OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Hrdost a Důvěra - 2. kapitola

19.02.2014 (11:00) • Pavla777 • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 5× • zobrazeno 2230×

Pohled Hermiony:

Přemístila jsem se do mého oblíbeného lesa. Sice jsme se tu ukrývali, ale to nevadí. Nepřebouchá to mé vzpomínky na bezstarostné dětství. Tenkrát bylo všechno tak jednoduché. Pak nastala škola. První ročník byl příšerný do doby, než mě Harry s Ronem zachránili, ale stejně. Draco Malfoy... Jak může být teď nejlepší kamarád s Harrym? Co to Harryho napadlo? A vzít ho k bystrozorům? Proč to nenabídl mně? Ano, myslel si, že jsem šťastná, ale... ale nikomu jsem neřekla, že to je naopak.

Kruhy pod očima... pche. Jak by ne, když nemůžu večer spát. Mám příšerné noční můry z celého toho období. Když jsem si vzala lektvar na bezedný spánek, tak jsem zaspala a nepřišla do práce včas. A stejně jsem byla polámaná. Proč já? Ron se zdá být v pořádku a Harry se s tím vypořádal po svém, vzal si Ginny, a když něco, tak se k ní přitulí.

Tohle není vůbec ten sen, co jsem měla. Doufala jsem, že po válce budu šťastná. Budu mít chápajícího přítele, práci, která mě baví, a tak všechno. Že bude klid a mír. Místo toho si na mě všichni ukazují, válka pro mě neskončila, protože mě pronásleduje v noci a na ruce mám natrvalo vepsáno Mudlovská šmejdka. Čím jsem si tohle zasloužila?

Vždy jsem byla tak silná, a co je ze mě teď? Nicka. Pitomá nána. Rozbulím se při první příležitosti. Musím se dát dohromady. Tohle nejsem já! Odmítám znovu prožívat celou válku ve snech.

Přemístila jsem se domů. Sundala jsem si plášť a přezula si boty, když mi došlo, že mě nevítá Křivonožka. To znamenalo jediné, někdo tu je. Vytáhla jsem okamžitě hůlku. Možná jsem byla paranoidní, ale lepší je být oparná, než mrtvá. Potichu jsem se vydala k obývacímu pokoji.

S namířenou hůlkou a slovem Expeliarmus na jazyku jsem vtrhla dovnitř.

„Paní profesorko!... Tedy, paní ředitelko. Vy jste mě vystrašila,“ oddychla jsem si, když jsem uviděla svou návštěvu.

„Slečno Grangerová,“ usmála se na mě nynější ředitelka Bradavic McGonagalová. Na klíně jí ležel Křivonožka a nechal se drbat. „Koho bys tu čekala? Máš tu víc ochranných kouzel, než je v Bradavicích.“

„Nepřehánějte. Kde se tu berete? Ve škole máte jistě dost práce,“ usmála jsem se na ni a dolila jí čaj, co stál připravený před ní. Sobě jsem si přivolala také hrníček, když už jsem měla tu hůlku v ruce.

„Byla jsem u pana Pottera, ale tebe tam nezastihla. Harry mi prozradil, že jsi utekla. Zase. Stále ty sny?“

„Jak jinak. Jenže Harry je aspoň šťastný.“ Zase jsem ta špatná já. Utekla jsem z oslavy, jistě. Jen jsem odešla!

„Hermiono, měla bys se sebou něco dělat. Přivezla jsem ti pár knih ze školní knihovny. Mohla bys v nich něco najít. Po první válce jsem to měla stejné. Zemřelo mi hodně blízkých lidí. Oporou mi byl Albus, ale ten je teď také mrtvý. A trápím se snad stejně jako ty? Ne. Vzchop se, jsi velmi nadaná mladá čarodějka. Najdi si cíl a běž si za ním. A mimochodem, potkala jsem i Draca Malfoye,“ pozorně mě sledovala, ale nedala jsem se.

„Ano, také jsem měla to potěšení. To je další věc. Nechápu Harryho, jak… jak se s ním může přátelit a ještě k tomu i pracovat.“

„Mám takový strach, že pana Malfoye přesvědčil bradavický učitelský sbor, aby zkusil bystrozora. Je mi to líto, Hermiono, ale budeš ho muset vídat častěji než doposud.“

S tím se paní ředitelka zvedla, podala mi pět knih a vydala se k odchodu. Rozloučily jsme se a já se svalila na postel. Odmítám jít spát. Vzala jsem první knihu a začetla se do ní.

Pohled Draca:

Týdny ubíhaly a já opravdu pracoval na ministerstvu. Musel jsem se tomu smát, nikdy jsem to neměl v plánu. Potter se snažil, abych se choval normálně. Strašně mě chválil za mé chování na jeho oslavě, ale to jsem byl podnapilý.

Na chodbách jsem potkával Grangerovou. Vypadala vždy hůř a hůř. Nejvtipnější byly pozdravy. Když jsem jí řekl Grangerová, Herm a Mio, tak mi vždy odpověděla Malfoyi. Naopak když jsem z té pusy vypustil Hermiono, s úsměvem mi odpověděla Draco. Časem jsem začal vymýšlet nové přezdívky, ale žádná se nechytila. Jednou mě dokonce pozdravila první a nazvala mě kouzelnickým parchantem. Asi to měl být opak mudlovské šmejdky.

„To nemyslíš vážně, Pottere!“ vlítl jsem mu do kanceláře bez klepání a rudý vzteky. Co to ten jeho mozek zase vypustil?

„Taky ti přeji hezký den… co zase máš, Draco,“ podíval se po mně a zamračil se.

„Co zase mám? Se koukni, s kým jsi mi dal službu!“

„Vím o tom, a i když má za otce mudlu, stále je to jeden z nejlepších čarodějů!“ pomalu začínal nabírat červený nádech a zvyšovat hlas.

„Naše rodina se s nimi nikdy nebavila!“

„Co je mi do tvé rodiny? Všichni sedí v Azkabanu, a z toho plyne, že jejich zvyky byly asi špatné!“ vstal ze židle a sledoval mě přes ty jeho brejličky.

„A kdo je tam zavřel? Má matka nikdy nic špatného neudělala!“

„Stala se smrtijedem. To je to zlé, co udělala!“

„Otec ji k tomu přinutil. Byl jsem u toho!“

„Nehodlám s tebou řešit její nevinu nebo vinu. Stejně na to nemám pravomoc,“ uzavřel naši debatu a znovu si sedl do křesla. „Nemůžu tě dát s nikým jiným. Máme malý počet lidí. Ostatní si musí taky někdy odpočinout.“

„To nemyslíš snad vážně. Tak přiber do řad třeba tu mudlovskou šmejdku…“

Než jsem se nadál, něco mě uhodilo do hlavy a já se pod tou tíhou skácel k zemi. O kousek ode mě dopadla kniha, která mě uhodila. Než jsem se vzpamatoval, stál nade mnou Potter a měl vražedný výraz. Zapřel mě na zemi svou nohou a mířil na mě svou hůlkou.

„Už nikdy v mé kanceláři nenazveš Hermionu mudlovskou šmejdkou! Má více talentu než nějaký čistokrevný kouzelník, jasný?!“

Chtěl jsem mu odseknout, ale nezvládl jsem to. Jen jsem slabě přikývl, ignorujíc tu bouři uvnitř mé hlavy. Potter ze mě slezl a vrátil se za svůj stůl, kde se královsky usadil. Nedíval se na mě, jen zhluboka dýchal.

„Vypadni z mé kanceláře, nechci tě teď vidět, a službu ti nepřehodím.“

Otočil jsem se tedy k východu. Měl jsem na jazyku omluvu, ale pral jsem se sám se sebou, abych ji vypustil ven. Nakonec jsem to vzdal a vypadl beze slova ven.

Autor: Pavla777 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Hrdost a Důvěra - 2. kapitola: