OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » In the land of Gods and Monsters -8-

24.03.2014 (10:00) • KORKI • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 10× • zobrazeno 2616×

Nadešel den D. Ležela jsem na posteli a dopínala si kalhoty. Derek mi zatím zavazoval vysoké šněrovací boty. Obula bych si je sama, ale jakmile jsem se předklonila, zatmívalo se mi před očima. Deatonův nápoj mi sice trochu pomohl, ale můj stav byl prostě katastrofický. Roztřeseně jsem si svlékla tričko a jen v podprsence si lehla.

„Jsi připravená?“ Derekův hlas byla jediná pevná věc v tomhle šílenství.

„Ne,“ vzdychla jsem a zavřela oči. Cítila jsem jeho teplo, když se nade mnou naklonil a dotkl se mě na hrudi. Jeho prsty mi opatrně přejížděly po kůži a hledaly správné místo. Byla jsem mu vděčná za to, že se mě nesnažil přesvědčit, abych tam nechodila. Kdybych se nedostavila na přezkoušení, uštvali by mě. Z lovce by se stala lovná zvěř.

Derekovy prsty se zarazily a ještě jednou přejely jedno místo. Našel cíl. Zavřela jsem křečovitě oči a ruce zatnula v pěst. Jenže místo aby přišla bolest, jsem ucítila, jak mě na to místo políbil. Kromě jemného doteku rtů mě zároveň příjemně škrábalo strniště, kterým měl pokryté tváře. Žaludek mi zalilo teplo, když se jemné kůže dotkl špičkou jazyka. Přes pootevřené rty mi uniklo tichounké vydechnutí. Pomalu začal stoupat výš a ochutnával mou kůži na krku, až se dostal ke rtům. Zabořila jsem mu ruku do vlasů, když spokojeně zavrčel. Tady pod jeho tělem jsem cítila ten příjemný pocit bezpečí. Mohli by po mně jít, ale já měla svého alfu. Drtil mě tlakem svých rtů a přes zrychlený dech nebyl slyšet okolní svět. Znovu se mi z hrdla vydralo zasténání, když mi zuby lehce stiskl spodní ret.

Na hrudi to štíplo a pak přišla ostrá bolest. Vykřikla jsem a vyděšeně se chytila jeho paží. Zmáčkl píst stříkačky a pak ji vytáhl.

„Je to dobrý,“ tišil mě konejšivě, zatímco se mi adrenalin lenivě rozbíhal po těle. Snažila jsem se rozmrkat slzy, které se mi rozběhly po tvářích. Jemně mi je setřel palcem a znovu mě políbil, tentokrát mnohem jemněji než předtím.

„Buď statečná lovkyně,“ zašeptal mi do ucha a zmizel.

*

Nebe se zatahovalo chladně šedými mraky a ve vzduchu byla cítit elektřina. Byl ten známý klid před bouří.

Díky adrenalinu a nápojům od Deatona jsem se cítila mnohem silnější. Už jen to, že jsem dokázala vstát, byl úspěch. Odhodlaně jsem zaparkovala před sídlem a vystoupila. Jestli mám umřít, tak rozhodně ne na kolenou s tíhou podezření, že neplním svou práci, tak jak mám. Celý svůj život jsem se řídila kodexem, takže svědomí jsem měla čisté.

„Nous chassons ceux qui nous chassent," zašeptala jsem jako uklidňující mantru naše heslo a vstoupila.

Byla jsem očekávána, takže mě ihned odvedli do velké tréninkové místnosti. Část jedné stěny byla zrcadlová. Gerarda jsem za ní téměř cítila. Jeho pohled se mi zabodával do zad. Všechno to byla jeho chyba. Pokřivil Kate, a ta zabila Derekovu rodinu. Měl na rukou tolik krve.

„Vyber si zbraň, Samantho,“ zaduněl místností jeho autoritativní hlas. Jeden z lovců vtlačil do místnosti stolek s různými typy zbraní. Byly tu pistole, malé kuše a všemožné druhy vrhacích nožů. Vybrala jsem své oblíbené japonské vrhací dýky. Postavila jsem se na velký červený kříž uprostřed místnosti a čekala. Zavřela jsem oči a soustředila se jen na svůj dech. Na to, jak kyslík proudí dovnitř a zase ven. Na odhodlaný tlukot zrádného srdce. V duchu jsem ho přemlouvala, ať to vydrží co nejdéle. Ať mě nezrazuje.

„Jsem připravená.“ Zvedla jsem ruku a pevněji sevřela rukojeť dýky.

První terč vyletěl ze zdi dříve, než jsem ho čekala. Na levé straně za mými zády vyletěla ze zdi dřevěná cedule s fotkou rozzuřeného vlkodlaka. I z té hloupé fotky zářily ledově modré oči. Napřáhla jsem se a hodila. Dýka se mu zabodla rovnou mezi oči. Dřevěná deska zapraskala pod silou té rány. Další terč vyletěl zprava. Byla na něm mladá žena. Hned za ní vyskočil další terč s vlkodlakem. Zbraň těsně minula fotografii ženy a trefila šelmu do čela. Sáhla jsem si k pasu a vytáhla další. Přede mnou se z podlahy zvedl terč s rodinkou. Místo otce byl ale vlkodlak. Dýka se zabodla do dřeva s takovou razancí, že se maketa rozštípla. Plně jsem se ponořila do téhle bitvy s neviditelným nepřítelem. Byl jim Gerard. Nechtěla jsem mu dát jedinou záminku k tomu, aby pochyboval o tom, že jsem dobrá lovkyně a že dělám svou práci dobře.

Další dvě dýky skončily v maketách krvelačných vlků. Vytáhla jsem z pásku další, když ze zdi napravo vyletěl terč. Zatočila jsem se zbraní na prstě, rozpřáhla se a dala do hodu sílu. Z makety na mě zářily rudé oči. Tohle nebyla fotografie neznámého vlkodlaka. Tohle byl Derek. Instinkt byl silnější než rozum, který mi říkal, že je to jen maketa. Těsně před tím, než jsem dýku pustila, jsem vytočila zápěstí stranou. Nůž proletěl vzduchem a prudce se zabodl do podlahy.

Celá ztuhlá jsem třeštila oči na Dereka v jeho vlčí podobě. Nevím, kde ho vyfotili, ani kdy… jisté ale bylo, že mě Gerard dostal. Test byl u konce. Sevřela jsem ruce v pěst, aby neviděl, jak strašně se mi roztřásly.

„Bravo!“ vešel do místnosti a tleskal. „Devět z deseti je skvělé skóre. Vedla sis dobře, holčičko.“ Došel pomalu až ke mně a chladně mě objal.

„Díky, pane,“ hlesla jsem. Byla to past, a já se do ní hloupě chytila.

„Běž si odpočinout. Zdáš se vyčerpaná.“ Poplácal mě po zádech. „Brzy ti dáme vědět výsledek.“ Jeho otcovský hlas mě vyprovázel ze dveří. Měla jsem ho nechat jen tak jít i přes to všechno, co jsem se dověděla? Co když si to nakonec nespojil? Mohl by považovat za náhodu to, že jsem netrefila terč zrovna s Derekem.

Ve chvíli, kdy jsem nasedla do auta a vydechla, se spustil déšť. Nad sídlem se zablesklo a na okno začaly dopadat obrovské dešťové kapky. Stěrače téměř nestíhaly odebírat to velké množství vody, které padalo z nebe. Pustila jsem si naplno topení, protože jsem cítila, jak účinky adrenalinu pomalu ustupují a chladnou mi prsty. Tma padla až nepřirozeně rychle. Téměř jako kdyby někdo zhasnul. Reflektory osvětlovaly jen kousek země těsně před autem. Už jsem se nemohla dočkat, až si lehnu do postele, do Derekovy bezpečné náruče. Tady venku jsem si připadala bezbranná a nechráněná. Mžourala jsem do tmy, přitisknutá k volantu, když mi zazvonil telefon.

Přijala jsem hovor, aniž bych se podívala, kdo volá. V té tmě a průtrži mračen jsem si nedovolila odtrhnout pohled od silnice. „Ano?“

„Samantho?“ ozval se Gerardův hlas, až mi naskočila husí kůže.

„Pane?“ Sevřela jsem volant pevněji.

„Pamatuješ si mou dceru? Kate?“ Jeho hlas najednou neměl ten otcovský tón. Byl jako ledovec.

„Samozřejmě, pane,“ odpověděla jsem, ale uvnitř mě hlodal velmi nepříjemný pocit.

„Nechala bys jejího vraha volně pobíhat.“

„Pane! Zjišťovala jsem si to. Derek Hale Kate nezabil! Tudíž podle kodexu...“ Nechtěla jsem ho nechat vyhrát. Neměl pravdu!

„Všichni si zaslouží shořet v pekle. Nelidské stvůry!“ zavrčel vztekle. „Mám tady tvoje výsledky. Nevyhověla jsi, Samantho. Je mi to líto. Víš, jaké je naše heslo. Lovíme ty, kteří loví nás. Sbohem.“ Zavěsil.

Cítila jsem, jak se celá třesu. Ve zpětném zrcátku se rozsvítily silné reflektory velkého terénního auta. Řidič přidal plyn a začal mě předjíždět. Nervózně jsem se ohlédla a zjistila, že uvnitř sedí Alex, Peter a ten třetí lovec. Alex mi věnoval úšklebek, než strhnul volant. Jejich auto narazilo pravým bokem do předku mojí stařičké Hondy. Nemohla jsem nic dělat. Bubnování deště protrhlo tříštění skla a příšerné naříkání plechu. Moje auto se neovladatelně zřítilo ze srázu a byla tma.

Autor: KORKI (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek In the land of Gods and Monsters -8-: