Hunger Games - Buď a Nebo - 3. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Už je jasné, že ke mě něco cítí. A mě se to líbí. Pozve mě na piknik a já nevím, jestli jít. Dokáže mě i poranit. I udělat šťastnou. Co vyhraje?

02.10.2012 (16:00) • JanieHutcherson • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 3× • zobrazeno 1182×

EDIT: Článek neprošel korekcí!

Po koupely beru tašku přes rameno, kterou mám ušitou od tety Moe a odcházím do školy na devátou hodinu ráno. Ben zatím ještě nevišel. Možná už tam dávno je. Tak jdu sama a sleduji pozdě příchozí muže co spěchají do dolů. Mé staré umouněné šedomodré šaty ladí skvěle s moji stužkou. Procházím přes náměstí. Něco se tu chystá. To už tu dlouho nebylo. Vlastně nikdy co jsem na světě. Nemám náladu se ptát co se tu chystá a tak jdu radši dál. Amber je nemocná a tak zůstává doma. Vcházím na školní pozemek a jdu rovnou ke dveřím.

Po čtyřech hodinách, vědy, historie, počtů a zakladního jazyka, jdu konečně ze staré budovy pryč. Vycházím hlavními dveřmi a málem vrážím do skupinky lidí před dveřmi.

„Jé, ahoj zlatíčko. Máš problém?" Tázavě se na mě dívá Debbie.

„A víš, že jo? Zavazíš mi tady." Já vím jsem drzá, ale už mě štve. Taky si všímám, že tu stojí jen Debbie, Alexis a Mark. Johna a Bena nevidím.

„Prosím?!" Vrací mě Debbie zpátky do reality. A já si vzpomínám co jsem udělala.

„Že mi zavazíš. Jsi snad hluchá?" Dovoluji si už moc, ale dnešní nevědomost mě ničí, tak je mi to jedno.

„Ty jedna huso, myslíš si, že..." Naštvaně se ke mě otáčí a pak ji aráží John.

„Co se tu děje?" Skáče na poslední schod a dává Alexis ruku kolem krku, ta ji hned shazuje. S Alexis jsme byly dobré kamarádky. Pak ji však stáhlu John. Začala s ním chodit a on ji dokopal k téhle skupině. Stejně jako Debbie Bena.

„Tady Stacey nás trochu štve." Když to Debbie dořekne, vidím jak se na ni mračí Alexis.

„Ne nás, jen tebe. Jenom ty zavazíš u těch dveří." Wau. Alexis se mě zastala. Koukám na ní s nechápavým výrazem v obličeji. Nevěřím jí. Proto zvedám ruce a prodírám se mezi němi. Pak mě mě někdo prudce uhodí do zad a tak mě shodí ze schodů. Padá přes šest velkých schodů halvou napřed. Dole se otočím na záda a chytám se za koleno. Vychází ze mě něco jako au. To už nad sebou vidím Bena.

„Stace, není ti nic?" Kouká na mě seshora a nabízí mi ruku. Chytám se jí a on mi pomáhá na nohy. Pak se otáčí na hlouček, který se směje u dveří. I na Alexis a prohodí. „To si fakt přehnala Deb."

„Copak se o ni bojíš. A nechceš jí i utírat zadek? Pojď sem a neštvi." Souhlasné příkyvy všech ostatních. Podívám se na Bena.

„Jsi v pohodě? Hele já musím ještě na dvě hodiny. No víš, uvidíme se doma, jo? A jdeme spolu dneska lovit. Nezapomeň." Prohodí mím směrem letmý úsměv a jde zpátky ke skupince. Já odkulhávám domů. Když se u brány otočím, uvidím jak se směje s nimi. To jsem si mohla myslet. Pořád s nimi peče a je mu mě jedno. Jsem naivní kráva. I tak však musím jít dnes lovit. Ale rozhodně né s Benem. Na to ať rovnou zapomene.

Když přicházím domů, leží na stole dopis a na něm krasopisně napsáno, Stace, jen ty. Poznávám Benovo písmo. Protáčím panenky a jdu se převléci do loveckého. Vysouvám jeden ze šuplíků a beru z něj černé tílko a hnědé kraťase. Toto mám od mámy a můžu to nosit jen do lesa, kde mě nikdo nevidí. Mám toho víc. Dlouhé i krátké kalhoty, různé barvy trik a tři kožené bundy. Všechno půjčuji i Amber a Peter zase Benovi. I tak má Ben i nějaké své věci. Tak když na to rodiče mají, tak co. Beru pytel na úlovky a odebírám se k jedné z dír v plotě. Vběhnu do lesa a hned mířím k jednomu schovanému luku. Samozřejmě je zabalen v nepropustné folii, aby nesplesnivěl. Máma říká, že jí je udělal děda. Takže je to jediné, co od něho mám. Máma říká, že ho sama moc neznala.

Střílím po jedné veverce a trefuji se přímo do oka. Jdu pro úlovek, vytahuji z ní šíp a strkám jí do pytle. Přehazuji s ho přes ramena a jdu dál. Cukám sebou. Slyším kroky. Schovávám se za jeden statný strom. Vidím postavu co se mihla mezi stromy. Hbitě si dávám luk kolem ramen a patel si uvazuji za pas. Pak rychle šplhám na jeden z těch stromů. Pod sebou vidím cestu a na ní Bena. Má na sobě dlouhé černé kalhoty a hnědé tričko. Spadne mi kámen ze srdce. Hážu dolů pytel s úlovky. Když dopadne vedle něj, Ben úplně poskočí.

„Co děláš tam nahoře?" Kryje si oči proti slunci.„Pojď dolů."

„Proč?" Ptám se, ale ani se nepohnu.

„Jak chceš." Řekne a začíná lézt nahoru. Pomalu leze a já se stále ani nehnu. Když doleze až ke mě vyhoupne se na jednu větev. Na jedné stojí a o další dvě se opírá. Zatím co já pořád sedím. „Promiň jestli jsem ti něco udělal. ALe mám pro tebe nabídku. Co taklhe si večer udělat piknik v domku u jezera? I s přespáním. Doma řeknem, že bude spát prostě venku v lese. Že nám z té školy už hrabe."

„Proč bych měla chtít?" Ptám se aniž bych se pohla.

„Proto." Naklání se ke mě a dává mi krátký polibek na rty. Sedím tam jak zařezaná. Nikdy jsem si nepředstavovala jaké to bude. Ale e to krásné. Ráda bych se dožadovala další. Ale pak si vzpomenu co se stalo. „Prosím přijď. Mám ti toho hodně co říct." Koukám na něj jak bere úlovky a odchází. Asi za deset minut seskakuji ze stromu a odcházím taky domů. Doma se převlékám do každodenního a jdu se najíst. Ben se tváří jako, že se nic nestalo.

Autor: JanieHutcherson (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction