I'm good at it because of you | 4. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Nezáleží na tom, kým jste, ale koho milujete... Co se stane, když si vaše kamarádka vypne city?...

06.04.2014 (13:00) • Renaiti • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 0× • zobrazeno 679×

Kousla jsem se do rtu a odtáhla se od něj. Dívala jsem se na vzteklý výraz v Elenině tváři. Prostě jsem to nevydržela. „A co jako? Každý má právo na to být šťastný, a rozhodně by ho neměl svazovat bývalý vztah, který byl stejně jen založen na lži!" rozkřikla jsem se na Elenu.

Elena se jen samolibě usmála a odstrčila mě od Stefana. Dotkla se jeho hrudi a postavila se na špičky. Políbila ho a zašeptala: „Miluji tě a vždycky budu…"

„Ty miluješ Damona, tak proč ho takhle ničíš?!" vykřikla jsem, ale na její reakci to nic nezměnilo a znovu ho políbila. „Stefane…" zašeptala jsem a otočila se k odchodu. Ještě jsem se na ně podívala a jen zašeptala do vzduchu: „Má tě obmotaného kolem prstu."

Vykročila jsem z rezidence a po tváři mi sjela slza. Rychle jsem ji otřela a pokračovala jsem dál, i když jsem nevěděla, kam to jdu, protože domů jsem nemohla, abych matce neublížila.

Procházela jsem temnou uličkou, když se mě někdo dotknul. Odhodila jsem ho na protější stěnu a chytila ho pod krkem. Tenhle úchyl již drancoval naše město několik měsíců a každá dívka se bála vyjít ven.

„Komu bys mohl chybět?" odfrknula jsem a během chvilky se mu zakousla do krku. Chvíli se zmítal, ale potom to vzdal. Pustila jsem jeho tělo a pokračovala dál. Vtom jsem si všimla nějaké dívky a chvíli jsem přemýšlela, kdo to jen může být. Bonnie.

Obklopili ji nějací muži a více se k ní přibližovali. „Hej!" křikla jsem a vystoupila ze stínu ulice. „Nechte ji!"

Jen si mě přejeli pohledem a ignorovali mě. Byli jako zombie. Poklusem jsem doběhla k jednomu z nich a s úžasem jsem zjistila, že jim nebije srdce.

„Caroline, uteč! Jsou ovládnutí…" křikla na mě Bonnie, zatímco jednomu z nich smažila mozek.

Tomu, který byl nejblíž, jsem zlomila vaz, ale hned na to mě další z nich odhodil na zeď. Rozběhnul se ke mně s nějakým kůlem. Zmateně jsem hledala něco, čím bych se mohla bránit, a našla jsem.

Vyhnula jsem se jeho útoku, a než se stačil vzpamatovat, vrazila jsem mu kůl zezadu do srdce.

„Děkuji," řekla jsem a vzala si od něj kůl, který držel, a dala jsem si pramen vlasů za ucho. Bonnie už zničila třetího z nich a zbýval pouze poslední, který však nebyl nikde k nalezení.

Po chvíli se však ukázal, ale pouze na pár sekund, a to proto, aby probodnul Bonnie.

„Bonnie!" vykřikla jsem a hned byla u ní a zachytila jsem ji, aby nespadla.

Opřela jsem ji o stěnu, zatímco si přidržovala rukou ránu. Chodila jsem před ní a nervózně vytáčela Stefanovo číslo. „No tak, zvedni to!" mručela jsem.

Ozval se nějaký ženský hlas. „Účastník není dostupný, zavolejte, prosím, později."

Mrštila jsem s telefonem o zeď. „C-Caroline," zakoktala tiše Bonnie.

Sehnula jsem se k ní. „Co, Bonnie?" zeptala jsem se.

„T-tvoje krev," zakoktala znovu, ale mnohem tišeji. Ještě jsem se se Stefanem nebavila o tom, co může udělat má krev, a tak jsem Bonnie poslechla.

Kousla jsem se do zápěstí a přiložila jí ho k ústům. Začala pít, a když moje zápěstí odstrčila, vděčně mě objala.

Opětovala jsem jí objetí a všimla si, že se jí rána zahojila. „Co se to děje?" zeptala jsem se překvapeně.

„Vyléčila jsi mě," usmála se.

Pomohla jsem jí pomalu se postavit na nohy. Pomalu jsme pokračovaly k ní domů. Dovedla jsem ji až ke dveřím, ale dál už jsem nemohla.

„Promiň, Caroline, nic osobního," řekla provinile.

„Jistě, chápu," odpověděla jsem. „Nechtěla by ses ještě chvíli projít? Nemám tak nějak co dělat," usmála jsem se na ni.

„Moc ráda," odpověděla a vzala si klíčky od domu. Překročila práh směrem ke mně, ale najednou ztuhla.

„Bonnie, co se děje?" zeptala jsem se nechápavě. „Bonnie!" zatřásla jsem s ní, ale zůstala mi v náruči, a já si za ní všimla Eleny, která ji zezadu probodnula.

„Eleno, ty… mrcho!" zařvala jsem, ale nijak ji to nerozhodilo a ještě si s nožem od krve pohodila.

„Má štěstí, že jsem ji nevysála!" odfrknula a překročila Bonniino bezvládné tělo. „Jdu opět za bratry Salvatorovými, kteří se handrkují o moji přízeň," uchechtla se.

Nejspíše si myslela, že mě tím rozhodí. „Vždyť si běž! Nikdo tě nedrží a především tu o tebe nikdo nestojí," odfrknula jsem si.

„Pche!" obrátila se na mě Elena a byla v mžiku pryč.

„Super kouzlo, Bonnie… prober se," zatřásla jsem s ní. Ale pořád nic. „Bonnie!" řekla jsem zoufale a trochu ji profackovala. „Prosím, Bonnie!" řekla jsem a cítila, že můj pláč začne nanovo, ale tentokrát mnohem intenzivněji. A tak se také po chvíli stalo.

« Předchozí díl

Autor: Renaiti (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction