat se do Zmijozelského sklepení a své ložnice. Ale ještě ve Velké síni si nenechal ujít příležitosti pobavit se na úkor toho ubožáka Pottera. Neodpustil si totiž poznámku, když procházel i s celým svým „gangem“ kolem Nebelvírského stolu a viděl Weasleyho, toho krvezrádce, jak se nacpává, div mu hlava nepraskne. Taky mu neušla Potterova zkrvavená tvář.

„Jen se nacpi Weasley. Doma asi tolik jídla nemáte, že? Mimochodem, hezký obličej, Pottere…,“ ušklíbl se. Weasley se rázem postavil, stejně tak i Potter. Ta mudlovská šmejdka Hermiona si Draca změřila zlostným pohledem. Dřív než někdo z nich stačil něco udělat, nebo říct, proletěla kolem nich Lenka Láskorádová a tak kompletně narušila celé jejich dramatické vystoupení.

Ta holka je úplně střelená. Vůbec nevnímá lidi kolem sebe. Nedivím se, že jí říkají Střelenka. Draco ležel na své prostorné posteli a přemítal o událostech, které se mu přihodily v posledních pár měsících. Stále si kladl tu samou otázku. Co jsem udělal v životě tak hrozného, že se tohle všechno musí dít zrovna mě? Unaveně zamhouřil oči. Jistě, jsem povýšený. Rád si taky utahuju z lidí. Zamyšleně se převalil. Jsem protivný i na svou přítelkyni. Povzdechl jsi. Zasloužím si to.

Další den byla sobota, protože začátek školního roku letos nečekaně vyšel na pátek. To Draca moc nepotěšilo. Nejradši by se zavalil domácími úkoly a esejemi, jen aby tu nemusel sedět a přemýšlet nad svým údělem. Rozhodl se tedy zamířit na snídani, sám. Bylo teprve kolem sedmé a ve Velké síni skoro nikdo nebyl. Což mu, více méně, vyhovovalo. Ale jen co tam vstoupil, už toho litoval. Vrazila do něj záplava blonďatých vlasů a on zavrávoral a jen tak, tak udržel rovnováhu.

„U Salazara, tohle ti nedaru-…,“ Až teď si všiml, že ten, kdo do něho vrazil, nebyl nikdo jiný, než Lenka, která se teď nacházela na zemi a vyděšeně na něj třeštila oči. Zamračil se. Na co tak hledí? Pozorně se prohlédl, než si všiml, že má poodhalené předloktí, na kterém se jasným, černým inkoustem zračilo znamení zla. Honem ho zakryl rukávem svého saka a s kamennou tváří se podíval na Lenku. Musel zjistit, co viděla a že o tom nikde ani necekne. Jinak by musel přistoupit k razantnějším opatřením, což mu bylo, popravdě řečeno, trochu proti srsti. Drapl ji za loket a i přes to, že se vzpouzela, ji donutil ho následovat.

Lenka od včerejšího večera nemyslela na nic jiné, než na to, jak se těší, až po brzké snídani v sobotu ráno půjde zase po dlouhé době za Testrály. V půl sedmé ladně vplula do Velké síně, kde se posadila k Havraspárskému stolu. Na snídani si dala slaninu, volské oko a pomerančový džus. Zapovídala se přitom s jednou ze svých spolužaček. Moc často se nestávalo, že by se s ní někdo bavil. Byla proto ráda za každého přítele, kterého měla, protože si uvědomovala, že většině lidem příjde… divná. A sama si tak občas připadala. Bylo jí z toho smutno… cítila se opuštěná. Proto taky vyhledávala společnost Testrálů. Dokázali ji uklidnit, jak to nikdo jiný nedokázal. Byla to pozoruhodná stvoření. Spěšně se proto rozloučila se Sandy, Havraspárskou spolužačkou, a rychlým krokem se vydala k východu. Když už byla skoro pryč, Sandy na ni ještě něco zavolala a tak se Lenka otočila, aby ji lépe slyšela, jenže to neměla dělat, protože v zápětí do někoho narazila a svalila se na zem. Ten někdo byl Draco Malfoy. Zlostně na ni pohlédl. Merline, tohle mi byly Škrkny dlužné. Lenka si ho nejprve změřila pohledem, ale pak se jí zděšením rozšířily zorničky. Cítila, jak bledne při pohledu na jeho předloktí. Když Draco zjistil na co se dívá, vytáhl ji rychle na nohy a vedl ji pryč.

„Malfoyi! Co to děláš?  Pusť mě! No tak!“ Lenka se snažila vymanit se mu a přitom nevěřícně kroutila hlavou. Draco Malfoy byl Smrtijed. Co s ní teď asi udělá?

Dracovi vířilo hlavou spoustu myšlenek. Co teď s ní budu dělat? Sakra! Úplně to mění celou situaci. Musím ji přimět, aby o všem mlčela, jinak… Draco snad ani nechtěl pomyslet na to, co by musel udělat, kdyby se mu bránila. Ale jak ji znal, jakože moc ne, ale i tak věděl, že se mu bude bránit. Je jako Potter a ti jeho kamarádi, vzdorná a určitě i stejně otravná, i když na ní bezpochyby bylo něco zvláštního, co Potter neměl. Draco zahnal své myšlenky a nepolevil v chůzi, až když byli dole ve sklepení, v jedné z několika prázdných učeben. Mávl hůlkou směrem ke dveřím.

„Colloportus.“ Dveře cvakly. Potom se obrátil k Lence.

Ta se na něj rozhořčeně, a zároveň s očitým strachem v očích podívala.

„Proč… Proč jsi mě sem odvlekl?“ Lenka se nepohnula z místa a pozorně zkoumala jeho obličej, který ji upřeně sledoval. Byl bledý, lícní kosti mu na tváři vystupovaly ještě více než v předešlých letech a taky měl zjizvený obličej, čehož si předtím nikdy nevšimla. Jeho dříve platinové, dokonale uhlazené vlasy byly teď delší, s tmavšími odstíny a tvořily nedbalý, rozcuchaný účes, který Dracově celkovému výzoru přidával na letech. Lenka v něm viděla všechny ty neblahé události, co se mu musely udát. Zamýšlela se nad tím, co všechno se mu muselo v poslední době stát, a došla k názoru, že určitě nic pěkného.

Draco chvíli jen stál a pak udělal prudký pohyb směrem k Lence. Ona trochu ustoupila. Bála se ho, to je dobře. V tom případě to bude možná snazší, než si myslel.

„Co jsi viděla?“ zeptal se úsečným tónem a nadzvedl obočí.

„Nic,“ odpověděla až příliš rychle. Trochu se jí chvěl hlas.

„Nelži!“ Draco zvýšil hlas a sevřel jí ramena. Lenka se ho od sebe snažila odstrčit, ale byl příliš silný.

„Malfoyi! Okamžitě mě pusť!“

„Ne! Dokud mi neřekneš, cos viděla, ty bláznivá holko!“ zatřásl s ní. Už ho to přestávalo bavit a začínal se bát, že to nikam nepovede.

Malfoy vypadal opravdu nebezpečně. Z očí mu sršel vztek a jeho sevření zesílilo. Urazilo ji, jak jí řekl. Bláznivá holka. Co, že ji to urazilo. Vyvolalo to v ní vlnu vzteku, a než se nadála, její ruka vzlétla vzhůru, směrem k Dracovu obličeji a uštědřila mu pěknou facku. Až teprve teď jeho sevření povolilo. Chvíli vypadal dokonce i překvapeně, ale v zápětí se vzchopil.

„Jak se opovažuješ?!“ už, už vytahoval hůlku. Lenka se lekla natolik, že chtěla rychle couvnout, ale místo toho zakopla o zvýšenou podlahu a spadla, přímo na zadek. Draco na ni mířil hůlkou. Bála se. Opravdu se ho bála. Draca neznala tak dobře, ale tohle vůbec nebyl ten kluk, kterého občas vidívala. Byl pevně rozhodnutý ji… Zabít? Mučit? Začala se třást.

„Jestli někomu jenom cekneš o tom…“ pokývl směrem ke své ruce. „… tak si tě najdu. A budeš toho litovat, rozumíš?!“ Lenka pomalu přikývla.

„Měl bych ti prostě vymazat paměť. Ale obávám se, že bys zapomněla úplně všechno. Což by konec konců, asi nebylo úplně na škodu,“ začal uvažovat.

„Ne! Prosím! Přísahám… přísahám, že nikomu nic neřeknu, ani Harrymu, ani žádnému z profesorů. Jen prosím, nemaž mi vzpomínky,“ Lenka se zděsila, možnost, že by se kouzlo nezdařilo, a ona zapomněla úplně všechno, nepoznala by svého otce, ani své přátele… To jí za udržení tajemství stálo.

Draco se ušklíbl.

„Dobrá, budu tě sled-…“ v tom do třídy vrazila McGonagallová. Jak se sem dostala?! Zamknul jsem! Draco honem schovával hůlku a Lenka se rychle postavila na nohy. Minerva se na ně zlostně podívala.

„Můžete mi vysvětlit, co vy dva, děláte v zamčené učebně, ve které byste vůbec, ale vůbec neměli být?!“ řekla stroze a ukázala na cedulku na dveřích. Stálo na ni výrazné, STUDENTŮM VSTUP ZAKÁZÁN. Až teď si Lenka s Dracem všimli všech lektvarů a všemožných přísad co je obklopovaly.

„Tak co, vysvětlí mi to někdo?“ ale jelikož se ani jeden z těch dvou neměl k řeči, založila si ruce na prsou a rázně odvětila: „Nuže dobrá. Trest na dva týdny, s Hagridem. Začnete dnes. Přesně v šest hodin u jeho hájenky. A ať už se to neopakuje,“ vypadalo to, že Minerva dnes vstala špatnou nohou.

„To nemůžete myslet vážně! Mám na práci jiné věci než pomáhat tomu zlobrovi!“ namítl Draco.

„Skutečně pane Malfoyi? Nemyslím si.“ Přimhouřila oči Minerva. Rozhořčeně se na ni podíval.

Autor: ChristieS, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek It's always hard to be loved - první kapitola: