Hrdinný smrtijed - 21. • OurStories.cz ~ naše povídky

Prasinky a neviditelný plášť

28.04.2012 (10:00) • SarkaS • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 5× • zobrazeno 2066×

„Hloupost,“ odsekla Hermiona a rozčileně se na něj dívala. Vzdychl a v duchu Pottera proklel.

„Je to nejlepší plán, jaký máme,“ vysvětloval znovu smířlivě.

„To není žádný plán! Ty se budeš bez ochrany promenádovat po Prasinkách a budeš čekat, dokud tě nezasáhne kletba, co je v tom za skrytou genialitu?“ Neměl jí za zlé, že se vztekala. Nedokázal si představit sebe, kdyby za ním s něčím takovým přišla ona. Nejspíš by ji zamknul ve sklepení a před dveře postavil na hlídání nějakého draka, ale byl tu jeden podstatný rozdíl. Riskovat tu měl on. Věděl, co je v sázce, několik let byl jedním z honáků, kteří se snažili dostihnout všechny Voldemortovy přisluhovače.

„Přeháníš, nebudu bez ochrany. Navíc bude poblíž Potter a několik dalších bystrozorů,“ pokračoval. Odfrkla si.

„A to mě má jako uklidnit? Jak je vlastně možné, že to McGonagallová dovolila?“

„Ví, co je v sázce. Pokud bychom čekali ještě nějakou dobu, bylo by riziko, že ten student udělá něco zoufalého a nakonec to odnese ještě někdo úplně nevinný.“

„Ty jsi, sakra, taky nevinný!“ štěkla. Kdyby to nebylo v rozporu se situací, usmál by se nad jejím plamenným prohlášením. Vypadala, že tomu věří, což ho potěšilo, ale nemohla se víc mýlit.

„Mám na rukou krev, Hermiono. A ne málo, tohle by se dřív nebo později stalo. Byť by v tom nejspíš nebyl zapletený student,“ uznal s pokrčením ramen. Naštvaně se od něj odvrátila.

„Pořád nechápu, proč musíš dělat návnadu tak očividně. Až příliš mu to usnadňuješ. Co když na to přijde?“

„Hermiono, je to student,“ vzdychl Draco. Pochyboval, že si vůbec uvědomí, o co se Draco snaží.

„To neznamená, že je pitomý, Malfoyi!“

„To je pravda, tak jsem to taky nemyslel, ale pravděpodobnost, že přelstí skupinu trénovaných kouzelníků, zase není tak vysoká. Dáme si pozor, Hermiono. Dám ti vědět, hned jak to skončí,“ sliboval. Překvapeně se na něj otočila.

„Nemyslíš si snad, že tu na to budu čekat, že ne? Hodlám dělat v Prasinkách dozor a budu tam, kdyby se to zvrtlo,“ prohlásila pevně. Draco vztekle zatnul zuby a zamračil se.

„Ne, to tedy nebudeš,“ odmítl, když se trochu ovládnul. Alespoň natolik, aby na ni nevrčel. Tázavě nadzvedla obočí.

„Vždyť to přece bude hračka, ne? Je to student, co na tom, že se budu ochomýtat okolo. Navíc někdo se musí věnovat ostatním studentům, zatím co ty si budeš hrát na vraholapku,“ pronesla štiplavě.

„Je naprosto zbytečné, aby ses tam ochomýtala, jak ty říkáš. Studenti budou v bezpečí a navrch tam bude Křiklan s Vektorovou, nevidím důvod, abys tam byla ještě ty.“

„Já ten důvod vidím. Se studenty tam musí být tři profesoři, a to minimálně, ty se tam hodláš věnovat něčemu jinému, tudíž je potřeba někdo, kdo tvé povinnosti převezme,“ stála si za svým Hermiona a pozorovala ho se zatvrzelým výrazem a rukama zkříženýma na hrudi.

„Pokud tam budeš, nebudu se moct soustředit, budu dávat pozor na tebe, místo na tu škodnou a je větší šance, že se mu podaří, o co usiluje,“ vytasil se s naprosto logickým argumentem. Alespoň podle něj. Hermiona se zamračila.

„Zvládnu se o sebe postarat sama, nemusíš si dělat vrásky, už jsem proti sobě měla horší,“ poznamenala kysele.

„Jo, ale to je deset let. Já z praxe nevyšel díky naháňce a občasné výpomoci. Pro Merlina, já jsem tu učitel obrany, ne ty!“ rozhodil paže, jako by se snažil obsáhnout celou tu směšnost jejích argumentů. Hermionin výraz ztvrdnul. Spustila ruce.

„Fajn,“ odsekla. Draco se zarazil.

„Fajn? To znamená, že tu zůstaneš?“

„Fajn znamená fajn,“ pronesla chladně, na patě se otročila a práskla za sebou dveřmi. Stál v jejích komnatách jako solný sloup, než mu došlo, že ho tam prostě nechala a odešla. Pryč. Do hradu.

„Hermiono!“ zavolal, když za ní vyběhl na chodbu. Nebyla tam. Ani netušil, kterým směrem zmizela. „Kruci,“ ulevil si a zmoženě se opřel o už zavřené dveře jejích komnat. Tak tohle tedy nešlo dobře. Ani trochu. Má to takhle i Potter?

Ϩϩϩ

Když nastal víkend, stál Draco u brány a počítal studenty, zatímco se ostražitě rozhlížel, jestli někde nepotká Hermionu. Doufal, že její fajn znamenalo, že opravdu nepůjde s nimi. Zatím to vypadalo nadějně. Nedokázal si vůbec představit, jak by se soustředil, kdyby byla poblíž. Byl by nejspíš naprosto nepoužitelný a ten student by ho odrovnal i lechtavým kouzlem.

Když přišli i poslední, vydal se za nimi. Vektorová se držela na začátku skupiny, Křiklan vyrazil někde uprostřed a Draco měl jít jako zadní voj. Bylo to minimálně pro žáky to nejbezpečnější. Jenže myšlenky mu neustále odbíhaly k Hermioně.

Ty tři dny od jejich rozhovoru se mu vyhýbala. Pokud se náhodou potkali u jídla, pozdravila ho, ale jinak ho naprosto ignorovala. Dokázal si snadno odvodit, že je na něj naštvaná, ale doufal, že až bude po všem, dokáže si ji udobřit. Bylo pro něj jen nemyslitelné, aby takhle zbytečně riskovala.

Zapraskání mezi stromy po jeho pravačce ho vytrhlo z myšlenek a on si provinile uvědomil, že vůbec nedává pozor a přitom na tom závisí celý jejich plán. Vzpamatoval se a pevně sevřel hůlku. Očima pátral mezi stromy. Holé propletené větve listnáčů se proplétaly s temnými jehličnany. Vše pokryté tajícím sněhem. Z jedné větve sjel uvolněný chuchvalec břečky a dopadl na zem se zvukem ne nepodobným praskotu. Draco se uvolnil. Přesto se od té chvíle nepřestal rozhlížet a cestu ukrajoval tak pomalu, že mu poslední ze zástupu studentů už skoro zmizeli z očí. Pak se konečně objevily Prasinky. Draco se zastavil. Centru se chtěl vyhnout, stejně tak i všem místům, kde se vyskytuje více studentů najednou, tak aby je neohrozil. Odbočil směrem k Prasečí hlavě, ale místo, aby vešel, ji minul a vydal se po kraji vesnice mezi zaprášené a málo navštěvované obchůdky. Les měl na dohled. Jenže čas ubíhal a nic se nedělo. Dracova ostražitost začínala polevovat a dokonce několikrát zamířil i do částí, kde pobíhali studenti. Minul Taškáře a vydal se směrem k Chroptící chýši. Doufal, že tam na nikoho nenarazí. Teda na nikoho, na koho by čekal. Začínal být otrávený a znuděně kopal do hrudek břečky, které se vždycky s hlasitým čvachtnutím rozletěly po okolí. Začínal být opravdu unavený, ale ještě to nechtěl vzdát. Když se vynořil z lesa u cesty k Chýši, protáhl se. Jen díky naprostému tichu mu neuniklo několikeré zakřupání sněhu a stihl uskočit za nejbližší strom, zatím co kolem něj proletěl zářivý paprsek. Vykoukl a poslal na dotyčného odzbrojující kletbu. Jenže odpověď na ni přišla z jiného místa, než kam mířil a jen těsně ho minulo další kouzlo. Prudce uskočil a překulil se za vedlejší a rozložitější strom. Ozvalo se vzteklé vřísknutí a Draco překvapeně ztuhnul. Tohle nebyl nikdo z jím označených studentů, tenhle hlas si vybavoval ze zcela jiné situace.

„Farowová, neblázněte!“ zakřičel, aby si uvědomila, že ji poznal. Místo toho na něj poslal další kletbu a zase z jiného směru. Briskně ji odklonil štítem a rozhlížel se. Zdálo se mu to nebo se mezi stromy mihly dlouhé vlasy?

Znovu se ji pokusil odzbrojit. Nehledě na situaci, byla jen studentka a on jí nemínil ublížit.

„Farowová, tohle nemá cenu. Nemáte schopnosti, abyste si se mnou poradila,“ snažil se ji Draco vyprovokovat. Další vřísknutí následované zeleno-fialovou kletbou. Poplašeně uskočil. Tohle byla rozhodně černá magie. „Pottere, kde sakra seš?“ vrčel pro sebe tiše. Potřeboval, aby jí někdo vpadnul do zad, dokud ji tu nějak upoutává na sebe. Mávnul hůlkou a jednomu ze stromů uťal širokou těžkou větev, která dopadla kousek od místa, kde tušil Farowovou. Chtěl ji vyplašit a zdálo se, že se mu to podařilo. Něco se tam mihlo. Vyběhl jejím směrem, ale rychle se zase skryl, když na něj seslala další kletbu. Slyšel ji křičet inkantace, ale byla daleko a nerozuměl jí. Kdyby ho zasáhla, nevěděl by, co ho dostalo.

„Levicorpus,“ štěkl Draco rozčileně a ohlížel se, jestli už se ti bystrozorové konečně uráčili dorazit. Nikoho neviděl. Pak se ovšem ozval výkřik. Draco vykoukl. Farowová visela ve vzduchu a mávala kolem sebe pažemi. Těsně ho minul jasně oranžový paprsek. „Pouta na tebe!“ štěknul Draco a Farowovou obtočily provazy. „Liberacorpus,“ přikázal a ona dopadla zpět na zem. Kolem ní se rozprostírala stříbřitá látka. Draco přistoupil blíž a zvedl její cíp. „Plášť z mizenky,“ konstatoval. „Velice kvalitní vybavení, slečno. Bohužel úplně nedostatečné,“ pronesl chladně a měřil si pohledem dívku, která ho pozorovala s planoucí nenávistí v očích. Sebral ze země její hůlku a tu svoji natáhl k nebi. „Periculo,“ zašeptal a k nebi vystřelila červená světlice. Ve chvíli, kdy dohasínala, se kolem něj začaly objevovat postavy. Čtyři celkem.

„Co se to, sakra-“ začal Potter, ale pak mu padnul zrak na spoutanou studentku. „Malfoyi?“ zeptal se.

„Bezva, Pottere, tak konečně jsi dorazil. I s celou kavalérií, koukám, ale bohužel s křížkem po funuse. Tady slečna už jaksi ráčila kapitulovat,“ pronesl Draco kysele. V odpověď se mu ozvalo nenávistné zavřísknutí.

„Ty vrahu! Já se nevzdám, slyšíš! Zabils je a chcípneš za to!“ plivala Farowová jedovatá slova naplněná takovým vztekem, že tomu Draco skoro nemohl uvěřit. Takovou nenávist si v sobě musela hýčkat.

„Silencio,“ mávnul hůlkou jeden z bystrozorů a Farowová dál mlátila pusou na prázdno. Přesto její pohled mluvil jasně. Chtěla ho vidět zemřít a ještě lépe předtím ho chtěla vidět trpět.

„Která to je?“ zeptal se Potter. Draco zavrtěl hlavou.

„Nebyla na seznamu,“ objasnil mu. Potter zvedl překvapeně obočí.

„Nebyla? Tak kdo to tedy je?“

„Slečna Farowová z Havraspáru, nastoupila do Bradavic letos. Nikdy předtím jsem o ní neslyšel. Vlastně netuším, jaký by k tomu mohla mít důvod. Bude nám to muset objasnit sama.“ Potter pokýval hlavou. Jednomu bystrozorové nakázal ji zvednout, zbylé dva poslal pryč.

„Nakonec jsi nás k tomu ani nepotřeboval,“ zašklebil se Potter. Draco pokrčil rameny.

„Kde jste byli? Myslel jsem, že se mi přinejmenším držíte za patami.“ Potter zavrtěl hlavou.

„Ne, snažili jsme se pokrýt celou oblast v případě, že by někde chtěla nastražit past, ale to ji očividně nenapadlo. Jen čekala, než polevíš v pozornosti a pak se tě snažila dostat.“

„Dobrý plán,“ zhodnotil Draco. „Jen by ho musel provádět někdo zkušenější, i když uznávám, že neviditelný plášť je rozhodně víc, než jsme čekali.“

„To rozhodně. Jen se mi to nezdá, kde by ho vzala? A ten brk? To je hodně nad schopnosti studentky čtvrtého ročníku,“ uvažoval Potter zamyšleně. Vykročil s Dracem po boku směrem k cestě, ale ve chvíli, kdy se trochu vzdálili, do nich narazila vlna, která je odhodila na stromy. Ozval se výkřik, bolestné zasténání a pak ticho. Zvedli se tak rychle, jak jen to na tající blátivé břečce šlo, ale bylo pozdě. Bystrozor ležel obličejem ve špinavém sněhu a po Farowové nebylo ani stopy.

Potter rychle doběhl ke svému kolegovi a obrátil ho na záda. S prsty u jeho krku se mu na obličeji zračila úleva.

„Žije.“ Draco se k němu sehnul, ale vypadalo to, že je bystrozor mimo díky kouzlu, ne kvůli zranění. Poklepal mu na hruď hůlkou a muž otevřel oči.

„Obyčejné Mdloby,“ konstatoval pak. Jenže jak? Její hůlku měl pořád u sebe, mluvit nemohla a byla spoutaná. Tohle byla prostě nepochopitelné. Ukázal hůlku Potterovi, který se zatvářil překvapeně.

„Jak mohla - bez hůlky?“ divil se. Draco zakroutil hlavou. Netušil jak, jedině že by tu nebyla sama.

„Komplic,“ konstatoval potom. Najednou všechno dávalo mnohem lepší smysl. Plášť, brk, pravděpodobně ji i naučil to, co uměla.

„Nápady?“ zeptal se Potter. Draco rozhodil rukama.

„Stovky,“ prohlásil.

„Bezva,“ zamručel Potter trochu nešťastně a podepřel svého kolegu. V tom se kus od nich rozhoupaly větve keře. Draco se ohnal hůlkou, ale Harry ho chytil za ruku. „Sundej si plášť, nebo tě sejme,“ požádal klidným hlasem. Draco překvapeně zamrkal, když se před ním vyloupla z ničeho nic Hermiona a stříbřitý plášť si přehazovala přes ruku.

„Omlouvám se, nemohla jsem tak rychle zmizet. A trvalo mi vás najít,“ prohlásila, ale v podstatě pořád Draca ignorovala.

„Viděla jsi někoho, Hermiono?“ zeptal se Potter se špetkou naděje.

„Viděla jsem, jak se tu objevila, ale nedokážu ti říct, kdo to byl. Jen že to byla žena. V plášti, ale poznala jsem to. S tmavými vlasy, toť vše. Než jsem stihla vyslat kouzlo, přemístila se i s tou svázanou studentkou.

„S Farowovou,“ oznámil jí Potter. Zatvářila se překvapeně, ale pak pokývala.

„Není to zase tolik překvapující.“ Draco byl v šoku.

„Není? Mě to tedy překvapilo hodně. Nevěděl jsem, že má důvod mě nenávidět.“ Hermiona zakroutila hlavou.

„Tak to nemyslím, ale byla uzavřená, držela si odstup a měla bojovnou povahu. Když se na to dívám zpětně, vlastně je to naprosto logické,“ vysvětlovala klidně. Draco rozhodil rukama.

„Bezvadné. To je prostě bezvadné,“ řekl naštvaně a pak se na ni podíval. „Co tu vůbec děláš?“ Zamračila se a trhla rameny.

„Pomáhám ministerstvu.“ Draco se otočil na Pottera, který si prstem posunul brýle na nose, který měl jako zbytek obličeje zadělaný od špinavé břečky a brýle mu na něm nedržely. Draco si uvědomil, že i on je obalený studeným sajrajtem.

„Musíme se vrátit na ústředí a stavit se u Munga, pak se vrátím a probereme to, ano?“ řekl a bez dalších slov se přemístil. Zůstali tu jen Draco a Hermiona.

„Srabe,“ pronesl Draco do prázdného prostoru, kde byl ještě před chvílí Potter. „Nemělas tu být,“ obrátil se pak zase k Hermioně.

„To ani ty ne,“ odsekla mu. Zamračil se, ale pak si povzdechl. Hůlkou se očistil a pak se podíval na stříbřitou látku, která Hermioně stále visela na ruce.

„Zdá se, že se s touhle věcí budu pořád setkávat zrovna tady,“ poznamenal v pokusu o žert, ale mělo to na něj spíš opačný účinek. Hermiona se mu přes rameno podívala k Chroptící chýši a jeden koutek jí lehce poskočil v úsměvu. „Měli bychom se vrátit,“ zahučel a otočil se k odchodu.

„Draco,“ oslovila ho Hermiona, ale on jen zakroutil hlavou.

„Nechci o tom mluvit.“ Dál pokračoval, ale doběhla ho a chytila za ruku. Nebyl si jistý, jestli o to stojí, nebo ne.

„Jsem ráda, že jsi v pořádku,“ řekl Hermiona a její tvář zářila upřímností. Usmál se a prsty jí lehce sevřel bradu. Zlehka ji políbil.

„Já vím. Jen bych si přál, abys mi věřila,“ řekl se smutným úsměvem a vykročil do vesnice. Měl v hlavě příliš myšlenek a musel si je utřídit, než se Potter vrátí a začnou rozebírat ten bordel, co se kolem nich nahromadil.

≥

Autor: SarkaS (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction