Hunger Games - Buď a Nebo 12. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Možná už někdo zapoměl a možná ne... Smrt...

02.01.2014 (19:00) • JanieHutcherson • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 2× • zobrazeno 641×

Kdo si ještě pamatuje na moji povídku: četla jsem si ji znovu a zjistila jsem spoustu nejasností. Takže malé opáčko:

Stacey Janie Hawthorne - Everdeen - hlavní postava a dcera Katniss Everdeen

Ben Hawthorne - syn Gala a Moe Hawthorne

Hry byly potlačeny a vzpoura byla úspěšná. Avšak pomalu a jistě, bez jakékoliv pozornosti, se Kapitolská elita zase začala dostávat k vládě nad kraji. Hry se vrátily a jako trest pro dvanáctý kraj za začátek vzpoury musí dát vždy tři chlapce a tři dívky do her.

V tomto ročníku je vybrána patnáctiletá Quinn, šestnástiletá Alexis, sedmnáctiletý Mark, osmnástiletý Louis, sedmnáctiletý Ben a čtrnáctiletá Primrose Mason. Stacey se za ni přihlásila a tudíž se stala druhou dívčí splátkyní pro hry.

Toto je 76. ročník hladových her a nikdo nebude ušetřen.

Probouzím se do slunečního rána. Nad hlavou nám šustí listy a když se podívám pořádně, nahoře se tyčí ohraničení arény. Silové pole. Vím to z vyprávění mé matky. Zahořkle se usměju. Matka... ta potvora, která mi zničila život už podruhé. První bylo, když mě s Nickem, bratrem, poslala ke strýčkovi s tetou a vzdala se nás tak, a podruhé, když svým jednáním při vzpouře rozhodla o osudu dvanáctého kraje. Což nese následky, že je těď pět splátců z dvanáctého kraje mrtvých. Zamyslím se. Vůbec si nepamatuji, jak umřeli. Asi jsem tam nebyla.

„Dobré ráno," pohladí mě po vlasech Josh a já se usměju. Je to, jako bychom žili ve svém světě, možná mrtvý, možná v aréně, ale je to už dva týdny, kdy jsem přijela vlakem do Kapitolu a neprodleně se odebrala do arény.

„Krásné ráno," usměju se na něj ještě víc a on mě políbí na rty. Je to tak krásné. Tak moc. Jsem vlastně vděčná Kapitolu za jeho laskavost, kterou mi umožnil. Najít moji lásku... sice jsem stále v aréně, ale my se nestaráme o ostatní splátce a oni se nestarají o nás. Josh mi šeptá do ouška, že jde najít vodu, a já ochotně přitakám. Je to takový náš humor. Najít vodu. Ha! Mohli bychom si tady postavit dům a zařídit novou zemi. Jak krásné by to bylo...

BUM

Zvednu se do sedu a rozhlédnu se okolo. Tohle byl jistě výstřel z děla. Ale to je nemožné. Nemožné! Rychle se zvednu a do ruky vezmu jeden ostře vyhlížející kámen. Uslyším křik.

„Joshi!" zařvu jak nejsilněji mohu a rozběhnu se tam, kam odešel. Když přiběhnu blíž, uvidím na zemi mladou hnědovlasou dívku. Mrtvá. Ne, to není možné. Vše bylo tak krásné! Proč zaútočili? Proč?! Vrhla kámen k vysokému blond klukovi, který se zrovna napřahoval s mečem v ruce. Podívala jsem se pod něj a uviděla krvácenícího Joshe. Už ho zasáhl. Do nohy a ramene. Zapištím. Kámen se jemně otře o jeho ruku a kluk se zasměje.

„Čas to skoncovat." Padám na kolena a přes závoj slz zírám na umírajícího Joshe.

„Ne..." zašeptám. „Lásko!" zaječím a v tu chvíli ho protne meč toho kluka. Zaječím na všechna kola, až mám vlasy všude po těle. Začnu si je rvát. Trhám si kusy pramenů a občas vytrhnu i kůži. Kluk ke mně se smíchem přijde.

„Tak tohle je dobrý," zasměje se a já se na něj podívám. Přes oči mi teče krev a slzy, i když ty už nevnímám. Dívám se na kluka s nenávistí v očích. „Dobrou, Everdeen," zvonivě se zasměje a rozpřáhne se. Uslyším zvuk podobný, jako když ocel projede do něčeho vlhkého a měkkého. Začnu se zalykat krví, co se mi žene do úst. Kluk ze mě meč s mlasknutím vytáhne a já se sesunu k zemi. Tohle je konec. Konec mé éry. Konec všeho. Ještě než zavřu oči, pohlédnu do mrtvolně bledých očí Joshe. Zase se shledáme lásko...

A pak už je jen tma. Tma a mrtvolné ticho.

Píp... píp... píp... Něco štiplavého mě udeří do nosu. Píp... píp... píp...

Autor: JanieHutcherson (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction