OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Hrdost a Důvěra - 1. kapitola

15.02.2014 (16:00) • Pavla777 • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 7× • zobrazeno 3846×

„Harry, doufám, že jsi řekl Hermioně a Ronovi, kdo přijde?“ otočila se Ginny na svého muže, který dnes slavil své narozeniny.

„Proto jsem chtěl, abys je pozvala dřív,“ usmál se a líbl ji do vlasů.

„No, Ron i Hermiona mají už deset minut zpoždění,“ trápila se dál Ginny.

„Ale on chodí vždy na čas,“ mračil se už i Harry.

Vtom plamen v krbu zezelenal a vyšla Hermiona.

„Já toho Rona zabiju, kdy už konečně pochopí, že práci za něj nebudu dělat pořád. Ve škole to bylo jiný, ale teď?“ čertila se a byla rudá vzteky.

„On ti ještě nedal pokoj?“ divila se Ginny místo pozdravu.

„Vydržel to týden,“ pousmála se Hermiona.

Plamen v krbu znovu zezelenal a vyšel Ron. Mračil se a křivě se podíval na Hermionu.

„Ten záchod pořád skáče, myslel jsem, že se o to postaráš. Teď mám akorát zle v práci. Musel jsem požádat tátu. Víš, jaký utrpení to pro mě je, když musím žádat tátu?“ prskal na všechny strany Ron.

„Jo, ale svou bývalou holku a kamarádku požádat můžeš? Rone, já mám své práce taky dost. Měl ses pořádně učit!“ čílila se Hermiona.

To už si Harry odkašlal a Ginny se smála za jeho zády. Oba byli šťastní, že se Mia s Ronem nevzali. Zničilo by se tím i jejich přátelství.

„Rone… koukej se naučit pořádně kouzlit, jestli ještě pořád chceš k bystrozorům, tak máš co dohánět. Už jednou jsem ti řekl, že s testy manipulovat nebudu. Ty musíš složit sám. Nikdy jsi nebyl tak línej. Vzpomeň si na bitvu, sakrafix,“ rozčiloval se nad ním Harry, kdyby ho Ginny nezatahala za rukáv, řekl by mu dost neslušných věcí, kterých by litoval. Ale Ginny ukázala na hodiny. Za dvě minuty se tu měl objevit on.

„Teď mě poslouchejte oba. V řadách bystrozorů máme nového člena, kterého dobře oba znáte. Dnes sem přijde a já chci, abyste…“ Harry to nestihl, plameny zezelenaly a z nich vystoupil Draco Malfoy.

„Harry, schovej se. Já ho vyřídím!“ rozkřikl se Ron a tasil svou hůlku. Harry pohotově zareagoval a odzbrojil ho, tedy Rona. Hermiona jen stála opodál a dívala se z jedné osoby na druhou. Nakonec spočinula na Ginny.

„To je on? Nový bystrozor?“ zeptala se šeptem a Ginny přikývla. Hermiona svůj pohled znovu stočila na Draca. Měl pohlednou, již mužskou tvář. Oči šedé, ale něco v nich chybělo, ovšemže, ta arogance, kterou vídala ve škole. Svalnaté tělo o pár palců vyšší, než si pamatovala. Podíval se jejím směrem, ale ona neuhnula pohledem. Pevně mu pohled oplácela.

„Ronalde Weasley!“ vykřikla Ginny. Ron se zmateně rozhlížel a položil vázu zpět na krbovou římsu.

„Nazdar, Malfoyi,“ pozdravila ho Hermiona a dívala se mu pevně do očí.

„Nazdar, Hermiono,“ odpověděl jí a ona málem zalapala po vzduchu. Opravdu jí teď řekl jménem?

„Draco je můj host!“ by naštvaný Harry a váhal, zda má Ronovi vrátit hůlku. Nakonec mu ji dal.

„A jak to mám vědět? Vždyť bojoval na druhé straně!“ bránil se Ron.

„Nakonec se přidal k nám. Měl bys to vědět, když ti zachránil sestru!“ běsnil Harry, to jsou teda narozeniny, pomyslel si.

„Já ti to říkal, Pottere, akorát ti zkazím narozeniny, celou oslavu.“ Na místě se otočil a už sahal do misky s letaxem.

„Hej, stůj. Když tě Harry pozval, tak bys tu měl zůstat, já… já se omlouvám,“ vykoktal ze sebe Ron k údivu všech.

Draco se otočil a podíval se Ronovi do očí. Ron pohledem uhnul. Více to nerozebírali, protože krbem začali přicházet další hosté. A oslava začala.

*

Bystrozorové se s Dracem zdravili a usmívali se na něj, ale ostatní po něm házeli pátravé pohledy. Vůbec mu to nebylo příjemné a tak se skleničkou whisky odešel na zahradu. Zahrada byla upravená a krásná. Malé jezírko a okolní lesy.

U jezírka stály dvě postavy. Okamžitě v nich poznal Pottera a Weasleyho. Nad něčím diskutovali tak horlivě, že si ho ani nevšimli.

„Ale proč zrovna Malfoy? Harry, chápu, že jsem se vykašlal na všechno a jsem trotl, ale vy vezmete Malfoye? Vždyť to byl smrtijed!“

„Rone, neštvi mě. Poslední rok, co jste se rozešli s Hermionou, na všechny sereš a všechny okolo otravuješ. Copak nevidíš, jak je Hermiona ztahaná! Vždyť pracuje na ministerstvu, u Munga a ještě lítá okolo tvých věcí. Máš v té hlavě ještě něco? Víš, že na tebe nechci být hnusný, protiví se mi to, ale v jednom má tvoje sestra pravdu. Za chvíli Hermionu zruinuješ! Už teď má kruhy pod očima. Na ministerstvu bojuje za práva mudlů, ale k čemu? Tady je už zajetý režim a jeden člověk to nezmění, to by se musela stát ministrem.“ Harry házel kameny do vody a Ron ho jen sledoval. Tohle všechno věděl, jen si to nechtěl přiznat.

„Fajn,“ řekl nakonec Ron, „ale ještě mi vysvětli, proč Malfoy.“

„Už dávno to není ten náfuka ze školy. Všiml by sis. Dnes tě ještě ani jednou neurazil. Testy splnil na výbornou a zná všechny smrtijedy i černou magii. Říkej si, co chceš, ale takový člověk se nám hodí. Navíc po tom, jak dopadla bitva. Jeho otec ho vydědil jen za to, že přešel k nám. To už je až moc krutý, a k tomu je teď celá jeho rodina v Azkabanu,“ Harry se mračil.

„Říkal jsem ti, ať mě nelituješ,“ ozval se jim chladný hlas za zády.

„Kdo říká, že tě lituji, Draco,“ protočil oči Harry, „jen tě chápu, to je vše.“

„No na mě nekoukej. Pořád tě nenávidím, tak proč bych tě litoval. Přeci jen jsi Zmijozel a já Nebelvír,“ usmál se na něj Ron.

„Upřímnost nade vše,“ uchechtl se Draco a sebral ze země taky pár oblázků.

„To si piš. Třeba se to časem změní,“ dodal Ron skoro šeptem a vydal se pryč.

„No, dělat špeha ti jde,“ pronesl Harry po dlouhé chvíli.

„Měl bych jít,“ začal Draco a Harryho poznámku ignoroval.

„Cože?“ vyjel hned Harry.

„No, víš, zrovna nedělám dobrý dojem na tvé hosty. I teď cítím v zádech pár očí.“

„To je jen Hermiona, běží k nám.“

„Harry! Harry, co jsi řekl Ronovi?“ přiřítila se udýchaná jak po maratonu.

„Jen pravdu, proč?“

„Naházel do sebe tři skleničky whisky a začal se všem omlouvat. I mně!“ divila se Hermiona.

„Mio, nebuď hloupá, to, co pro něj děláš… máš vlastní práce dost. Jen ať se už kouká sebrat. Je přeci jen dospělý,“ smál se Harry.

„Využívat umí každý. Můj otec musel podplácet, ale ty to pro Ronalda děláš zadarmo. Nech si aspoň zaplatit, když už,“ pronesl Draco a mrštil jeden kámen do jezírka, až voda šplouchla na ně tři.

„Svou zášť ke svému otci si vylívej na někom jiném. Ron je kamarád,“ vztekala se Hermiona a sušila si šaty. Byla celá mokrá. Nakonec musela osušit i Harryho s Dracem, protože neznali kouzelnou formuli.

„Promiň, Herm, ale musím souhlasit s Dracem. V tomhle ano,“ řekl Harry a přikrčil se.

„Tý jo, teď mi řekni, od kdy jste vy dva takoví přátelé. Pokud vím, tak ještě před válkou jsi ho proklínal,“ podívala se Hermiona se zájmem v očích na Harryho a potom na Draca.

„Tak za prvé se přidal k nám. Za druhé mi zachránil ženu. Za třetí, válka je už rok a půl pryč, a za čtvrté…“

„Jsem na suchu. Tohle nemusím poslouchat. Soráč, Pottere, ale mizím. Kdybych se zeptal, zda mám zůstat či odejít, většina by byla pro odejít,“ zarazil se Draco. Nesnášel, když se o něm lidi baví a on je u toho.

„Tak to prr…“ chytila ho za rameno Hermiona a trhla s ním zpátky k jezeru.

Chtěl protestovat, ale najednou nevěděl proč. Byl rád, že ho někdo zastavil, chtěl tu zůstat a normálně se bavit. Hermiona mu zaryla prst do hrudi.

„Nikam. Tohle si ještě vyslechneš. Takže ty si myslíš, že na tebe koukáme skrz prsty? Hm… asi máš pravdu. Proč by ne. Stál jsi na straně zla, tvá rodina je do jednoho v Azkabanu, tedy krom tebe, samozřejmě. Ale proč jsi odmítl práci v Bradavicích, měl jsi učit obranu proti černé magii? To, že to odmítl Harry, aby mohl pochytat zbytek smrtijedů, tak fajn, to chápu. Ale že jsi to odmítl ty, to jsem nečekala. A to jsem tě tam doporučila. No, a dnes zjistím, že ses přidal k bystrozorům. No to je gól. A…“

„Hermiono? Kolik jsi toho stihla už vypít?“ zhrozil se Harry.

„Co… cože? Měla jsem jen dvě skleničky. Proč?“ byla zmatená Hermiona.

„No, zapřísáhla ses, že nikdy nikomu nepovíš, koho jsi doporučila na vznešený učitelský post, když tobě se tam nechtělo,“ rozesmál se Harry, ale nikdo jiný se nesmál. Draco sledoval nevěřícně Hermionu a ona si držela ruku na puse. V duchu si nadávala do idiotů.

„Takže to ty?“ zeptal se stále udiveně Draco.

„Harry, ty pitomče, proč jsi mě nezastavil!“ vykřikla a chytila Harryho za oblek. Bušila do něj pěstmi. Ten se přestal smát, ale koutky mu vylétly stejně nahoru.

„No a? Tak jsi mu to řekla,“ chtěl ji uklidnit Harry a přitáhl si ji do obětí.

„Kdo s normálním rozumem na to místo doporučí někoho ze Zmijozelu?“ měla na krajíčku Hermiona.

„Herm, uklidni se. No tak. Myslela sis, že by mohl být ten pravý. Vždyť se na něj podívej, teď je slušnost sama,“ chlácholil ji Harry.

„Koukám, že máš stejné myšlení jako Weasley, Hermiono. I když pak nechápu, proč jsi doporučila na to místo mě,“ mračil se Draco. Vůbec tu holku, co holku, tu ženu nechápal. Musel si přiznat, že Hermiona byla kus.

„To ještě nevíš, že nikdo nenavrhl Rona. Když se to dozvěděl, chtěl se s Hermionou rozejít, ale ona se s ním rozešla doopravdy. Herm, vždyť je všechno přeci oukej,“ usmál se Harry a dal důraz na poslední slovo. Hermiona se rozesmála.

„Oukej?“ zeptal se Draco a mračil se ještě víc.

To se rozesmál Harry s Hermionou naplno.

„To nepochopíš, Draco,“ usmála se na něj Hermiona a vyšla k domu, když na ni začala volat Ginny. Po cestě se jí spustily z očí slzy. Rychle je zahnala, ale oči měla stejně rudé, tak použila kouzlo a vypadaly normálně. To kouzlo měla za poslední měsíce už dokonale naučené.

„To mělo znamenat co?“ utrhl se Draco na Harryho.

„To byl nový přelud Hermiony. Poslední dobou hledá jen mé objetí, kde se vybrečí. Teď se ještě držela,“ mračil se Harry a sledoval svou kamarádku, zase zhubla.

„Ta Hermona? Hermiona Grangerová, která má skvělý pravý hák?“ divil se Draco a také se za ní podíval. Vzpomněl si na třetí ročník a musel se ušklíbnout. Ruka mu nepřítomně vyletěla k levé tváři.

Byla velice štíhlá. Dlouhé vlasy už neměla neposedné, ale krásně upravené. Ladný krok. A ten zadek! Draco musel odvrátit pohled. Tohle by totiž jinak nedal. Začala se mu líbit Hermiona Grangerová!

„Podle mě si uvědomila, že všechny její sny ztroskotaly. S Ronem po válce vydržela půl roku, než ho měla plné zuby. Její rodiče si žijí normální život. Nesmí u nich čarovat. Po tom, co jim vymazala paměť a přiznala jim to, se ani nedivím. No, a cesta jí trvá strašně dlouho, takže tam jezdí jednou měsíčně. Potřebuje nový směr, nový cíl,“ Harry se pomalu rozešel k domu, kde se konala jeho oslava. Naproti mu vyšel Neville s Lenkou.

„Harry! Měl jsi pravdu! Řekla ano! Budu se ženit!“ smál se od ucha k uchu Neville a běžel obejmout přítele.

„Gratuluji, Neville. Lenko, rád tě vidím,“ usmál se Harry a přivítal se s přáteli, pak se otočil. Draco stál za ním a nervózně přešlapoval.

„Určitě si pamatujete Draca,“ pousmál se Harry a popostrčil Draca dopředu. Neville nejdřív nevěřícně kmitl hlavou k Harrymu, ale pak se usmál.

„Draco, rád tě vidím. Naposled jsme se setkali při bitvě. Stál jsi nám po boku,“ podal si s ním Neville ruku.

„Draco,“ usmála se na něj Lenka a nakonec se usmála i na Harryho.

„Dovolte, abych vám popřál hodně štěstí,“ popřál jim Draco zdvořile.

Oba se usmáli a dali si pusu. Harry se usmíval, ale Draco zahlédl Hermionu, jak je smutně sleduje. Chápal ji, také se cítil sám.

*

Den ubíhal a s Dracem se začalo bavit více lidí. Myslel si, že za to může Harry, ale ten občas nebyl ani poblíž.

Jediný, kdo se mu doopravdy vyhýbal, byla Hermiona. Vždy, když zahlédl její vyzáblou postavu a hnědé vlasy, tak zmizela. Nechápal proč. On jí chtěl jen poděkovat za projevenou důvěru.

„Tak jak se ti mezi námi líbí, Draco?“ ptala se Ginny, když se objevil v její přítomnosti.

„Fajn… díky,“ usmál se na ni slabě.

„Hermiona je celá špatná. Nevím, jak jí mám pomoc. Ty mi asi neporadíš, co?“ koukla na něj.

„Rád bych, ale taky nevím jak. Sám se cítím jak kůl v zemi a okolo mě nic,“ povzdychl si Draco a zahleděl se do těch čokoládových očí. Hermiona právě přicházela.

„Ginny, půjdu,“ prohlásila a slabě se usmála.

„Zapomeň. Ještě jsi se mnou netančila, jsi jediná, kterou docela znám, když nepočítám Ginny,“ zvedl se Draco a nabídl jí rámě. Přitom mrkl na Ginny.

„To jako fakt?“ ubezpečila se.

„Ne, chci si z tebe vystřelit jako na škole,“ řekl Draco ironicky a zavrtal svůj pohled do jejího.

„Tak… tak fajn,“ přijala a nechala se odvést na parket, kde bylo tělo na těle.

Harry je uviděl, až když ho upozornila Ginny. Hermiona po dlouhé době vypadala šťastně, a to zahřálo Harryho tak u srdce, že se překonal a vyzval Ginny, i když tanec nesnášel.

„Kolik je hodin, prosím,“ ozvala se poprvé Hermiona, když tančili už na třetí píseň.

Draco se podíval na své hodinky. Bylo půl šesté večer. „Měla bych jít,“ rozhodla Hermiona, ale Draco si ji přitáhl blíže k sobě, zmateně se na něj podívala.

„Kam bys spěchala?“ mračil se, takhle mu bylo dobře. Nechtěl si to přiznat, ale bylo.

„Domů?“ zkusila to Hermiona.

„A co budeš dělat doma?“

„Já… Musím pracovat, ano, najdu si nějakou práci,“ byla zmatená, chtěla prostě pryč od těch šťastných tváří.

„Neblázni. Práce počká.“

„Typické. Práce počká. Stejně jako úkoly, že?“

„Zase vytahuješ školu?“ zněl trochu ublíženě a smutně.

„Zdá se mi to, nebo ses změnil?“ podívala se mu do očí, které ji ukotvily a nepustily. Nemohla uhnout pohledem. Topila se v těch šedých očích.

„Doufám, že máš pravdu,“ usmál se na ni.

„V čem? Že se mi to zdá, nebo že ses změnil?“

„Že jsem se změnil přeci. Víš, kolik dalo práce změnit se od základů? Ignorovat to, co mi bylo vštěpováno od malička? Harry mi pomohl a já mu jsem vděčný. I když to byl on, kdo zavřel i mou matku.“

„Jak dlouho se s Harrym vídáš?“ změnila Hermiona téma, když uviděla v těch očích bolest.

„To zní, jako bych s ním chodil,“ rozesmál se, ale Hermiona se zamračila. „Asi půl roku. Potřeboval jsem pomoci a on se nabídl. Když jsem se přihlásil k bystrozorům, měl ohromnou radost. Hned nato jsme společnými silami zavřeli Craba a Goyla. V ten den začal můj nový život.“

„Pěkná pohádka,“ zabručela Hermiona a Draco se na ni pořádně podíval. Byla smutná.

„Když myslíš, mně to ale jako pohádka nepřijde, to bych měl ženu a děti, rodinu. Nějaké zázemí.“

„Takže se ti také zdá, že jsme žádnou bitvu nevyhráli?“ čekala na jeho odpověď, ale on si ji jen zkoumavě prohlížel.

„Co blázníš, Mio? Jsme svobodní! Můžeme dělat, co chceme. Splnit si své sny!“ rozesmál se po chvíli Draco, ale Hermiona od něj odtrhla pohled.

„Sny? Co když nejsou tak úžasné? Co když nesplní tvé představy?“ Hermiona byla zamyšlená, ani si neuvědomovala, s kým mluví.

„Když nepůjdou nijak zachránit, tak si najdu jiné. Je takových možností.“

„Tak to bych měla jít,“ rozhodla nakonec Hermiona.

„Co máš pořád s tím, že odejdeš?“ vyjel po ní už Draco. Vůbec ji nechápal.

Střelila po něm vzdorovitý pohled, vysmekla se mu a odešla. Bez jediného slova. Po chvíli mu konečně bliklo a vyběhl za ní. Šla přes zahradu a Harry za ní.

„Hermiono, kam si myslíš, že jdeš? To ti něco udělal, nebo co?“ rozčiloval se Harry a trhnutím za hábit ji zastavil. Draco se zamračil. Myslel si, že mu Harry věří.

„Kdo? Draco? Vůbec. Musím jít do práce,“ řekla jakoby nic. Ale oči měla skelné, to Draco viděl na dálku. Doběhl k nim a Harry na něj hned ukázal se zuřivým pohledem.

„Cos jí udělal?“ vraždil ho pohledem a už vytahoval hůlku.

„To bych taky rád věděl,“ vrátil mu pevným hlasem Draco a oba se podívali na Hermionu. Ta na ně vyjeveně koukala s pusou dokořán.

„Já… já… já musím jít,“ vykoktala ze sebe nakonec.

„To myslíš vážně?“ řekl Harry s Dracem unisono.

„Jo,“ vzdychla Hermiona.

„Herm, nikam nechoď. Co budeš dělat doma? Mazlit se s Křivonožkou?“ ptal se jí jemně Harry.

„To rozhodně ne. Budu pracovat, abys věděl!“ křikla na něj a vzdorovitě zvedla bradu.

„Vždyť se na sebe podívej! Ta tvoje kouzla nezamaskují vše! Máš kruhy pod očima a oči rudé. Hermiono, koukej si odpočinout a relaxovat!“ trval na svém Harry.

„Nebo co?“ zeptala se nakvašeně.

„Nebo se stanu ministrem a vyhodím tě z práce!“ pohrozil jí Harry. Draco se pousmál. Nejednou se Harry svěřil, že ministrem být nechce a oni ho tam pořád cpou.

„Ha ha ha,“ udělala Hermiona a rozešla se opět k plotu.

„Tady zůstaneš!“ poručil jí Harry, celý bílý.

„A kdo mě zastaví? Ty a ten had?“ rozesmála se Hermiona falešným smíchem.

„Had?“ vypadlo z Draca přiškrceně.

„A co jiného jsi? Učitel obrany proti černé magii ti nebyl dost dobrý. Musel ses stát bystrozorem, ale to mělo být... Já svou práci nesnáším. Všichni se mi akorát smějí! Za dob války jsem měla pořád co dělat a teď ze mě bude kancelářská krysa? Doufám, že si se svým novým místem povedeš líp.“

„Co se děje? Proč jsi nic neřekla? Vždy jsi mluvila o ochranně mudlů,“ byl překvapený Harry.

„Ginny to na mně poznala. Taky se jí nelíbí být pořád doma zavřená!“

„S Ginny jsem to vyřešil dnes ráno. Sama za mnou přišla a vše je, jak chtěla,“ Harry si zajel rukou do vlasů. Ženský, pořád se jim něco nelíbí, ale aby přišly a řekly to?

„To už taky vím,“ Hermiona to už nevydržela a rozbrečela se.

„Hermiono, než odejdeš nebo neodejdeš, chci ti poděkovat. Pokud jsi to byla ty, kdo přesvědčil McGonagalovou, aby nabídla to místo mně. Zjistil jsem, že mi lidé mohou ještě věřit, a toho se chytil. Děkuji,“ díval se na Hermionu Draco a myslel to vážně. Harry mu pomohl, ale to tahle osoba dala vše do pohybu.

„Ou, sám velký a mocný Draco Malfoy mi děkuje! Ale za co? Stejně jsi tam nešel.“

„Hermiono, kruci, můžu ti říkat jen třeba Mio?“

„Ne!“

„Fajn, tak se podívej, Mio, děkovat jsem uměl i tehdy, ale jen lidem, kterých jsem si vážil. Na tom se nic nezměnilo, akorát je těch lidí na mém seznamu víc. Takže děkuji,“ Draco neměl trpělivost a tohle chtěl mít za sebou.

„A to ti mám věřit?“ podivila se Hermiona a pomalými nenápadnými krůčky se dostávala k plotu.

„Mně teď děkuje pořád. I za otevření dveří, a kdybych ho podkosil, nebylo by to beztak jinak,“ zasmál se Harry.

„Ale já pro něj jsem stejně pořád jenom malá špinavá mudlovská šmejdka,“ řekla Hermiona a přeskočila plůtek.

„Hermiono!“ vykřikli ublíženě Harry i Draco unisono.

Hermiona jim jen mávla a přemístila se.

„Ty jeden… ty za nic nemůžeš,“ povzdychl si Harry a kopl do kamenu na zemi, až ho zabolel palec. Potřeboval si vybít zlost.

Autor: Pavla777 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Hrdost a Důvěra - 1. kapitola: