OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » In the land of Gods and Monsters -6-

17.03.2014 (12:00) • KORKI • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 6× • zobrazeno 2585×

„Měla bych se osprchovat.“ Posadila jsem se a shodila nohy přes okraj postele. Všechno jsem musela dělat tak pomalu. I nepatrný pohyb mě zadýchal. Derek mě se starostlivým výrazem podepřel, když jsem se postavila na rozechvělé nohy. Udělala jsem sotva krok a už se pode mnou podlomily. Alfa mě posadil zpět na postel a odešel do koupelny. Slyšela jsem, jak pustil naplno kohoutek a začal napouštět vanu. Vrátil se během chvíle a zvedl si mě do náruče. Objala jsem ho kolem krku a položila mu hlavu na rameno.

„Na tohle bych si zvykla,“ zasmála jsem mu do kůže na krku. Zamilovala jsem si ho také proto, že mě nutil smát se, i když se o to ani nesnažil. V koupelně jsem zrudla. Vana byla plná vody a já byla moc slabá na to, abych se sama svlékla a vlezla si do ní. Srdce mi bušilo jako splašené, až se mi z toho točila hlava. Asi nebyl úplně nejlepší nápad, aby o mě pečoval tak přitažlivý muž, zvlášť když mám nemocné srdce a každý jeho výkyv mě přibližoval smrti blíž a blíž. V duchu jsem se zakřenila. Stálo to za to.

Hlavou mi ale běžel jiný problém. Jak ho mám požádat o tak delikátní věc? Dereku, prosím tě, mohl bys mě ve vší počestnosti svléknout?

Nemusela jsem ho žádat o nic. Podíval se mi do očí a v jeho pohledu byly mírné rozpaky.

„Jsme dospělí.“

„V pořádku,“ kývla jsem. Posadil mě na židličku u toaletního stolku a klekl si, aby mi stáhl z nohou dvoje teplé ponožky. Já si zatím nemotorně přetáhla tričko přes hlavu a zkřížila ruce na hrudi, abych aspoň trochu skryla svoji nahotu. Zvedl ke mně pohled. Gentlemansky se mi díval jen do očí a ani neuhnul. Viděla jsem, jak jeho oči mění barvu z olivové na rudou. Zdálo se mi to, nebo se mu ruce třásly, když opatrně zahákl prsty za lem kalhotek? S vypětím sil jsem se nadzvedla, aby mi je mohl stáhnout. Dělal to tak dráždivě pomalu, až jsem se celá třásla. Seděla jsem před ním nahá a v rozpacích. Jeho dech se zrychlil a přes pootevřené rty mu unikalo tiché vrčení. Zatnul čelisti a odvrátil tvář, když se jeho rysy začaly měnit. Těžce se mi dýchalo. Tentokrát to ale nebylo kvůli nemoci. Položila jsem mu dlaň na tvář a jemným tlakem ho donutila podívat se na mě.

„Omlouvám se,“ zavrčel a zavřel oči.

„To nevadí,“ špitla jsem tiše. Opatrně jsem se dotýkala jeho zhrublých rysu. „Jsi dokonalý,“ uniklo mi přes vzrušením sevřené hrdlo. Přitáhla jsem si ho blíž a opatrně ho políbila. Nebála jsem se, i když jsem pod rty cítila hrozivé tesáky. Odtáhl se, zavrtěl hlavou a najednou byl zpět. Vlk zmizel, jen jeho oči stále rudě žhnuly. Opětoval mi polibek, tentokrát s větší dychtivostí. Klečel přede mnou a jeho velké dlaně se tiskly na má holá záda. Jazykem opatrně přejel malou ranku na rtu, kterou mi způsobil, a pak se jím zlehka dotkl mého. Pořád byl tak opatrný, jako kdyby se bál, že se rozpadnu.

„Koupel,“ zašeptal zhrublým hlasem, když se odtáhl. S největším zapřením jsem se odtáhla a přikývla. Vstal a svlékl si tričko. Už jsem někdy řekla, že Derek Hale je dokonalý? Nádherný, silný a přitom něžný. Rozepnul si opasek tmavých džínů a stáhl si je z boků. Zůstal v trenýrkách, což bylo mírně nefér vzhledem k tomu, že já byla úplně nahá. Vzal mě do náruče a vstoupil do vany plné vody. Byla jsem k němu přimknutá tak těsně, že jsem cítila jeho divoce bušící srdce. Seděla jsem k němu zády mezi jeho pokrčenýma nohama. Přejížděl mi houbou po kůži a opatrně smýval zaschlou krev z ran po jeho drápech.

„Neměl jsem to dělat,“ zavrčel.

Sklonila jsem hlavu, když mi houbou přejížděl mezi lopatkami nahoru ke krku. Nikdy jsem nezažila něco tak příjemného a uvolňujícího. „Neměl jsi na vybranou.“

„Vážně?“ zasmál se, až se hladina vody zavlnila.

„Vytáhla bych na tebe nůž nebo něco takového,“ zívla jsem. Zaklonila jsem se a opřela se mu o hruď. „Co mi to děláš, Dereku?“ Propletla jsem prsty s jeho. „Smířila jsem se se smrtí. Byla jsem připravená umřít. A teď se mi nechce.“

Políbil mě na spánek a opřel si tvář o mou. Měl tak přístup ke krku, který mi začal zasypávat drobnými polibky. „Nemysli na to,“ šeptl tiše. Jeho hlas zněl bolestně.

Moje zatracené srdce. Tak moc jsem toužila po tom být s ním. Naposledy být s mužem. Oddat se mu… jenže moje zatracené, zatracené, zatracené srdce by to nevydrželo. Už jen z polibků a jemných doteků jeho dlaně na břiše jsem téměř ztrácela vědomí.

Seděli jsme v tichosti ještě pár minut, než voda začala chladnout. Zabalil mě do ručníku jako malé dítě a odnesl zpět do postele. Jedna koupel mě vyčerpala na pokraj sil. Už jsem téměř spala, když se vrátil do ložnice osušený a oblečený. Opatrně mě oblékl a zachumlal do peřin, protože jsem se začala zase třást.

„Zanedbáváš svoji smečku, alfo,“ pousmála jsem se, jak se matrace pode mnou zhoupla, když se těžké tělo složilo na druhou polovinu postele.

„Oni to zvládnou.“ Přitáhl si mě do náruče a téměř okamžitě usnul.

***

Můj režim byl naprosto rozházený. Tělu bylo jedno, kolik bylo hodin. Neřídilo se ničím. Probudila jsem se, když mi zakručelo v žaludku. Byla hluboká noc a všechno kolem kryla neprostupná tma. Derek byl hned vzhůru a rozsvítil lampičku. Nepůsobil ani rozespale.

„Co se děje?“

„Klidně spi.“ Pohladila jsem ho po paži a natáhla se pro misku. „Jen jsem dostala trochu...“ V tu chvíli se stalo několik věcí najednou. Derek strnul a naslouchal. Vteřinu poté se roztříštilo sklo v okně a do zdi se zabodl malý kovový šíp. Alfa vyskočil nadlidsky rychle z postele a už byl u okna.

„Nikoho nevidím,“ zavrčel zuřivě a jeho oči rudě zažhnuly do tmy.

Zírala jsem na šipku ve zdi, na které byl namotaný vzkaz.

Derek otevřel rozbité okno a chystal se vyskočit.

„Dereku, ne!“ vykřikla jsem. Chytili by ho a kdoví, co by s ním Gerard udělal. Ve svém stavu bych ho nemohla zachránit. „Prosím, nechoď.“

Zatnul drápy do parapetu, až dřevo zapraskalo. Sebrala jsem veškerou sílu, kterou jsem ve spánku nabrala, a vstala z postele. Krůček po krůčku, opírajíc se o nábytek, jsem se k němu došourala a položila mu dlaň na ztuhlá záda.

„Chtěli tě zabít!“ Jeho hlas byl téměř nelidský, jak byl rozčílený.

Opatrně jsem ho donutila podívat se na mě. „Nechtěli mě zabít. Je to vzkaz,“ kývla jsem k šipce. Rychlými kroky přešel ke zdi a šipku z ní vytrhl. Jeho tvář zatím dostala zpět lidské rysy.

„Samantha Arian se předvolává k přezkoušení ode dneška za dva dny v pravé poledne,“ přečetl znechuceně.

Srdce se mi sevřelo. Už za dva dny. Za dva dny mě budou soudit. Odříznou mě od něj, a co když už ho nikdy neuvidím? Ostrá bolest mi vytryskla z hrudi. Ochromila celou pravou ruku od konečků prstů až ke krku. Zem se mi zahoupala pod nohama jako lodní paluba.

„Dereku!“ zalapala jsem po dechu a zhroutila se k zemi. Přítmí v pokoji se změnilo v úplnou tmu.

Slyšela jsem už jen zvířecí zavytí.

Autor: KORKI (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek In the land of Gods and Monsters -6-: